Rusko-japonské vztahy po 2. světové válce: 1. Prehistorie rusko-japonských vztahů

Autor: Ing. Lenka Dostálová 🕔︎︎ 👁︎ 20.186

1.1 První kontakty[1]

Rusko-japonské vztahy mají počátek již v sedmnáctém století, kdy začala ruská kolonizace Sibiře. Ruští kozáci dosáhli na přelomu třicátých a čtyřicátých let 17. století břehů Ochotského moře a začali prozkoumávat okolí řeky Amur a Sachalin. Jejich ambice ovšem hned v zárodku uťal rozmach Číny, která se pod nadvládou mandžuských kmenů spojila v silný stát, trvající až do roku 1911. Mandžuové ostře zareagovali na ruské pokusy o ovládnutí povodí Amuru a po mnoha vojenských střetech odtud Rusy vytlačili, což bylo stvrzeno Něrčinskou smlouvou[2] z roku 1689. Tím prakticky vytlačili Rusy na 150 let i z oblasti Sachalinu, který dostali pod svoji kontrolu.

Nicméně Rusové, vyhnaní od Amuru, se teď mohli pustit do prozkoumávání rozlehlých oblastí severovýchodní Sibiře. Na konci 17. stol. nejprve dobyli Kamčatku, kde se od místních obyvatel dozvěděli o existenci Kurilských ostrovů, ležících jižně od poloostrova.

Reklama

Přímo na Kurily dorazili první kozáci roku 1711. Od té doby sem přišlo několik expedicí, které měly ostrovy prozkoumat a zanést do map. Ve stejné době Japonci expandovali na sever, po porážce původních obyvatel si podmanili ostrov Hokkaido a čtyři nejjižnější ostrovy Kurilského souostroví – Kunašir, Habomai, Šikotan a Etorofu. To je doba prvních kontaktů mezi Japonci a Rusy.

Od třicátých let 18. století se na ostrovy pravidelně vydávaly kozácké oddíly, aby od místních obyvatel (Ajnů[3]) vybírali daň a lovili zvěř a ryby. Roku 1795 byla na ostrově Urup založena první ruská osada, nazvaná Alexandra, ve které po deset let její existence žilo na čtyřicet kolonistů. Počátkem 19. století byla práva na správu ostrovů a využití jejich přírodního bohatství udělena výlučně Rusko-americké společnosti[4]. Byla znovuotevřena osada Alexandra, a podle plánu měly na Jižních Kurilách vzniknout další zemědělské osady, které by zásobovaly potravinami Rusy, žijící na Kamčatce a pobřeží Ochotského moře. Alexandra se také měla stát centrem obchodu s Japonskemzemědělské osady, které by zásobovaly potravinami Rusy, žijící na Kamčatce a pobřeží Ochotského moře. Alexandra se také měla stát centrem obchodu s Japonskem[5]. Nechuť japonské vlády k obchodu a zaostalost Ruska však měly za následek neúspěch poslání Rusko-americké společnosti. Po připojení Amurské oblasti k Rusku [6] se hlavní strategické zájmy přesunuly sem a význam Kurilských ostrovů v očích ruské vlády poklesl.

Ruská vláda se nadále snažila navázat obchodní styky s Japonskem. Za tímto účelem byla do Japonska vypravena v letech 1792-93 první oficiální expedice. V polovině 19. století už Japonsko, které mělo oproti Rusku výhodu blízkosti zabraných území, mělo Hokkaido a Jižní Kurily pevně pod svou kontrolou.

K prvnímu oficiálnímu kontaktu mezi oběma zeměmi došlo v roce 1792, kdy do Japonska přijel vyslanec carevny Kateřiny[7]. Kvůli izolaci Japonska se mu ale nepodařilo dosáhnout cíle jeho mise – navázání oficiálních diplomatických a obchodních styků mezi oběma zeměmi. V letech 1804-05 následovala další mise, tentokrát přistál Nikolaj Petrovič Rezanov v Nagasaki. Ani on však neuspěl. Ke třetí misi se ruská vláda rozhodla poté, co se dozvěděla o americké námořní výpravě pod vedením admirála Perryho, jež měla Japonsko přinutit se otevřít mezinárodnímu obchodu i pod pohrůžkou násilí.

Mise generála Jefima Vasiljeviče Puťatina měla za úkol vpřípadě úspěchu Američanů zajistit ruské zájmy v Japonsku. Rusové měli velký zájem na obchodu s Japonskem a domnívali se, že by mohli dosáhnout zahájení jednání, pokud budou trvat na vymezení vzájemných hranic. Puťatin navrhoval položit hranici na Kurilách mezi ostrovy Kunašir a Iturup, takže by Iturup patřil Rusku, Sachalin měl podle jeho představ patřit celý k Rusku. Japonci navrhovali rozdělit ostrov Sachalin podle 50 rovnoběžky a na Kurilách vést hranici mezi Iturupem a Urupem.

