Přehled článků autora

333. (norská) peruť byla námořní hlídková peruť a peruť pro zvláštní úkoly, která na konci války působila v rámci úderného křídla Banff. Peruť byla zformována z 1477. letky, formace již obsazené Nory, dne 10. května 1943. Od počátku operovala se směsicí letounů Mosquito a Catalina. Mosquita byla používána k průzkumným letům podél norského pobřeží, zatímco Cataliny létaly na hlídky u severního pobřeží Skotska. Druhou úlohou perutě bylo dopravovat agenty a zásoby pro norský odboj. 

Royal Canadian Air Force (RCAF) hrálo důležitou roli při porážce Německa během války.  407. peruť byla druhou kanadskou jednotkou u Coastal Command a strávila celou kariéru námořní hlídkovou službou. 

Během druhé světové války sloužila peruť jak u Coastal Command, tak u Bomber Command. V rámci pobřežního letectva podnikala peruť v letech 1940-1941 operace nad Lamanšským průlivem a koncem roku 1942 se přesunula do severní Afriky. Podnikla protiponorkové operace na podporu operace Torch a poté pokračovala v operacích ve Středomoří, přičemž v tomto období používala různé typy letadel. V červenci 1944 byla peruť rozpuštěna, než byla v srpnu v Alžírsku reformována jako bombardovací peruť a později v posledních letech války působila v Itálii.

Ponorky třídy Tambor, se kterými šlo americké námořnictvo do války, byly dostatečně rychlé a měly velký dosah, aby se mohly podle plánovačů námořnictva stát ponorkami, které by byly nasazeny v rámci celé flotily jako její ochrana. Ale nikdy neměly možnost prokázat své kvality.
Útok na Pearl Harbor všechno změnil. Od 7. 12. 1941 se U.S. Navy opět učilo, jak použít svoji flotilu ponorek. Protože neexistovala žádná válečná flotila, byly ponorky momentálně jedinou dostupnou ofenzivní zbraní námořnictva. Byly vyslány s instrukcí potápět kdykoliv cokoliv.

Pacifická válka, známá také jako Válka o ledek a pod několika dalšími názvy, byla válka mezi Chile a bolivijsko-peruánskou aliancí v letech 1879-1884. Válka, která se vedla kvůli chilským nárokům na pobřežní bolivijské území v poušti Atacama, skončila chilským vítězstvím, díky němuž země získala značné množství území bohatých na suroviny z Peru a Bolívie. Chilská armáda obsadila bolivijskou pobřežní oblast bohatou na dusičnany a Peru bylo poraženo chilským námořnictvem.

Operace Halyard byla spojenecká letecká operace za liniemi Osy během druhé světové války. V červenci 1944 vypracoval Úřad strategických služeb (OSS) plány na vyslání týmu k četnickým jednotkám vedeným generálem Dražou Mihailovićem na Němci okupované území Vojenského velitelství v Srbsku za účelem evakuace spojeneckých letců sestřelených nad touto oblastí.

Bitva u Romani byla posledním pozemním útokem Ústředních mocností na Suezský průplav na začátku sinajsko-palestinské kampaně během první světové války. Bitva proběhla mezi 3. a 5. srpnem 1916 poblíž egyptského města Romani a starověkého města Pelusium na Sinajském poloostrově, 37 km východně od Suezského průplavu.

Bitva u Höchstädtu, v anglofonním světě známá spíše jako bitva u Blenheimu je jednou z nejdůležitějších bitev válek o španělské dědictví. Odehrála se 13. srpna 1704 poté, co síly francouzsko-bavorské aliance svým váháním promeškaly jak příležitost vpadnout do dědičných zemí rakouských Habsburků, tak možnost rozdrtit jednotlivá bojová uskupení protifrancouzské koalice a umožnily svým nepřátelům se spojit. Bitva skončila drtivou porážkou francouzské strany a ovládnutím Bavorska protifrancouzskou koalicí.

Bitva u Chattanooga byla spolu s bitvami u Gettysburgu a Vicksburgu jedním z klíčových okamžiků v průběhu občanské války, kdy došlo k obratu ve prospěch Unie.

Jedna z hlavních bitev v první válce za skotskou nezávislost. Skotské jednotky vedené Williamem Wallacem zde byly poraženy armádou krále Eduarda I. William Wallace krátce po bitvě rezignoval na post ochránce Skotska.

