Argentinsko – americké vztahy v období vojenské junty: Závěr

Autor: Ing. Michaela Žáčková 🕔︎︎ 👁︎ 8.789

Změna vlády za pomoci vojenského převratu byla v novodobé historii Argentiny velmi častým jevem. Mnohdy představovala jedinou možnost jak zastavit zneužívání moci vládnoucími elitami. Více méně kladný přístup občanů k vojenské intervenci do vedení země a úcta k armádě se změnily s poslední vojenskou diktaturou, nazývanou Proces národní reorganizace. Vojsko během své vlády zneužívalo svou moc k potlačení jakýchkoli projevů opozice. Respektování zákona a dodržování základních lidských práv se stalo prázdným pojmem. Mnoho nevinných lidí bylo uneseno, zatčeno nebo zmizelo a bylo mučeno, aniž by byli následně potrestáni viníci těchto zločinů.

Vojenský převrat probíhal v době končícího úřadování Geralda Forda ve funkci prezidenta Spojených států, které se vůči novému režimu zprvu nijak nevymezily. Dalo by se říci, že jej v jistých ohledech podporovaly. Po příchodu nového prezidenta Jimmyho Cartera do Bílého domu se postoj USA vůči Argentině radikálně změnil. Spojené státy v rámci Carterovy kampaně zaměřené především proti Sovětskému svazu a jeho praktikám omezování svobody svých občanů a občanů jeho satelitů ostře vystoupily proti porušování lidských práv argentinským režimem. Argumentem USA bylo porušování mezinárodního závazku Argentiny, který vyplýval z jejího podpisu Charty OSN. Kromě diplomatických cest Spojené státy použily ekonomických sankcí, aby donutily juntu k zastavení represí. Výsledkem bylo citelné ochlazení bilaterálních vztahů. Argentina proti akcím USA na mezinárodním poli protestovala, neboť je považovala za intervenci do vnitřních záležitostí státu. S tímto názorem do jisté míry souhlasila i Organizace amerických států složená z velké většiny z latinskoamerických zemí. Spor o to, zda porušování práv ve jménu boje s levicovými guerillami je či není vnitrostátní záležitostí, nelze jednoznačně vyřešit. Postupné zavádění a rušení amerických sankcí vůči Argentině naznačovalo pragmatické vedení americké zahraniční politiky, které v prvé řadě šlo o prosazování vlastních zájmů a rozšiřování sféry vlivu.

Reklama

Argentina nebyla pro USA v období Studené války příliš důležitým spojencem. Byla členem Hnutí nezúčastněných a její vláda bojovala s levicí. Nepředstavovala tak riziko, že se v bipolárním světě přikloní na stranu Sovětského svazu, byť s ním obchodovala.

Nekompromisní přístup Carterovy administrativy v otázce lidských práv měl omezený efekt. Argentina nebyla na USA ekonomicky závislá, tudíž uvalené sankce neměly příliš velký účinek. Lze ovšem říci, že díky diplomatickému úsilí, zejména velvyslanectví v Buenos Aires, bylo možné vyřešit alespoň některé konkrétní případy porušování lidských práv. Snahy o dosažení dalšího pokroku v této záležitosti byly zmařeny invazí Sovětského svazu do Afghánistánu a následným uvalením obilného embarga.

Jelikož USA potřebovaly, aby se Argentina k bojkotu přidala, začaly usilovat o zlepšení bilaterálních vztahů. Argentina se náhle stala nepostradatelnou pro úspěch zahraniční politiky USA. Následné zvolení nového prezidenta, Ronalda Reagana, do čela státu umožnilo přehodnotit radikální přístup USA vůči Argentině, odsunulo otázku lidských práv z pozice hlavního tématu bilaterální politiky a tím otevřelo dveře k navázání užší spolupráce obou zemí.

Pod dojmem obnovování dobrých vztahů s USA a tlakem vnitrostátních politických, sociálních a ekonomických problémů, učinil nový vojenský prezident Leopoldo Galtieri rozhodnutí obsadit Malvínské / Falklandské ostrovy a získat nad nimi správu, kterou do té doby vykonávala Velká Británie. Předpokládal, že USA nebudou riskovat opětovné zhoršení bilaterálních vztahů s Argentinou, vzhledem k tomu, že potřebovaly především ideové spojence, kterým Argentina bezesporu byla a tudíž zůstanou v konfliktu neutrální. USA opravdu dlouho se svým rozhodnutím váhaly, avšak důležitost dobrých vztahů s Velkou Británií převážila důležitost dobrých vztahů s Argentinou. Nakonec se tedy přiklonily na stranu Velké Británie, jejímž vojákům poskytovaly důležité informace a zásoby. Po krátké válce Argentina spor o ostrovy prohrála a Galtieri byl donucen rezignovat.

Nelze říci, že by USA významně ovlivnily pád vojenského režimu v Argentině. Pravými příčinami konce vojenské diktatury byly ztráta legitimity armády, jejíž vnitřní nejednotnost ji velice oslabila, sociální nepokoje, které vyvolala katastrofická ekonomická situace a porážka ve válce o Malvíny / Falklandy, které představovaly poslední možnou cestu jak udržet juntu u moci, případně neztratit tvář a dovést zemi do demokratických voleb. Svobodné volby na podzim 1983 ukončily sedm let vlády represivní vojenské diktatury v Argentině.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více