Značení německých vozidel a tanků v období 1939-1945

Slovo úvodem

Jistě se vám již stalo, že ve dvou různých knihách či časopisech jste objevili tutéž fotografii německého tanku, ale pokaždé u ní byl popisek s textem řadící vozidlo k jiné tankové divizi. Jelikož jsem tvor zvídavý, nedalo mi to a pokusil jsem se shromáždit základní údaje o označovaní tanků a to jak na úrovni vyšších organizačních celků jakými jsou divize, tak i v rámci nižších celků, na úrovni praporů, rot a čet. Rovněž na řadě fotografií německé techniky se objevuje značné množství různých identifikačních značek či praporků, které ve většině případů bývají autory ignorovány a některé z nás zajímá, co to znamená.

Tento článek si neklade za cíl být nějakou vyčerpávající kuchařkou k identifikaci příslušnosti německých tanků a obrněných vozidel k jednotlivým tankovým jednotkám, ale jakým si odrazovým můstkem, od které ho by se každý badatel "amatér" mohl odrazil při své badatelské činnosti.

Jelikož se nepovažuji za nějakého odborníka, uvítám jakékoliv připomínky či doplňující informace k dané tématice.

Základní označení

Balkenkreuz neboli německý kříž byl používán k identifikaci vozidel Wehrmachtu ještě před samým začátkem vypuknutí války. Toto označení bylo obvykle vyhrazeno pouze použití na obrněných vozidlech, ale občas byl použit i na nepancéřovaných vozidlech, zejména v případě, že se jednalo o ukořistěná vozidla. 

Polsko 1939

V průběhu polského tažení, byl Balkenkreuz byl aplikován v provedení plného bílého kříže umístěného na nápadných místech německých tanků a obrněných vozidlech. Toto označení bylo však shledáno jako velmi nápadné, zejména pro nepřátelské dělostřelce a tak byl střed kříže popř. celá jeho plocha zašpiněna bahnem nebo přetřena tmavě žlutou barvou, což byl standardní odstín barvy používaný tankovými jednotkami při malování divizních označení (viz. obr.1). 

Francie -1940 a Rusko 1941-1943

Po tažení v Polsku byl vzhled kříže značně pozměněn a dostal vzhled otevřeného kříže bez černého středu a černých lemů. Velikost tohoto kříže se měnila stroj od stroje, ale např. na tanku typu Panzer III. a IV. byla délka jeho strany asi 25 cm. Toto provedení kříže bylo aplikováno až do roku 1943, kdy se základní barva německých vozidel změnila z tmavě šedé (panzer grau) na tmavě žlutou. (viz. obr.2). 

Rusko 1943-1945

V roce 1943 byly všechny nově vyrobené německé tanky natírány základní barvou v odstínu tmavě žluté. Rovněž řada dříve vyrobených vozidel byla přetřena novým odstínem barvy. Standard Balkankreuzu byl upraven do podoby v jaké byl aplikován na světle zbarvených vozidlech německého Afrikakorpsu od roku 1941 a to s černý středem kříže a bílým lemem (viz. obr.3). 

Varianty

V průběhu války lze na fotografií najít řadu variant provedení kříže lišících se od standardního kříže, které vznikly jeho aplikací v polních podmínkách např. v závislosti na polní úpravě kamufláže vozidel. Tyto odchylky zahrnují černé lemy, delší rámy kříže než bylo obvyklé nebo užší provedení rámů kříže atd.

Identifikace ze vzduchu

Nejběžnějším způsobem usnadňující identifikaci ze vzduchu a zabraňující tak útokům strojům Luftwaffe na německá vozidla, zejména v případě ukořistěných strojů nepřítele např. T-34 viz. článek Panzerkampfwagen T-34, bylo namalování svastiky na věž tanku a nebo připevnění vlajky na zadní část korby vozidla. 

Taktické označení

1940-1942

Před nástupem tankových divizí v předválečném období byly nejběžnějším zdrojem informace o příslušnosti vozidel na nich namalované taktické značky, jejichž použití bylo po vypuknutí války rozšířeno. V lednu 1943 byl rozsah těchto značek pozměněn a byla provedena řada změn.

Předválečný identifikační systém se skládal ze tří skupin symbolů. 