Bitva u jezera George byly vlastně tři střety, vybojované 8. 9. 1755, které skončily vítězstvím Britů. Britská expedice k dobytí pevnosti u Crown Point v severovýchodní části provincie New York, se stala hrou na kočku a myš s francouzskými jednotkami přibližně stejné síly s tvrdými boji a vysokými ztrátami. Ačkoliv Francouzi měli převahu v prvních bojích po napadení pochodující kolony, Britové bitvu zvrátili ve své taktické vítězství a upevnili své pozice kolem jezera George.

Bitvy u Saratogy proběhly dvě, a to 19. září a 7. října 1777. Někdy se k těmto střetům počítá i bitva u Benningtonu z 16. srpna 1777. Boje přinesly Američanům rozhodující vítězství nad Brity na severním válčišti americké války za nezávislost.

V jednom z těch ironických paradoxů historie, francouzský viceadmirál hrabě Charles Henri Hector d'Estaing, který vedl první francouzskou flotilu do Severní Ameriky v roce 1778, aby pomohla Američanům během jejich povstání proti britské koruně, se nikdy nesetkal s Georgem Washingtonem. Když generálmajor John Hancock předal d’Estaingovi portrét Washingtona, zatímco francouzská flotila procházela opravou v Bostonu na podzim 1778, francouzský admirál si ho pověsil v kabině své vlajkové lodi Languedoc s 80 děly.

Většina letounů B-25 v americké službě byla použita ve válce proti Japonsku v Asii a Tichomoří. Mitchell bojoval od severního Pacifiku po jižní Pacifik a Dálný východ. Tyto oblasti zahrnovaly kampaně na Aleutských ostrovech, Papui-Nové Guineji, Šalamounových ostrovech, Nové Británii, Číně, Barmě a kampaň na ostrovech ve středním Pacifiku. Během války v Tichomoří se projevil jeho potenciál jako letounu pro pozemní útoky. Prostředí džungle snižovalo užitečnost bombardování ze středních výšek a nejlepší taktikou se stal útok v nízkých výškách. Při použití podobné taktiky náletu ve výšce stěžňů a skip bombingu se B-25 osvědčil jako schopná protilodní zbraň a potopil mnoho nepřátelských lodí.

Itálie si rychle uvědomila hodnotu bombardovacích útoků na nepřátelské cíle. Její velké třímotorové Caproni s dvojitým ocasním nosníkem patřily k nejlepším bombardérům první světové války.

Balliol vstoupil do služby u RAF v roce 1950 a ukázal se jako relativně bezproblémový cvičný letoun. Nicméně v roce 1952 došlo ke změně postoje k cvičným letounům s proudovým motorem a objednávky na turbovrtulové letouny byly omezeny. Přesto byla zavedena i námořní verze letounu, Sea Balliol, určená pro palubní výcvik přistávání. Balliol se používal i v jiných funkcích, například pro experimentální lety. Balliol si pořídil pouze jediný exportní zákazník, Královské cejlonské letectvo.

Novozélandský voják, který byl během druhé světové války dvakrát vyznamenán Viktoriiným křížem - za statečnost na Krétě v květnu 1941 a v Egyptě v červenci 1942. Byl posledním z pouhých tří lidí, kteří obdrželi VC dvakrát, jediným, kdo obdržel dva VC během druhé světové války. Díky tomu je Upham často označován za nejvýše vyznamenaného vojáka Commonwealthu v této válce.

Letoun P-36, který je pravděpodobně nejznámější jako předchůdce Curtissu P-40 Warhawk, se během druhé světové války v armádním letectvu Spojených států zúčastnil jen málo bojů. Byl to stíhací letoun, který nejčastěji a nejúspěšněji používalo francouzské letectvo během bitvy o Francii.

Po ústupu Britů z kontinetu obsadil severní Francii Wehrmacht, oblohu opanovala Luftwaffe. Část francouzských leteckých jednotek evakuovala na jih. Mnoho francouzských pilotů věřilo, že se západní Afrika stane základnou, odkud budou bojovat proti územím, okupovaným Němci. Tato naděje byla ale brzy pohřbená. Prakticky všichni velitelé jednotek v Africe uznali podmínky příměří a letci pokojně očekávali další vývoj. V některých jednotách se začala tvořit opozice. Francouzští piloti začali přemýšlet o tom, že uprchnou k Britům i s výzbrojí.

