Franz Joseph I.

František Josef I. - císař rakouský, apoštolský král uherský, král český, dalmatský, charvátský, slavonský, haličský, vladiměřský, illyrský, lombardsko-benátský; král jeruzalémský; arcivévoda rakouský, velkovévoda toskánský a krakovský, vévoda lotrinský, salcburský, štýrský, korutanský, krajnský, bukovinský, horno-a dolnoslezský, velkokníže sedmihradský, markrabě moravský, okněžněný hrabě habsburský a tyrolský etc. etc.

18. srpna 1830 se v Schönbrunnu narodil arcivévodovi Františku Karlovi syn - František Josef. Jeho matka Žofie Bavorská ho od malička cílevědomě připravovala na následnictví po jeho bezdětném strýci Ferdinandovi V.
Ta chvíle přišla na počátku revolučního roku 1848, kdy dosavadní systém policejního absolutismu utrpěl vážnopu krizi.


František Josef I., přesvědčený o svém božském poslání si po svém nástupu na trůn stanovil tři základní cíle: urovnat poměry v odbojných Uhrách, oddělit zákonodárnou moc od Ústavodárného říšského sněmu ve Frankfurtu nad Mohanem a ochránit monarchii před ideologií velkoněmectví.
V letech 1848-49 potlačil mocenskými prostředky revoluci v Praze, Vídni a ve spolupráci s ruským carem Mikulášem I. v Uhrách. Tak obnovil velmocenské postavení Rakouska v Německém spolku a v Itálii.

V roce 1851 odvolal ústavu z roku 1849 a zavedl znovu policejní absolutismus, jehož představitelem v Rakousku se po smrti prvního ministra knížete Schwarzenberka stal ministr vnitra Alexandr Bach. Vládě předsedal František Josef I. sám. V jejím čele pak prosadil hospodářské reformy, plán přestavby Vídně a uzavřel konkordát s církví. Neutralita Rakouska v krymské válce, navzdory spojeneckým dohodám s Ruskem, byla hlavní příčinou zániku Svaté aliance. Poté co ve válce se Sardinským královstvím, podporovaným Napoleonem III. ztratil roku 1859 Lombardii, byl nucen ministra Bacha odvolat a přistoupit na konstituční požadavky sílící opozice.


V říjnu 1860 vydal tzv. říjnový diplom a v únoru 1861 ústavu, která po po prohrané válce s Pruskem v roce 1866 prodělala další úpravu. Podle tzv. prosincové ústavy z roku 1867 byla monarchie rozdělena na dvě části - Rakousko a Uhersko - každá s vlastním hlavním městem, vládou a parlamentem. Společný zůstal pouze panovník a některá ministerstva - obrany, financí a zahraničí.Rakousko-uherské vyrovnání vedlo k zesílenému tlaku slovanských národů na federalizaci říše, čemuž se však František Josef I. vehementně bránil a nedal se ani korunovat českým králem. V následujících desetiletích působil císař jako integrující prvek dualistické říše, která se zmítala vnitřními sociálními a národnostími problémy a získala si přídomek "žalář národů".


V osobním životě František Josef I. musel čelit řadě rodinných tragédií. Jeho jediný syn Rudolf spáchal roku 1889 sebevraždu za nevyjasněných okolností. Jeho bratr Ferdinand Maxmilián byl roku 1867 popraven v Mexiku a manželku Alžbětu Bavorskou zavraždil v roce 1898 italský anarchista. Sám František Josef I. přežil několik pokusů o atentát.


František Josef I. se po ztrátě Benátska roku 1866 a zániku Německého spolku v roce 1871 se orientoval na užší spolupráci s nově vzniklým Německým císařstvím. Rovněž podporoval tzv. balkánskou politiku, která vyvrcholila anexí Bosny a Hercegoviny v roce 1908 a vedla k zesílení napětí mezi Rakousko-Uherskem a Ruskem. Vyhlášení války Srbsku, pro níž se František Josef I. rozhodl po zavraždění svého synovce Františka Ferdinanda D´Este srbským nacionalistou v létě 1914, bylo jiskrou, která zažehla první světovou válku. Uprostřed ní, 21. listopadu 1916, stařičký mocnář v Schönbrunnu zemřel.

František Jozef.


Aj keď revolúcia v roku 1848 bola porazená, mnohé jej výdobytky pretrvali. Štátna správa sa otvorila aj pre tretí stav. Zreformovala sa armáda aj štátna sféra. Prestavba štátnych orgánov mala priniesť väčšiu funkčnosť štátnej správy. Na všetky tieto reformné kroky dozeral nový, mladý cisár František Jozef.

Po nástupe na trón dal rozohnať kromněžíšsky snem a popraviť vodcov maďarskej revolúcie, stalo sa tak v marci 1849. Dal sledovať všetkých politických odporcov, mnohých dal uväzniť. František Jozef dôsledne pracoval na tom, aby mal všetku moc v rukách. Pri budovaní tohto mocenského aparátu mu výrazne pomáhal minister vnútra Alexander Bach. Obyvatelia monarchie, ktorí vkladali nádeje do vlády mladého cisára, boli sklamaní z vývoja v štáte. Františkova popularita rapídne klesala. V roku 1853 cisár prežil pokus o atentát.


V roku 1867 došlo k rakúsko-uhorskému vyrovnaniu. Obe krajiny mali vlastnú vládu a parlamenty, spoločné boli len najdôležitejšie rezorty - armáda, financie a zahraničná politika. V tom istom roku cisára v Budapešti korunovali svätoštefanskou korunou.


Kolektív autorov -Kniha Kráľov
- Slovenské pedagogické nakladateľstvo- Mladé letá -Bratislava 2003, ISBN 80-10-00324-7

Císař Franz Joseph I. při přehlídce v zámeckém areálu ve Vídni


Zdroj: http://www.austro-hungarian-army.co.uk/

Franz Joseph I. na dobové pohlednici.


Zdroj: www.vyslouzilci.cz