Ekonomická situace SSSR v průběhu 1941-42 a spojenecká pomoc Lend-Lease - díl 12.

Autor: Petr von Fenstein / von Fenstein 🕔︎︎ 👁︎ 22.171

Pokračování z minulého dílu týkajícího se dodávek pro letectvo. V této části bych se rád okrajově věnoval fenoménu lživých tvrzení o dodávkách starých vyřazených letadel, dosud se často objevujících v „seriózní“ literatuře na téma Východní fronta.

V první polovině roku 1942 v podstatě nebylo moc bezpečných tras, jak dostat zmíněné dodávky do SSSR – z pohledu objemu byla nejvýraznější v této době severní trasa konvoji, na které však Spojenci zakoušeli velké ztráty. Stalin a zejména generálské špičky však díky své podezíravosti vůči Spojencům dlouho blokovali britské a americké návrhy na otevření dalších cest, zejména přes východ SSSR. Teprve až 8. října 1942 došlo v rámci tzv. „Joint U.S.-USSR Proceedings“ ve Washingtonu ke konečné dohodě o otevření cesty tzv. „ALSIB Ferry Route“ – tedy leteckého mostu z Aljašky na Sibiř a pak dále do západních oblastí SSSR. Rád bych upozornil, že na ostatních válečných serverech či v knihách publikovaných v ČR jsou udávána špatná data oficiálního otevření této trasy – zejména srpen či září, 1942!

Reklama

Na počátku roku 1942 se vzhledem k omezením Severní cesty (a výrazným ztrátám) a neexistenci Východní cesty tedy západní Spojenci snažili zvýšit kapacitu Jižní cesty, která byla ustanovena již v průběhu roku 1941. Bylo rozhodnuto o zvýšení počtu přeletů letadel z USA a Británie přes Afriku dále do Karáčí, Pákistán, a pak do Indie (v případě dodávek pro Brity) – potenciálně však i dále do Číny; nebo do Basry, Irák, a Teheránu, Írán, a pak dále přes Kavkaz do SSSR (pro Sověty).

Cesty měly následující trasy:

1) USA - šlo o návazné koridory tzv. cesty Pan-American Ferry Route z Floridy přes Karibik a Jižní Ameriku dále do Natalu, Brazílie. Odtud pak jižním koridorem Atlantic Ferry Route do Afriky. Zde pak několika možnými koridory tzv. Trans-African Ferry Route (např. Takoradi, Accra, Lagos, atd.) přes Írán a Kavkaz dále do SSSR.

2) Británie – v podstatě velmi podobně. Letadla se buď na palubách letadlových nebo dopravních lodí dopravila k/do Africe/Afriky a zde pak pokračovala stejně jako stroje z USA; nebo případně i přelety přes Portugalsko se dostala do Afriky.

Nejlepší demonstrací určitě bude obrázek.


Obrázek č.3: Mapa hlavních tras přeletů z USA ke 30. červnu, 1942 (zajímavostí je zahrnutí trasy ALSIB, která v této době již byla domlouvána a testována jednotlivými letadly)

 

Reklama

Díky těmto přeletům se tak letadla do SSSR nedostala nová, vypadající jako právě po „vybalení z krabic“– např. dost často bylo potřeba vykonat vyčistění motorů díky zakoušeným písečným bouřím (asi nejvýraznějším případem je přelet prvních North American B-25 Mitchell z USA v létě, 1942). Tento fakt pak po konci druhé světové války, zejména v době Chruščova, posloužil komunistickým historikům k vytvoření legendy o starých vyřazených strojích zejména z africké fronty. V dalších fázích války již byla zvolena kombinovaná trasa, tedy část trasy se letadla „vezla“ na obchodních lodích a zbytek již pak doletěla. Určitě nesmíme také zapomenout na jiný významný fakt – došlo také k „vyhnání“ Němců z Afriky a významně se tak zkrátila celá Jižní cesta.

Ostatní výzbroj a dodávky do SSSR

Tato část bude pojednávat o některých dalších významných zbrojních dodávkách do SSSR. Vzhledem k tomu, že se nejedná o příliš známá fakta, doufám, že tato kapitola bude pro čtenáře zajímavá. V rámci této kapitoly bych se velmi rád věnoval některým zbraním či systémům, které jsou velmi často účelově z pomoci USA a UK vynechávány - začal bych nejdříve protiletadlovou výzbrojí, která je velmi často účelově manipulována.

V této souvislosti je zřejmě nejlepším příkladem sovětské oficiální linie publikace Akademie věd SSSR napsaná kolektivem ministra obrany maršála A. A. Grečka v roce 1976 s názvem „Sovětské studie o Druhé světové válce“ (do dnešních dní velmi často citovaný zdroj!). V této se v podstatě objevuje již klasický údaj ohledně 4 % potřeb SSSR, stejně tak mizivá procenta ohledně tanků, letadel, apod. Pro tuto kapitolu je však nejzajímavější část ohledně protiletadlových děl - v této knize se píše, že Spojenci za celou 2. světovou válku dodali do SSSR pouze 2 % této výzbroje! Že ani v tomto případě tato data neodrážejí realitu si ukážeme na údajích z moderních oficiálních ruských publikací od Krivošejeva či od velmi dobré publikace od A. Ivanova zvané „Artillerija SSSR v period Vtoroj Mirovoj vojny, 2003“. Na druhou stranu ani Krivošejev a jeho autorský tým ve své práci neuvádí žádná procenta dodávek LL pro protiletadlovou výzbroj.

