Rakouská medaile „Za statečnost“ - 2. část

Autor: Zbigniew Mikesz / Zbycho 🕔︎︎ 👁︎ 43.684

Tento článek vznikl na základě přepisu původního článku autorů Pavla Patejdla a Ladislava Sedláka, publikovaného v periodiku „Sběratelské zprávy“, jež vydává Česká numismatická společnost, pobočka Hradec Králové. Autor tohoto článku souhlasí s jeho přepisem, úpravami nutnými při jeho „digitální editaci“ a následnou publikaci na www.valka.cz.
Z.M.

Dokončení předchozí části článku Rakouská medaile „Za statečnost

Reklama

Ke změně vyhlášeného statutu této pamětní mince udílené za statečnost před nepřítelem došlo v roce 1809, 19. května, dva dny před krvavými velikonocemi u Aspern. Stalo se tak nařízením císaře Františka II. (1792-1835), který nejenom původní statut potvrdil, ale zejména výhody spojené s udělením doplnil a rozšířil. Nechme však zaznít preambuli vydaného statut Františkem II. :

Za statečnost a udatnost a vojenské zásluhy před nepřítelem, pro ty příslušníky císařského vojska, kteří nemohou získat Vojenský řád Marie Terezie, byla již jako odměna založena císařem Josefem II. čestná zlatá a stříbrná medaile, a to do hodnosti šikovatele a strážmistra, která mimo peněžních výhod přináší držiteli veřejné uznání a zároveň se stává vzorem hodným následování jeho vojenskými druhy. Od doby založení čas i předpoklady doby vynutily si na této již založené instituci rozličné změny. Císařská milost, která vojenským záležitostem každého stupně věnuje obzvláštní pozornost, nařídila proto na základě různých připomínek a doplňků během času nashromážděných nově vydat takto upravený a rozšířený statut medaile Za statečnost a stanovit tak pro držitelé nové předpisy a k veřejnosti celé císařské armádě na vědomí je dáti.

Tento nový statut z roku 1809 byl ve své podstatě plně převzat z původního statutu Josefovského, rozveden však do 19 paragrafů a doplněn zejména o statě, které vyplývaly jednak ze současné potřeby císařské armády, jednak z přesnější evidence držitelů a výplaty jejich příplatků.

Nejzajímavější změny byly:

- Mimo příslušníků řádné císařské armády může být medaile udělena také příslušníkům dobrovolnických oddílů či sborů, pokud jsou mimořádně k obraně vlasti zorganizované.

- Udělení medaile je převedeno na velitele jednotlivých armádních sborů

Reklama

- Statečný čin, udělení medaile Za statečnost a její nošení musí být řádně, jmenovitě s hodnověrnými svědky a vylíčením celé události oznámeno dvorní válečné radě, která tento čin veřejně vyhlásí ve vojenském věstníku ( Armee-Verordnungsblatt)

- Řada paragrafů se pak zabývá určením příplatků, jejich nárokování v různých případech a jejich výplatou.

- Medaile Za statečnost a s ní spojené nároky mohou příslušet i v případě zajetí, padne-li držitel medaile s celou skupinou či sborem kapitulací do zajetí, ale v případě, že se vzdá sám, tento nárok ztrácí.

- Statut dále počítá i s případem, že držitel medaile Za statečnost z císařské armády uprchne a pak dostane tzv. generální pardon, v tom případě držitel ztrácí nárok na medaili a je povinen ji odevzdati.

- Mnoho dalších statí je pak věnováno instrukci, jak s medailí naložit v případě řádného propuštění držitele nebo jeho smrti.

- Velmi zajímavé je v paragrafu 17 přesné finanční vyjádření hodnoty jednotlivých medailí Za statečnost. Zlatá medaile měla hodnotu 35 fl. 28 kr., stříbrná medaile pak 1 fl. 26 kr. rakouské měny.

- Závěr statutu byl pak věnován přesné evidenci držitelů těchto medailí Za statečnost, s uloženou povinností ročního předkládání přehledného hlášení dvorní válečné radě.


Pamětní a čestná stříbrná medaile Františka II. – vlevo varianta s nápisem: FRANZ II., vpravo varianta s nápisem: FRANZ KAISER VON OESTERREICH (obě š. 40 mm)

Z faleristického hlediska je zde nejdůležitější již přesné určení názvu medaile Za statečnost, na rozdíl od dřívějšího statutu, který výhradně uváděl název pamětní mince a dále i ta skutečnost, že statut vyjadřuje pevnou hodnotu zlaté a stříbrné medaile i její velikost a váhu. Tento statut se pak stal základem udílení až vlastně do zániku rakousko-uherské monarchie, i když v průběhu let došlo k řadě rozličných, avšak jen doplňujících změn. Nejpodstatnější změny jsou dále v tomto článku uvedeny.