Od poloviny roku 1940 byly některé letouny P-36 na cestě do Francie a Nizozemska přesměrovány ke spojeneckým leteckým silám v jiných částech světa. Hawky objednané Nizozemskem byly přesměrovány do Nizozemské východní Indie a později se dočkaly akcí proti japonským silám. Francouzské objednávky převzalo letectvo Britského společenství národů a letouny se zúčastnily bojů u Jihoafrického letectva (SAAF) proti italským silám ve východní Africe a u RAF nad Barmou. V rámci Commonwealthu byl typ obvykle označován jako Curtiss Mohawk.

Douglas XA-2 byl americký prototyp bitevního letounu přestavěný na jaře 1926 společností Douglas Aircraft z pozorovacího letounu Douglas O-2. Byl postaven pouze jeden prototyp a typ nebyl sériově vyráběn.

Skotský nositel Viktoriina kříže, nejvyššího a nejprestižnějšího vyznamenání za statečnost tváří v tvář nepříteli, které lze udělit britským jednotkám a jednotkám Commonwealthu. Viktoriin kříž získal jako pilot u velitelství bombardovacího letectva Královského letectva během druhé světové války.

V roce 1863 provedla uninionistická jizda smělou diverzní akci, kterou sám generál Grant označil za „jeden z nejskvělejších válečných činů kavalérie“.

Grumman F4F Wildcat je americký stíhací letoun pro letadlové lodě, který vstoupil do služby v roce 1940 u námořnictva Spojených států a britského královského námořnictva, kde byl zpočátku známý jako Martlet. Wildcat byl nejprve používán Brity v severním Atlantiku a na počátku druhé světové války byl jedinou účinnou stíhačkou, kterou mělo k dispozici námořnictvo Spojených států a námořní pěchota v Pacifiku.

Grumman G-21 Goose je obojživelný létající člun navržený společností Grumman jako osmimístný letoun pro podnikatele v oblasti Long Islandu. Goose byl prvním létajícím jednoplošníkem společnosti Grumman, jejím prvním dvoumotorovým letadlem a prvním letadlem, které vstoupilo do komerční letecké dopravy. Během druhé světové války se Goose stal efektivním dopravním letadlem pro americkou armádu (včetně pobřežní stráže Spojených států) a sloužil i u mnoha dalších leteckých sil. Během válečných operací plnil Goose stále více bojových a výcvikových rolí.

Hurricany Mk II se používaly při pozemní podpoře, kde se rychle ukázalo, že ničení německých tanků je obtížné; kanóny neměly potřebný výkon a bombardování tanků bylo téměř nemožné. Řešením bylo vybavit letouny 40mm kanónem v podvěsu pod každým křídlem, přičemž ostatní výzbroj byla redukována na jeden Browning v každém křídle naložený stopovkami pro účely zaměřování. Hurricany No. 6 Squadron, první letky vybavená touto výzbrojí, byly tak účinné, že se letce přezdívalo "létající otvírači konzerv". Okřídlený otvírák na konzervy se stal neoficiálním znakem letky a je namalován na současných letounech 6. perutě.

Na první pohled by se mohlo zdát, že letoun Hs 129 byl ideální volbou pro pozemní útoky. Měl dva motory, silně obrněný kokpit a nejsilnější vpřed střílející dělo, jaké se za druhé světové války montovalo do sériově vyráběných letounů. Zesílený kokpit spolehlivě chránil pilota před palbou z ručních zbraní. Německá Luftwaffe ho plánovala zařadit jako svého konečného zabijáka, který bude velmi účinně nasazován proti sovětským tankům typu T-34.

Na počátku 70. let sovětské vojenské letectvo vyjádřilo přání nahradit MiG-21 modernějším dvoumotorovým stíhacím letounem s většími schopnostmi vzdušného boje. Jakovlev předložil řadu návrhů pod označením Jak-45.

Ling-Temco-Vought (LTV) XC-142 byl experimentální letoun s překlopným křídlem pro americkou armádu, letectvo a námořnictvo, který byl navržen pro zkoumání operační způsobilosti letounů s kolmým/krátkým vzletem a přistáním (V/STOL). Letoun XC-142A poprvé vzlétl konvenčním způsobem 29. září 1964 a 11. ledna 1965 absolvoval první let, kdy vzlétl vertikálně, přešel do přímočarého letu a nakonec vertikálně přistál. Jeho provozovatelé postupně od programu odstoupili a program nakonec skončil pro nedostatek zájmu poté, co úspěšně prokázal své schopnosti.

