>>Řády a vyznamenání v prvném roce války, aneb statistika

Na dvou příspěvcích si připomeneme dobu Velké války 1914-1918, statečností našich vojáků na frontách této války. Zároveň si ukážeme,že udělování řádů a vyznamenání v rakousko-uherské armádě a potažmo celé společnosti mělo svůj vývoj, své zákonitosti a nikdy není možno hovořit o plošném dekorování vojáků. O vzácnosti dekorací hovoří i naše sbírky.



Počet vyznamenaných 93. pěšího pluku ze Šumperka.


Mgr. Květoslav Growka


Severomoravské město Šumperk (Mährisch Schönberg) bylo až do roku 1990 posádkovým městem (od roku 1968 zde však byla „dočasně“ dislokovaná vojska cizí mocnosti). Jeho počátky nacházíme v období válek Rakouska s Pruskem,kdy se město ocitlo blízko válčiště. První trvalá posádka tvořená dvěma rotami pěšího pluku M. Botschas zde byla umístěna roku 1767. Od této chvíle se zde vojskové části střídaly tak, jak probíhaly jejich reorganizace. Během válek s Napoleonem byla vybudována zeměbrana, jejíž dvě roty Zapova zeměbraneckého pluku č.15 našly místo v šumperských klášterních kasárnách. Vznikla tak tradice završená v době 1. světové války, již se zúčastnil šumperský 3. prapor 13. zeměbraneckého pluku.


Reformou roku 1882 byl zvýšen počet pěších pluků rakousko-uherské armády. Šumperk se stal sídlem nově zřízeného 93.pěšího pluku. Ten se již od samého počátku 1.světové války v srpnu zúčastnil bojů na východní frontě v první linií. Týkalo se to 2. a 4. praporu, protože 1. prapor po celou válku bojoval mimo sestavu pluku (boje zahájil v sestavě 12. horské brigády na Drině na srbské frontě ).


93. pěší pluk s veliteli mjr. Pražákem, pplk. Rossigem a pplk. Kleinem zahájil 15.08.1914 přesun na bojiště a 23.08. překročil na řece San ruskou hranici. K prvnímu střetnutí s protivníkem došlo u Krasniku .
Pluk měl první ztráty :
183 mrtvých a větší počet raněných, mezi nimi i velitel 2.praporu mjr. Pražák. V dalším střetnutí ztratil prapor opět část kmenového stavu. Pluk byl doplněn náhradním praporem pod velením pplk. Millera. Po ústupových bojích předal 21.09. velitel pluku plk. Haas velení pplk. Kleinovovi, dosavadnímu veliteli 4. praporu, který pluku velel po větší část války. Po dalších ústupových bojích spojených s velkými ztrátami u Olkusze zajistil doplnění pluku další pochodový prapor, kterému velel mjr. Nosek. Od 17.11. byl pluk nasazen v bitvě o Krakov a k provedení průlomu na Wolbrum – ten se nezdařil a pluk měl opět velké ztráty. Dne 12.12. byl pluk po krátkém odpočinku (první výskyt cholery) opět nasazen na frontu v úseku Dzwonowice s cílem zabezpečit přechod přes řeku Nidu a bažiny. Po překonání řeky jej ruský protiútok srazil zpět. Kromě jiných padl i velitel 3.praporu hejtman Blasel.


Od ledna 1915 pokračoval pluk ve stejném charakteru bojů, i když již na jiném úseku fronty. V dubnu byla jeho organizace po doplnění následující:


Velitel pluku : plukovník Klein
2. prapor – velitel mjr. Pražák, 20 důstojníků a 1045 mužů
3. prapor - velitel pplk. Rossig, 20 důstojníků, 1109 mužů
4. prapor - velitel mjr. Görög , 21 důstojníků, 1086 mužů


Ze statistiky z října 1915 vyplývá,že pluk byl po dalších bojích značně zdecimován. Odpovídaly tomu jak ztráty, tak počet udělených vyznamenání. Pluk ztratil v bojích 272 důstojníků (33 padlo, 88 raněno, 30 pohřešováno, 121 odešlo pro nemoc) a 11297 mužů (1113 padlo, 4246 raněno, 4296 pohřešovaných, 1372 odešlo pro nemoc).