1.2 Otevření Japonska - počátek smluvních vztahů s Ruskem

Roku 1854 podepsaly Spojené státy s Japonskem Kanagawskou[8] smlouvu, která pro ně otevřela možnost obchodu s Japonskem. Krátce nato Japonsko podepalo smlouvu i s Velkou Británií. Jednání s Ruskem ale kvůli neshodám o hranicích vázlo a pozici Ruska začala ztěžovat probíhající Krymská válka, protože lodě Ruska byly napadány ze strany jeho válečných protivníků VelkéBritánie a Francie.

V prosinci 1854 byla nakonec ve městěŠimoda podepsána první smlouva mezi Ruskem a Japonskem. Stejně jako smlouvy s ostatními mocnostmi i tato byla pro Japonsko nevýhodná. Rusku v ní byla přislíbena doložka nejvyšších výhod a právo na obchod s Japonskem ve třech přístavech[9], navíc mělo v těchto přístavech právo exteritoriality. V otázce hranic se obě země shodly na tom, že hranice na Kurilách povede mezi ostrovy Urup a Iturup, o ostrově Sachalinu zde stojí, že „zůstává nerozdělen mezi Rusko a Japonsko, jako tomu bylo dosud[10].

Později se obě země snažili dohodnout na rozdělení ostrova, stále ale nebylo jasné kudy přesně povede hranice. Roku 1867 bylo na jednáních v Petrohradu dohodnuto, že status Sachalinu bude změněn z „nerozděleného“ území na území pod společnou správou. Tento problém se nakonec podařilo vyřešit Petrohradskou smlouvou z roku 1875[11], ve které se Japonsko vzdalo nároků na Sachalin výměnnou za předání osmnácti severních Kurilských ostrovů, jež do té doby patřily Rusku[12].

Reklama

Napětí mezi oběma státy se ale úplně zbavit nepodařilo, naopak stále narůstalo s tím, jak rostl japonský vliv v Koreji a ruský v severní Číně. Petrohradská smlouva byla navíc kritizovaná jak v Japonsku, tak v Rusku, neboť ani jedna ze stran nebyla s ústupky spokojena. Situaci ještě zhoršila stavba Transsibiřské magistrály[13], vítězství Japonska v čínsko-japonské válce [14], a rusko-čínské spojenectví[15]. Japonsko si po čínsko-japonské válce dělalo nárok na přístav Port Arthur, to se ale nelíbilo Rusku, které s ním mělo své vlastní plány. Rusku se nakonec podařilo spolu s Německem a Francií zmařit převzetí Port Arthuru Japonskem. Po boxerském povstání v Číně, kde zasahovaly také ruské jednotky, Rusko odmítlo své vojsko stáhnout a začalo okupovat Port Arthur.

Ukřivděné Japonsko začalo plánovat, jak situaci zvrátit. Od začátku reforem Mejdži se japonská armáda zmodernizovala, což dokázalo vítězství v čínsko-japonské válce. Mezinárodní situace naznačovala, že v případě války s Ruskem by se ostatní mocnosti nepostavili proti získání Port Arthuru Japonskem, jako v roce 1895. Navíc Japonsko uzavřelo roku 1902 spojenectví s Velkou Británií[16].

Po diplomatických a vojenských přípravách Japonsko zahájilo roku 1903 jednání s Ruskem. V průběhu jednání Japonsko předložilo své požadavky – nezávislost Koreje, která byla podle nich nutná pro národní bezpečnost Japonska a odchod ruských jednotek z Mandžuska. Vše vyvrcholilo v letech 1904-05 Rusko-japonskou válkou, ve které bylo Rusko kvůli zaostalosti své armády poraženo. Japonsku vítězství přineslo podle mírové smlouvy [17] nadvládu nad jižní polovinou ostrova Sachalin [18] , právo kontroly Kuantungského poloostrova a železnice, vedoucí z Charbinu do Port Arthuru, válečné reparace a právo rybolovu podél ruského tichomořského pobřeží[19]. I tak ale někteříz řad japonských nacionalistů byli po podpisu smlouvy nespokojeni, jelikož podle jejich názoru mělo Japonsko dostat ruská území až k východnímu Bajkalu[20].

Poznámky

[1] Informace v této části textu jsou převzaty z knihy J.V. Georgieva Kurily – ostrova v okeane problem (J.V. Georgiev: Kurily – ostrova v okeane problem, 1. vyd. Vydavatelství ROSSPEN, 1998, ISBN 586004- 134-9).

[2] První rusko-čínská smlouva. Rusko se ve smlouvě zřeklo území na levém břehu Amuru. (Zdeněk Veselý: Smlouvy, pakty, dohody, 2. vydání, Nakladatelství Epocha, Praha 2006, ISBN 80-86328-95-3).

[3] Jejich původ není přesně znám, možnájdeo původní obyvatele tohoto území. Žili mnoho staletí na Sachalinu, ostrově Hokkaido, Kurilských ostrovech a severní části ostrova Honšú. Od 19. století byli pojaponšťováni, dnes tvoří jen 4% populace Japonska.

