Úmluva o předcházení a stíhání zločinu genocidia.
Schváleno při jednání Valného shromáždení OSN v Paříži v usnesení č. 260 A (III) z 9.12.1948, 56 státy.
V platnost vstupuje 12.1.1951.
Preambule připomíná usnesení č. 96 (I)
Článek I
Smluvní strany potvrzují, že genocidium, spáchané at' za míru nebo za války, je zločinem podle mezinárodního práva, a zavazují se proto zabraňovat mu a trestat je.
Článek II
V této Úmluvě se genocidiem rozumí kterýkoli z dále uvedených činů, jež byly spáchány v úmyslu zničit úplně nebo částečně některou národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu jako takovou:
a) usmrcení příslušníků této skupiny;
b) způsobení těžkých tělesných ublížení nebo duševních poruch členům takové skupiny;
c) úmyslné uvedení kterékoli skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit její úplné nebo částečné fyzické zničení;
d) opatření směřující k tomu, aby se v takové skupině bránilo rození dětí;
e) násilné převádění dětí z jedné skupiny do jiné.
Článek III
Trestné jsou tyto činy:
a) genocidium;
b) spolčení k spáchání genocídia;
c) přímé a veřejné podněcování k spáchání genocidia;
d) pokus spáchání genocidia;
e) účastenství na genocidiu.
Článek IV
Osoby páchající genocidium nebo kterýkoliv z ostatních činů vypočtených v článku III podléhají trestu bez ohledu na to, jde-li o ústavně odpovědého vládního činitele, veřejné úředníky nebo osoby soukromé.
Článek V
Smluvní strany se zavazují, že učiní ve shodě se svými příslušnými ústavami nutná zákonodárná opatření, aby zajistily účinnost ustanovení této Úmluvy, a že zejména ustanoví účinné tresty proti osobám, které se dopustily genocidia nebo kteréhokoli z ostatních činů vypočtených v článku III.
Článek VI
Osoby obviněné z genocidia nebo z kterýchkoli jiných činů vypočtených v článku III budou souzeny příslušným soudem toho státu, na jehož území byl tento čin spáchán, nebo takovým mezinárodním trestním soudem, který bude příslušný pro ty smluvní strany, jež uznaly jeho pravomoc.
Článek VII
Pokud jde o vydávání provinilců, genocidium a ostatní činy vypočtené v článku III nepokládají se za zločiny politické.
Smluvní strany se zavazují povolovat vydávání v takových případech podle svého zákonodárství a podle platných smluv.
Článek VIII
Každá smluvní strana může požádat příslušný orgán OSN, aby v souhlase s ustanovením Charty OSN učinil všechna opatření, jež by považoval za nutná k zabránění a potlačení páchání genocidy nebo kteréhokoli z činů vypočtených v článku III.
Článek IX
Spory mezi smluvními stranami týkající se výkladu, provádění nebo plnění této Úmluvy, včetně sporů týkajících se odpovědnosti států za genocidium nebo za kterýkoli z ostatních činů vypočtených v článku III, předkládají se na žádost kterékoli sporné strany k projednání Mezinárodnímu soudnímu dvoru.
Článek X až XIX
Pojednávají hlavně o ratifikaci, přijetí, revizi a vypovězení této Úmluvy.
Schváleno při jednání Valného shromáždení OSN v Paříži v usnesení č. 260 A (III) z 9.12.1948, 56 státy.
V platnost vstupuje 12.1.1951.
Preambule připomíná usnesení č. 96 (I)
Článek I
Smluvní strany potvrzují, že genocidium, spáchané at' za míru nebo za války, je zločinem podle mezinárodního práva, a zavazují se proto zabraňovat mu a trestat je.
Článek II
V této Úmluvě se genocidiem rozumí kterýkoli z dále uvedených činů, jež byly spáchány v úmyslu zničit úplně nebo částečně některou národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu jako takovou:
a) usmrcení příslušníků této skupiny;
b) způsobení těžkých tělesných ublížení nebo duševních poruch členům takové skupiny;
c) úmyslné uvedení kterékoli skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit její úplné nebo částečné fyzické zničení;
d) opatření směřující k tomu, aby se v takové skupině bránilo rození dětí;
e) násilné převádění dětí z jedné skupiny do jiné.
Článek III
Trestné jsou tyto činy:
a) genocidium;
b) spolčení k spáchání genocídia;
c) přímé a veřejné podněcování k spáchání genocidia;
d) pokus spáchání genocidia;
e) účastenství na genocidiu.
Článek IV
Osoby páchající genocidium nebo kterýkoliv z ostatních činů vypočtených v článku III podléhají trestu bez ohledu na to, jde-li o ústavně odpovědého vládního činitele, veřejné úředníky nebo osoby soukromé.
Článek V
Smluvní strany se zavazují, že učiní ve shodě se svými příslušnými ústavami nutná zákonodárná opatření, aby zajistily účinnost ustanovení této Úmluvy, a že zejména ustanoví účinné tresty proti osobám, které se dopustily genocidia nebo kteréhokoli z ostatních činů vypočtených v článku III.
Článek VI
Osoby obviněné z genocidia nebo z kterýchkoli jiných činů vypočtených v článku III budou souzeny příslušným soudem toho státu, na jehož území byl tento čin spáchán, nebo takovým mezinárodním trestním soudem, který bude příslušný pro ty smluvní strany, jež uznaly jeho pravomoc.
Článek VII
Pokud jde o vydávání provinilců, genocidium a ostatní činy vypočtené v článku III nepokládají se za zločiny politické.
Smluvní strany se zavazují povolovat vydávání v takových případech podle svého zákonodárství a podle platných smluv.
Článek VIII
Každá smluvní strana může požádat příslušný orgán OSN, aby v souhlase s ustanovením Charty OSN učinil všechna opatření, jež by považoval za nutná k zabránění a potlačení páchání genocidy nebo kteréhokoli z činů vypočtených v článku III.
Článek IX
Spory mezi smluvními stranami týkající se výkladu, provádění nebo plnění této Úmluvy, včetně sporů týkajících se odpovědnosti států za genocidium nebo za kterýkoli z ostatních činů vypočtených v článku III, předkládají se na žádost kterékoli sporné strany k projednání Mezinárodnímu soudnímu dvoru.
Článek X až XIX
Pojednávají hlavně o ratifikaci, přijetí, revizi a vypovězení této Úmluvy.