Za vlády císaře Františka II. bylo vydáno ještě jedenáct doplňujících reskriptů. Již druhé nařízení z roku 1812 zakazuje nošení pouhé stuhy v knoflíkové dírce, i když je na stuze upevněna zlatá či stříbrná spona, zkrátka jinak, než jak je uvedeno a předepsáno pro medaili Za statečnost. Další ze sběratelského hlediska zajímavý reskript je z roku 1815, kterým je stanoveno, že ke každé medaili Za statečnost musí být vydáno osvědčení opatřené doprovodnou zprávou s popisem statečného činu a zda byla udělena zlatá či stříbrná medaile Za statečnost. Všechna nařízení se vztahovala k výhodám morálním (otázka potrestání držitele medaile výhradně na základě rozhodnutí vojenského soudu, zařazení a umístění držitele medaile Za statečnost do státní nebo jiné služby atd.) i hmotným (výplata příplatků, popřípadě naopak jejich odejmutí v případě invalidity, degradace, exekuce atd.).

Reklama

K podstatným změnám dochází až za vlády císaře Ferdinanda I. (1835–1848). V době, kdy rakouská armáda pod velením polního maršálka Radetzského dosahovala celkem významných úspěchů, založil císař svým výnosem ze dne 16.8.1848 (oběžník ministerstva války MK 4395 z 31. 8. 1848) na návrh ministra války hraběte Latoura jako odměnu za odvahu a statečnost pro poddůstojníky a mužstvo opět do hodnosti šikovatele a strážmistra stříbrnou medaili Za statečnost 2. třídy, s níž však nejsou spjaty žádné příplatky a výhody, ale pouze jednorázová odměna. Tato medaile Za statečnost je zavěšená na stejné stuze a je stejného tvaru jako je tomu u medaile Za statečnost 1. třídy s tím rozdílem, že má menší průměr. Další významnou změnou bylo, že na rozdíl od zlaté a stříbrné medaile 1. třídy, které mohly být získány výlučně v boji při válečném tažení, tato stříbrná medaile Za statečnost 2. třídy mohla být udělena za zvláštních okolností i v dobách mírových vojákovi a poddůstojníkovi, který prokáže statečnost a odhodlanost při službě a plnění povinností. Současně s tímto výnosem zmocnil císař polního maršálka Radetzkého, aby s ohledem na úspěšné tažení v Itálii vyznamenal nejdisciplinovanější vojáky a poddůstojníky stříbrnou medaili Za statečnost 2. třídy a rozdělil zvláštní peněžní odměnu jako jednorázový příplatek.


Zleva: stříbrná medaile za statečnost I. třídy Ferdinanda I. (š. 40 mm), dvě varianty stříbrné medaile za statečnost II. třídy Ferdinanda I. (š. 31 mm)

Nástup mladého císaře Františka Josefa I. (1848–1916) dne 2. 12. 1848 je pak doprovázen dvěma významnými změnami, které provedl a vyhlásil ihned v roce 1849. Na rozdíl od dřívějšího statutu stanovil přesně novou pořizovací hodnotu medaile Za statečnost, a to u zlaté medaile 39 fl. 5 kr. rakouské měny a obě stříbrné bez rozdílu třídy na 1 fl. a 5 kr. Hodnota stuhy byla vyjádřena částkou 8 kr. Druhým nařízením pak ruší dosavadní předpis o výměně medaile Za statečnost a nařizuje:

Každý statečný voják do hodnosti šikovatele a strážmistra může při opakovaném statečném činu být zlatou nebo stříbrnou medailí Za statečnost 1. třídy nebo 2. třídy vyznamenán, přitom při získání vyššího stupně nemusí vrátit stupeň nižší, tak mohou být všechny tři čestné odznaky na prsou statečného nošeny, ale dvě medaile stejného stupně nemohou být ani nošeny, ani uděleny. Zlatá a stříbrná medaile 1. třídy dává každému nositeli výhodou peněžních příplatků, takže vojáci, kteří čestně obě medaile za svoji statečnost obdrželi, mají nárok ke každé udělené medaili na příplatek.