Neúměrné vysoký počet pohřešovaných může vypovídat i o tom,že část vojáků české národnosti mohla přejít do zajetí dobrovolně. Nebyl to však jediný motiv ztrát. Neefektivní způsob vytváření tzv. marškumpaček (pochodových praporů), nejednotnost kolektivu,nezkušenost v boji vedly k tomu, že do zajetí padlo v prvních těžkých bojích velké množství vojáků bez ohledu na národnost. V těžkých bojích prvního válečného roku byly spotřebovány nejlepší síly rakousko-uherské kádrové armády.


Když se podíváme na počet vyznamenaných, musíme dojít zákonitě k tomu, že nebyl příliš vysoký, uvážíme-li intenzitu a krutost střetnutí. Dále musíme zvážit,že existovalo víceméně postupné udělování- jedna osoba pak byla nositelkou více vyznamenání. Zvláště je to příznačné u medailí Za statečnost. Nebyla zde udělená ani jediná zlatá medaile. Snaha nezprofanovat vnitřní hodnotu tohoto ocenění vedla k zavedení bronzové mdaile Za statečnost. Tato tendence je všeobecně známá-postupně byly zaváděny další stupně vyznamenání v podobě válečných dekorací,vícenásobného udělování si nově vytvářených vyznamenání (Železný záslužný kříž, Karlův vojenský kříž 1916)



Počty vyznamenaných :





Z tohoto pohledu- jednoho pluku za jeden válečný rok- pak se jeví ve zcela jiném světle uváděný počet rakousko-uherských vyznamenání udělených za 1. světové války. V žádném případě se nedá hovořit o masovém charakteru, ani u medailí Za statečnost. Protože neexistují srovnatelné statistické údaje, musíme si vypomoci analogii. V sousedním jesenickém okrese, který měl přes 60 tisíc obyvatel, bylo v roce 1940 celkem 16 nositelů zlaté medaile Za statečnost.


Literatura: Faleristický časopis SIGNUM, číslo 10 IV. řada červen 2005
Jan Benda : Vojsko, ozbrojená střetnutí a války v historii Šumperka. Šumperk 2003


Pro potřebu www.valka cz. uveřejněno s laskavým svolením Mgr. Growky, pracovníka Státního okresního archivu v Jeseníků


Upravil - 14.07.2009 - slimo

Kouzlo řádu v zrcadle času


Tato práce byla zveřejněna v časopise Signum a volně navazuje na práci Mgr. Growky.


L.F.S.


Zásluhou Mgr. Květoslava Growky jsme se v časopise Signum č. 10 seznámili s řády a dekoracemi udělenými v průběhu jednoho válečného roku 1914-1915 příslušníkům 93.pěšího pluku .


Armáda rakousko-uherské monarchie vstupovala do Velké války v roce 1914 s osvědčeným a propracovaným systémem řádu a vyznamenání za statečnost a zásluhy. Přehledně zpracovaná tabulka přináší ocenění, která získali vojáci při tažení na ruské frontě, a nutí nás k zamyšlení nad problematikou udílení řádu s odstupem doby, bez emoci a se znalosti problematiky.


93. pěší pluk byl sice doplňován z Čech, ale jeho národnostní složení odpovídalo této části monarchie. Zhruba 35% vojáků mělo skutečně českou národnost v tom smyslu, jak ji chápeme dnes, avšak zcela to realitě neodpovídá. Z Čech a Moravy přicházeli i další vojáci, ale byli národnosti německé, tedy Němci a Židé, kteří se hlásili k německé národnosti. Všichni však náleželi k monarchii. Pluk ale doplňovali také vojáci polské národnosti. Všichni se považovali za příslušníky monarchie. Podobné národnostní složení měl i velitelský sbor. Tvrzení Jana Bendy, že „část vojáků české národnosti mohla přejít do zajetí dobrovolně„, proto není zcela na místě. Tato fabulace neodpovídá skutečnosti. Pluk se zúčastnil útočných bojů v první fázi tažení proti ruským armádám, vyznamenal se ve vítězné bitvě u Krasniku, projevil houževnatost při obraně během zimních měsíců v Karpatech. Ztráty můžeme připsat vysokému vojenskému nasazení, ale i menším zkušenostem velitelského sboru a zmatku na úrovni vyššího vojenského velení, jež ne zcela zvládlo moderní způsob boje, především v útočných operacích.


