Vznik a vývoj stejnokroje 2. Jezdeckého pluku „Sibiřský“(1918-1920) Československého vojska na Rusi
Noví příslušníci 2. Jezdeckého pluku se dostavili do Tjumeně ve výstroji svých původních jednotek.
V rozkazu číslo 4. velitele pluku je zmínka o utvoření komise pro návrh uniformy jak každodenní tak slavnostní.
„Na určení projektu nové formy pluku, naznačuji komisi z velitelů eskadron i oddělení i po jednom dobrovolníku z každého eskadronu a oddělení pod předsednictvím korneta Bíliny. Projekt k této nové formě předložiti mně 20.října.“
Dne 16. listopadu 1918 je v rozkaze číslo 41. 2. Jezdeckého pluku uvedena nová navržená uniforma částečně se shodující s uniformou 1. jízdního pluku.
„Při mém dokladu v Jekatěrinburgu u velitele II. Československé střelecké divize generálmajora Gajdy, jemuž jsem předložil vybranou vámi komisí vypracovaný návrh plukovní uniformy, dovolil bratr generál šít zmíněnou uniformu, totiž: Poděbradku, jízdecký šiněl, čamáru a kalhoty.
Oznamuje toto rozhodnutí, přikazuji přistoupiti k rychlému přešití oděvu, dle přiložených předpisů a říditi se přísně předepsanými rozměry.
Vzhledem k tomu, že plukovní dílna není v stavu v nejbližší době sama úkolu toho vyplniti, přikazuji sotňám a oddílům přistoupit k přešívání vlastními silami.
Červenou látku dodá hospodářská část pluku podle bratří kozáků, v seznamu pluku zapsaných. Jestliže by se hospodářské části červené látky nedostalo, přikoupí nedostávající se látku dle dané mnou adresy. Ostatní potřeby zakoupí si sami sotni a oddíly a předloží pak řádné účty kolky opatřené. Náčelník hospodářské části opatří dle možností šicí stroje. Z čísla zajatců vezmou se krejčí a výrobci „poděbradek“; tyto budou se vyráběti z dosavadních papách se zřetelem k tomu, aby se mohla zadní část za velkých mrazů stáhnouti. Na kalhoty se přišijí lampasy, z přivezené mnou látky. K vyhotovení šnůr na čamáry koupiti černou kůži. Knoflíky, komu přináleží, třeba obšíti látkou uniformy. Přikazuji všem, od nichž závisí urychlené provedení, by se o to všemožně přičinili. Těm bratřím kozákům (důstojníkům i dobrovolcům), kteří budou míti uniformu hotovou, dovoluji ji nositi ve městě, na cvičeních však musí býti v oděvu jednota. [cvičení v dosavadním stejnokroji] Vojenský stejnokroj má krášliti toho, kdo ho nosí, to platí především pro naši slavnou kavallerii. Jest nevyhnutelno, aby byl vždy každý odět vkusně, správně dle předpisu a čistě. Naše uniforma jest velice pěkná, a což jest hlavní má národní ráz. Všem se velmi zalíbila. Milujte ji a buďte na ni hrdi a noste ji se ctí. Náčelníku hospodářské části přikazuji, po třetí žádat od intendantstva vše, čeho se nedostává. Za tím účelem vyslat služebně bratra poručíka Benáčka. Velitelům sotní přikazuji vyžádati z pluk.skladů krátké kabáty z plášťové látky.
Na zdar!“
„Popis plukovní uniformy:
1.Úbor hlavy: Poděbradka z šedých papách (neb šedé kožešiny) s purpurovým dnem ; rozměry: výška v předu 10 ½ cm, v zadu 7 cm. V předu 16 cm vysoká štětka z černých žíní, přímo postavená, připevněná soukennou růžicí, oválového tvaru v národních barvách. Štětku drží pohromadě prsten, zhotovený z kůže u mužstva a ze zlatých šňůr u důstojníků.
2. Blůza: Tak zvaná gymňasťorka z polního sukna. Na rukávech štítky červené s bílým lemováním; na štítku dvě zkřížené šavle a mezi nimi číslo pluku. Nášivky u důstojnických hodností do rotmistra stříbrné zik-zaky, od majora výše – zlaté, u poddůstojníků černé (za dva dny byly u poddůstojníků změněny dalším rozkazem na barvu žlutou). Náplečník na levém rameni u mužstva kožený (pletený), u důstojníků zlatý (s jedním uzlem). Blůzy se dvěma vrchními kapsami.
3. French (důstojnické sako) z téhož sukna jako blůza, ale se 4 vrchními kapsami.
4. Kalhoty. Jezdeckého střihu, tmavé modré, s dvojitými červenými lampasy, vzdálenými od
paspule po ½ cm, paspule u mužstva žlutá, u důstojníků zlatá. Šířka lampasů 4 cm každý.
5. Plášť. Šedý, jednoduchého střihu (ruského) bez knoflíků, pouze u důstojníků žluté knoflíky ve výložkách. Výložky červené s bílým lemováním.
6. Kožíšek. Pulšubka ruského vzoru s čamárou a beránkem u krku, rukávů a dolejšího okraje.
7. Obuv. Vysoké boty, na nichž připevněny ostruhy.“
Časem vznikla i slavnostní uniforma, která se lišila hlavně v záměně modrých jezdeckých kalhot za červené jezdecké kalhoty. Asi od poloviny roku 1919 se červené kalhoty začali používat i při normální službě.