Zleva: stříbrná medaile za statečnost I. třídy Františka Josefa I. (š. 40 mm) I. typ, stříbrná medaile za statečnost II. třídy Františka Josefa I. (š. 31 mm) I. typ

Další významnější opatření je z roku 1865, kdy vychází v oběžníku ministerstva války nařízení o nošení c. k. rakouských i cizozemských řádů a čestných odznaků. Zde je přesně stanoveno pořadí umístění na vojenské blůze a plášti, a to :

- zlatá medaile Za statečnost

- stříbrná medaile Za statečnost 1. třídy

- stříbrná medaile Za statečnost 2. třídy

- pamětní odznak za tažení 1864

- vojenský služební odznak 1. a 2. třídy

Podle původního josefovského statutu byla vedena evidence všech držitelů tohoto významného vojenského čestného odznaku, a to pravidelnými ročními souhrnnými soupisy se všemi změnami (aktivní služba, penzionování, odchod do zálohy, úmrtí atd.), které předkládala jednotlivá vojenská velitelství.


Zleva: stříbrná medaile za statečnost I. třídy Františka Josefa I. (š. 40 mm) II. typ, stříbrná medaile za statečnost II. třídy Františka Josefa I. (š. 31 mm) II. typ

Také nařízení druhého statutu z roku 1809 o zveřejňování statečných činů bylo řádně prováděno bývalým osobním vychovatelem arcivévody Karla Františka (mladšího bratra císaře Ferdinanda) a pozdějším přednostou vídeňské univerzitní knihovny, vládním radou Janem V. Riedlem, a to pravidelně v časopisu Oesterreichischen Militaer-Zeitschrift. Později se tohoto úkolu ujal přednosta vídeńského válečného archívu plukovník Karel Rothauser ve své publikaci vydané v Olomouci v roce 1859 (Der Soldat im Felde), kde již byly uvedeny statečné činy z období francouzských válek a z bojů v letech 1848-1849. V pozdější době se ještě objevilo několik významných prací, vždy sepsaných přesně podle skutečnosti. Jde např. o práci dr. Von Hoffingera ve Vidní v roce 1868, pojednávající o letech 1859-1866.

Roku 1853 byl poprvé vypracován přehled udělených medailí Za statečnost a tento přehled byl také zveřejněn. Zde bylo uvedeno udělení celkem 5250 medailí, a to v těchto stupních :

200 medailí zlatých

1812 medailí stříbrných 1. třídy

3238 medailí stříbrných 2. třídy

Po válce rakousko-pruské byl stav udělených medailí tento:

200 medailí zlatých

1946 medailí stříbrných 1. třídy

4955 medailí stříbrných 2. třídy

Tedy celkem 7151 medailí Za statečnost. Tento stav je platný v listopadu roku 1867. Za zajímavost jistě stojí, že v té době byl držitelem medaile Za statečnost 1. třídy i generál Hoder. Největší počet zlatých medailí, a to celkem 121 kusů, byl udělen příslušníkům pěchoty, jezdectvo vlastnilo 24 ks medailí, dělostřelectvo 27 ks a rakouské námořnictvo 20 ks této medaile. Přehled z posledních let před vypuknutím I. světové války (tento přehled je z roku 1911) vykazoval již pouze 26 zlatých, 169 stříbrných medailí 1. třídy a 221 stříbrných medailí 2. třídy, celkem tedy měla rakousko-uherská armáda pouze 416 žijících držitelů a nositelů této medaile Za statečnost. Tento poměrně velmi nízký počet nositelů je pro tehdejší situaci charakteristický, neboť od nešťastné války s Pruskem v roce 1866, která skončila porážkou rakousko-uherské armády u Hradce Králové, Rakousko nevedlo žádnou válku.

K podstatným změnám dochází již po vypuknutí I. světové války. Dne 14. února 1915 zakládá císař František Josef I. bronzovou medaili Za statečnost pro mužstvo. Medaile byla stejného tvaru, velikosti i ražby jako je tomu u medaile 2. třídy, pouze s tím rozdílem, že byla ražena v bronzu. Právo udílení medaile bylo přeneseno na velitele sboru. S udělením této medaile nebyly spojeny žádné výhody ani příplatky.

Dne 19. listopadu 1915 bylo vydáno rozhodnutí, aby tyto medaile byly udíleny i ženám, a to ve všech stupních.

Posledním rozhodnutím císaře Františka Josefa I. z 29. 11. 1915 bylo umožněno opětovné získání všech stupňů medailí Za statečnost a to vícekrát. Každé nové získání či udělení bylo vyznačeno na stuze 8 mm sponou z bílého kovu. S opakovaným udělováním ovšem nebyly již spojeny žádné finanční výhody. Nejvícekrát takto dekorovaným vojákem byl rakouský poddůstojník – důstojnický čekatel, polní letec Julius Arigi, kterému byla udělena zlatá medaile Za statečnost celkem čtyřikrát, stříbrná medaile 1. třídy také čtyřikrát, stříbrná medaile 2. třídy dvakrát a bronzová medaile Za statečnost jedenkráte. Je třeba ovšem říci, že medaile byla udělována za „statečné“ činy vojáků rakousko-uherské armády v imperialistické válce, dokonce i za zásluhy v bojích proti československým vojenským útvarům, bojujícím na straně Dohody za obnovení samostatného státu Čechů a Slováků.


