Italské letectvo na straně Spojenců 1943 - 1945 - 1.díl

Italské vojenské letectvo, které bojovalo na straně Spojenců, mělo základny hlavně v jižní Itálii a bylo pod kontrolou a velením středomořského spojeneckého letectva. Byla upravena jeho struktura, která soutřeďovala jeho jednotky do tří velkých Raggruppamenti (Křídla): Caccia (stíhací), Bombardamento a Trasporto (bombardovací a transportní), jednotky hydroplánů nebyly zrušeny a nakonec se rozrostly do velikosti tří skupin. Nicméně taktika Regia Aeronautica zůstala nezměněna, kromě omezení operačních úkolů stanovených Spojenci. Organizace Regia Aeronautica před příměřím byla také zachována.

Jedna z podmínek příměří nařizovala Regia Aeronautica, aby dopravila svá letadla na spojenecká letiště na Sicílii a Tunisku. Ve světle velkých potíží, jako například nedostatek benzínu, přítomností německých vojáků na mnoha italských letištích, odlehlostí jednotek v Albánii a Řecku, omezený dolet mnoha italských letadel a rozdělení loajality jak mezi piloty, tak mezi jejich velitele, se 203 letadlům podařilo dosáhnout spojeneckých letišť ve dnech hned po kapitulaci.

Mezi letadly, která dosáhla spojeneckých letišť, bylo 39 stíhaček, 117 bombardérů a transportních letadel a 47 hydroplánů. Službyschopných však mohla být uznána jen polovina, která, spolu s přibližně další stovkou službyschopných letadel z celkem 250 letadel rozmístěných na letištích v jižní Itálii v okamžiku příměří, zformovala základ Spojeneckého italského vojenského letectva. Bohužel mnoho z těchto letadel bylo v roce 1943 zastaralých, Regia Aeronautica byla zrovna v průběhu modernizace.

Už do začátku byly problémy v utváření efektivního operačního letectva ohromné, jeden z důvodů byla skutečnost, že téměř všechen letecký průmysl byl v severní Itálii pod kontrolou Němců. Hned na začátku se mechanici stali zastánci znovuzrození Regia Aeronautica, shromažďovali náhradní díly a strojní zařízení odkudkoliv, získávali vybavení ze vzdálených a rozptýlených letišť, aby dostali co nejvíc letadel do letuschopného stavu.

Reorganizace jednotek Regia Aeronautica na základnách v jižní Itálii začalo 15. září 1943 prvním kontaktem mezi generálem Sandallim, náčelníkem štábu Regia Aeronautica, a Air Commodorem Forsterem, předsedou spojenecké kontrolní komise letecké divize. Se souhlasem velitelství středomořského spojeneckého letectva byl po reorganizaci Vzdušných sil JIH podán návrh, který povoloval Regia Aeronautica jednotky, schopné působit s plnou operační a logistickou autonomií založenou na spojeneckém systému.

21. září 1943 bylo přijato nové italské národní značení, tří-barevná kokarda, která byla nanášena na šest základních míst, horní a dolní strana obou křídel a obě strany trupu. V ten samý den byly ustanoveny operační oblasti Regia Aeronautica, souhlasně s jejími úkoly-podpora italských jednotek a místních partyzánů na Balkáně, provádění námořního průzkumu a vykonávání poštovních služeb.

Reorganizace byla dokončena 15.října 1943. Operační jednotky byly dále rozděleny do tří specializovaných skupin (stíhači, bombardéry/transportní letadla a hydroplány), které mělo pod kontrolou Comando Unita Aerea, které spadalo pod Superaereo, generální štáb Regia Aeronautica. Celá struktura byla pod kontrolou středomořského spojeneckého letectva. 15.října měla Regia Aeronautica 281 letadel z nichž bylo 165 službyschopných.