Odsouzeni světem

Svět se o kamikaze dozvěděl vlastně až při soudních procesech s japonskými válečnými zločinci, které se konaly po skončení druhé světové války. Hlavní soudní proces probíhal v Tokiu před mezinárodním soudním tribunálem pro Dálný východ od 3. května 1946 do listopadu 1948. Obžalováno na něm bylo osmadvacet válečných zločinců. Obžaloba obsahovala pětapadesát bodů a týkala se především zločinů proti míru, konvenčních válečných zločinů a zločinů proti lidskosti.

Pri uplatnění paragrafu obžaloby číslo 48 došlo i na hodnocení použití sebevražedných jednotek. Shodně bylo konstatováno, že šlo nejen o zločiny proti lidskosti, ale i o genocidu. Jmenovitě o genocidu vlastního národa. Proto bylo odsouzení světem hlubší a jednoznačnější.

Velitel okupačních jednotek v Japonsku, generál Douglas Mac Arthur, zakázal nejenom budování jakýchkoliv vojenských jednotek, ale i uveřejňování veškerých informací o japonských ozbrojených silách a jejich historii. Národ měl zapomenout na své vojáky a námořníky.

Nove památníky

Zdálo by se, že rozkazem Mac Arthura je možné „Causu Kamikaze“ uzavřít. Ke zlomu v tomto případu došlo 25. října 1974, tedy v den třicátého výročí vzniku jednotek kamikaze. Toho dne byl na filipínské základně Mabalacat, kde byla ustavena první jednotka kamikaze, Sekiho Sikisima butai, odhalen pomník s pamětní deskou. Následuje budování dalších památníků všude tam, kde jednotky kamikaze působily. Je postaven pomník Jukio Sekimu, prvnímu z mnohých.Přibývá dokumentů o činnosti těchto jednotek a vzpomínek těch, „na které se nedostalo“.

Japonský národ na své syny nezapomněl. Měl by zapomenout?

Literatura: Novotný, Josef, Causa kamikaze, vydalo Naše Vojsko, Praha 1991