Přehled článků autora

Úvod

Konflikt mezi Izraelci a Palestinci, který se táhne již několik desetiletí, je jedním z nejzávažnějších světových konfliktů. Ačkoliv byl v posledních letech zastíněn válkami v Afghánistánu a Iráku a některými dalšími vojenskými střety, zůstává jeho vyřešení nezbytně nutnou podmínkou pro nastolení míru v oblasti Blízkého východu, která má strategický význam pro většinu západního světa.

1. Stručné historické shrnutí působení Evropského společenství (Evropské unie) v izraelsko- palestinském konfliktu

Státy západní Evropy, stejně jako USA a Rusko (dříve SSSR), již od první světové války považují Blízký východ za jednu z oblastí svého strategického zájmu. V průběhu celého minulého století se proto snažily udržet zdejší region ve své sféře vlivu. Rozhodující mocenské postavení Velké Británie, které trvalo od první světové války až do vyhlášení Státu Izrael v roce 1948, v padesátých letech (především pak po tzv. suezské krizi v roce 1956) převzaly USA, které si ho udržují až do současnosti. Spojené státy jsou dlouhodobě jednoznačně nejsilnějším hráčem na Blízkém východě a pravděpodobně jediným státem, který má prostředky na to, aby dosáhl mírového řešení izraelsko-palestinského konfliktu.

2. Oficiální postoj EU k izraelsko-palestinskému konfliktu, vztahy EU-Izrael-Palestina

Oficiální postoj Evropské unie k izraelsko-palestinskému, jakož i k izraelsko- arabskému konfliktu vychází z rámce určeného Společnou zahraniční a bezpečnostní politikou EU. V Evropské bezpečnostní strategii z roku 2003, nazvané „Bezpečná Evropa v lepším světě“, je vyřešení izraelsko-palestinského konfliktu určeno jako jedna ze strategických priorit Unie. EU se domnívá, že bez dosažení definitivního a všeobecně uznávaného státního uspořádání mezi Izraelci a Palestinci není možné dosáhnout míru
na Blízkém východě, který je nutnou podmínkou celosvětové stability.

3. Postoj EU k nedávné a aktuální problematice izraelsko-palestinského konfliktu

V druhé polovině roku 2009 zesílil tlak ze strany všech členů Kvartetu, aby byla obnovena vyjednávání mezi Izraelem a Palestinskou samosprávou, která povedou k co nejrychlejšímu vyřešení všech otázek permanentního statusu. EU své názory shrnula v dokumentu s názvem „Závěry Rady o blízkovýchodním mírovém procesu", který byl vydán 8. prosince 2009.

4. Možný budoucí vývoj

I přes to, že teorie předpokládající, že radikalismus primárně pramení z chudoby, je považována za zjednodušenou, je zřejmé, že špatná ekonomická situace je jedním z faktorů, které přispívají k negativnímu a radikálnímu ovzduší ve společnosti. To se vždy týkalo a i v současnosti týká i palestinského území, především pak samozřejmě pásma Gazy. Ani v rámci mírového procesu 90. let, kdy se zvyšovala míra autonomie Palestinské samosprávy, se nepodařilo nastartovat ekonomiku Gazy[181]. Izraelská blokáda, ještě zesílená po válečném konfliktu mezi Fatahem a Hamásem v roce 2007, přispívá k dalšímu zhoršování ekonomické situace v oblasti. Na tuto skutečnost EU opakovaně upozorňuje, když po Izraeli požaduje její okamžité ukončení. EU uznává, že zmírnění blokády v létě 2010 je nepřehlédnutelným krokem vpřed, nepovažuje ho ovšem za dostatečné a domnívá se, že jeho praktický efekt není v Gaze příliš viditelný.

Závěr

Z historického hlediska bylo pro evropské státy vždy problematické nalézt v otázce Blízkého východu shodu. Rozdílné zájmy evropských velmocí, v čele s Francií a Německem, dlouho bránily tomu, aby EU (ES) zaujala k otázce izraelsko-arabského a s ním i izraelsko-palestinského konfliktu společný postoj. To se podařilo až v devadesátých letech v rámci SZBP.
Pozice EU byla v minulosti vždy spíše podpůrná, ale především v posledních letech se Unie pokouší aktivněji zasahovat do mírových jednání a i přesto, že hlavní iniciativu stále drží USA, pozice EU jako mediátora a neutrální třetí strany získává na významu.

Bibliografie

Konflikt mezi Izraelci a Palestinci, který se táhne již několik desetiletí, je jedním z nejzávažnějších světových konfliktů. Ačkoliv byl v posledních letech zastíněn válkami v Afghánistánu a Iráku a některými dalšími vojenskými střety, zůstává jeho vyřešení nezbytně nutnou podmínkou pro nastolení míru v oblasti Blízkého východu, která má strategický význam pro většinu západního světa.