Narodil se 6. června 1901 na ostrově Surabaya v chudé rodině přistěhovalců z Bali. Otec musel těžce pracovat, aby mohl dát syna do holandské školy. V době studií byl ubytován u otcova přítele Cokroaminota, který v roce 1912 založil organizaci Sarekat Islam. Častými hosty v jeho domě byli marxisté, od nichž mladý Sukarno mnoho pochytil, ale marxistou se nikdy nestal.
V roce 1921 se přihlásil na vysokou technickou školu v Bandungu a roku 1926 studia úspěšně dokončil a jako jeden ze tří Indonésanů se mohl honosit titulem inženýr. Sukarno odmítl velkorysou nabídku na práci v městské správě v Bandungu a místo toho se zcela věnoval politické práci. Již od roku 1915 byl členem mládežnické organizace Jong Java, prodchnuté směsí nacionalismu, islámu a marxismu. A tak v době, kdy mnozí bohatí Indonésané nosili evropské cylindry, Sukarno si na hlavu nasadil černou picu - poznávací znamení indonéských nacionalistů, kterou pak nosil po celý svůj život.
Se svým spolužákem inženýrem Anwarim si otevřel projekční kancelář, aby získal peníze na vydávání vlastního časopisu - Indonesia Muda (Mladá Indonésie). V něm se snažil o spojení myšlenek nacionalismu, marxismu a islámu v ideu, která by přivedla Indonésii ke svobodě a jednotě. Na této myšlence pak roku 1927 založil i vlastní politickou stranu - PNI - Národní stranu Indonésie. V prosinci 1929 byl Sukarno zatčen a odsouzen ke čtyřem letům vězení za "zločinné spiknutí proti vládě Nizozemské východní Indie", ale již v roce 1931 byl propuštěn na amnestii. Jeho propuštění provázela řada oslavných manifestací jeho stoupenců, jejichž řady se za pouhé dva roky povážlivě rozrostly. Sukarno v sobě objevil řečnický talent a ten mu pomohl, když se rozjel po celé zemi, aby oslovil své nové příznivce.
Po vzpouře na křižníku De Zeven Provincien v roce 1933 byla jeho strana zakázána a Sukarno poslán do vyhnanství na ostrov Flores. Tam, zcela izolován od svých příznivců, věnoval se literární činnosti, mj. napsal několik divadelních her, studoval islám a nechal se inspirovat idejemi kemalismu. Když byl po pěti letech ze zdravotních důvodů propuštěn, začal učit na muslimské základní škole na Sumatře a přitom pod pseudonymem vydával články v různých nacionalistických časopisech po celé Indonésii. V nich znovu zdůrazňoval nutnost jednoty třech pilířů indonéského národního hnutí: nacionalismus, islám a socialismus.
12. února 1942 se japonská vojska vylodila na východním břehu Sumatry - do země vstoupila druhá světová válka. Nizozemci se sice snažili Sukarna s rodinou přemístit z dosahu Japonců, ten ale přesto padl do jejich rukou. Japonský velitel na Sumatře si uvědomil Sukarnovu pozici a nabídl mu spolupráci. Sukarno věděl, že odpor by přinesl indonéskému lidu veliké ztráty a rozhodl se na oko kolaboraci s Japonci přijmout.
Strana se rozdělila na dvě skupiny - Sukarno vedl tu, která spolupracovala s Japonci, druhá skupina odešla do ilegality. Zpočátku považovala většina Indonésanů Japonce za osvoboditele z holandského koloniálního područí. To se ovšem záhy změnilo, na ostrovech začala svou krutovládu Kempetai - japonská tajná policie. Mučení, věznění a popravy těch, kdo se třeba i náznakem postavili proti Japoncům, byly na denním pořádku. V džungli se proto začaly vytvářet partyzánské oddíly, napadající japonské posádky. Když v březnu 1945 dosáhl národně-osvobozenecký odpor vrcholu, rozhodlo japonské velení o ustavení indonésko-japonského výboru a 7. srpna schválilo vytvoření Přípravného výboru pro nezávislost Indonésie. Tři dny po japonské kapitulaci, 17. srpna 1945, vyhlásil Sukarno nezávislou Indonéskou republiku a byl pak zvolen jejím prvním prezidentem.
Holanďané tento akt neuznali a trvalo další čtyři roky, než nezávislost došla naplnění. V roce 1948 obsadili holandští parašutisté dokonce prezidentský palác v Jakartě a Sukarna zatkli a uvěznili. Ale tlak mezinárodního veřejného mínění je donutil, aby ho propustili. O rok později byly vyhlášeny Spojené státy indonéské a Sukarno opět stanul v čele jako prezident této federace. 17. prosince 1950 se stal prezidentem jednotné Indonéské republiky a byl jím až do roku 1967.
Sukarno si získal velikou mezinárodní autoritu a stal se mluvčím Hnutí nezúčastněných, které se ustavilo na konferenci roku 1955 v Bandungu. S poselstvím tohoto kongresu pak roku 1956 sjezdil téměř celý svět, od Spojených států a Německa až po tzv. lidově demokratické státy východní Evropy. Prosazoval přátelství s komunistickou Čínou a naopak za úhlavního nepřítele považoval Brity vytvořenou Malajskou federaci, se kterou vedl až do poloviny 60. let vojenský konflikt.
Autokratický způsob vlády, spolu s rostoucími ekonomickými problémy, však podkopaly jeho pozici uvnitř země. Když se s jeho souhlasem pokusila skupina levicových důstojníků o převrat v roce 1965, a akce ztroskotala, byl zbaven moci a nahrazen generálem Suhartem. Oficiálně byl zbaven prezidentského úřadu v březnu 1967, kdy již rok trávil v domácím vězení v bogorském paláci.
Zemřel 21. června 1970 ve vězenské nemocnici v Jakartě.
neviete niekto či mal Sukarno priznanú nejakú vojenskú hodnosť? Viem že nebol prislušník armády, ale na mnohých dobových fotografiách má na sebe niečo, čo pripomína skôr vojenskú uniformu, ako civilný oblek. Teda či mal nejakú hodnosť typu "vůdce" či generalissimus a pod.
President Sukarno of Indonesia, who ordered on 19/12/1961 total mobilisation in a reported bid to 'free' West New Guina from the Dutch.
