Řízené bomby
Články
V roce 1994 udělilo Armée de l’Air francouzským zbrojovkám kontrakty na zpracování předběžných studií proveditelnosti na novou protizemní řízenou munici použitelnou za ztížených povětrnostních podmínek. Výsledky francouzského snažení o necelých 15 let později pocítili na vlastní kůži bojovníci Tálibánu v jižním Afghánistánu.
Letecké souboje vždy přitahovaly pozornost. Od dob první světové války byly jejich účastníci považováni za hrdiny, psali se o nic příběhy a stávali se idoly celých generací. Realita leteckých bojů je však mnohem prozaičtější. Ať byla motivace pilotů k boji jakákoli na jedné straně stál vždy vítěz a na druhé poražený ve zmrzačeném nebo hořícím letounu padajícím k zemi. Tento seriál se zabývá souboji od jejich začátku po moderní dobu, kdy obloze neochvějně vládnou proudové motory.
Zbraně se směrovanou energií jsou radikálně odlišné ve své činnosti a vlivu ve srovnání s jakýmikoliv jinými používanými zbraněmi. Zahrnují lasery, vysilače mikrovlnného vyzařování a zbraně s paprsky částic.
Mohlo by se zdát, že bomby s koncovým navedením a hmotností přes 1000 kg jsou dostatečně účinným prostředkem na všechny cíle. Proto ani vojenští plánovači netlačili výrobce do vývoje leteckých bomb větší ráže. Když se ukázalo, že to není úplně pravda zůstávalo na vývoj velmi málo času. Nakonec byla přes dvě tuny vážící GBU-28 zhotovena v neuvěřitelně krátkém termínu.
V sovětském letectvu byly letouny označované zkratkou jména konstruktéra a číslem. Stíhací letouny lichým a ostatní letouny sudým. Jednotlivé varianty odlišovala písmena za označením. Vždy se však jednalo o letouny se stejným konstrukční základem. Jedinou výjimkou byl letoun Tu-22M. Podle označení by se mohlo zdát, že se jednalo o variantu Tu-22. Ale šlo o úplně novou konstrukci. Proč nesl označení svého předchůdce?
Témata
Podkategorie