Námořní bombardovací a námořní hlídkový letoun užívaný v druhé světové válce. Jednalo se o stroj, který byl vyráběn v různých modifikacích, jako Lockheed Ventura, B-34 Lexington, B-37, PV-1 a PV-3 Ventura. Později rovněž na základě dobrých zkušeností a s využitím obdobné výrobní technologie byl zkonstruován a vyráběn zcela nový typ PV-2 Harpoon.
Byly to vcelku dobře vyzbrojené stroje, v roli námořního průzkumného, protiponorkového a protilodního letounu velice účinné. Americké USAAF typ B-34 Lexington nikdy nenasadilo. V řadách britského Royal Air Force sloužilo na 380 letounů, další stroje byly dodány do různých států světa.

Vysoce vyznamenaný pilot Královského letectva, Group Captain RAF za druhé světové války a filantrop. Jako pilot obdržel mimo jiné Viktoriin kříž, nejvyšší ocenění za statečnost tváří v tvář nepříteli, které lze udělit britským jednotkám a jednotkám Commonwealthu. Byl nejmladší Group Captain v RAF a jedním z nejvíce vyznamenaných pilotů války.

Japonci vypadali nezastavitelně. Postupovali jihozápadním Pacifikem na počátku roku 1942. Koncem ledna byl obsazen Rabaul, 14. 2. 1942 následoval Singapur. Port Moresby, největší město na Nové Guineji, se stalo cílem japonských náletů ve stejném měsíci a poté, 8. 3. 1942, se japonští vojáci vylodili bez odporu u Lae a Salamauy. Vypadalo to, že je jen otázkou času, než Japonci přejdou pohoří Owen Stanley a obsadí Port Moresby. Ale malý počet Australanů se rozhodl provést první úder.

Poručík Robert Sabel se snažil dovést svůj Fortress "Rusty Lode" domů. Osm B-17 z jeho 390. bombardovací skupiny už bylo sestřeleno. Sabelovo letadlo bylo poseto dírami po flaku a po granátech, dva motory byly vyřazeny a palivoměry ukazovaly pouhé dvě minuty zbývajícího paliva v jeho nádrži. Tři z členů posádky se zachránili na padácích nad Německem, čtyři další leželi mrtví v bombardéru. Dokonce i návrat do Anglie byl velmi nepravděpodobný. Pak uviděl přistávací dráhu těsně před sebou...

Northrop N-3PB Nomad byl jednomotorový americký plovákový letoun ze 40. let 20. století. Northrop vyvinul N-3PB jako exportní model na základě dřívější konstrukce Northrop A-17. Norsko jich zakoupilo celkem 24, ale dodány byly až po pádu Norska. Exilové norské síly je používaly od roku 1941, operovaly z Islandu, pro doprovod konvojů, protiponorkové hlídky a výcvikové účely. Během dvou let od dodání byla konstrukce pro frontovou službu zastaralá a zbývající N-3PB byly v roce 1943 nahrazeny novými letouny.

Prototyp amerického bitevního letounu vyvinutý pro letectvo Spojených států amerických na přelomu 60. a 70. let 20. století firmou Northrop. Do sériové výroby se však dostal jeho konkurent A-10 Thunderbolt II.

Bitva u Remagenu byla osmnáctidenní bitva během spojenecké invaze do Německa za druhé světové války od 7. do 25. března 1945, kdy americké jednotky nečekaně dobyly Ludendorffův most přes Rýn v neporušeném stavu. Podařilo se jim jej udržet proti německému odporu a vybudovat další dočasné přechody. Přítomnost předmostí na Rýnu posunula o tři týdny plánovaný přechod západních spojenců přes Rýn do německého vnitrozemí.

Avro Manchester byl britský dvoumotorový těžký bombardér vyvinutý a vyráběný leteckou společností Avro ve Spojeném království. Ačkoli se nevyráběl ve velkých počtech, byl předchůdcem slavného a mnohem úspěšnějšího čtyřmotorového letounu Avro Lancaster, který byl jedním z nejschopnějších strategických bombardérů druhé světové války.

Pacifická válka, ve které bojovalo Chile proti Peru a Bolívii, byla největším vojenským konfliktem, vybojovaným v oblasti And a rozhodovala o osudu národů Latinské Ameriky. Tato válka byla známá také jako „ledková válka“ nebo „guanová válka“, protože hlavním důvodem byl boj o tyto suroviny. 

