Pravěké fortifikace na našem území, část 3

Autor: Jaromír Vykoukal 🕔︎︎ 👁︎ 39.687

Časový průřez jednotlivými lidskými společenstvími na našem území, jejich charakteristické artefakty a nejčastější opevňovací aktivity do doby hradištní

ÚVOD

V závěru druhého dílu jsem se snad dostatečně důstojně vypořádal s mladší dobou kamennou zvanou také neolit. Probral jsem i její projevy v prvních objektech, které lze s jistou mírou přesnosti označit za první opevněná místa na našem území a nejen na něm.

Než se pokusím probrat hradiště a jiné fortifikace na našem území musíme se probrat periodizací následujících epoch tak, jak je na našem území přinášel čas v jeho neustálých proměnách. Bude to trochu nuda, ale je potřeba to udělat. Jinak bychom v tom měli nakonec nepořádek.

Reklama

Po mladší době kamenné následovala pozdní doba kamenná. Toto období bývá někdy nazýváno jako eneolit a dále jako doba, kdy byla zvládnuta metalurgie prvního kovu, a to mědi. To v plné míře platí pro Blízký východ a Středomoří, kde se metalurgie mědi rozvinula natolik, že se využívání tohoto kovu stalo významným. U nás ve střední Evropě se tento kov v kultuře také vyskytuje, ale nemá zásadní vliv na civilizační úroveň. Rozhodující roli stále sehrávaly kamenné a kostěné produkty. I tak se od neolitu výrazně odlišuje: došlo kvalitativně významné zdokonalení neolitického způsobu hospodaření, umožňující vytváření nadprodukce potravin a tím i společenskou dělbu práce.

Členění středoevropského eneolitu:

A/ časný eneolit, časovaný do období 4 000 - 3 700 př. n. l. Patří sem na našem území takzvaná jordanovská kultura, představující závěr vývoje kultur lengyelského okruhu.

B/ starší eneolit, časovaný do období 3 700 - 3 300 př. n. l. Sem patří kultura, která trvala velmi dlouho. Byla to kultura nálevkových pohárů. Tato kultura zanechala po sobě velké množství kamenných památek, například menhirová pole, dolmeny a hroby tvořené kamennými skříněmi.

Na obrázku s artefakty je mimo keramiku, která je pro tuto kulturu typická, i vyobrazení sekerky a sekeromlatu s kulovým ukončením jedné strany. Keramika je přes své velké stáří vzhledná, plně funkční a ukazuje, že tato kultura s hlínou pracovat uměla.

Reklama

Na Moravě tato kultura zanechala 28 výšinných lokalit, a některé z nich už byly velmi kvalitně opevněné. Nade všemi vyniká pevnost Rmíz u Laškova, která ve své době měla dominanci v širokém okolí. Zde byla nalezena hradba s kamennou čelní stěnou široká 4 metry a před ní byl do skály vykopaný a vysekaný mohutný příkop. Celkově bylo opevněno více než 17 hektarů terénu. Na mapě je to pozice číslo 20, zvaná Laškov.

C/ střední eneolit, časovaný do období 3 300 - 3 000 př. n. l, je období, které už doznalo i první mechanizaci zemědělských prací. Je znám už zápřah, kolové vozy, a to je možnost pro rozvoj obchodu i na velké vzdálenosti. Pro tuto periodu je u nás typická kultura s kanelovanou keramikou. Ta na Moravě vytlačuje předchozí kulturu, ale ta úspěšně přežívá v Čechách.

I zde je vidět, že lidé této kultury byli zruční. Za pozornost stojí pozice číslo 15. Je to ostří dýky, na jehož nebodcové straně je vidět 5 otvorů pro nýty, kterými ostří bylo přichyceno ke střence. Na mapě si všimněte pozice číslo 11. Jde o pokračování osídlení lokality Rmíz u Laškova.

Tato kultura na Moravě nechala prokazatelných 32 lokalit, nejlépe pak prozkoumáno bylo hradiště u Hlinska. Zde byla nalezena hradba široká 2,8 metru a před ní opět běžel příkop.

Reklama

D/ mladší eneolit, časovaný do období 3 000 - 2 600 př. n. l. V tomto období dochází na našem území k poměrně zajímavému jevu. Ve stejné době se objevují tři kultury, které nahrazují ty předchozí a zároveň si dosud volná území rozdělují mezi sebe. Jsou to kultury:

- jevišovická, která zabrala jižní Moravu a nejseverněji byla lokalizována v Brně – Líšni
- řivnáčská kultura, která zabrala území kolem řeky Labe a severní část povodí Vltavy
- chamská kultura, která zabrala nejúrodnější část západních Čech

Po těchto kulturách zůstalo relativně dost stop po opevněních a navíc se zdá, že tyto kultury byly shodně členěny do malých komunit a jejich výšinná sídliště byla relativně malá. Je to o to zajímavější, že jejich předchůdci spíše budovali rozsáhlá a členitá sídla.

D/ pozdní eneolit, časovaný do období 2 600 - 2 000 př. n. l. V tomto období střední Evropu postupně ovládly dvě významné kultury. Byla to kultura se šňůrovou keramikou, která přišla jako první a postupně vytěsnila vše, co bylo před ní.

Na fotografii stojí mimo pohled na keramiku pro tuto kulturu charakteristickou i zobrazení dvou zbraní – nástrojů. Je to sekerka a hlavně sekeromlat. Ten vystupuje z obrázku a uznat je potřeba, že jeho řemeslné zpracování je vynikající. Mapa ukazuje, že kultura byla lokalizována na méně místech a že preferovala exploataci nížinných lokalit a sídla budovala na bodech s lokální dominancí nad těmito rovinami.

Těsně po ní se objevila kultura zvoncových pohárů, která s ní nějaký čas žila v koexistenci, aby ji nakonec přehlušila a získala jakousi byť nedokonalou dominanci.

Obraz artefaktů kultury se zvoncovými poháry je naplněn velkým množstvím ukázek. Je potřeba se na ně podívat trochu podrobněji. Ukazují totiž, jak dalece pokročila řemeslná zručnost těchto lidí. My se podíváme na zbraně:

Pozice 5: ukazuje, jak vypadala tehdy častá dlouhá dýka. Vynikala trojúhelnou oboustranně broušenou čepelí přinýtovanou do střenky.