Ještě než však začnu, rád bych opět upřesnil omezení této práce - opět naprosto budu ignorovat problematiku celkové rovnováhy ekonomiky SSSR, stejně tak problém zdrojů, evakuace a relokace průmyslu, apod..

Protiletadlová výzbroj

Problematika protiletadlové výzbroje byla sovětskou historiografií po dlouhou dobu účelově vynechávána, a proto jí nenaleznete v mnoha knihách, zejména těch určených pro širokou veřejnost. Hlavním důvodem bylo zejména to, že pomoc LL v této oblasti popírá všechny hlavní komunistické teze a závěry ohledně spojeneckých dodávek:

1) Tato pomoc splnila všechny požadavky dohodnuté v protokolech - Spojenci byli schopni i dodat větší množství výzbroje než bylo požadováno v protokolech!

2) Pomoc dorazila již v roce 1941 a 1942 a v obou letech představovala kritické množství.

3) Naprostá většina spojenecké pomoci dorazila již v letech 1941 a 1942!

4) Na počátku války disponovali Sověti velmi malým množstvím této výzbroje.

Reklama

5) Sovětská produkce v prvních 3 letech byla velmi malá a nebyla schopna pokrýt potřeby fronty.

Jak je již zvykem z ostatních kapitol, začněme nejdříve základním přehledem z knihy autorského týmu kolem G.F. Krivošejeva. V 5. kapitole v sekci nazvané „Вооружение и боевая техника. Производство и потери“ se nachází tabulka „Наличие, поступление и потери вооружения и техники (по годам войны)“, jejíž část jsem převzal pro potřeby tohoto článku.

Rok 1941 (v tis.) K 22. červnu, 1941 Dodaných Zařazeno
ve stavu
Ztráty % Ztrát (celkové) K 1.lednu, 1942
25mm ZP - 0,3 0,3 0,1 33,3 0,2
37, 40mm ZP 1,4 1,4 2,8 1,2 42,8 1,6
76, 85, 90mm ZP 7,2 1,7 8,9 2,8 31,5 6,1
CELKEM 8,6 3,4 12,0 4,1 34,2 7,9

Tabulka 16: Počty protiletadlových děl v roce 1941

Rok 1942 (v tis.) K 1. lednu, 1942 Dodaných Zařazeno
ve stavu
Ztráty % Ztrát (celkové) K 1.lednu, 1943
25mm ZP 0,2 0,2 0,4 - - 0,4
37, 40mm ZP 1,6 3,8 5,4 0,6 11,1 4,8
76, 85, 90mm ZP 6,1 2,8 8,9 0,9 10,1 8,0
CELKEM 7,9 6,8 14,7 1,5? 10,2? 13,2?

Tabulka 17: Počty protiletadlových děl v roce 1942 - otazníkem označeny čísla, kde Krivošejev zřejmě plně neumí sčítat, neboť uvádí součet ztrát o 100 kusů vyšší, což se pak dále projevilo na procentu ztrát a stavu k 1. lednu, 1942 (kontroloval jsem několik knižních vydání, včetně těch internetových na militaria.ru, soldat.ru, stateshistory.ru; a všude se tato chyba nachází. Pokud však někdo disponuje s vydáním s přesným součtem, rád data upravím podle přesných údajů)

Pokud se podíváme do statistik zmíněných v ostatních knihách, tak Harrison ve svém díle udává pouze celkový počet hlavní v dělostřelectvu bez rozlišení typů (podle odkazů na zdroje je vidět, že vychází tentokrát z oficiálních sovětských statistik z 80. let). W.S. Dunn Junior pak ve své práci (The Soviet Economy and the Red Army, 1930-1945), konkrétně v 7.kapitole nazvané prostě „Artillery“ udává počty dodávek a stavu k jednotlivým válečným rokům naprosto identicky jako Krivošejev (tedy dodaných 1941 3,4tis, 1942 6,8tis, ...). Ke stejným počtům pak také dochází A. Ivanov, který navíc čísla nazaokrouhluje.

Z tohoto odstavce je tedy jasné, že, co se týče počtů protiletadlové výzbroje, většina autorů se více než shoduje. Kde se však liší, je celkový poměr spojeneckých dodávek vůči domácí výrobě a poměr zbraní na frontě (viz. Grečko). Je to více než překvapivé, protože čísla dodávek jsou velmi přesně známa!

Pojďme se ale podívat na spojenecké dodávky podle jednotlivých protokolů:

1) Z USA bylo za celou dobu války odesláno do SSSR 8 403 AA děl (2 110 x 20mm, 424 x 37mm, 5 595 x 40mm, 270 x 90mm a 4 x 120mm), přičemž do konce války se do SSSR dostalo 7 833 děl. K tomu navíc ještě USA doručilo 516 námořních 3" a 146 5" univerzálních děl.

