SS-Gruppenführer und Generalleutnant der Waffen-SS Max Simon

JMÉNO: Max Simon

HODNOST: SS-Gruppenführer und Generalleutnant der Waffen-SS

NAROZEN: 8. ledna 1899

MÍSTO NAROZENÍ: Breslau

ZEMŘEL: 1. února 1961

MÍSTO ÚMRTÍ: Dortmund

ČÍSLO SS: 83 086

ČÍSLO NSDAP: 1 359 576

Povýšení:

SS-Sturmbannführer: 1937

SS-Gruppenführer und Generalleutnant der Waffen-SS: 20. dubna 1944

Služba/velení:

První světová válka: sloužil jako desátník v Leib-Kürassier-Regiment Großer Kurfürst Nr. 1

1919: služba ve Freikorpsu ve Slezku proti Polákům

1920 - 1929: sloužil jako poddůstojník v Reichshwehru v 16. jezdeckém pluku

1929: odešel z armády

1. květen 1933: vstoupil do SS

1934: převelen k Inspektorátu koncentračních táborů

9. listopad 1934: velitel jednotek SS v koncentračním táboře v Sachsenburgu

15. září 1935: převelen k SS-Totenkopf-Standarte 1 „Oberbayern“

1. květen 1937: velitel 1. praporu SS-Totenkopf-Standarte 1 „Oberbayern“

10. červenec 1937: určen velitelem SS-Totenkopf-Standarte 1 „Oberbayern“
Simonova jednotka byla používána pro „policejní úkoly“ (tzn. zátahy na opozdilce z polské armády a vraždění politických vůdců, knězů, intelektuálů a Židů) během invaze do Polska za postupující německou armádou.

říjen 1939 – 26. únor 1943: velitel 1. pěšího pluku SS-Totenkopf

8.červenec 1941: zraněn v Rusku

červen 1942 - říjen 1942: pověřen velením divize Totenkopf

26. únor 1943-16. říjen 1943: velitel divize Totenkopf v Rusku

16. říjen 1943 - 24.říjen 1944: velitel 16. divize pancéřových granátníků Reichsführer-SS v Itálii a Maďarsku

20. říjen 1944 - 8. květen 1945: velitel XIII Armeekorps na západní frontě

Poválečné stíhání:

Jako u veterána předválečného systému koncentračních táborů jméno Max Simon

bylo spojováno s válečnými zločiny od r. 1943. V listopadu 1943 ho ruský vojenský tribunál odsoudil k smrti mimo jiné za jeho údajnou účast na zavraždění 10 000 ruských civilistů v okolí Charkova v létě 1943.

Po válce Britové obvinili Simona jako válečného zločince za jeho účast na masakru italských civilistů v Marzabottě (odhady se pohybují mezi 300 - 2 000 mrtvých) v září 1944 jako odvety za partyzánskou činnost.
Po výslechu ve Velké Británii se Simon vrátil do Itálie, kde ho britský vojenský tribunál odsoudil k smrti. Rozsudek byl později zrušen a v roce 1954 byl Simon propuštěn z věznice Werl v Německu.

V říjnu 1955 německý soud v Arbachu soudil Simona kvůli incidentu, který se udál v německém městě Brettheimu 7. dubna 1945, kdy Simon vojenským soudům přikázal oběsit 3 místní občany, kteří odzbrojili několik členů místní Hitlerovy mládeže, aby nebojovali proti americkým jednotkám.
Dvakrát zproštěn obvinění (soud rozhodl, že poslechl legální rozkaz) Simon zemřel před začátkem třetího soudu.

Dekorace/Vyznamenání:

Rytířský kříž: 20.10.1941, SS-Oberführer, velitel pěšího pluku SS-Totenkopf

Dubové ratolesti: 28.10.1944, SS-Gruppenführer, velitel 16.divize pancéřových granátníků SS Reichsführer-SS

Německý kříž ve zlatě: 9.říjen 1944, SS-Gruppenführer, velitel 16.divize pancéřových granátníků SS Reichsführer-SS

Železný kříž, 1.třída (1939): 2.říjen 1939

Železný kříž, 2.třída (1914): 1918

Spona k Železnému kříži 2. třídy: 13. září 1939

Medaile za zimní tažení v Rusku 1941/1942: 13.července 1942

Kříž cti pro bojovníky 1914 - 1918

Slezský orel, 2. třída

Pamětní medaile 13. března 1938

Pamětní medaile 1. října 1938 se sponou Pražského hradu

Děmjanský štít: 31. prosinec 1943

Útočný odznak pěchoty - bronzový

Černý odznak za zranění

Odznak německého národního sportu ve stříbře

Sportovní odznak SA - stříbrný

Prsten SS

Čestný meč Reichsführera-SS

Maďarský řád za zásluhy, Důstojnický kříž: 1939