Maximální vzletová hmotnost: Maximum Take-off Weight:
? kg
? lb
Rozpětí: Wingspan:
14,020 / 10,970 m
46ft / 36ft
Délka: Length:
8,458 m
27ft 9in
Výška: Height:
2,496 m
8ft 2,26in
Plocha křídla: Wing Area:
? m2
? ft2
Plošné zatížení: Wing Loading:
? kg/m2
? lb/ft2
Pohon: Propulsion:
Kategorie: Category:
pístový
piston
Počet motorů: Number of Engines:
1
Typ: Type:
Curtiss O kapalinou chlazený vidlicový osmiválec o výkonu 56 kW. Vrtule dvoulistá dřevěná tlačná s pevným úhlem náběhu vrtulových listů
75 hp Curtiss 0 eight-cylinder water-cooled vee engine, driving a two-bladed wooden pusher propeller.
Objem palivových nádrží: Fuel Tank Capacity:
?
?
Výkony: Performance:
Maximální rychlost: Maximum Speed:
82 km/h v 0 m
51 mph in 0 ft
Cestovní rychlost: Cruise Speed:
? km/h v ? m
? mph in ? ft
Rychlost stoupání: Climb Rate:
? m/s
? ft/min
Čas výstupu na výšku: Time to Climb to:
? min do ? m
? min to ? ft
Operační dostup: Service Ceiling:
1372 m
4500 ft
Dolet: Range:
? km
? mi
Maximální dolet: Maximum Range:
? km
? mi
Výzbroj: Armament:
žádná
None
Uživatelské státy: User States:
Poznámka: Note:
Experimentální námořní plovákový letoun.
Více historie letounu.
Experimental Japanese-Navy-Type Seaplane This aeroplane is claimed to be the japanese Navy's first aeroplane of original design. It closely followed the lines of the classic Curtiss pusher. Differences were that it had unequal span with the ailerons mounted on the top wing. The cockpit nacelle design was influenced by Maurice Farman aeroplanes. Only one aeroplane of this type was built because during test flights it was found to have quite heavy controls. By this time, the Japanese Navy owned three Curtiss seaplanes and four Maurice Farman seaplanes, therefore this Navy built aeroplane became unofficially known as the Navy No.8 Aeroplane
Zdroje: Sources:
Robert C. Mikesh and Shorzoe Abe, Japanese Aircraft 1910-1941, Naval Institute Press Annapolis, Maryland 21402, 1990, ISBN: 1-155750-563-2 Tadeusz Januszewski a Kryzysztof Zalewski, Japońskie samoloty marynarski 1912-1945, tiel 1., Lampart, rok 2000, ISBN: 83-86776-50-1 archiv autora
Historie: V roce 1912 zakoupilo japonské námořní letectvo čtyři Maurice Farmany (Typ Mo) a tři letouny Curtiss (Typ Ka), tyto letouny byly sestaveny námořním arsenálem v Jokosuce (Yokosuka Kaigun Ko-sho). Námořní letectvo vyzvalo Kaigun Ko-sho ke stavbě vlastního letounu, ale bylo počítáno s tím, že se použijí díly nebo jejich kopie z obou typů zahraničních letounů. Prací se ujal nadaný konstruktér poručík inženýr Čikuhej Nakadžima, neoficiálně byl letoun označen číslicí 8 (No.8), byl to v pořadí osmý letoun námořního letectva. Jednalo se o první japonskou konstrukci letadla, ale bylo to spíše jakési spojení obou konstrukcí, doplněných o různá vylepšení. Trupová gondola pocházela z Farmana, za otevřenými prostory pro osádku byl tlačný motor od Curtisse. Křídla tvarem a konstrukcí odpovídala Curtissově předloze, ale rozdíl tu byl - horní křídlo mělo větší rozpětí než křídlo spodní. Centrální plovák a dva vyrovnávací pod křídly byly opět převzaty od Curtissova letounu. Musíme si uvědomit, že se jednalo o první japonský pokus o vlastní konstrukci a inženýr Nakajima se tak vlastně blíže seznamoval s létajícími aparáty.
Letoun byl dokončen v roce 1913 a byl vyzkoušen poručíkem Tadaharu Jamadou, ten letoun hodnotil záporně, jeho ovladatelnost byla špatná, práce na tomto stroji byly brzy ukončeny.
Použité prameny: Robert C. Mikesh and Shorzoe Abe, Japanese Aircraft 1910-1941, Naval Institute Press Annapolis, Maryland 21402, 1990, ISBN: 1-155750-563-2 Tadeusz Januszewski a Kryzysztof Zalewski, Japońskie samoloty marynarski 1912-1945, díl 1., Lampart, rok 2000, ISBN: 83-86776-50-1 archiv autora
