Přehled článků autora

Zde se nejedná jen o souhlas první slabiky. Zde je vysvětlení dění na Balkáně z nevšedního úhlu, kterému se různí evropští politikové vyhýbají. Buďto jsou špatně informováni, t.j. jim se nedalo nahlédnout do určitých informací, anebo si nejsou jisti, jak se mají chovat. A nejpohodlnější způsob je, nevidět chybící stránky, či nelogiky v archivech.

Jedno prastaré vyprávění, slyšené z úst v padesátých letech 20. století jedné babičky z vesnice Uljanik, česky Leňák, 30 km západně od Daruvaru, znělo takto: Jeden bezzemník, jménem Kudrna, se vydal v roce 1828 na cestu z Čech, z blízkosti Pardubic, s vozíkem tahaným psy do Slavonie. Po třech měsících přišel na místo. Půda se mu líbila. Ale za nedlouho zjistil, že zde sedláci půdu ještě hákují, na místo orají. Kováři tam byli, ale nikdo z těchto ještě pluh neviděli. A tak ten Kudrna znovu zapřáhl psy do vozíku a znajíc už cestu dorazil za měsíc do rodné vesnice. Zde chválil svou novou vlast a hned se vydaly 4 rodiny s ním. Samozřejmně s pluhem. Agrární reformy v Chorvatsku v letech 1813 a 1850 umožnily vlastnit půdu každému. Domácí obyvatelé s pěnězmi zacházet neuměli. A tak se stávalo, že některý dostěhovalec koupil půl jitra země za lahev kořalky, zrovna jako v Americe.

Benešova výzva, „přijďte do staré vlasti, místa je dost“, šla slavonskými vesnicemi od úst k ústům a v létě 1947 podal Beneš v Bělehradě oficiální návrh na přestěhování všech Čechů do staré vlasti. Tito, snažící se úporně dělat nezávislou politiku, toto odmítl, protože viděl, že je to diktát z Londýna a Moskvy. 

Vždy je zajímavé si připomenout motivy a směry začátků války.

Tento den byla neděle. Ráno se vydal jeden dělník z „Dalitu“- Čech – na cestu do lesa na houby. Na cestě od Sirače do Pakra-Manastýru, pár stovek metrů za kamenolomem nechal auto stát a vešel do lesa vedle cesty. Jeden civil ozbrojen automatem na něj zařval: „Stůj! Nazpět!“
Překvapený a ustrašený přítel přírody stačil jen vykoktat: „Já jdu jen na houby.“
„Tady žádné houby nejsou. Tady je veliké Srbsko. Marš domů!“

Jestliže sním o světě, ve kterém v ceně pěchotní miny je i cena protézy, zrovna tak i v ceně žvýkačky její odlepování z chodníku, tak to není utopie. Podobné se už dávno praktikuje při nákupu auta a pojištěním pro případnou škodu. A počtu aut to neškodilo.