Malá a obratná hladinová plavidla jsou i nadále využívána indo-pacifickými námořními silami a pobřežní stráží pro nejrůznější úkoly hlídkování v blízkosti pobřeží, kde je nízká úroveň konvenčních námořních hrozeb. Jejich význam však není o nic menší, neboť zajišťují, aby "první a poslední míle" námořních komunikačních linek (SLOC) zůstala bezpečná před hrozbami, jako je námořní terorismus a pirátství.

Aufklärungs-Abteilung (motorisiert) 29 se zúčastnil invaze do Sudet v roce 1938 a do Československa v roce 1939. Od 1. září 1939 se účastnil polského tažení a od 10. května 1940 západního tažení. Na začátku června 1941 se oddíl přesunul po železnici do oblasti východně od Varšavy, aby se připravil na ruské tažení. Od listopadu 1941 se účastnil postupu na Moskvu.

40M Nimród byl maďarský samohybný protiletadlový kanón z druhé světové války, který vycházel z licenční kopie švédského Landsverk L-62 Anti I SPAAG, ale měl novou věž a byl vyvíjen nezávisle. Původně bylo zamýšleno jeho použití jak v roli protiletadlového děla, tak v roli ničitele tanků, ale ukázalo se, že proti sovětským tankům, jako KV-1, je neúčinné. Proto byl využíván především proti lehce obrněným vozidlům a k protivzdušné obraně.

Arthur Seyss-Inquart (Seyß-Inquart) byl rakouský nacistický politik, který se v roce 1938 stal na dva dny před anšlusem Rakouska jeho kancléřem. Mezi jeho funkce v nacistickém Německu patřily zástupce guvernéra Hanse Franka v Generálním gouvernementu okupovaného Polska a říšský komisař pro Německem okupované Nizozemsku, kde byl spoluodpovědný za deportace nizozemských Židů a střelbu do rukojmích.

P-47 Thunderbolt se stal hlavním americkým stíhacím bombardérem druhé světové války. Poprvé byl adaptován na roli útočného letounu u jednotek 12. letecké armády počátkem roku 1944 a díky své robustnosti a odolnosti spolu s mohutnými rozměry si vysloužil přezdívku "Juggernaut", která byla zkrácena na "Jug". V říjnu 1943, po vytvoření 15. letecké armády, byla téměř polovina stíhacích skupin 12. letecké armády převelena ke strategickým doprovodným misím, takže šest skupin plnilo úkoly blízké letecké podpory a záchranné mise v celém středomořském prostoru.

Bojová činnost nejméně známých a doceněných britských válečných plavidel. Britové používali trawlery k udržení kontroly nad přístupy k velkým přístavům. Nikdo neznal tyto vody tak dobře jako místní rybáři a trawler byl typem lodi, kterému tito rybáři rozuměli a mohli jej efektivně obsluhovat bez dalších instrukcí. Větší a novější trawlery a velrybářské lodě byly upraveny pro protiponorkové použití a starší a menší trawlery byly přestavěny na minolovky.

RGM-6 Regulus (SSM-N-8) byla americká podzvuková střela s plochou dráhou letu vyvinutá společností Vought. Byla to první strategická řízená střela s jadernou hlavicí ve výzbroji amerického námořnictva.

Texaská 36. pěší divize se vylodila v jižní Francii a svedla nepřehlednou bitvu s Němci v okolí Montelimaru.

Základní pilíře války, strategie a taktika, nevyhnutelně závisí na neovlivnitelném faktoru: počasí. S rostoucí sofistikovaností shromažďování, analýz a předpovídání počasí na počátku 20. století se předpovídání počasí stalo nedílnou součástí druhé světové války. Pro Evropu byla nejdůležitější geografickou oblastí pro sběr dat Arktida, odkud se bouřlivé počasí přesunovalo na východ a jih. Důležitá data z arktických stanic, sahajících od Grónska k Sibiřskému moři přes Špicberky a Zemi Františka Josefa, byla téměř úplně odříznuta poté, co byly tyto stanice postupně obsazeny Spojenci. Britové šli o krok dále a do Německa vysílali falešná data o počasí. Německo muselo začít jednat agresivně, aby vyhrálo válku ve shromažďování dat.