Pozice 6: ukazuje, jak vypadal typický hrot kopí nebo oštěpu. Byl ukončen dlouhým trnem zaraženým do ratiště.

Pozice 7: zde je druhý typ dýky. Byla to krátká, široká a opět trojúhelná čepel. I zde je vidět otvory pro upevňovací nýty.

Pozice 8: zde je vidět skvěle zachovanou jednu polovinu licí formy pro výrobu hrotů kopí či oštěpů.

Pozice 12,13 a 14: zde jsou tři hroty šípů, ale v tomto případě jde o kamennou industrii, nikoliv kov.

Pozice 15: zde jsou velmi dobré hroty šípů vyrobené odlitím z mědi. Byly duté a byly navlečeny na tělo šípy a přichyceny nýtem přes otvory .

Základní charakteristika eneolitických fortifikací.

Pro tuto dobu je typické místo pro budování sídla hledáno na ostrožnách, nepravých ostrožnách a terénních blocích. V místech, kde je přístupová cesta nejužší, býval vyhlouben příkop a vztyčena palisáda. To v té době bývalo považováno za fortifikaci.

Lokality se složitějším systémem obrany byly v této době budovány také a bývají vyhodnocovány jako pevnosti s jistou dominancí. Byla objevena i opevněná sídla, kde je tolik různorodých stop po obchodu se vzdálenými oblastmi, že se o nich uvažuje jako o emporiích, tedy opevněných obchodních stanicích. Zdá se, že tyto byly budovány skutečnými odborníky – jejich fortifikační prvky vykazují preciznost a vysokou odbornost. Chybí zde náznaky vývoje od primitivních forem po vyspělé. Jako by sem na pokyn někoho, kdo mohl rozhodovat, přišli zkušení lidé a ve spolupráci s místními postavili, co bylo třeba. Už zde jsou hradby s kamennou čelní stěnou, dřevěnými konstrukcemi náspů za nimi a složitými systémy palisád a bran. Od nich potom empiricky budovali své fortifikace i ostatní.

Patrně nejstarší pevnost na našem území byla zkoumána v lokalitě Cimburk u Kutné Hory. Je stará mezi 5 500 až 5 400 roky a byla to skvělá pevnost. Dva hluboké příkopy za sebou, přes ně vstupový koridor ukončený ulicovou branou. Za ním širší berma a za ní násep z kamenů a hlíny. Celková šířka opevněného pásma byla 20 až 25 metrů.

V závěru tohoto období se pak sídla přestěhovala do vyšších poloh. Jsou budována na výrazných polohách a na vrcholech kopců. Je vysoce pravděpodobné, že to bylo způsobeno zvýšenou hrozbou možného útoku, který hrozil, když docházelo k postupnému migrovaní lidských společenství a tím i střídání kultur. Nejlépe jsou z této doby prozkoumána opevnění řivnáčské kultury. Například lokalita Homolka u Stehelčevse, kde byly nalezeny dvě fáze opevnění.

- první byla tvořena palisádou doplněnou příkopem, dvěma ulicovými bránami a brankou zajišťující přístup k vodě.
- druhá pak byla tvořena stěnou z mohutných kůlů obložených kameny a propojených břevny.

Jinde byly nalezeny dvě fáze opevnění, kdy ta mladší chránila menší plochu – jako by zde usídlená komunita slábla a zmenšovala tak tímto způsobem potřebu bojovníků na obranu. Top z konečné fáze neolitických opevnění je pak lokalita Dänenmark u Kutné Hory. Zde byl objeven rozsáhlý systém opevnění. Byl chráněn přístup i celý obvod sídla. A uvnitř lokality byl samostatně opevněný prostor. Dnes bychom řekli akropole.

Tímto bychom opustili eneolit. Zbývá sdělit, že vývoj do počátků doby bronzové byl ve znamení přežívání populace kultury se šňůrovou keramikou, na východní Moravě a u našich sousedů v Pováží.

Jinde se udržela populace kultury zvoncovitých pohárů, tedy v severozápadních a severovýchodních Čechách.

Ovšem nálezy ukazují, že tyto kultury začaly postupně upadat. Mění se totiž inventář, kdy mizí zdobené poháry, zůstává pouze nezdobená doprovodná keramika.

Podkapitola druhá: DOBA BRONZOVÁ

Doba bronzová je historickým obdobím pravěku, pro které je charakteristické dominantní využívání bronzu - slitiny mědi a cínu pro výrobu důležitých potřeb. Následovala po eneolitu a ve střední Evropě je datována cca 1 900 - 800 let před naším letopočtem. Doba bronzová následně přechází v dobu železnou. Její vývoj se nejprve projevil v oblasti Mezopotámie kolem roku 3 000 před naším letopočtem. Dnes na tomto území leží dnešní Irák a Irán. V oblasti Malé Asie, Sýrie, Palestiny a oblasti kolem Egejského moře nastalo toto období kolem roku 2 000 př. n. l. a postupně se z této oblasti dostávala do Severní Evropy.

Lidé v této době domestikovali kachny, slepice, kočky a na severu Evropy soby. Dovedli vyrábět bronzové nástroje a jako platidlo používali lidé bronzové tyčinky zvané hřivny, které mohli lidé dál využívat. Pro výrobu nástrojů bylo typické lití do ztracené formy, vznikalo tedy velké množství originálních předmětů.

Počátek doby bronzové byl stanoven z hlediska nástupu kultur, které se pak dále plynule vyvíjely, ale přitom v období 20. stol. před naším letopočtem se zde ještě bronzová industrie nevyskytuje. Objevují se pouze drobné kovové šperky, stále ještě z mědi či z arzenového bronzu, tedy slitiny mědi a arzenu, kterou ještě ale za pravý bronz nelze považovat. Vlastní bronzová industrie se objevuje až okolo 1 850 před naším letopočtem. Základní členění doby bronzové vypadá podle všeobecné shody vědeckého světa takto:

A/ Starší doba bronzová je datována do let 2 000 – 1 550 před naším letopočtem

V této době se na našem území objevila jako úplně první kultura nitrianská, která se po migraci objevila na východní Moravě a má se za to, že se vyvinula z komplexu kultur se šňůrovou keramikou. Byla nalezena ve dvou lokalitách nížinného typu. Zůstalo po nich mnoho a mnoho stop a hlavní zdroj informací je velké množství nalezených hrobů. Například v Holešově bylo nalezeno a zkoumáno více než 1000 hrobů.

