Maršál Sovětského svazu Kirill Afanasjevič Mereckov
Narodil se roku 1897 ve vesnici blízko Moskvy a pocházel z chudé rolnické rodiny. Záměrně ušel vojenské službě a nezúčastnil se tedy světové války. Už 1.5.1917 vstoupil do komunistické strany a byl po Říjnové revoluci jmenován vedoucím vojenské sekce místního sovětu. V občanské válce byl dvakrát zraněn. Pak se rozhodl pro kariéru v armádě a stal se studentem prvního ročníku důstojníků Rudé armády. V lednu 1922 byl přeložen jako brigadýr a náčelník štábu jezdecké armády do Běloruské vojenské oblasti. Poté zhruba deset let sloužil v různých štábech. Roku 1935 byl převelen ke speciální armádě Rudého praporu na Dálném východě, avšak za necelý rok byl vyslán do zahraničí: nejdříve jako sovětský pozorovatel na armádní manévry do Československa a pak do Španělska jako poradce republikánské vlády. Tam spolupracoval s důstojníky jako byl Malinovskij nebo Voronov. Za účast v bitvě o Madrid byl vyznamenán.
V roce 1938 si rozšiřoval své vojenské zkušenosti jako velitel vojenských oblastí, nejdříve na Volze a krátce nato v Leningradě. Z necelý rok co nastoupil do Leningradu, měl naplánovat a vést útok na Finsko a utrpěl těžké ztráty při opakovaných útocích na Mannerheimovu linii. Později na svou obranu uvedl, že moskevská rozvědka podcenila sílu této linie. Posléze byl degradován na velitele armády a velitelem oblasti se stal Timošenko.
Mereckov byl pak převelen na štábní práci jako náměstek Timošenka, komisaře pro obranu, se zodpovědností za bojový výcvik a vojenské akademie. Na podzim byl jmenován místo Šapošnikova náčelníkem generálního štábu, avšak po necelých pěti měsících byl z této funkce odvolán. 21.6.1941 byl poslán do Leningradu jako zástupce vrchního velitelství. Válka vypukla když byl na cestě. Byl odvolán zpět a 23.6. jmenován stálým poradcem vrchního velitelství tzv. Stavky.
V září ho Stalin poslal opět do Leningradu jako zástupce „Stavky“, zodpovědného za severozápadní osu směřující z pobaltských států k arktickému pobřeží. V této oblasti působil až do konce války v Evropě. Dne 12.12.1941 byla pod jeho velením ustavena nová armádní skupina Volchovský front, sestávající ze 4 armád, aby bránila oblast na jihovýchod od Leningradu a usilovala o průlom v jeho obležení. Protože se mu nepodařilo získat pod kontrolu železniční spoj mezi Leningradem a Moskvou byl 23.4.1942 Volchovský front spojen s Leningradským a Mereckov byl degradován na velitele 33. armády. Jeho nástupce Chozin však neuspěl a ještě ztratil jednu armádu a tak Stalin 8.7.1942 Mereckova opět poslal k Leningradu. Mereckov tuto armádu vysvobodil (mimochodem šlo o 2. údernou armádu, které velel A.A. Vlasov). Následně se začal zabývat plánem na osvobození města. To se mu podařilo 19.1.1944.
Následně měl zaútočit na Finsko, k čemuž dostal k dispozici pět armád. Útok začal 21.6.1944, Finové jen ustupovali a ničili za sebou důležité mosty. Přesto 25.8. Finsko přijalo Stalinovy podmínky, palba byla zastavena 5.9. a příměří bylo podepsáno 19.9.
Mereckov byl prvním frontovým velitelem, který se vypracoval vlastní prací. Poté byl převelen na Dálný východ, kde byl jmenován velitelem 1. dálněvýchodního frontu. Bojoval zde proti japonské kvantungské armádě, která byla ale značně vyčerpaná. Dne 14.8.1945 požádala japonská armáda o podmínky kapitulace a 17.8. vydal velitel této armády generál Jamada rozkaz zastavit palbu. Celé tažení trvalo jen devět dnů a prověřilo spíše sovětské vojenské zásobování než bojovou schopnost sovětské armády.
Mereckov sice nebyl velitelskou osobností jako Žukov, postrádal intelektuální bystrost, avšak se svými kolegy vycházel dobře a Stalinovi se také zalíbil. Zemřel 30.12.1968.
