Tažení Alexandra Velikého [352-334 př. n. l.]

Na trůn nastoupil po svém otci Filipovi II. v roce 336 př. n. l. ve věku 20 let a většinu let své vlády strávil dlouhým vojenským tažením po západní Asii a Egyptě. Do svých třiceti let vytvořil jednu z největších říší v dějinách, která sahala od Řecka až po severozápadní Indii. V bitvách byl neporazitelný a je všeobecně považován za jednoho z největších a nejúspěšnějších vojevůdců historie.

Alexandrova krátká vláda představuje rozhodující okamžik v dějinách Evropy a Asie. Jeho výpravy a jeho osobní zájem o vědecké bádání přinesly mnoho pokroků v oblasti geografie a přírodovědy. Jeho kariéra vedla k přesunu velkých civilizačních center na východ a zahájila nový věk řeckých teritoriálních monarchií; rozšířila helénismus v rozsáhlé kolonizační vlně po celém Blízkém východě a vytvořila, když ne politicky, tak alespoň ekonomicky a kulturně, jednotný svět rozprostírající se od Gibraltaru po Pandžáb, otevřený obchodu a společenským stykům a se značným přesahem společné civilizace a řeckého koinē jako lingua franca.
Lze říci, že Římská říše, šíření křesťanství jako světového náboženství a dlouhá staletí Byzance byly do jisté míry plody Alexandrova úspěchu.

Alexander so svojou armádou prekročil dravý prúd rieky Tigris a tak prekonal prírodnú prekážku medzi ním a armádou, ktorej velil Dáreios III (Darajavauš, Dárius). Tu, na brehu rieky doprial svojim vojakom zaslúžený odpočinok. Bol to už štvrtý rok od okamihu keď vstúpil na ázijskú pôdu.