Největší význam ale měla takzvaná únětická kultura datovaná do let 1 800 – 1 500 let před naším letopočtem – pro tuto kulturu je charakteristický zvláštní typ keramiky. Lidé potírali keramické nádoby tuhou, takže potom působily dojmem, že jsou vyrobené z kovu. Dále je pro tuto kulturu typické kosterní pohřbívání. Na Slovensku byla naleziště ve Spišském Štvrtku – projevoval se zvláštní vývojový prvek – vliv egejské oblasti. Z bronzu byly vyráběny pracovní nástroje, zbraně – široké dýky. Existovala a byla vytěžována naleziště zlata – zřejmě v důsledku toho docházelo k růstu obchodu a také majetkových rozdílů mezi obyvatelstvem. Kultura únětická vznikla splynutím dvou samostatných kultur. Byly to kultura staroúnětická a kultura protoúnětická

Kultura staroúnětická vznikla opět z kultury se šňůrovou keramikou a byla nalezena ve středních Čechách, severozápadních Čechách a Sasku. Je známa, tak jako nitrianská, skoro výhradně z pohřebišť, a to i velkých. Zde je top například lokalita Polepy u Kolína, kde bylo nalezeno přes 100 hrobů. Keramika pro ni charakteristická obsahuje třásňový ornament, mísy na více nožkách, kostěné berličkovité jehlice a něco málo nalezených kovových šperků.

Kultura protoúnětická ale navazuje na kulturu zvoncovitých pohárů. Pohřebiště byla nalezena pouze malá, pouze okolo 10 hrobů. Keramika pro ni charakteristická obsahuje rytou výzdobu a obsahuje džbánky, amfory, mísy, mísy na prstencové nožce. Také další inventář více připomíná kulturu zvoncovitých pohárů. Jde o pazourkové šipky, dýčky, sekerky, kostěné nátepní destičky, kostěné jehlice s provrtanou hlavicí, měděné záušnice. Je zajímavé, že tyto kultury po sobě zanechaly jen velmi málo fortifikací, pokud vůbec nějakou. Jejich sídliště byla v rovinách a pokud byla opevněna tak jen lehce. Byla nalezena nevýrazná torza palisád a někde náznaky příkopů. A navíc není jisté zda šlo o fortifikační prvky této kultury - mohlo dojít jen ke splynutí více kulturních vrstev.

Únětická kultura byla významnou společenskou a sociální a hlavně ekonomickou formací. Trvala dlouho a zanechala hodně stop. Mapka jejího rozšíření společně s únětickými kulturami následuje.


Opravdu jisté nálezy opevnění se objevily v jedné kultuře z této doby, a to ve věteřovské kultuře. Ta se odlišila od svého únětického základu tím, že opět začala pro svá sídla vyhledávat výšinné lokality. Ale tato kultura už přímo přechází do střední doby bronzové

B/ Střední doba bronzová je datována do let 1 550 – 1 250 před naším letopočtem

Sem skutečně lze zařadit kulturu věteřovskou, která se z Moravy rozšiřuje i do Čech a buduje první výšinná opevněná sídliště. Jinak osídlení nápadně slábne, a podle toho, že byly nalezeny doklady násilných zásahů, toto slábnutí je připisováno agresi neznámého etnika. Jsou zdokumentovány pozůstatky hromadného zabíjení například v lokalitách Věteřov nebo Cezava u Blučiny. Byly nalezeny kosterní pozůstatky ubitých osob, pohozených v příkopu. U Blučiny byl lokalizován na hradišti o ploše asi 4 hektary obranný komplex tvořený příkopem širokým 4 až 5 metrů následovaný dalším příkopem širokým 5 až 6 metrů. Oba byly hluboké asi 2,5 metru. Za ním se nacházela hradba s kamennou konstrukcí a síle asi 4 metry. Výšku hradby se nepodařilo dostatečně přesně stanovit.

Věreřovské fortifikace jsou i velmi rozsáhlé – asi to ovlivnil mnou už několikrát citovaný nárůst STRACHU. Jejich opevnění jsou od samého počátku dokonalá. Podle názorů odborníků jde o stavební dovozy, které ukazují na to, že buď jejich plány a realizaci provedli odborníci za tímto účelem dovezení nebo lidé, kteří se to naučili jinde. Například v jihočeských Vrcovicích jde o fortifikační systém tvořený příkopem-hradbou a znovu příkopem a hradbou. Hloubka tohoto systému je či vlastně byla 25 metrů.

Stojí to za popis a obrázek.

Další vlna fortifikací přišla s nástupem mohylové kultury. Mohylová kultura bývá datována do let 1 500 – 1 200 let před naším letopočtem. Lidé této kultury byli především pastevci. Uměli vyrábět různé bronzové meče a kopí. Pro své mrtvé stavěli mohyly, což byly bohatě vybavené hroby náčelníků. Naproti tomu se nalézají chudě vybavené hroby obyčejných lidí. V této době byli odlišně pochováváni ženy a muži – muži se zbraněmi, ženy se šperky. Na našem území se objevily dvě složky mohylové kultury:

- středodunajská mohylová kultura, která osídlila jihozápadní Slovensko, jižní Moravu, rakouské Podunají, ale částečně i jižní Čechy
- česko-falcká mohylová kultura, která postupně nalezla prostor ve středních, západních a řídce i v severozápadních Čechách.

Základní artefakty těchto kultur ukazuje obrázek a jejich geografické rozšíření potom ukazuje vedle uložená mapa.

Jednou z nejvýznamnějších lokalit této kultury je zcela jistě lokalita Skalka u Velimi.