2) Z Velké Británie pak za celou válku dorazilo 288 AA a univerzálních děl (162 x 20mm , 4 x 40mm, 22 x 12-pdr, 4 x 3,7", 36 x 4" a 50 x 130mm).

Pokud bychom pak dali do poměru celkovou produkci SSSR od roku 1941 (celý rok! - bez vyloučení prvních 6 měsíců) spojenecké dodávky (s vyloučením univerzálních děl) představovaly zhruba 19-25% celkové sovětské válečné produkce (v menších rážích jsou pak poměry ještě vyšší např. pro 20-25mm 45-50 %)! Nicméně, jak jsem zmínil z počátku této kapitoly, naprostá většina výzbroje dorazila již v letech 1941-1942 (zhruba 70 % všech dodávek!) a tato práce se zabývá pouze roky 1941 a 1942.

Za dva roky pak počty dodaných děl vypadaly následovně (rozdělení dle protokolů):

1) 1. Protokol (1. říjen, 1941 - 30. červen, 1942) - Sověti požadovali 300 x 37 mm a větší ráže za měsíc, celkem 2 700 děl

2) 2. Protokol (30. červen, 1942 - 30. červen, 1943) - Sověti požadovali celkem 360 x 12,7 a 20 mm (30 měsíčně) a 3 000 x 37 a 40mm (250 kusů měsíčně), navíc s tím pak ještě 204 x 90mm.

Z tohoto malého přehledu tak můžeme vidět, že Sověti požadovali 5 700 hlavní (37 a 40 mm) a Spojenci odeslali přesně 6 023 (USA 6 019 + UK 4) kusů požadované ráže. Tedy veškeré požadavky na tato protiletadlová děla byla uspokojena již během prvních dvou let (v dalších protokolech byla preference ostatních ráží)! Dále pak požadavek zněl na 360 děl (12,7 a 20 mm) a 204 (90mm) a Spojenci dodali vše dle požadovaných počtu kusů.

Bohužel mně dostupná literatura nepokrývá přesné zařazení protiletadlových děl na frontu či převzetí Sovětským svazem. Avšak není žádný dokument dokládající, že by výzbroj nebyla dodána podle obchodních podmínek domluvených v Protokolech. Pokud bychom tedy předpokládali převzetí Sověty dle měsíčních údajů, lze z tohoto vyvodit následující závěry:

1) Spojenci za roky 1941 a 1942 dodali zhruba 4 200 hlavní (37 a 40 mm), tedy 69,8% z celkových dodávek do SSSR za 2. světovou válku!

2) Dodávky na frontu pro roky 1941-1942 byly v počtu 5 200 kusů dle Krivošejeva. Nicméně zde zřejmě opět Krivošejev udává nepřesná data (viz. můj komentář v prvním odstavci). Uvedeným číslům tak lze rozumět dvěma způsoby - 1) Krivošejev nezapočítává vůbec spojenecké dodávky do celkových počtů (Ivanovovem udávaná čísla produkce pro rok 1942 se shodují s počtem dodávek na frontu za rok 1942 udávaných Krivošejevem, což samo o sobě ještě není důkazem, ne všechna produkce se vždy dostane na frontu, navíc opět problém defektů, apod.). Případně je i možné, že 2) Krivošejev uvádí celkové dodávky včetně spojenecké pomoci a tím pádem se domácí produkce blíží zhruba pouze 1 000 kusům (vzhledem k problematice evakuace a relokace mně tato verze přijde mnohem pravděpodobnější - indexy produkce protiletadlových děl za rok 1942, uvedené v Harrisonovi, IVOVSS, IVMV atd., byly velmi nízké). Pokud tedy budeme pracovat s oběma variantami tak spojenecké dodávky v letech 1941-2 představovaly 45% v prvním případě či 81% v druhém případě (ráže 37-40 mm) všech doručených děl na frontu. Pro menší ráže pak 42 % pro první variantu a 72 % pro druhou variantu.

3) Po zařazení na frontu pak spojenecké dodávky představovaly v jednotkách v průběhu roku 1942 zhruba od 60-70 % pro všechny ráže do 40 mm!

 

Co pak tedy říci závěrem? V době nadvlády Luftwaffe a v dobách, kdy Sověti přemisťovali své továrny dále na východ, se tak spojenecké dodávky staly velmi důležitým faktorem pro úspěšnou sovětskou protiletadlovou obranu. Bez těchto děl by se sovětská obrana potýkala s akutním nedostatkem prostředků a troufám si tvrdit, že by většina letišť, strategických logistických a průmyslových sektorů, dále polních postavení byla v podstatě bez obrany (koncentrace jenom na důležité body). Dopad na bojové operace není tak těžké si představit - větší ztráty bojové techniky, lidského i hmotného materiálu. Vzhledem k napjaté makroekonomické situaci by tak Sověti museli nahrazovat tyto materiály ve větší míře, než se tomu událo.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více