Pokryškin, Alexandr Ivanovič

maršal aviaciji Alexandr Ivanovič Pokryškin

(1913 - 1985)

Stal se druhým nejúspěšnější stíhačem (rovněž tak druhým nejúspěšnější spojeneckým pilotem), co do počtu leteckých vítězství. Jako první v řadách Rudé armády se stal trojnásobným nositelem Zlaté hvězdy Hrdiny Sovětského svazu.

Narodil se 6. března 1913 v Novosibirsku (ruské národnosti). K létání se dostal v krasnodarském aeroklubu, kde absolvoval plachtařský a parašutistický výcvik. V roce 1932 byl povolán do armády a o rok později dokončil Permskou vojenskou školu leteckých techniků. V roce 1939 se stal absolventem Kačinské vojenské letecké školy, ze které byl v témž roce vyřazen jako stíhací pilot a převelen k 55. IAP dislokovaném v prostoru Belcy.

Do bojových akcí se v hodnosti staršij lejtěnant zapojil ihned po zahájení války s Německem. Je paradoxní, že jeho prvním sestřelem byl vlastní lehký bombardovací letoun Suchoj Su-2, s jehož zavedením na úsek fronty, kde operovali, nebyli sovětští stíhací piloti seznámeni, natož aby znali jeho siluety. Svého opravdového prvního soupeře - Bf 109 sestřelil dne 24. června 1941 v oblasti Jass. V období 1941 - 1942 létal na stíhacím letounu MiG-3, se kterým byl v průběhu roku 1941 dvakrát sestřelen. Pokryškin byl kritický ke stávající taktice vedení leteckých soubojů a k tomu, jak byli doposud piloti VVS KA cvičeni. Sám v průběhu války rozpracovával taktické poučky, které porovnával, a nechal se inspirovat ve vedení boje protivníkem. Ty byly později ve stíhacím letectvu zavedeny a noví piloti se podle nich školili (tzv. Pokryškinova letecká škola, ze které vzešla řada úspěšných pilotů). Po MiGu-3 (s trupovým číslem „bílá 67“), létal krátkou dobu se stíhacím Jakovlevem Jak-1, po čemž byl přeškolen na americkou Bell P-39 Airacobru, se kterými létala převážná část sovětských stíhacích es. Pokryškin byl ve skupině pilotů, kteří si tyto letouny osobně přebírali v Teheránu.

K dubnu 1943 v hodnosti gvardiji kapitan a ve funkci velitele letky 16. GIAP vykonal 354 bojových letů. Zúčastnil se 54 leteckých bojů, ve kterých sestřelil 13 letounů samostatně a dalších 6 ve skupinových soubojích. Zejména se proslavil ve vzdušných bojích na Kubáni, kde jeho protivníky byli často stíhači z JG 52.

K 24. květnu 1943 byl vyznamenán titulem Hrdiny Sovětského svazu poprvé. Podruhé byl takto dekorován v hodnosti gvardiji major za vykonání 455 bojových letů a sestřelení 30 soupeřů již k 24. srpnu 1943. Ve stavu 16. GIAP se stal zástupcem velitele pluku pro leteckou střeleckou a letovou přípravu. V květnu 1944 se stal velitelem proslavené 9. GIAD. Jeho Airacobru s trupovým číslem „bílá 100“ se již žádnému z pilotů Luftwaffe nepodařilo sestřelit, přestože na něj byla údajně vypsána odměna.

Potřetí byl titulem Hrdiny Sovětského svazu vyznamenán v hodnosti gvardiji polkovnik k 19.srpnu 1944. Oficiálně dosáhl 59 vítězství samostatně a pravděpodobně dalších 6 ve spolupráci s jinými stíhači.

Po válce absolvoval v roce 1948 Vojenskou akademii M. V. Frunze a Vojenskou akademii generálního štábu (1957). V rozmezí let 1968 - 1971 působil ve funkci zástupce vrchního velitele vojsk PVO. V roce 1972 byl povýšen do hodnosti maršal aviaciji a pověřen funkcí předsedy CK DOSAAF. V listopadu 1981 byl jmenován do funkce inspektora-poradce ve Skupině generálních inspektorů Ministerstva obrany SSSR.

Jako nejúspěšnější „zahraniční“ pilot létající na americké stíhačce Bell P-39 Airacobra získal americkou medailí „Za vynikající službu“ již v průběhu roku 1943.

Zemřel 13.listopadu 1985. Byl pohřben v Moskvě na Novoděvičem hřbitově.

https://www.warheroes.ru/hero/hero.asp?Hero_id=402

něco obrázků pro doplnění:

http://www.elknet.pl/acestory/pokri/pokri.htm
http://www.elknet.pl/acestory/pokri/pokri.htm

Ještě trocha obrazového materiálu:

mig3.sovietwarplanes.com
mig3.sovietwarplanes.com

Zdroj : Naše vojsko 1948 č.22

Linked from : https://www.valka.cz/topic/postview/611566

cs.wikipedia.org

cs.wikipedia.org

commons.wikimedia.org
www.warheroes.ru

Linked from : https://www.valka.cz/topic/postview/683842