Popis obrázku:

Hradiště bylo vybudováno na plochém vrcholku, který své okolí převyšoval jen asi o 10 metrů a mělo plochu asi 14 hektarů. Centrální kruhovou plochu chránil příkop o šíři kolem 3,5 metru a hloubce 1,7 metru. Za ním byla hradba skořepinového typu. Před příkopem před hradbou byl později vybudován další v proměnlivé vzdálenosti, široký od 3,5 do 5,5 metru a hluboký 1,7 metru. V hradbě i příkopech byly nalezeny 4 vstupy - možná tedy brány. Jejich provedení se nepodařilo identifikovat. Takto centrální část připomíná těžce opevněný rondel. Na severu nak tuto fortifikační linii navazují další dva paralelní příkopy široké až 10,5 metru, ale poměrně mělké - do 1,7 metru. Tyto příkopy ochraňovaly další část hradiště.

Později zde byly nalezeny další 4 linie opevnění ležící západně od rondelu – tedy zde byly nalezeny, ale konfigurace plošiny naznačuje, že fortifikace obíhala celý hradištní vršek. Byla nejmladší a nejmocnější – příkop hluboký 1,7 metru a místy široký až 10 metrů. Na něj navazovala kamenná hradba široká asi 2,5 metru s dřevěnou konstrukcí. Následoval další příkop s navršeným náspem široký až 15 metrů, na jehož konci stála druhá hradba široká asi 8 metrů, komorové konstrukce vysypané sutí a zeminou. Navíc v příkopech byly nalezeny stopy po možných palisádových stěnách. Šlo o extrémně mohutnou obrannou linii. Letecká prospekce a hlavně geodetický průzkum prokázaly, že je vysoce pravděpodobné, že celková opevněná plocha v době největšího rozmachu lokality činila asi 70 hektarů.

Logika věci praví, že zde byly v různých dobách dvě různě velké opevněné lokality. Obě ale patřily k mohylovým kulturám. Bylo zde nalezeno velké množství kosterních nálezů, jejichž nahodilost a neuspořádanost vedou k domněnce, že hradiště bylo dobyto a zničeno.

Tato kultura po sobě zanechala rozsáhlou bronzovou výbavu. To značí, že výzbroj bojovníků dosáhla i na našem území mimořádného rozvoje. A to by nešlo bez zvládnutí bronzové metalurgie, kovářského řemesla a kovolitectví.

Další významné opevněné sídelní prostory jsou lokalizovány v:

- Hradisku u Kroměříže, plocha asi14 hektarů, opevněno mohutnou hradbou dřevozemního typu a příkopem.

- Leskoun u Olbramovic, plocha asi 11 hektarů, nalezena mohutná hradba s čelní kamennou stěnou.

- hradiště Věteřov, velké asi 6 hektarů s několikanásobným opevněním.

Bylo nalezeno množství dalších a  poměrně malých opevněných lokalit, většinou ostrožného typu. Byly opevněny podle jednoho modelu- příčný příkop a za ním hradba. Někdy pak byl počet příkopů i svislých prvků násoben.

C/ Mladší doba bronzová je datována do let 1 250 – 1 000 před naším letopočtem

Pro toto období je používán název období kultur popelnicových polí, které se blíže datují 1 200 až 700 let před naším letopočtem – název kultury je odvozen ze způsobu, jakým tito lidé pohřbívali mrtvé. Ty nejdříve zpopelnili, jejich popel vložili do speciální urny, která měla vespod otvor. Ten zde byl proto aby mohla duše opustit tělo a odletět. Pro tuto dobu je významné celkové oteplení, současně rostl počet obyvatel a prodlužoval se jejich věk.

Bylo to velmi neklidné a živé období. Bylo doprovázeno množstvím ozbrojených konfliktů a ve výzbroji se objevují do té doby neznámé prvky pro útočný boj i obranu. Ve výzbroji zdomácňují nejen bronzové meče a kopí s listovitými hroty - podle dokladů v pohřebních výbavách používali bojovníci zpravidla dvou kopí - ale také další pasivní ochranná výstroj - přilba, pancíř, náholenice.

Štíty – dřevěné, potažené kůží s bronzovou puklicí, ale byly nalezeny i celokovové – u nás nález z Plzně-Jíkalky.

Na našem území došlo k jakémusi rozdělení jeho plochy mezi okruh několika kultur, a to jak do prostoru, tak i do času. Toto rozdělení prošlo vývojem, ale zůstalo zachováno až do doby halštatské, která bude obsahem další podkapitoly.

Byly to kultury:

- lužická
- milačevská
- knovízská
- velatická

Mapa rozdělení:

D/ Pozdní doba bronzová je datována do let 1 000 – 750 před naším letopočtem.

Pro toto období je nejvýznačnější kultura, která dostala název lužická.

Z této doby bylo zkoumáno a potvrzeno několik desítek opevněných areálů. Občas se zde objevuje i velké hradiště. Velmi dobře je prozkoumána lokalita Okrouhlé hradiště u Konstantinových lázní, kde jde o opevněnou náhorní plošinu dominantního kopce. Bylo zde nalezeno několik opevňovacích technologií podle konkrétních podmínek v daném úseku hradby nebo příkopu. Byly zde nalezeny brány a to dokonce pět. Tyto brány byly stavěny jako samostatné opěrné body a staly se tak přímou součástí fortifikace.

Opevňovaly se pouze:

- dominantní izolované kopce - Závist, Kotouč u Štramberka, Hostýn u Chvalčova.

- ostrožny - Štěpánov, Křivoklát, Voltýřov.

Ohledně technologií bylo zjištěno, že došlo k odklonu od masivních kamenných staveb hradeb. Jakoby se na tuto technologii zapomnělo, nebo spíše byla jejich technologie zapomenuta. Opevnění tvoří převážně hlinitá a dřevěná tělesa. Tato jsou někdy velmi masivní, například šířka 10 metrů na Hradisku u Roštína, nebo subtilnější. 2 až 3 metry třeba na hradišti Kokory, tedy poblíž Přerova. Pevnost hliněných masivů byla vylepšena dřevěnými konstrukcemi.

V závěru doby bronzové pak začíná opět narůstat počet pevných opevněných objektů. Některé z nich měly i značné rozměry a zdá se že některé měly i složitější vnitřní členění. Na Moravě třeba:

- Obřany, plocha asi 20 hektarů. 
- Pavlov, lokalita Děvín, plocha asi 26 hektarů. 
- Svatý Martin u Lulče, mělo plochu dokonce 55 hektarů a právě zde se zdá, že mělo více částí.