Taktické označení
Typ zbraně
Způsob dopravy

Kombinací těchto tří skupin symbolů doplněných dalšími specifickými označeními mohly být popsány všechny hlavní jednotky divize. Samozřejmě existovala řada odchylek od oficiálních symbolů. Stejně tak byly občas pro označení podřízených jednotek (např. pěší rota nebo baterie útočných děl) použity čísla. Rovněž velikost jednotek o síle roty byla rovněž symbolizována zesílením jedné strany symbolu typu zbraně, obvykle levé.

Tyto taktické značky byly malovány na bok vozidla na straně řidiče, na přední nebo zadní části, na nárazníku nebo přímo na korbě vozidla.

Štábní vozidla byly označovány vlaječkami příslušných tvarů, občas kombinovanými s výše uvedenými značkami.

1943-1945

Výsledkem nárůstu tanků a dalších obrněných vozidel ve výbavě německé armády byl vznik specifických symbolů pro tyto jednotky, jak ukazuje následující schéma

Vlaječky 

Vozidla používaná důstojníky a  veliteli byla označována vlaječkami, obvykle umístěnými na blatníku štábních vozidel. Někteří velitelé používali jako své velitelská vozidla obrněné halftracky a tak se tyto mohly objevit i na nich. Každá úroveň velení měla svou specifickou vlaječku (divizní praporek měl trojúhelníkový tvar viz následující nákresy). 

Vlaječky používané jednotlivými prapory měly trojúhelníkový tvar barva určovala příslušnost konkrétní jednotky ke konkrétnímu druhu zbraně - viz následující tabulka.

Důstojníci a generálové měli oprávnění používat praporek odpovídající jejich hodnosti. Do dubna 1941 používali praporek v podobě, v jaké je zobrazen vlevo tj. šedý praporek trojúhelníkvitého tvaru s bílým lemem a orlicí. Od dubna 1941 mohli generálové používat svůj vlastní praporek se složitějším okrajem ve zlaté barvě, který nahradil okraj bílý a zlatou orlicí, která nahradila její bílou podobu z dřívějšího období.

Velitelské praporky byly umístěny na straně řidiče tj. vlevo a důstojnické praporky na straně pasažéra tj. vpravo. V době, kdy vozidlo důstojník nepoužíval, byly praporky zakryty kusem látky.

Čísla vozidel

Pro snadnější operování ve formaci byl s rozvojem tanků v německé armádě vyvinut systém označování jednotlivých vozidel, který byl rovněž používán na obrněných nebo  osobních obrněných vozidlech a samohybných děl. Tyto číslice byly namalovány na věž tanku a korbu a v průběhu války se jejich podoba se měnila.

Systém zahrnoval využití třímístného čísla, u něhož první číslo indikovalo příslušnost k rotě k níž tank příslušel, druhá četu a třetí pozici vozidla v četě. Některá tankové divize a jednotky používaly řadu variant číslování např. jednoho nebo dvou číslic určující pouze jednotlivé tanky nebo pouze čety.

Číselný systém typické tankového pluku mohl vypadat následovně:

Velitelský stroj roty mohl mít jako druhou číslici 0 značící velitelský stroj. 

Velitelský stroj praporu mohl rovněž mít označení v podobě římských číslic označující číslo praporu. Velitelský stroj prvního praporu tankového pluku mohl tedy poté mít na věži označení I 01, velitelský stroj druhého pluku II 01 atd. Další vozidla důstojníků byly označeny vyššími číslicemi, standardně označení 02 označovalo výkonného důstojníka, 03 spojovacího důstojníka a 04 zásobovacího důstojníka téhož praporu.

Plukovní důstojnická vozidla používala písmena R místi římských číslic, aby tak bylo patrné, že se jedná o štábní vozidla. R01 byl velitel pluku, R02 výkonný důstojník, 03 spojovací důstojník pluku a vyšší čísla byla používána dalšími vyššími důstojníky pluku.

Přílohy:

Tabulka emblémů používaných tankovými divizemi Wehrmachtu

Tabulka emblémů používaných tankovými divizemi Waffen-SS

Tabulka emblémů používaných prapory těžkých tanků - Schwere Panzer Abteilungen

Pozn. Za základ tohoto souhrnu označování německých vozidel jsem vzal článek Grossdeutschland Vehicle Markings, který jsem doplnil o další údaje nalezené na internetu a z vlastních zdrojů.