Zleva: zlatá medaile za statečnost I. třídy Františka Josefa I. (š. 40 mm) IV. typ, stříbrná medaile za statečnost I. třídy Františka Josefa I. (š. 40 mm) IV. typ, stříbrná medaile za statečnost II. třídy Františka Josefa I. (š. 31 mm) IV. typ, bronzová medaile za statečnost Františka Josefa I. (š. 31 mm)

Po smrti císaře Františka Josefa I. až do dubna 1917 byly udíleny medaile s jeho portrétem, od tohoto data pak již výhradně medaile zobrazují nového císaře Karla I. (1916-1918). Tyto medaile na rozdíl od všech předchozích měly latinský opis jména a titulu císaře, stejně tak i reversní strana nesla latinský překlad původního nápisu „FORTITUDINI“.

Další změna, kterou nový císař ještě provedl, bylo umožnění získat zlatou a stříbrnou medaili Za statečnost 1. třídy také všem důstojníkům, ale s tím odlišením, že na stuze bylo připevněno a nošeno zlaté či stříbrné písmeno „K“. K tomuto vyznamenání Za statečnost pro důstojníky však žádné výhody či příplatky ji nenáleží.

V letech 1914-1918 bylo udělování již poměrně hojné a mnohdy se stávalo, že i medaile Za statečnost 1. třídy byla propůjčena za dlouhodobé nasazení v poli, za činy, které mnohdy neodpovídaly původnímu statutu této medaile. Počty těchto medailí jsou proto relativně vysoké a to:

- zlatá medaile 3700 ks

- stříbrná medaile 1. třídy cca 143 000 ks

- stříbrná medaile 2. třídy cca 384 000 ks

- bronzová medaile cca 950 000 ks


Zleva: zlatá medaile za statečnost Karla I. (š. 40 mm), stříbrná medaile za statečnost Karla I. (š. 40 mm)

Tyto medaile Za statečnost jsou nerozlučně spjaty s pojmem charakteristické stuhy, která později nese označení „válečná“, stuhy stejné pro všechny rakouské dekorace, složené do trojúhelníku – tzv. třírohé stuhy. I tato stuha, stejně tak jako její připnutí a nošení, má svůj neméně zajímavý vývoj. Všechny tyto medaile Za statečnost byly do roku 1848 nošeny výhradně na stuze splývavé, od roku 1848 (patrně zde hrála značnou roli změna ve stejnokroji a celkovém vystrojení) byly stuhy skládány, vlastně zohýbaný, ale nesešívány, vzadu pak připínadlem (špendlíkem) ke stejnokroji připínaný. Teprve po roce 1866 se objevuje již stuha s pevným třírohým sešíváním, ale úřední předpis k této úpravě nikdy oficiálně vydán nebyl. Pouze snad analogicky se vycházelo ze stuhy vojenských služebních označení, kde je v první ustanovení o stuze třírohé.

V posledních letech války i později se objevují různé náhradní ražby provedené z různých náhradních kovů. Tyto ražby jsou však již většinou bez označení medailéra. Také údajné pokusné ražby či návrhy na založení malé zlaté medaile Za statečnost nemají opodstatnění.

Použitá literatura:
Gilbert Anger – Illustrierte Geschichte der K K Armee, I-III
Herman V. Heyden – Ehren-Zeichen, Kriegs-Denkzeichen, Verdienst und Dienstalteres-Zeichen Deutschlands und Österreich-Ungarnns
Kurt Klietman – Pour le Merite und Tapferkeitsmedaillen, Berlin 1966
Václav Měřička – Válečné dějiny československé, Praha 1937
Václav Měřička – Pamětní a záslužná vyznamenání a údobí 1789-1818, ČSPDP Praha 1965
Václav Měřička – Orden und Ehrenzeichen der Österreichisch-Ungarischen Monarchie
Roman Freiherr von Procházka – Österreichisches Ordenshandbuch
Roman Freiherr von Procházka – Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer und Kriegsmarine, Sien 1911
Roman Freiherr von Procházka – Ehrenbuch der Österreichisch-Ungarischen Wehrmacht
FOTO:
soukromá sbírka - altmann

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více