Těžké tankové oddíly - vznik, taktika, nasazení, výsledky
Přehled oddílů:
Po opotřebovávacích bojích první světové války se vojenští teoretikové snažili najít způsob jak překonat poziční a lineární způsob vedení bojové činnosti a vrátit na bojiště dynamiku a manévr. Bylo potřeba nalomit nepřátelskou obranu a vyyužít toho k rozsáhlému průlomu. Teoretici v několika zemích přišli s návrhem útoku několika vln tanků, přičemž tu první měly tvořit tanky těžké, které by vytvořily mezeru v nepřátelské obranné linii. Touto mezerou měly projet střední a lehké tanky, které měly průlom rozvinout. Jedním z nich byl Heinz Guderian, který se stal hlavním architektem výstavby německých obrněných sil, a to včetně formulace doktríny jejich nasazení. Sám se přitom inspiroval díly J. F. C. Fullera a Basila Liddella Harta a činností Michaila Tuchačevského.
Němci na těžkém či průlomovém tanku pracovali od roku 1937, avšak v okamžiku zahájení války ho ve výzbroji neměli. Úspěchů v Polsku, Skandinávii a Francii Němci nakonec dosáhli díky vhodně zvolené taktice i bez těžkého tanku ve výzbroji. I na začátku operace Barbarossa to vypadalo, že absence těžkých tanků nebude problém. Ale střetnutí se sovětskými těžkými tanky KV-1 a středními tanky T-34 donutila německé vedení k přehodnocení dosavadního přístupu. Program výroby těžkého tanku byl výrazně urychlen. Již 16. února 1942 byly zřízeny první dvě těžké tankové roty. K 10. květnu stejného roku pak byl vytvořen první těžký tankový oddíl, přičemž jeho základ tvořily právě zmíněné roty.
Těžké tankové oddíly nebyly zařazeny do sestavy tankových divizí. Disponovalo jimi OKH, které je dle uvážení a potřeby přidělovalo jednotlivým skupinám armád, které je pak mohly přidělit podřízeným armádám, sborům či divizím. Armáda postavila v průběhu války jedenáct těžkých tankových oddíl a Zbraně SS další tři. První bojové nasazení těžkého tankového oddílu se odehrálo v polovině září 1942 u Leningradu a tyto oddíly sloužily až do konce války v Evropě. Nasazeny byly na východní Jejich vnitřní struktura se v průběhu války měnila. Nejen v důsledku hledání vhodné struktury, výzbroje a taktiky, ale také vlivem dění na frontě a počtu dostupných tanků. Základ těchto oddílů tvořily těžké tanky Tiger I a Tiger II.
Přehled oddílů:
Po opotřebovávacích bojích první světové války se vojenští teoretikové snažili najít způsob jak překonat poziční a lineární způsob vedení bojové činnosti a vrátit na bojiště dynamiku a manévr. Bylo potřeba nalomit nepřátelskou obranu a vyyužít toho k rozsáhlému průlomu. Teoretici v několika zemích přišli s návrhem útoku několika vln tanků, přičemž tu první měly tvořit tanky těžké, které by vytvořily mezeru v nepřátelské obranné linii. Touto mezerou měly projet střední a lehké tanky, které měly průlom rozvinout. Jedním z nich byl Heinz Guderian, který se stal hlavním architektem výstavby německých obrněných sil, a to včetně formulace doktríny jejich nasazení. Sám se přitom inspiroval díly J. F. C. Fullera a Basila Liddella Harta a činností Michaila Tuchačevského.
Němci na těžkém či průlomovém tanku pracovali od roku 1937, avšak v okamžiku zahájení války ho ve výzbroji neměli. Úspěchů v Polsku, Skandinávii a Francii Němci nakonec dosáhli díky vhodně zvolené taktice i bez těžkého tanku ve výzbroji. I na začátku operace Barbarossa to vypadalo, že absence těžkých tanků nebude problém. Ale střetnutí se sovětskými těžkými tanky KV-1 a středními tanky T-34 donutila německé vedení k přehodnocení dosavadního přístupu. Program výroby těžkého tanku byl výrazně urychlen. Již 16. února 1942 byly zřízeny první dvě těžké tankové roty. K 10. květnu stejného roku pak byl vytvořen první těžký tankový oddíl, přičemž jeho základ tvořily právě zmíněné roty.
Těžké tankové oddíly nebyly zařazeny do sestavy tankových divizí. Disponovalo jimi OKH, které je dle uvážení a potřeby přidělovalo jednotlivým skupinám armád, které je pak mohly přidělit podřízeným armádám, sborům či divizím. Armáda postavila v průběhu války jedenáct těžkých tankových oddíl a Zbraně SS další tři. První bojové nasazení těžkého tankového oddílu se odehrálo v polovině září 1942 u Leningradu a tyto oddíly sloužily až do konce války v Evropě. Nasazeny byly na východní Jejich vnitřní struktura se v průběhu války měnila. Nejen v důsledku hledání vhodné struktury, výzbroje a taktiky, ale také vlivem dění na frontě a počtu dostupných tanků. Základ těchto oddílů tvořily těžké tanky Tiger I a Tiger II.