Pluk se vyčerpal, jeho statečnost byla nadstandartně oceněna, jak vyplývá i z předložené tabulky v časopise SIGNUM č. 10. Mgr. Growka správně vystihl stav a situaci kdy jeden voják mohl být nositelem několika dekorací a v případě Velké medaile za statečnost jde zcela jistě i o medaili II.třídy. Právě v tomto případě si můžeme udělat názor na statečnost vojáků monarchie, tedy našich dědů, kteří v této těžké době obstáli se ctí.


Mým cílem je ukázat za pomocí statistiky, jak se udělovaly řády v rámci celé armády během tažení v letech 1914 až 1915. Snad právě tato suchá čísla pomohou lépe pochopit, jak a komu příslušejí jednotlivé stupně řádů a za co byly udělovány. Musím však podotknout, že moje práce není zcela původní, nezahrnuje všechny stupně řádů, ale jistě poslouží jako vodítko pro faleristy, kteří se zajímají o řády a dekorace Rakouska- Uherska. Touto problematikou se zabýval například známý falerista a sběratel pan Bernard Seidl nebo pan Pavel Patejdl, který byl znalcem Rakouska-Uherska a pokoušel se o rehabilitaci vojenského ducha monarchie a českých vojáků, tedy těch statečných, jež nezradili, ale naopak statečně sloužili a bojovali až do rozpadu mocnářství. Nejde proto o přesná čísla, snad jen o malé zamyšlení.


ŘÁD FRANTIŠKA JOSEFA - rytířský kříž



ŘÁD FRANTIŠKA JOSEFA - důstojnický kříž



ŘÁD FRANTIŠKA JOSEFA - komturský kříž



ŘÁD ŽELEZNÉ KORUNY - rytíř III.třídy



ŘÁD ŽELEZNÉ KORUNY - rytíř II.třídy



ŘÁD ŽELEZNÉ KORUNY - rytíř I.třídy



ŘÁD LEOPOLDA - malý kříž



ŘÁD LEOPOLDA - komturský kříž



ŘÁD LEOPOLDA - velkokříž



Vyjádření v počtech a procentech:



Pokračující boje na ruské frontě, vstup Itálie do války na straně Dohody a tedy i zvýšená nutnost odměnit a ocenit vojáky vnáší do tohoto systému nové prvky. Jde o doplnění řádů válečnou dekorací určenou pro různé stupně, dále o doplnění meči, o spony za vícenásobné udílení, zřízení nových dekorací, případně rozšíření stávajících stupňů řádů a vyznamenání. Touto problematikou se zde zabývat nelze, a to jak pro její složitost, tak pro rozsah článku určeného časopisem SIGNUM.


Válka je vždy krutá, nelidská a mnohdy i nesmyslná, ale ani v těchto těžkých dobách se jistě nestane našim vzorem typ českého záložního poručíka Duba v podání Jaroslava Haška, ale s největší pravděpodobností si vzpomeneme na důstojníky, jež svými morálně volními vlastnostmi obstáli před svými vojáky i před svým svědomím. Vybaví se nám jména Jan Fousek, Rudolf Singule, ale také Theodor Wanke a Gottlieb Vojáček, tedy důstojníci 102.pěšího pluku, který rádi řadíme mezi české regimenty.



Literatura:
Niel Ferguson : Nešťastná válka,
Dr.K.G. Klietmann: Pour le Mérité und Tapferkeitsmedaille,
J.S. Lucas : Astro-Hungarian Infantery 1914-1918,
Kolektiv autorů : Pod císařským praporem 1526 – 1918,
Dr.Carl Freiherr von Bardolff : Der Militér- Maria Theresien – Orden. Vídeň 1944,
SIGNUM číslo 16 IV. řada z prosince 2006


Poznámka:
Príspevok prevzatý z časopisu Signum.
Uveřejněno se souhlasem redakce časopisu Signum.


Upravil - 14.07.2009 - slimo