Nedostatečné výkony tanku A7V v terénu byly zřejmé již v rané fázi: zajetí britských tanků Mark IV u Cambrai v listopadu 1917 umožnilo německým inženýrům podrobně prozkoumat britské stroje a lépe ocenit dobré stránky jejich konstrukce i jejich slabiny. Velkou předností britských tanků byla jejich schopnost pohybovat se v ostřelovaném a zákopovém terénu - tato vlastnost byla do značné míry dána oběžnými pásy a nízkým těžištěm, k čemuž přispělo umístění výzbroje v bočních sponsonech. Britské stroje však byly navrženy pouze pro krátkou životnost, snadnou výrobu a neměly ani odpružené pásy.
Zpočátku se navrhovalo, aby byla zavedena do výroby přesná kopie britského tanku Mark IV. Tento návrh byl neproveditelný, jednak proto, že v mnoha případech bylo obtížné vyrobit identické součásti, a jednak by to bylo plýtvání zdroji, protože většina, ne-li všechny materiály, které se již vyráběly pro A7V, by nemohly být dále použity.
Dle některých autorů takto byly nazývány dva Christieho prototypy M1930 (M1931) bez věží, které i s výrobní dokumentací zakoupil sovětský podnik Amtorg (zástupce I.A. Chalepskij) za částku 160 000 USD.
BT-2 byl v době svého vzniku moderní lehký tank, který se vyznačoval vysokou rychlostí, průchodností a dojezdem. Konstruktéři si v podstatě s prvními prototypy uvědomovali jeho slabiny.
Na počátku roku 1933, necelý rok po spuštění sériové výroby BT-2, se podařilo dokončit prototyp modernizované dvojky, nazvaný BT-5. Byl zesílen podvozek, použita disková lisovaná pojezdová kola a více se začal požívat domácí motor M-5.
Na koncem roku 1934 procházely náročným zkušebním programem dvě vozidla, prototypy tanků BT-7, jeden s kanonem 45 mm a druhý 76,2 mm ve svařovaných věžích s oblými tvary a kulometem v čele korby. Názor komise byl jednoznačný - nová věž je výrobně složitá a drahá, řidič nemůže zároveň řídit a obsluhovat kulomet. Kulomet řidiče odstranit, použít věže z BT-5 nebo nové z T-26.
Monografie sovětského lehkého tanku BT-5 z třicátých let dvacáteho století, který si však v roce 1945 zabojoval i proti Japonsku.
S vynálezem spalovacího motoru začaly v mnohých státech světa vznikat malí či větší výrobci vozidel. Motory byly lehčí a lépe obsluhovatelné než parní stroje a oproti v té době standardně používanému hipopohonu v čase mimo činnost s minimálními nároky na údržbu a prostor. Situace výroby automobilů v carskému Rusku byla ale odlišná od zbytku Evropy a severní Ameriky.
Car se odvrátil od lidu a dal do něj střílet... Tisíce obětí v Petrohradu... Kozáci rozstříleli pokojnou demonstraci kulomety a rozsekali šavlemi... tak psal soudobý tisk a doteď jsou někde tyto informace vydávány za pravdivé.
Co se vlastně stalo a proč? Kolik bylo mrtvých? Dal rozkaz k palbě Mikuláš II.? Co nastartovalo „druhou“ ruskou revouci?
Byla neděle, 9. ledna 1905 a v Sankt-Petěrburgu se schylovalo ke krvavému dramatu. Proti stopadesátitisícovému davu nesoucímu petici svému, v té době nepřítomnému, carovi do Zimního paláce stálo čtyřicet tisíc příslušníků vojska a policie s rozkazem dav do blízkosti Zimního paláce nevpustit... Nutno ovšem podotknout, že organizátoři pochodu o tom byli informováni.
Na různých místech Sankt-Petěrburgu se od časného rána scházejí davy obyvatel, mužů, žen i dětí. Není to jeden pochod, ale spousty malých, které se slévají ze všech směrů k jedinému cíli, a tím je Zimní palác. Nálada v jednotlivých proudech je rozdílná, někdy připomínají církevní procesí, jindy zase bandy chystající se rabovat a ničit - podle toho, kteří vůdcové převzali taktovku.
Večer 9. ledna připomíná Sankt-Petěrburg vřící kotel. Všechny zúčastněné strany jsou dnešními událostmi mírně řečeno velice překvapeny a hledají řešení, co dál. Obvinění padají na všech stranách, zatýká se, počítají mrtví a ranění, rozšiřují se fámy, roste nervozita.
Tank KV byl původně vyvíjen jako odlehčená jednověžová verze tanku SMK pod vedením ing. A. Ermolajeva a Ž. Kotina. Podvozková část byla zkrácena o dvě kola na každé straně, což mělo vliv na zlepšení manévrovatelnosti a odlehčení vozidla.
Po vypuknutí Velké války se začala, tak jako v ostatních zemích zapojených do konfliktu, i v Rusku pomalu rozbíhat výroba obrněných automobilů a nejvyšší velení se zoufale pokoušelo dohnat promarněný čas vzniklý velmi zpátečnickým přístupem od vzniku prvního obrněného vozidla v ruské armádě...
Pokud se řekne "plynový útok", většině lidí se vybaví Ypres, západní fronta nebo Remeš. Východní fronta je trochu v informačním stínu, pokusme se to tedy napravit...
Projekt plovoucího kolopásového tanku PT-1A, jako pokračovatele neúspěšného PT-1, byl zpracován v roce 1933 technickým oddělením OGPU v Moskvě pod vedením N.A.Astrova.