Hradby se zde objevují i velmi velké. Například u hradiště Obřany byla nalezena hradba široká 12 metrů tvořená hlinito-kamenitým jádrem obloženým dřevěnou konstrukcí. Navíc čelo hradby bylo obloženo kamennou zdí.

V Klentnici pak byla objevena hradba tvořená šikmou kamennou zdí širokou údajně až 5 metů. U paty pak byla podepřená hliněným náspem.

Podkapitola třetí: DOBA ŽELEZNÁ – ČAS HALŠTATSKÝCH A LATÉNSKÝCH KULTUR

Okolo roku 750 před naším letopočtem začíná ve střední Evropě starší doba železná – železo, které v předchozím období závěru pozdní doby bronzové se zde objevovalo jen výjimečně, začíná nyní zdomácňovat a být produkováno – jako vždy se inovace prosazuje nejprve ve výzbroji – železné meče. Původ metalurgie železa opět na Blízkém východě. Národ zvaný Chetité tuto metalurgii zvládl dokonce už po roce 1 500 před naším letopočtem k výraznějšímu rozšíření tam však dochází až okolo r. 1 000 před naším letopočtem a pak již následuje poměrně rychlé šíření i směrem do Evropy. Ve střední Evropě se objevuje kolem roku 700 před naším letopočtem.

Pro tuto dobu je charakteristický rozvoj dálkového obchodu. Do střední a západní Evropy se dostává luxusní zboží řeckého či etruského původu – železná výzbroj a výstroj, bronzové kovové nádoby, luxusní keramika, sklo. Toto vše je směňováno zřejmě za severský jantar, kožešiny, možná už i otroky.

Předmětem dálkového obchodu také sůl – ve střední Evropě byla dvě velmi významná centra získávání – Hallstatt v Rakousku, kde byla sůl těžena v dolech a v Halle ve středním Německu, kde byla sůl loužena ze sedimentů vodou a následovalo zpracování solanky odpařovací metodou.

Napřed si ukážeme, jak asi v této době, tedy v době halštatské, vypadalo rozmístění kultur v rámci celé Evropy.

Zde se dá říci, že tyto kultury navazují tedy na někdejší mohylové kultury a vytvářejí pás severně od Alp – ujalo se rozdělení na podokruhy západo- a východohalštatský – východní byl o něco vyspělejší.

- západohalštatský okruh se patrně kryje s územím, kde se začíná konstituovat keltské etnikum,
- východohalštatský okruh bývá spojován s Venety. 
- severně od kultur halštatského okruhu lze vyčlenit oblast někdejší lužické kultury.

Na našem území dochází k přerozdělení ploch mezi nové i staronové kultury. Jejich rozmístění pak ukazuje následující mapka:

V severozápadních Čechách v povodí Labe trvá kultura billendorfská, pocházející z lužického základu, která v této době poněkud zvětšuje svůj územní rozsah na Bílinsko.

Severovýchodní Čechy a severní Morava - na územích slezské kultury se kontinuálně rozvíjí kultury platěnická, u které je vidět výrazná sociální diference. Objevují se větší hrobové jámy s úpravou dřevěnou konstrukcí s bohatší výbavou milodary – větším počtem nádoba dalšími předměty – naproti tomu jamkové hroby, obsahující pouze zbytky po kremaci těla.

V kultuře bylanské – která hospodářsky využívala střední Čechy a část severozápadních Čech, tedy Poohří a jižní část Pobělí - vývoj navazuje na kulturu štítarskou. I zde je jasná sociální rozdílnost. Od jednoduchých žárových jamkových hrobů, přes žárové hroby s urnou někdy i s početnější výbavou ke hrobům kostrovým – ty patří zpravidla k bohatěji vybaveným a vyskytují se dokonce i pohřby nápadně bohaté – patřící zjevně sociální elitě – rodové aristokracii, pro níž se užívá také označení knížecí vrstva. Zde se asi poprvé na našem území objevuje podobné členění společnosti jako známe ve středověku.

A takto vypadalo rozšíření této kultury v Čechách:

Halštatská mohylová kultura v západních a jižních Čechách, která je řazena k západohalštatskému kulturnímu okruhu a kultury horákovská na jižní Moravě, ukazuje na tzv. knížecí pohřby. Těla jsou uložena ve velkých pohřebních komorách s dřevěnými konstrukcemi – zemřelý mohl být uložen na čtyřkolovém voze, zápřah vozu symbolizují koňské postroje. Nad knížecími pohřby zpravidla mohyly - někdy i průměr několika desítek metrů.

Pohřební výbava bývá velmi bohatá – až několik desítek keramických nádob, zemřelý dostával do hrobu i potraviny a nápoje.

Muži dostávali do hrobů i výzbroj a výstroj – železný meč, kopí, sekera, nůž, bronzový, ale i zlatý šperk – jehlice, spony , nákrčníky, náramky.

Následuje mapa rozšíření této kultury na našem území.

Horákovská kultura má jméno podle mohyly u Horákova na jižní Moravě. Kultura představuje plynulý vývoj od konce doby bronzové do začátku doby laténské na jižní Moravě, kde je přímým pokračovatelem kultury podolské. Sídliště se skládají většinou z šesti až osmi stavení, zemnic čtvercového nebo obdélníkového půdorysu s rozměry až 6 x 3 m a hloubky až 2 m.

Do této doby patří i nález z jeskyně Býčí skála – problematika tohoto nálezu je však velmi rozsáhlá a zahalena mnoha záhadami.

Následuje mapa rozšíření této kultury na našem území.

Co se týká fortifikací, pokračoval zde vývoj fortifikací tak, jak je znala doba bronzová. Mimo hradiště se ale objevuje i množství opevněných dvorců tak, jak je poprvé objevily na našem území v závěru doby bronzové. V této době jsou zakládány na výrazných místech i skrytě. Zdá se, že byly určeny pro lokální elitu, strážní službu na obchodních stezkách a možná sloužili i pro kultovní účely.

