Štábní strážmistr Stanislav Kuča

Autor: Michal Kuča / agnes 🕔︎︎ 👁︎ 27.452

Většina životopisů účastníků 2. sv. války je věnována osobnostem zahraničního a domácího odboje. Všeobecně se však zapomíná na to, že vojáci a příslušníci dalších ozbrojených složek své životy a zdraví nasazovali již dávno před oficiálním vypuknutím války. Naštěstí se v poslední době objevilo několik článků a knih, které se této problematice věnují.

Mnoho z nich sloužilo v jednotkách Stráže obrany státu, zřízené v roce 1936 k ochraně státních hranic. Jejími úkoly byly ochrana neporušitelnosti státní hranice a nedotknutelnosti státního území (střežení hranice, spolupráce na vojenské obraně, zpravodajská činnost), spolupůsobení při ochraně veřejného pořádku, klidu a bezpečnosti a spolupůsobení při provádění úkonů celní správy. Tyto jednotky tvořili příslušníci armády, finanční stráže, četnictva a státní policie. Zažili tvrdé boje s německými, polskými a maďarskými bojůvkáři a na Podkarpatské Rusi i s jednotkami pravidelné maďarské armády.

Reklama

Jedním z těchto zapomenutých je i můj dědeček Stanislav Kuča. Narodil se 26. září 1910 v Ostravě-Mariánských Horách rodině Josefa Kuči, topiče u firmy Rütgers, a jeho druhé ženy Marie, rozené Táborské. Po absolvování 5 tříd obecné a 3 tříd měšťanské školy nastoupil také do chemičky Rütgers a jako mnoho jeho vrstevníků byl také členem Sokola. V březnu 1932 se podrobil odvodu a 1. října nastoupil jako vojín k výkonu presenční služby k 2. baterii Dělostřeleckého pluku 11 v Košicích, později byl převelen ke spojovací četě. Po uplynutí osmnácti měsíců služby se (již jako svobodník – od 1. 2. 1934) rozhodl v armádě zůstat jako délesloužící poddůstojník a další téměř čtyři roky prožil ve vojenské uniformě, od 1. dubna 1936 s výložkami četaře. V lednu 1938 bylo vyhověno jeho žádosti o přijetí k policii a 31. ledna nastoupil jako pomocný zřízenec strážní služby u Policejního ředitelství v Užhorodě. Absolvoval s prospěchem velmi dobrým cvičnou školu a 15. července nastoupil do služby. A také se stal příslušníkem Stráže obrany státu.

Četař délesloužící Stanislav Kuča zcela vlevo spolu s několika důstojníky DP 11 1936 nebo 1937
Četař Stanislav Kuča (vlevo) s důstojníky Dělostřeleckého pluku 11 v roce 1936 nebo 1937


Opět důstojnický sbor Dělostřeleckého pluku 11 v roce 1936 či 1937 (čet. Kuča první zprava)

Výsvik spojovací baterie DP 11, 1936/1937
Jedna momentka z výcviku spojovací baterie Dělostřeleckého pluku 11

Jako motospojka se účastnil bojů v oblasti Užhorodu, Domaninců a Hořan. O své činnosti nikdy moc nemluvil a jestli, pak pouze o nevojenských věcech. Proto si dovolím citovat dva odstavce z hlášení Josefa Novosada, velitele roty St.O.S. (na Podkarpatské Rusi by užívána tato zkratka, na ostatním území se užívala zkratka SOS) Užhorod, uveřejněné v knize R. Láška Jednotka určení SOS, 3. díl.

Kromě Míška a Pereniče dovolil bych si navrhnouti na vyznamenání též strážníka Kuču a šstrážm. Janečka, oba t. č. službou v Mor. Ostravě. Strážník Kuča jako motocyklista byl zařazen hned při obsazování státní hranice v noci 23. září 1938 jako spojka velitele roty. V této funkci se dostal v říjnu téhož roku na hrázi u řeky Tisy za Čopem do palby maďarské polní stráže. Jeho duchapřítomností, že vypnul motor a též trochu zásluhou štěstěny, vyvázl tehdy bez jakéhokoliv zranění. Podruhé se dostal do palby teroristů v noci z 9. na 10. listopadu 1938, kdy jsem ho na základě telefonického rozkazu velitele praporu pplk. Francla poslal do celé řady vesnic k četnickým stanicím se zvláštním rozkazem o ústupu, který byl stanoven na příští den, tj. 10. listopad. Tehdy se již potulovalo v našem zázemí mnoho teroristů, dobře ozbrojených vojenskými puškami i automaty. Kuča se vrátil do Čopu až ráno, velmi unaven, a hlásil, že byl dvakráte napaden palbou, ale nic se mu nestalo. Později se účastnil s Míškem všech akcí v Hořanech a nakonec byl od Maďarů v noci na 15. března 1939 i s motorkou zajat a o vše od nich oloupen. Co od Maďarů dostal, ví nejlépe on sám.

