Válka v Afghánistánu [1979-1989]

Dávno pryč jsou ty doby, co bitvy probíhaly v přehledném terénu luk, polí či plání, kde měli generálové všechno hezky na dohled. Navíc žijeme v době, kdy aktéry vojenského konfliktu již nejsou pouze státy, ale spousta dalších aktérů, kteří mohou hrát v bitvách či válkách velmi podstatnou roli. Takové konflikty nesou přívlastek “asymetrické”.
Tématem tohoto týdne je velmi zajmavé téma: Boj v nezvyklém prostředí. Tento text je, jak název napovídá, zaměřen na boj v horách. Nejen že vám autoři textu osvětlí specifika takového boje, zároveň vám předloží dva příklady z praxe a vy tak můžete zjistit, proč to vlastně Sovětský svaz a následně USA neměly v horách tak jednoduché…

Letecké souboje vždy přitahovaly pozornost. Od dob první světové války byly jejich účastníci považováni za hrdiny, psali se o nic příběhy a stávali se idoly celých generací. Realita leteckých bojů je však mnohem prozaičtější. Ať byla motivace pilotů k boji jakákoli na jedné straně stál vždy vítěz a na druhé poražený ve zmrzačeném nebo hořícím letounu padajícím k zemi. Tento seriál se zabývá souboji od jejich začátku po moderní dobu, kdy obloze neochvějně vládnou proudové motory.

V sovětském letectvu byly letouny označované zkratkou jména konstruktéra a číslem. Stíhací letouny lichým a ostatní letouny sudým. Jednotlivé varianty odlišovala písmena za označením. Vždy se však jednalo o letouny se stejným konstrukční základem. Jedinou výjimkou byl letoun Tu-22M. Podle označení by se mohlo zdát, že se jednalo o variantu Tu-22. Ale šlo o úplně novou konstrukci. Proč nesl označení svého předchůdce?