Maximální vzletová hmotnost: Maximum Take-off Weight:
? kg
? lb
Rozpětí: Wingspan:
9,500 m
31ft 2,01in
Délka: Length:
7,750 m
25ft 5,12in
Výška: Height:
3,400 m
11ft 1,86in
Plocha křídla: Wing Area:
24,00 m2
258.342 ft2
Plošné zatížení: Wing Loading:
41,64 kg/m2
8.53 lb/ft2
Pohon: Propulsion:
Kategorie: Category:
pístový
piston
Počet motorů: Number of Engines:
1
Typ: Type:
Gasuden Džimpu 2, vzduchem chlazený hvězdicový sedmiválec o výkonu 96 kW (130 k). Vrtule dvoulistá, dřevěná, nestavitelná o průměru 2 400 mm
Gasuden Jimpu 2 seven-cylinder air-cooled radial engine, power output 128 hp, driving a two-blade fixed-pitch wooden propeller of the diameter 7ft 10,5in.
Objem palivových nádrží: Fuel Tank Capacity:
120 l
26.4 UK gallons
Výkony: Performance:
Maximální rychlost: Maximum Speed:
185 km/h v 0 m
115 mph in 0 ft
Cestovní rychlost: Cruise Speed:
120.7 km/h v ? m
75 mph in ? ft
Rychlost stoupání: Climb Rate:
? m/s
? ft/min
Čas výstupu na výšku: Time to Climb to:
15,67 min do 3000 m
15,67 min to 9843 ft
Operační dostup: Service Ceiling:
3490 m
11450 ft
Dolet: Range:
510 km
316.9 mi
Maximální dolet: Maximum Range:
? km
? mi
Výzbroj: Armament:
žádná
None
Uživatelské státy: User States:
Poznámka: Note:
零式水上初歩练习机 - Námořní plovákový letoun pro základní výcvik typ 0 model 11
Letová vytrvalost: 4,6 h
Historie letounu - následující příspěvek.
零式水上初歩练习机 - Navy Type 0 Model 11 Primary Trainer Seaplane
Endurance: 4 hours 36 minutes
In 1937, the Navy placed orders with Nippi, Watanabe and Kawanishi for a 12-Shi Primary Seaplane Trainer to be powered by a 130hp Jimpu engine as replacement for the Navy Type 90 Primary Seaplane Trainer. There was little latitude in design concept, therefore all three entries were almost the same in appearance and performance.
Zdroje: Sources:
Robert C. Mikesh and Shorzoe Abe, Japanese Aircraft 1910-1941, Naval Institute Press, London, 1990, ISBN: 1-155750-563-2 Tadeusz Januszewski a Kryzysztof Zalewski, Japońskie samoloty marynarski 1912-1945, tiel 2, Lampart, rok 2000, ISBN 83-86776-00-05 Tadashi Nozawa, Encyclopedia of Japanese Aircraft 1900-1945., Vol.3., Kawanishi Aircraft, Shuppan-Kyodo, 1982. archiv autora
Námořní letectvo potřebovalo v polovině třicátých let minulého století nahradit zastarávající cvičný plovákový letoun pro základní výcvik Jokosuka K4Y1 (typ 90). V roce 1937 vydalo specifikace 12-Ši, v těchto specifikacích byly také formulovány technické požadavky na cvičný hydroplán (Japonci nerozdělovali plovákové letouny a létající čluny). Do soutěže se přihlásily celkem tři společnosti Nippi, Watanabe a Kawaniši. Kawaniši zahájila konstrukční práce v květnu 1937 a první prototyp byl dokončen a zalétán 6. července 1938. Všechny tři konstrukční kanceláře musely dodržet specifikacemi stanovené podmínky a tak se stalo, že si byly všechny tři plovákové letouny velmi podobné a to jak vzhledově, tak i výkonově.
Po zkouškách, které trvaly tři měsíce vyhlásilo Kaigun Koku Hombu vítěze soutěže - stal se jím Kawaniši K8K1, které byl do výzbroje přijato v červnu 1940 jako Námořní hydroplán pro základní výcvik typ 0 model 11, nebo zkráceně K8K1 11. Před zařazením do výzbroje byl výrobce nucen provést drobné aerodynamické úpravy ovládacích ploch. Počátkem roku 1940 se rozeběhla malosériová výroba a po dvanácti takto vyrobených letadlech, byla výroba ukončena, tou dobou byl již hromadně vyráběn cvičný plovákový letoun Typ 93 - zkráceně Jokosuka K5Y, ve spojeneckém kódu známý jako Willow (Vrba).
Zdroje: Robert C. Mikesh and Shorzoe Abe, Japanese Aircraft 1910-1941, Naval Institute Press, London, 1990, ISBN: 1-155750-563-2 Tadeusz Januszewski a Kryzysztof Zalewski, Japońskie samoloty marynarski 1912-1945, tiel 2, Lampart, rok 2000, ISBN 83-86776-00-05 Tadashi Nozawa, Encyclopedia of Japanese Aircraft 1900-1945., Vol.3., Kawanishi Aircraft, Shuppan-Kyodo, 1982http://www.skynet-1.com/navy/03.html archiv autora
