Přehled článků autora

Vylepšená verze Cruiser Tank Mk I. Tento stroj již byl lépe pancéřován, takže bychom jej mohli považovat za „pěchotní tank“.

Mělo se jednat o těžší rychlý tank více-věžové koncepce. Celý projekt byl nakonec po několika změnách požadavků roku 1939 ukončen.

Prvního omezeného bojového nasazení se tento tank dočkal koncem roku 1942 při vylodění na Madagaskar (operace Ironclad). Vzhledem k problémům s chlazením motoru bylo upuštěno od jeho nasazení v Severní Africe. V té době byl tank z pozice hromady šrotu převeden k novým úkolům, kterými bylo posílení výsadkových jednotek o obrněné vozidlo poskytující jim palebnou podporu.

Na přelomu let 1940 a 1941 bylo zřejmé, že tanky Crusader již svou výzbrojí a pancéřováním neodpovídají požadavkům, tehdejšího bojiště. Ačkoliv již byl zahájen vývoj nového tanku Cruiser Tank Mk VIII "Cromwell", vývoj jeho motoru Meteor (upravený letecký motor Merlin) byl teprve na začátku (u firem Leyland a Rolls-Royce) a nezdálo se, že bude k dispozici včas a v dostatečném množství, aby výroba plynule pokračovala.

Harry Hopkins byl zkonstruován roku 1941 u firmy Vickers a vyráběn firmou Metropolitan-Cammell. Oficiální značení je "Tank Light Mark VII vevised". Na všech třech prototypech byl použit podvozek a další mechanické součásti z tanku A17 Light Tank Mk VII Tetrarch.

Při vývoji těžkého bitevního tanku A27M Cromwell došlo ke zpoždění vývoje a výroby v důsledku nedokončeného vývoje nového motoru Meteor odvozeného od leteckého motoru Merlin. Byl tedy zadán vývoj a výroba druhého prozatímního modelu A27L Centaur.

V roce 1942 běžně používaný typ Cromwell byl sice pohyblivý a slušně pancéřovaný, již do počátku roku však bylo zřejmé, že jeho 6-ti librový kanón nebude již brzy postačovat na nové německé tanky. A tak byl v roce vybrán jako nová tankový zbraň vynikající 17-ti librový kanón. Věž tanku Cromwell se ukázala být jako příliš malá pro tak velký, výkonný a těžký kanón. Protože očekávané rozměry, hmotnost i oběhový věnec nové věže, přesahovaly možnosti dosavadního podvozku muselo dojít i ke konstrukci nového podvozku.

V rámci experimentů s různou pancéřovou výzbrojí byl roku 1925 zkonstruován u Royal Ordnance Factory jako pokus o lehký a levný tank, využívající běžný motor pocházející z autobusu.

V letech 1930 až 1931 prováděla firma Vickers experimenty s konstrukcí malého lehkého obojživelného průzkumného tanku zkonstruovaného kapitánem Vivianem Loydem. Byl to spíše tančík, než lehký tank a oba prototypy označené jako A4E11 a A4E12 (jsou známy i pod označením L1E1 a L1E2) byly předány výzkumnému oddělení ministerstva války k posouzení, to projevilo jen krátký zájem a koncem roku 1931 vozidla odmítlo zařadit do výzbroje. Vydalo však povolení k prodeji do zahraničí, kam se prodávaly se stroje ve verzi A4E12.

Další experimentální fáze vývoje typu Light Tank Mk I. Celkem bylo vyrobeno pět vozidel označených A4E6 až A4E10.

V roce 1931 bylo vyrobeno celkem 16 těchto vozidel, 12 z nich u firmy Vickers, zbylé 4 u firmy Royal Ordnance Factory. Byly vybaveny stejnou korbou jako Mk IA, ale podvozek byl místo listových per odpružen Horstmanovým systémem horizontálních vinutých pružin.

Tento tank byl roku 1931 zkonstruován jako možný nástupce typu Mk IA, v červu a v červenci byly objednávky předány dodavatelům, kterými se stali Royal Ordnance Factory 29 kusů (A4E16 a A4E18) a Vickers 21 kusů (A4E17). Všechny verze si jsou velmi podobné a rozdíly mezi nimi i jejich předchůdci jsou jen minimální.

Stavěna od roku 1936, je tato konstrukce posledním slovem v sérii lehkých slabě vyzbrojených a pancéřovaných tanků firmy Vickers Carden Loyd. Základ tohoto tanku je stejný jako u Light Tank Mk V, ale s rekonstruovanou věží vybavenou bezdrátovým rádiem.

Nápad někdy neopustí stádium testování a zvláště v době války je otázkou, „co bude následovat?“. některé nápady jsou dobré, některé příliš fantaskní. Právě tak jako tento.