Zdroje:
Vlastní archiv
Vojenský ústřední archív Praha - www.vuapraha.army.cz - Fond 2. Jezdeckého pluku na Rusi
Noví příslušníci 2. Jezdeckého pluku se dostavili do Tjumeně ve výstroji svých původních jednotek.
V rozkazu číslo 4. velitele pluku je zmínka o utvoření komise pro návrh uniformy jak každodenní tak slavnostní.
„Na určení projektu nové formy pluku, naznačuji komisi z velitelů eskadron i oddělení i po jednom dobrovolníku z každého eskadronu a oddělení pod předsednictvím korneta Bíliny. Projekt k této nové formě předložiti mně 20.října.“
Dne 16. listopadu 1918 je v rozkaze číslo 41. 2. Jezdeckého pluku uvedena nová navržená uniforma částečně se shodující s uniformou 1. jízdního pluku.
„Při mém dokladu v Jekatěrinburgu u velitele II. Československé střelecké divize generálmajora Gajdy, jemuž jsem předložil vybranou vámi komisí vypracovaný návrh plukovní uniformy, dovolil bratr generál šít zmíněnou uniformu, totiž: Poděbradku, jízdecký šiněl, čamáru a kalhoty.
Oznamuje toto rozhodnutí, přikazuji přistoupiti k rychlému přešití oděvu, dle přiložených předpisů a říditi se přísně předepsanými rozměry.
Vzhledem k tomu, že plukovní dílna není v stavu v nejbližší době sama úkolu toho vyplniti, přikazuji sotňám a oddílům přistoupit k přešívání vlastními silami.
Červenou látku dodá hospodářská část pluku podle bratří kozáků, v seznamu pluku zapsaných. Jestliže by se hospodářské části červené látky nedostalo, přikoupí nedostávající se látku dle dané mnou adresy. Ostatní potřeby zakoupí si sami sotni a oddíly a předloží pak řádné účty kolky opatřené. Náčelník hospodářské části opatří dle možností šicí stroje. Z čísla zajatců vezmou se krejčí a výrobci „poděbradek“; tyto budou se vyráběti z dosavadních papách se zřetelem k tomu, aby se mohla zadní část za velkých mrazů stáhnouti. Na kalhoty se přišijí lampasy, z přivezené mnou látky. K vyhotovení šnůr na čamáry koupiti černou kůži. Knoflíky, komu přináleží, třeba obšíti látkou uniformy. Přikazuji všem, od nichž závisí urychlené provedení, by se o to všemožně přičinili. Těm bratřím kozákům (důstojníkům i dobrovolcům), kteří budou míti uniformu hotovou, dovoluji ji nositi ve městě, na cvičeních však musí býti v oděvu jednota. [cvičení v dosavadním stejnokroji] Vojenský stejnokroj má krášliti toho, kdo ho nosí, to platí především pro naši slavnou kavallerii. Jest nevyhnutelno, aby byl vždy každý odět vkusně, správně dle předpisu a čistě. Naše uniforma jest velice pěkná, a což jest hlavní má národní ráz. Všem se velmi zalíbila. Milujte ji a buďte na ni hrdi a noste ji se ctí. Náčelníku hospodářské části přikazuji, po třetí žádat od intendantstva vše, čeho se nedostává. Za tím účelem vyslat služebně bratra poručíka Benáčka. Velitelům sotní přikazuji vyžádati z pluk.skladů krátké kabáty z plášťové látky.
Na zdar!“
„Popis plukovní uniformy:
1.Úbor hlavy: Poděbradka z šedých papách (neb šedé kožešiny) s purpurovým dnem ; rozměry: výška v předu 10 ½ cm, v zadu 7 cm. V předu 16 cm vysoká štětka z černých žíní, přímo postavená, připevněná soukennou růžicí, oválového tvaru v národních barvách. Štětku drží pohromadě prsten, zhotovený z kůže u mužstva a ze zlatých šňůr u důstojníků.
2. Blůza: Tak zvaná gymňasťorka z polního sukna. Na rukávech štítky červené s bílým lemováním; na štítku dvě zkřížené šavle a mezi nimi číslo pluku. Nášivky u důstojnických hodností do rotmistra stříbrné zik-zaky, od majora výše – zlaté, u poddůstojníků černé (za dva dny byly u poddůstojníků změněny dalším rozkazem na barvu žlutou). Náplečník na levém rameni u mužstva kožený (pletený), u důstojníků zlatý (s jedním uzlem). Blůzy se dvěma vrchními kapsami.
3. French (důstojnické sako) z téhož sukna jako blůza, ale se 4 vrchními kapsami.
4. Kalhoty. Jezdeckého střihu, tmavé modré, s dvojitými červenými lampasy, vzdálenými od
paspule po ½ cm, paspule u mužstva žlutá, u důstojníků zlatá. Šířka lampasů 4 cm každý.
5. Plášť. Šedý, jednoduchého střihu (ruského) bez knoflíků, pouze u důstojníků žluté knoflíky ve výložkách. Výložky červené s bílým lemováním.
6. Kožíšek. Pulšubka ruského vzoru s čamárou a beránkem u krku, rukávů a dolejšího okraje.
7. Obuv. Vysoké boty, na nichž připevněny ostruhy.“
Časem vznikla i slavnostní uniforma, která se lišila hlavně v záměně modrých jezdeckých kalhot za červené jezdecké kalhoty. Asi od poloviny roku 1919 se červené kalhoty začali používat i při normální službě.
Zdroje:
Vlastní archiv
Vojenský ústřední archív Praha - www.vuapraha.army.cz - Fond 2. Jezdeckého pluku na Rusi