Sovietsky experimentálny projekt z roku 1934, pri ktorom sa skúšalo vyzbrojenie tanku vzdušnými torpédami - raketami.
Základní z vnějšku viditelné rozpoznávací znaky tanků BT a jejich porovnání.
V době Španělské občanské války se ukázalo, že v SSSR neexistuje tank, který by byl schopen prorážet opevněná postavení bráněná 37 a 45 mm protitankovými kanony. Jako reakce na to byly v roce 1938 vyvíjeny dvě vozidla v obou leningradských "Kirovských závodech" - SMK pod vedením ing. A. Ermolajeva (závod č. 100) a T-100 pod vedením ing. E.Paleje (závod č.185). SMK měl již modernější odpružení podvozku (torzní tyče), ale pořád konstruktéři zůstali věrni vícevěžové koncepci. Z původního návrhu třívěžového byla odstraněna zadní věž, takže světlo světa spatřil na jaře roku 1939 dvouvěžový prototyp STK s věžemi za sebou.
V roce 1927 byl v Charkovském závodě na výrobu lokomotiv "Im.Kominterny" rozpracován projekt s názvem T-12 na výrobu "manévrovacího tanku".
Vznik a vývoj nejvíce vyráběného předválečného tanku.
Vznik a vývoj nejvíce vyráběného předválečného tanku.
Vznik a vývoj nejvíce vyráběného předválečného tanku
Vznik a vývoj nejvíce vyráběného předválečného tanku - dělostřelecké a plamenometné tanky.
Vznik a vývoj nejvíce vyráběného předválečného tanku - teletanky a speciální konstrukce.
Vznik a vývoj nejvíce vyráběného předválečného tanku - samohybné dělostřelectvo na jeho podvozku.
Vznik a vývoj nejvíce vyráběného předválečného tanku - zvláštní konstrukce, tahače, transportéry a speciální nástavby.
Již od dob Simmsova vozidla Millitary Scout si konstruktéři a vojenští stratégové pohrávali s myšlenkou obrněného mobilního pěšáka nebo pohyblivého kulometného hnízda poháněného motorem.
Když v roce 1930 navštívila Chalepského komise za účelem nákupů tanků nebo licencí na jejich výrobu Velkou Británii, setkala se tam také s prototypy tanku A6 Vickers, v té době „módním“ vícevězovým typem. Britská strana nebyla nakloněna k prodeji tohoto vozidla a ani další jednání nebyla úspěšná. Jelikož měla komise oči na stopkách a fotoaparáty a měřidla vždy ve střehu, bylo rozhodnuto po návratu do SSSR „vyvinout“ vlastní typ třívěžového středního, v tehdejší terminologii manévrovacího tanku.
T-35 byl sovětský vícevěžový těžký tank z meziválečného období a počátku druhé světové války, který se v omezené míře vyráběl a sloužil v Rudé armádě. Často se mu říkalo pozemní bitevní loď, byl to jediný pětivěžový těžký tank na světě, který se dostal do výroby, ale ukázal se jako pomalý a mechanicky nespolehlivý. Většina tanků T-35, které byly v době operace Barbarossa ještě provozuschopné, byla ztracena spíše v důsledku mechanického selhání než v důsledku nepřátelské akce. Byl navržen jako doplněk k soudobému střednímu tanku T-28; bylo jich však vyrobeno jen velmi málo.
Tak jako u několika typů sovětských tanků, začala historie tohoto vozidla návštěvou Chalepského komise ve Velké Británii v roce 1930. Členy komise zaujal mezi jinými i pětivěžový, třicetidvoutunový Vickersův A1E1 Independent z roku 1926, vyrobený v jediném exempláři. Když bylo jasné, že konstrukčně a výrobně složitý tank TG, vyvíjený ruku v ruce sovětsko-německou skupinou inženýrů pod vedením E. Grotte, sovětský průmyslový komplex v sérii prostě vyrábět nezvládne, byla sovětská část skupiny inženýrů převedena na práci na projektu těžkého tanku.
Když Britská armáda po zkouškách dvou prototypů tanku Vickers-Carden-Loyd Amphibian Tank (A4E11 a A4E12) nepřijala toto vozidlo do výzbroje a povolila jeho vývoz, objevilo se několik zájemců. Sovětská obchodní mise podepsala s firmou Vickers 05.02.1932 kontrakt na výrobu osmi kusů tohoto vozidla pro zkoušky tanků, které měly tvořit základ obrněných vozidel pro průzkumné jednotky DRRA.
T-37 sjížděl z výrobní linky pouze rok a továrny č.37 v Moskvě a č.185 v Leningradě již pracovaly na stroji, který by tohoto něšťastníka nahradil. Tank byl označen T-43, ale obě konstrukce byly armádou odmítnuty. Když stejně dopadly i další prototypy, TŠ (tank Šitnikova - tov. č.37) a TM (GAZ, Gorkij), padlo rozhodnutí - odstranit největší nešvary "Třicetsedmičky" a zařadit ji do výzbroje jako T-38.
Po říjnové revoluci v roce 1917 byly dne 08.11.1917 návrhu deklarace Vojákům revoluční armády navrženo zrušení bývalých hodnostních stupňů, titulování a vyznamenání Ruské armády. Tento návrh byl potvrzen 15.12.1917 Radou lidových komisařů a tímto byla Revoluční armáda zbavena nejen odznaků, hodností a vyznamenání, ale i jednotných uniforem.
Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.
Zjistit více