Co se týká hradišť, v počátcích halštaské doby, jsou preferovány tři typy geografických podob:

- ostrožny, například hradiště v Chrudimi. 
- výběžky nad terénními zlomy, například hradiště Topol nebo Osek. 
- výrazné dominanty – hradiště Odřepsy.

To platí pro samotné Čechy. Většina těchto hradišť nese stopy násilného zániku. Možná zde došlo k nějaké významné vojenské události, o které prostě dnes už nejsou zprávy. Celkově ale bylo konstatováno že budování opevněných lokalit stagnuje.

Ale v pozdním halštatu, kdy došlo k obnovení přetrhaných obchodních vazeb dochází k opětovnému rozvoji hradištních staveb. Jsou znovu osidlována pozdně bronzová opuštěná hradiště, a tak se opět objevují rozsáhlé opevněné plochy a současně vznikají hradiště nová i když ta nová, řečeno postavena na zelené louce, jsou menší. Ale na druhou stranu vždy dominují strategicky důležitému území. Tato hradiště nepreferují žádnou geografickou polohu. Byla budována na:

- ostrožnách: zde mají podobu přepažující rovné nebo mírně vypouklé fortifikace. 
- vysokých terasách: stejně jako na ostrožnách od přístupové strany a bývá doplněno lehkou fortifikací po obvodu. 
- okrajích horských pásem: jako na ostrožnách. 
- na osamělých kopcích: zde šlo vždy o obvodovou fortifikaci. 
- hřbetech horských pásem: kombinovaně podle místních podmínek.

Například v západních Čechách se podařilo dokumentovat 51 výšinných lokalit s nálezy z této doby a kultury. Z toho bylo 31 opevněných, 16 neopevněných a 4 ohražené.

Na celém území dnešní České republiky tedy vznikla jak rozsáhlá opevnění- například hradiště Závist, ale i malá ale důkladně opevněná hradiště. Na Moravě je zachyceno asi 37 lokalit kultury platěnické a 49 lokalit kultury horákovské. Platěnická kultury preferovala spíše ostrožny, horákovská potom všechny možnosti výše uvedené.

V této době vznikají i opevněná panská sídla. Jsou situována na vysoké terasy nad vodními toky nebo na nízkých výběžcích. Opevněny byly příkopem a palisádou, někdy násobky těchto prvků.

Zde bych ukázal rekonstrukci horákovské lokality v Kuřimi, což je typ ohrazeného sídla.

Opevnění u Štítar-Hostětic mělo dokonce 4 palisádové linie. Pro tato sídla je preferován čtvercový tvar.

Typy hradeb:

- kamenné s dřevěnou výztuží vnější i vnitřní líce. 
- skořepinoví s palisádovými čelními i zadními stěnami. 
- komorové vyplněn zeminou a kamennou sutí.

Pro všechna opevnění z této doby platí, že jejich budovatelé dokázali skvěle využít přírodních podmínek k tomu, aby obranyschopnost svých fortifikací výrazně posílili. Kolem roku 420 před naším letopočtem doba halštatských kultur končí a na scénu nastupuje doba kultur laténských

Na závěr části o halštatské době bych vložil obrázek s rekonstrukcemi staveb tohoto období jak z našeho území tak i z okolních států:

Mladší doba železná, zvaná doba laténská má název dle pohřebiště La Téne ve Švýcarsku, jeho objev v 19. století pomohl charakterizovat hmotnou kulturu tohoto období. Historicky byla tato doba spjata se vzestupem Keltů, s nimiž lze spojit laténskou kulturu v užším pojetí, obdobné kulturní a civilizační projevy ovšem platí i pro širší prostor střední a zčásti i západní, severní a východní Evropy – pak lze mluvit spíše o době či civilizaci keltské - Keltové výrazně kulturně ovlivnili minimálně Ibery, Germány, Dáky a někde nahradili místní civilizace. To se stalo i na našem území, kdy jeho část postupně přijal za své keltský kmenový svaz Bójů.

Více by snad ani nebylo potřeba psát, jelikož jsem tuto problematiku vyčerpal již v dřívějším vláknu, a to zde

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3304

A navázal jsem na ně reportáží o keltském oppidu u nás u Prostějova, Starém Hradisku .

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3373

Jediné, co je potřeba udělat, je uvedené vlákno doplnit o nové věci, což udělám později. A až to udělám, zjistíte, že tato doba byla ještě zajímavější, než by se z původní práce mohlo zdát. Objevil jsem věci, které mi jako fandovi těchto starých kultur braly dech.

Ale i tak je potřeba sepsat alespoň základní členění této doby:

- časná doba laténská, doba historické expanze Keltů, od 500 do 350 před naším letopočtem.

Zde je mapka pohybu národů v této době:

- střední doba laténská, doba středoevropské konsolidace civilizace Keltů, od 350 do 150 před naším letopočtem.

- pozdní doba laténská nazývaná dobou oppid, od 150 před naším letopočtem do doby krátce před přelomem letopočtu. Oppida, keltská města sdružoval vše co tento národ potřeboval od svých hradišť. Ochranu, bydlení, řemeslnou výrobu, obchod a péči o duši. Většina oppid totiž má vlastní prostor, někdy v podobě druhé akropole, pro vykonávání náboženských rituálů. Jako ukázka poslouží rekonstrukce takové akropole na hradišti – oppidu Závist.

Kolem roku 40 před naším letopočtem se středoevropská nadvláda Keltů hroutí po porážce dáckým králem Burebistou. Jde o událost nazývanou Bójská poušť. Další údery Keltům na našem území zasadily nastupující germánské kmeny. Zřejmě již ve 2. století před naším letopočtem pronikají germánské skupiny i na naše území. Nejprve se objevily na severu v povodí Labe a v horním Pojizeří. Germánský tlak postupně narůstal, již před polovinou 1. století padla oppida v jižním Německu, které tak ovládli Germáni, útočící i za Rýn. Keltové tak zůstávají jen v Belgii a Gallii – kterou si ovšem postupně podroboval Řím a jeho hlavní osobnost Julius Caesar.