[4] Tato společnost byla založena roku 1799 s cílem spravovat ruská území na Dálném východě a na Aljašce (tzv. Ruská Amerika). Sídlo měla v Petrohradě a fungovala pod záštitou carské rodiny. Společnost měla monopol na využití nerostného a přírodního bohatství, organizování expedicí, správu nově objevených území, a fakticky vykonávala zahraniční politiku carské vlády v této oblasti (zdroj: Vlastivědné muzeumna Sachalinu -http://museum.sakh.com/rus/rac/rac1.shtml).

Reklama

[5] Jelikož se japonská vláda v té době bránila navázání oficiálních kontaktů, probíhal obchod s Ruskem prostřednictvím Ajnů, žijících na Kurilách a ostrově Hokkaido.

[6] Amurská oblast byla Rusku postoupena Čínou po podpisu Ajgunské smlouvy v roce 1858.

[7] Expedice Adama Laksmana (zdroj: Japonské velvyslanectví v Rusku -http://www.ru.embjapan.go.jp/RELATIONSHIP/CHRONOLOGY/1792-2002.html)

[8] První japonsko-americká smlouva, Japonsko ji podepsalo pod nátlakem. Smlouva otevírala přístavy Šimoda a Hakodate pro americký obchod (Zdeněk Veselý: Smlouvy, pakty, dohody).

[9] Šimoda, Nagasaki a Hakodate

[10] Ze sbírky dokumentů, vztahujících se k vymezení hranic mezi Ruskem a Japonskem, stránka velvyslanectví Japonska v Ruské federaci: http://www.ru.embjapan.go.jp/RELATIONSHIP/MAINDOCS/1855.html

[11] Petrohradská smlouva byla založena na realistických předpokladech obou států o nemožnosti udržení obou území naráz, a to jak z ekonomických, tak z vojenských důvodů. Rusko se navíc v té době zaměřilo více na získání Amurské oblasti (Součástí Ruska od r. 1858 po podepsání Něrčinské smluvy s Čínou). a Ussurijského kraje (Součást Ruska od r. 1860.). Roku 1867 také Rusko prodalo Aljašku, tudíž byla následujícího roku zrušena Rusko-americká společnost, která řídila i kolonizaci Kuril. Klesající zájem Ruska o Kurily též způsobovalo klesající množství zvěře a ryb na ostrovech.

Se smlouvou nebyli spokojeni ani Rusové ani Japonci. Japonci zdůrazňovali úlohu Japonska při kolonizaci Sachalinu a považovali smlouvu za výměnu jednoho japonského území za druhé. Z ruského pohledu byla Petrohradská smlouva pro Rusko nevýhodná kvůli chybám tehdejší ruské diplomacie, jelikož Japonci stále na Sachalinu měli určité hospodářské výsady, zatímco Rusůmuž z opuštěných Kuril nic neplynulo. Ruským diplomatům je vyčítáno, že nevyužili stejného argumentu jako Japonci při jednání o smlouvě ze Šimody. Tehdy totiž Japoncůmpřipadly dva nejjižnější Kurilské ostrovy, na které Japonci nejvíce jezdili a se kterými obchodovali. Rusové se domnívali, že stejně tak měli oni právo na dva nejsevernější ostrovy, na které se Japonci dostali jen zřídka.

[12] Velvyslanectví Japonska v RF: http://www.ru.embjapan.go.jp/RELATIONSHIP/CHRONOLOGY/1792-2002.html

[13] Rusko dostalo povolení stavět magistrálu přes čínské území až do přístavu Vladivostok.

[14] 1894-95 – Japonsko požadovalo nezávislost Koreje (byla dlouho pod čínskou suzerenitou), kterou považovalo za pro sebe životně důležitou. Číňané sevšak stále snažili udržet si v Koreji vliv. Svou roli sehrál i zájem Japonska o korejské nerostné suroviny.

[15] Ian Nish (STICERD, London School of Economics and Political Science): China and the Russo-Japanese War http://sticerd.lse.ac.uk/dps/is/IS475.pdf

[16] Velká Británie uznala požadavek Japonska na nezávislost Koreje.

[17] Podepsána v Portsmouthu, dále jako Portsmouthská dohoda.

[18] Byl rozdělen podle 50. rovnoběžky. (Dokumenty velvyslanectví Japonska v RF: http://www.ru.embjapan.go.jp/RELATIONSHIP/HISTORY/1991.html)

[19] J.A.White: Portsmouth 1905: Peace or Truce? http://www.jstor.org/view/00223433/ap020025/02a00070/0?frame=noframe&userID=92661004@vse.cz/01cce4405c457f113c8bc3499&dpi=3&config=jstor

[20] David I. Hitchcock: Joint Development of Siberia: Decision-making in Japanese-Soviet Relations

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více