Verze letounu B-52

XB-52 a YB-52 byly prototypy, charakteristické tandemovým uspořádáním sedadel.

B-52A byly první tři sériové letouny používané pro zkoušky a vývoj.

B-52B již měl navigační a bombardovací systém, jinak byl identický s B-52A. Z 50 strojů bylo postupně 27 upraveno na průzkumnou verzi RB-52B.

B-52C měl již výrazně zlepšené vybavení i výkony. Měl bílý podpovrchový a protiodrazový nátěr. Bylo postaveno 35 kusů.

B-52D měl zlepšený systém ovládání čtyř kulometů ráže 12,7mm v zadní části trupu. Celkem bylo postaveno 170 kusů.

B-52E mělo zlepšený navigační a zbraňový systém, nové displeje a větší hmotnost.

B-52F odbrželo výkonnější verzi motorů J57, vyrobeno 89 kusů.

B-52G byla původně plánována jako poslední verze před nástupem North American XB-70 Valkyrie. Měla novou konstrukce draku - lehčí a bezpečnější a řada dalších vylepšení. Nádrže v křídlech podstatně zvětšily objem paliva, zadní střelec byl přemístěn do kabiny ze svého odděleného postu na zádi. Tím se ušetřila hmotnost (nebyla již nutná zvláštní kabina pro střelce). B-52G byl vybaven systémem ECM (Electronic Countermeasures), návnadou (střelou-rušičem) ADM-20 Quail. Bylo vyrobeno 193 kusů. Byly vybaveny střelami North American AGM-28 Hound Dog.

Poslední verzí se stala B-52H. Je vybavena novými motory Pratt & Whitney TF-33 s větším tahem 75,6kN a menší měrnou spotřebou paliva (spotřebou na kilometr a kN tahu). Byly provedeny konstrukční změny nutné pro lety v malých výškách. Čtyři kulomety v zádi jsou nahrazeny jedním kanonem Vulcan systému Gatling s velkou kadencí a ráží 20mm. Může používat návnadu ADM-20 Quail, střely Skybolt, North American AGM-28 Hound Dog, Boeing AGM-69 SRAM, Boeing AGM-86B ALCM a dalšími modernějšími střelami, viz tabulka 2. Je průběžně modernizována a upravována. Předpokládá se její služba asi do roku 2040.

Technický popis

B-52H je těžký strategický bombardér, který kromě své primární úlohy bombardování jak klasickými (gravity bombs) či kazetovými pumami (cluster bombs) je schopen též používat moderní naváděné střely (precision guided missiles). Dále je schopen útočit jadernými (nuclear bombs) či chemickými pumami (chemical bombs). Je též nosičem střel s plochou dráhou letu, též schopných nést jaderné hlavice. Dále je schopen plnit průzkumné mise, provádět protilodní či protiponorkové operace, pokládat miny. Celková hmotnost nesené výzbroje je zhruba 31 500 kg. Bombardér je schopen nést ve vnitřním prostoru 27 kusů výzbroje, celkem 51 kusů menší munice a 30 kusů větší (podle jiných pramenů 45 a 24). Mise může probíhat ve vysoké výšce až 50 000 stop (15 170 metrů) i blízko země (kolem 150 m) - pro tento případ je bombardér vybaven radarem pro kopírování terénu, samozřejmě v poněkud omezenější míře než lehčí stíhací stroje nebo střely s plochou dráhou letu, aby se zamezilo příliš velkému namáhání konstrukce.

Letoun je samonosný hornoplošník se šípovými křídly, úhel šípu je 35 stupňů. Stroj je poháněn osmi dvouproudovými motory Pratt & Whitney TF-33, umístěnými po dvou v gondolách pod křídly. Každý motor poskytuje tah 75,6kN a je vybaven zařízením pro zvýšení výkonu vstřikováním vody. Letoun je šestimístný.

Všechny současné B-52 jsou vybaveny optickým systémem, který se sestává ze infračerveného senzoru FLIR (Forward Looking Infra Red) a kamery pro špatné světelné podmínky. Tento systém usnadňuje navigaci, zjišťování a zaměřování cíle a též zlepšuje bezpečnost při letu v nízkých výškách. Piloti jsou standartně vybaveni brýlemi pro noční vidění.

Maximální dolet bez doplnění paliva se pohybuje kolem 8 800 mil (14 080 kilometrů), při doplňování paliva je operační vytrvalost omezena pouze únavou osádky - která je vybavena provizorními lůžky, toaletou a miniaturní kuchyňkou.

V současnosti se očekává, že letouny B-52 budou moci sloužit snad až do roku 2045. Celkem bylo postaveno 744 letadel, první roku 1954 a poslední letoun verze B-52H v říjnu 1962. Všechny v současnosti aktivní letouny jsou verze B-52H. První letouny této verze (B-52H) byly dodány v květnu 1961, celkem bylo vyrobeno 102 kusů. Tyto stroje jsou schopny nést až 20 ze vzduchu odpalovaných střel s plochou dráhou letu, případně nést též běžné střely s plochou dráhou letu, stejně jako verze B-52G, která tyto střely odpalovala v první válce v Perském zálivu (Gulf War) roku 1991.

Elektronické systémy letouny by měly být schopny mu poskytnout ochranu před všemi současnými protiletadlovými prostředky díky kombinaci elektronických systémů detekce a schopnosti odpalovat infračervené a radarové rušiče a též rozsáhlýn schopnostem rušení různých typů naváděcích systémů protiletadlových prostředků, zejména protiletadlových řízených střel. Tyto systémy jsou průběžně modernizovány a zlepšovány, neboť jsou jedinou obranou letounu před sestřelením, kromě kanónu umístěného v zádi letounu. V současnosti jsou totiž bojové mise většinou prováděny bez blízkého stíhacího doprovodu.

Současná posádka je pětičlenná - pilot a druhý pilot, operátor elektronických zbraňových systémů (EWO - electronic warfare officer), na nižší palubě pak navigátor/bombometčík (radar navigator) zodpovědný za útočné zbraňové systémy a navigátor.

Tab. 1 Hlavní parametry B-52

Tab. 2 Možná výzbroj B-52H

Tab. 3 Systémy B-52H

Tab. 4 Seznam požadovaných zlepšení B-52H v roce 2000

Tab. 5 Životnost částí konstrukce B-52

Prameny:
http://www.fas.org/
Encyklopedie letadel světa, David Donald, Ottovo nakladatelství s.r.o., 1999
Encyklopedie letadel, Gemini, 1993