Světlá nad Sázavou

Kostel sv. Václava


Nachází se na východní části náměstí Trčků z Lípy nedaleko budovy radnice, poblíž řeky Sázavy. První písemnou zmínku o kostele ve Světlé máme z roku 1318. Tehdy byl tento kostel již nejspíše farní. Podací právo k němu měl až do husitských válek vilémovský klášter. Ve 2. polovině 14. století bylo děkanátem dnešního Havlíčkova Brodu a arcijáhenstvím Kouřimi. Světelská farnost byla v 16. století nekatolická, avšak již od roku 1607, jsou zde opět faráři katoličtí. V právě zmíněném 16. století, byl původně jednolodní gotický kostel přestavěn renesančně, přičemž si stále zachoval svou jednu loď. Roku 1506 a 1569 měl kostel dva zvony první od mistra Ptáčka z Kutné Hory a druhý od Tomáše z Kutné Hory. Rovněž od roku 1569 má kostel cínovou křtitelnici. V době renesance se v kostele nebo při něm pohřbívalo, svědčí o tom jednak hrob s ostatky Jana Rudolfa Trčka z Lípy a pak také 10 renesančních náhrobníků. Při kostele byla roku 1578 postavena na popud Buriana Trčka z Lípy dřevěná budova obecní školy, posléze dvakráte přestavěna. Rovněž byla víceméně naproti budovy kostela o dost blíže řece, postavena téhož roku budova špitálu. Roku 1634 se stal kostel farním pro kostely v Řečici, Dolním Městě, Loukově a Lipnici. Avšak již zřejmě roku 1694 se Lipnický kostel opět stává farním a připadají tak pod něj Podlipnické kostely. Antonie Josefa Černínová pak dává roku 1722 kostel rozšířit o dvě boční lodě, čímž se kostel stává trojlodním a dala také přistavět kůr. Roku 1930 byl kostel opravován, za 2. Světové války byly svěšeny pro válečné účely oba dva renesanční zvony. Roku 1971 byl kostel znovu opravován a roku 1976 dala nové zvony odlít Laeticia Dytrychová z Brodku u Přerova, které visí na zvonici kostela dodnes. Před kostelem se pak nachází tři sochy. První dvě znázorňující sv. Floriána a alegorii Víry pocházejí přibližně z poloviny 18. Století a poslední představující sv. Václava je pak z 2. poloviny století 19. (Kuča 2008, 212, Sommer 1999, 12-13).
Jedná se o trojlodní kostel, přičemž prostřední loď je nejstarší, původně gotická, později renesančně upravována, následně zásadně přestavěna kolem první čtvrtiny století 18. na vnitřní hlavní loď. Presbytář je polygonální, přičemž je spolu s hlavní lodí, tedy tou nejstarší, zaklenut křížovou klenbou s hřebínky z 16. století. Po obou stranách presbytáře stojí oratoře a při něm sakristie. Věž hranolového průřezu se nachází nad západním průčelím, přičemž její nejvyšší patro je bedněné konstrukce, dnes natřeným na červeno (Kuča 2008, 212).




Zdroje:
MARTYČÁK, S. 2014: Okolí Lipnice nad Sázavou ve vrcholném středověku a raném novověku : Diplomová práce, Slezská univerzita v Opavě, Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě. Opava.

Radnice


Nachází se v severním sousedství kostela a svým postupným rozšiřováním zasáhla do prostor kostelního areálu, tedy zaniklého hřbitova. Původní jádro radnice pochází z přelomu 18. a 19. století, budova byly secesně přestavěna roku 1912 arch. Emilem Brücknerem z Nymburka. Roku 1926 byl zdemolován sousední dům čp. 18 a na jeho místě bylo postaveno nové křídlo radnice, toto financovala čáslavská spořitelna, která zde měla po určitý čas svoji filiálku, během výkopových prací byl zasažen i prostor bývalého hřbitova nedaleko stojícího kostela. Roku 2002 byla pak dokončena stavba symetrického křídla, přičemž byly ostatní vnitřní starší části budovy rekonstruovány, během stavebních výkopových prací učiněných předešlého roku, opět došlo k odhalení kulturních vrstev, objektů a získání archeologického materiálu (Kuča 2008, 212).




Zdroje:
MARTYČÁK, S. 2014: Okolí Lipnice nad Sázavou ve vrcholném středověku a raném novověku : Diplomová práce, Slezská univerzita v Opavě, Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě. Opava.

Světelské podzemí


Lepší poznání světelského podzemí nám přinesla teprve nedávná doba. Při úpravě vyražených chodeb pro muzejní využití, byly mimo jiné vyčištěné chodby, přesto že vytěženého materiálu bylo hodně, archeologického materiálu bylo velmi málo a jednalo se převážně jen o malé střepy. Podzemí bylo v minulosti totiž alespoň jednou prakticky zcela vyčištěno, stalo se tak za okupace, kdy došlo k jeho odhalení. Poprvé máme zprávu z roku 1944 od J. Friče, který zmiňuje nález „labyrintu chodeb“ nedaleko kostela, přístupných v té době z bývalé staré hospody, výška a šíře měla činit dle autora 2 m, celková délka i s výklenky 200 metrů (Frič 1944, 150-151). Nicméně mohlo být vyčištěno i čistě z praktických důvodů majitele apod. již dříve. Toto ražené sklepení, je jedinou dochovanou gotickou památkou na období středověkého města. Na samotných stěnách jsou pak doloženy minimálně dva styly ražby, první starší vodorovné svislé a druhé mladší šikmé, to se na některých místech – například na stropech nebo i na jiných místech kříží.
Na světelské podzemí navazuje studna. Materiál z ní získaný má ráz novověké až velmi mladé keramiky. Bezesporu studna vznikla dříve než podzemí nebo lépe řečeno, určitě byla dřívější než určité části sklepení, jelikož jedna z odboček chodeb zasáhla do tělesa studny. Ta byla, po odkopání svrchní zemité vrstvy ražená ve skále, místy však při ražení došlo ke kontaktu s hlínou nad skálou.


Zdroje:
MARTYČÁK, S. 2014: Okolí Lipnice nad Sázavou ve vrcholném středověku a raném novověku : Diplomová práce, Slezská univerzita v Opavě, Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě. Opava.