České keltské Boiohemum je tedy stále více v izolaci a nakonec se dostalo do konfliktu s dáckým králem Burebistou, který po smrti Caesara v roce 44 před naším letopočtem vytváří rozsáhlý raně státní útvar v Karpatské kotlině. Někde v Potisí utrpělo bójské vojsko zdrcující porážku, po níž následovalo rozsáhlé a ničivé plenění jejich vlastního území, tedy již citovaná deserta Boiorum, oslabení Bojů využili zřejmě i Germáni k rychlému postupu do Čech. V letech 41 a 40 před naším letopočtem zanikají převážně násilně česká oppida a keltské osídlení Čech dohasíná.

Podkapitola čtvrtá: DOBA ŘÍMSKÁ A DOBA STĚHOVÁNÍ NÁRODŮ

Tato dvě poslední období před dobou, kterou nazýváme dobou hradištní trvala od asi 40 let před naším letopočtem do roku 600 našeho letopočtu. Zánikem keltské kultury na našem území utichly na dlouhých 600 let opevňovací aktivity národů žijících na našem území, nebo přes naše území kočující, hledajíce životní prostor.

Římské impérium v letech 12-9 před naším letopočtem ovládlo Panonii a jeho severní hranice se tak posunula na Rýn a Dunaj a vzniklo rozdělení Evropy mezi Řím a barbarská území. Barbary byly nazývány všechny kmeny mimo římskou říši:

- Dákové,
- zbytky Keltů a zejména
- Germáni

První období konfrontace mezi impériem a Germány nastalo v letech 12 před naším letopočtem až 16 našeho letopočtu. Patří sem ofenziva Římanů na Veseru a území nazvané Germania Magna měla být další římskou provincií.

Dále pak sem patří úspěšné války s Marobudem v Čechách, známé markomanské války, ale potom vypukne povstání v Panonii a roku 9 našeho letopočtu cheruský Arninius porazil a zničil v Teutoburském lese celé římské vojsko. Tím dochází k rezignaci Říma na další výboje k severu, a těžiště je přeneseno do diplomatické úsilí o kontrolu dění v barbariku. Sem patří i vznik Vanniova království. Římská opevněná hranice – Limes Romanus – tak vede od Rýna přes dolní Mohan na Dunaj.

Na našem území bylo objeveno několik pochodových táborů z těchto dob, které si postavili na kratší dobu římské jednotky různé velikosti. Celkově byly nalezeny do dnešní doby stopy po římských jednotkách už na 25 místech

Germáni opevnění nebudovali a ani nevyužívali nijak aktivně starší fortifikace na našem území stojící – jejich myšlení pevnosti považovalo za projev změkčilosti.

Máme bezpečně doloženu římskou posádku v Mušově, kde byla umístěna část X. legie. Proslulý je nápis na hradní skále v Trenčíně, i když to je už mimo naše území. Ten nápis, i když má s naším územím dnes jen málo společného, však musím vylepit.

Zde tedy je.

Jeho překlad zní:

Na vítězství císařů,
vojsko které přebývalo v Laugariciu,
855 vojáků II. legie,
Marcus Valerius Maximianus, legát II. legie Adiutrix nechal zhotovit

Kdykoliv se do Trenčína dostanu, jdu do jistého hotelu v jehož prvním patře je malá terasa a jejím oknem je tento nápis vidět. Chvíli u toho nápisu postojím a jdu po svém. Byla to divoká doba. A vždy myslím na ty lidi, kteří ten nápis na pokyn svého velitele do skály vytesali. Jejich kosti a kosti jejich velitele tlí v zapomnění, ale jejich stopa na té skále zůstala a zůstane. Byli prostě zde.

Čtyři krátkodobé tábory byly zjištěny na pravém břehu původního toku řeky Dyje asi 2,5 km od Hradiska na trati Mušov-Na pískách. Největší tábor měl rozlohu přibližně 37-38 hektarů s délkami stran 670, 560, 630 a 620 m. Na jižní a východní straně byly nalezeny brány opatřené předsunutými opevněními. Uvnitř plochy tohoto tábora byl zaměřen další, menší, který zabírá plochu 22 hektarů. Další dva tábory o přibližné velikosti 1,5 hektarů se nacházely západně respektive východně od dříve výše uvedených táborů.

Nejméně jeden tábor se nacházel u Ivaně, zhruba 2,7 km severovýchodně od Hradiska na levém břehu řeky Jihlavy. Zachovala se jen jihovýchodní strana tábora. Archeologické odkryvy v oblasti brány opatřené předsunutým příkopem odhalily stopy dřevěné konstrukce brány, která tvořila ochranu vchodu do tábora.

U obce Přibice na levé straně Jihlavy víme o třech táborech. Jeden tábor zabíral 28 hektarů se stranami o délce 530, 460, 480 a 750 m. Ležel na zlomu terasy, přičemž část tábora leží na ploché rovině terasy, část se svažuje směrem k řece. Byly zjištěny čtyři brány s předsunutými příkopy – jedna na severovýchodní straně, jedna na jihovýchodní straně a dvě na jihozápadní. U jihozápadního rohu prvního tábora byl zjištěn další malý tábor, sledovat lze už jen jeho část, včetně dvou bran. Na jih od prvního tábora se nacházel další velký tábor. Jeho rozměry ani ohraničení se už nepodařilo určit, panují ale názory že byl velký asi 40 hektarů. Byl nalezeny stopy po dvou branách.

K rozměrným polním táborům patří i ten objevený u Charvátské Nové Vsi. Přesně byla sledována především jeho západní a částečně severní strana. V západní části opevnění byly zaměřeny dvě brány s předsunutými příkopy, známe také jednu bránu na severní a jednu bránu ve východní straně tábora. Velikost tábora se odhaduje na zhruba 45 hektarů.

V poslední době nacházíme další krátkodobé tábory stále severněji od oblasti Mušova, a můžeme tak sledovat postup římského vojska na našem území. Roh římského tábora byl objeven v Brně-Modřicích. Dosud nejseverněji položený tábor známe z Olomouce-Neředína a nesmíme zapomenout ani na nejnověji zjištěný tábor v Hulíně-Pravčicích, kde byla také odkryta brána s předsunutým příkopem. Nutno dodat, že je i řada dalších lokalit, kde máme náznaky přítomnosti římských polních táborů, které však dosud nebyly ověřeny.