Počátkem prosince 1938 vlákali maďarští zpravodajci do léčky čet. strážmistra Bohdana, Rusína rodem z obce Onokovce, a sotva překročil demarkační čáru, zavraždili jej devíti střelnými ranami. Případ se stal v obci Hořany, kde dotyčný konal službu na polní stráži pod velením čet. strážmistra Černockého. Na pohřbu v Onokovcích, kde kromě jiných řečníků promluvil též major četnictva Drozda z vyššího velitelství ve Velkém Berezném, požádal mne strážmistr Černocký ještě s několika příslušníky četnictva z jeho polní stráže, abych je všechny vyměnil, protože stálými přestřelkami a teď smrtí svého kolegy jsou nervově vyčerpáni. Slíbil jsem jim vyhověti, když vydrží ještě jednu noc. Souhlasili všichni. Musím podotknouti, že vražda čet. strážm. byla provedena v 0.30 hod., a přesně v tutéž dobu příští noci jsem nechal vhodit ruční granát v blízkosti vojenských kasáren v Užhorodě. Úkol provedl strážník Kuča, který nyní slouží v Mor. Ostravě. Hned nato měla celá posádka v Užhorodě poplach a do tří hodin ráno stála v plné polní na dvoře, jak bylo bezpečně zjištěno. Kromě mne a Kuči nikdo nevěděl, co se vlastně stalo.

1938 - Již v policejní uniformě.
1938 - již v policejní uniformě

Reklama

Jak již bylo napsáno výše, při ústupu z Podkarpatské Rusi byl, spolu s pol. strážníkem Františkem Stupkou, zajat 5. honvédským plukem a internován nejdříve v kasárnách v Užhorodě a poté v Görögszállás poblíž městečka Nyíregyháza, kde byl držen čtrnáct dní. Zároveň mu byl zabaven jeho vlastní motocykl značky Ogar 250 ccm, poznávací značky 147 – R, 1987,- Kč v hotovosti a kufr s prádlem.

Zcela bez prostředků byl propuštěn a vrátil se do rodné Ostravy. Zde byl zpětně k 15. březnu 1939 přidělen k Policejnímu ředitelství Mor. Ostrava, nejprve jako pochůzkář. V roce 1943 byl převelen k motorizovanému oddílu jako řidič motocyklu a postupně byl povyšován až do hodnosti štábního strážmistra.

V roce 1940 se oženil se svou snoubenku Helenou Fuchsovou, dcerou vrchního pol. strážmistra Jána Fuchse z Užhorodu, se kterou se znal již několik let, se kterou měl nemanželskou dceru Marii (nar. 29. 5. 1939) a jejichž původní termín svatby zhatily pomnichovské události. O dva roky později se jim ještě narodil syn Zdeněk.

V roce 1946 vstoupil do národně socialistické strany, a tak se po únoru 1948 v jeho posudcích stále častěji objevují termíny jako „šilhá na Západ“, „je málo třídně uvědomělý“ apod. 20. ledna 1950 byl „pro menší míru politické spolehlivosti“ od SNB propuštěn, s možností si vybrat – doly, hutě nebo stavebnictví. Nastoupil tedy jako dělník k národnímu podniku Československé stavební závody, později přejmenovanému na n. p. Vítkovické stavby, kde jako bagrista pracoval až do své smrti 13. března 1969. Po roce 1989 byl rehabilitován a in memoriam povýšen na nadpraporčíka.

Zdroje:
Archív bezpečnostních složek Kanice – osobní spis Stanislava Kuči
Rodinný archív
https://cs.wikipedia.org/wiki/Str%C3%A1%C5%BE_obrany_st%C3%A1tu
https://www.fronta.cz/straz-obrany-statu-1-dil-od-ustaveni-do-pocatku-roku-1938
Lášek, Radan: JEDNOTKA URČENÍ SOS (3. DÍL), Codyprint 2008, ISBN: 978-80-902964-9-7

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více