Římské tábory nacházející se na našem území byly opevněny příkopem a valem navršeným z výplně příkopu, ačkoliv val většinou přímo pozorovat nemůžeme, protože byl setřen zemědělskou činností. Příkopy měly pro římská opevnění typický tvar širokého písmene V. Původní velikost příkopů bohužel nelze přesně zjistit. Můžeme však říci, že pozorovaná velikost byla různá. Menší příkopy byly při pozorováních v průměru obvykle přibližně 1,9 m široké a 0,8 m hluboké, větší obvykle zhruba 3,8 m široké s hloubkou asi kolem 1,4 m.2

Brána ve smyslu konstrukce byla pozorována pouze u tábora v Iváni. V terénu se projevil půdorys tvořený kůlovými jamkami, který poukazuje na nadzemní stavbu opřenou o řady trámů. Ve většině ostatních případů je vjezd do tábora tvořen různě širokým přerušením příkopu a valu (nejmenší pozorovaná přerušení dosahovala cca 10 m, největší mělo 20,2 m), které je opatřeno předsunutým příkopem zvaným titulus, který ztěžoval přímý útok na vstup do tábora. Známé brány jsou často umístěny nepravidelně v kontextu celého opevnění, tj. oproti možnému očekávání nejsou striktně dodržována schémata známá ze čtení teoretických příruček či sledování stálých limitních opevnění. Brány byly rozmisťovány dle konkrétní situace a potřeby.X

Zde je důkaz přítomnosti X. legie římské říše na našem území v Mušově.

Tím bych římskou dobu opustil. Římany zde velmi dobře zpracovává kolega Thór, nebudu mu fušovat do řemesla. Třeba někdy dojde na to, podívat se jestli skutečně nalezené stopy na našem území svědčí pro potvrzení teorie, že na Moravě měla vzniknout nová římská provincie. Dobové písemné prameny tvrdí, že Římané měli v plánu přičlenit část Moravy ke své říši jako součást nové provincie, nazvané Markomania.

Doba římská, či vlastně její konec je datován do roku 375 našeho letopočtu, kdy došlo ke zhroucení říše Ostogótů pod náporem Hunů. Hunský nájezd na střední a západní Evropu rozpoutal nevídané pohyby lidské populace.

Tento pohyb ve 4. století našeho letopočtu ukazuje následující mapa:

V této neklidné době se fortifikace nestavěly vůbec. Byly ale prokazatelně využívány mnoho let opuštěné starší lokality, ale nikdo nemarnil energii na budování nových hradeb, opravu starších či čištění příkopů. Lidé žili v malých dvorcích, které tvořily rodové vesnice. U některých je doloženo lehké opevnění palisádou ale nikde nebyl nalezen příkop či hradba, kterou by bylo možno datovat do tohoto období.

Starší hradiště prokazatelně obývaná v této době byla například:

- Brno - Obřany,
- Brno – Líšeň, 
- Loštice, 
- Mohelno, 
- Znojmo.

Takto vypadal typický obytný dvorec z této neklidné doby

Slované se této hektické době poměrně úspěšně vyhnuli. Hunský nápor je více méně minul, a tak dostali šanci zesílit.

Takto vypadalo asi jejich umístění v této době ve východní Evropě.

Písemné zprávy k počátkům slovanské expanze uvádí, že tyto kmeny se šíří z území pravlasti směrem na východ a k jihu do stepního pásma, dále po obou stranách Karpatského oblouku, z Karpatské kotliny pokračují na Balkán, Podunajím pronikají až do dnešního Bavorska a Horního Pomohaní, osídlují Moravu a Čechy, odtud pronikají do míšeňského Srbska a až k Sále a do Durynska.

V druhé polovině 6. století našeho letopočtu. jsou už bezpečně dominujícím lidem na našem území. Jejich příchod přímo souvisel s odchodem Langobardů po roce 530 našeho letopočtu.

Zdá se, že v této době šlo o poměrně primitivní kmeny. V hrobech je nalézán velmi chudý inventář – kostěný, kovový (železné nože, ocilky). To nás nutí předpokládat, že jejich hlavní stavební a užitkový materiál, bylo prostě dřevo.

Jejich sídliště se zpočátku držela tradice – žádné prokazatelné fortifikace prvních Slovanů u nás neznáme. Byla nalezena sídliště na starém sídelním území, a to i hradištích, obývaných stabilněji již od pravěku.

Okolo roku 600 přišla z Podunají druhá vlna slovanského osídlení – s vyspělejší keramikou podunajského typu. Slované odtud byli vytlačeni. A v této době začíná dlouhé období naší státnosti.

Již brzy se objeví prvních raně státní útvary, například Samova říše a tím začíná česká historie. Zároveň tím končí pravěk na našem území.

To, co se týká dalšího fortifikačního budování na našem území, bude popsáno v dalším dílu.

Použitá literatura:
M. Chytráček, Výšinná sídliště doby halštatské a laténské v západních Čechách
Sklenář, Karel – Sklenářová, Zuzana – Slabina, Miloslav,
Encyklopedie pravěku, Praha 2002
Pavlů, Ivan – Zápotocká, Marie edd., Archeologie pravěkých Čech 3. Neolit,
Praha 2007
Encyklopedie hradišť v Čechách., kolektiv autorů, Libri , 2006
Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezku, Miloš Čižmář, Libri , 2006
Dějiny pravěku I,II, skriptum FF UJEP, Brno 1981 2. vydání
O pravěkých kultech a náboženstvích, Universitas U 86, Brno 1986, č. 3
Lutovský, M. Otázky neolitu a eneolitu, Praha 2004.
Mapy a některé obrázky jsem čerpal i odtud:
http://pf.ujep.cz/~velimskyt/pravek/
Něco jsem čerpal jako inspiraci k de hledat i z toho postu:
http://www.skyscrapercity.com/showthread.php?t=904992
Jiří Waldhauser, Encyklopedie Keltů v Čechách, Praha 2001
Petr Drda – Alena Rybová, Keltové a Čechy, Praha 1998
Eduard Droberjar, Encyklopedie římské a germánské archeologie v Čechách a na Moravě, Praha 2002

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více