Psammték I.

Psammték I. a jím založená 26. dynastie ze Sais (saiská dynastie podle názvu sídelního města), nepochází z Egypta, ale etnicky náleží k Lybijcům po generace usazeným převážně na severu Egypta.


V době nástupu a růstu moci novoasyrské říše vládli v Egyptě núbijští králové 25. dynastie ze sídelního města Napaty (u dnešního Meroé v Súdánu) u čtvrtého nilského karaktu. Na severu Egypta a v nilské deltě vládli, v malých státečcích rozdrobení, panovníci lybijského původu, mocensky se opírajících o vrstvu tzv. machimoi neboli Ma (podle lybijského kmene Mašvešů). Z machimoi pocházeli vyšší úředníci a rekrutovala se z nich i armáda. Machimoi žili v izolovaných vojenských koloniích v nilské deltě. Tato území si zachovávala částečnou autonomii, platila ovšem núbijským králům tribut.


Při konfliktu mezi núbijskou dynastií a rozpínavými Asyřany lybijští vůdci lavírovali mezi oběma stranami a snažili se vydobýt si co největší míru nezávislosti. První dva vpády Asyřanů, v letech 674 př.n.l. a 671 př.n.l., vedené králem Asarhaddonem zatlačily Núbijce do severního Súdánu. Lybijští vládci byli zprvu ponecháni na svých místech, ale po vzpouře proti Asyřanům byli všichni, až na Nekóa I., deportováni do Asýrie a popraveni. Nekó I. byl asyrským králem Aššurbanipalem dosazen za egyptského krále, avšak v roce 664. př.n.l., při poslední ofenzívě Núbijců na sever Egypta, umírá v boji. Na jeho místo byl jako asyrský vazal dosazen jeho syn Psammték I.


Psammték I., vládnoucí v nilské deltě, se ocitnul mezi silnou asyrskou říší a núbijskými panovníky a vojenskou silou i obratnou politikou začal rozšiřovat území pod svou kontrolou. Využíval oslabení obou stran konfliktu. V roce 664 př.n.l. dobyli a vyplenili Asyřané Théby a oslabili Núbijce, avšak sám Aššurbanipal čelil vpádu Skythů a povstání v Babylóně a Súsách a nemohl vojensky reagovat na Psammmtékovy emancipační kroky.


Nejprve se podařilo Psammtékovi I. získat na svoji stranu vládce z Herakleopolidy ve středním Egyptě, přezdívané "mistry lodníky" disponující silnou flotilou říčních lodí. Vojenskou silou si podrobil knížata severního Egypta. Dopomohla mu k tomu nově vybudovaná armáda. Při jejím budování se spolehnul na zahraniční žoldnéře. Egyptští feláhové se mu oprávněně jevili jako nepoužitelní pro armádu. Prvními Psammtékovými vojáky ze zahraničí byli kárští piráti z Malé Asie. Psammték I. začal do Egypta lákat kolonisty ze středomořského pobřeží. Přistěhovalcům byla oplátkou za jejich závazek v případě potřeby sloužit v Psammtékově armádě natrvalo přidělena půda v žoldnéřských koloniích. Takto např. vzniklo město Bubastis v nilské deltě. Do egyptské armády se takto dali naverbovat především Řekové, ale uplatnění zde našli i Núbijci, Lybijci a Judejci. Velením nad vojskem pověřil Psammték I. své věrné lybijské vojevůdce. Vzestup vlivu přistěhovalců ovšem nelibě nesli mnozí machimoi, kteří se obávali ztráty moci. Podle Hérodota jich na 240 000 Psammtéka I. opustilo a přešlo do Núbie.


S příchodem imigrantů se rozvinul čilý obchod. Hlavními exportními komoditami Egypta bylo obilí a papyrus. Popuparita a vliv Psammtéka I., obvzvlášť mezi Řeky, stoupala. Svědčí o tom i to, že korinthský tyran Periandrés dal jméno Psammték svému synovi a následníkovi.


Velkého diplomatického úspěchu dosáhnul Psammték I. v roce 656 př.n.l.. Tehdy se mu podařilo přemluvit Amonovu kněžku z Théb k adopci jeho dcery Nitokris. Amonovy kněžky nevstupovaly do manželských svazků a svoji moc předávaly adopcí. Poté obklopil Psammték I. adoptovanou Nitokris svými oddanými "rádci" a de facto se stal nositelem její moci v Thébách.


Psammték I., který otevřel izolacionistický Egypt zahaničí, musel vyvážit nelibost konzervativní kněžské vrstvy nad tímto počinem. Začaly se opravovat staré pyramidy a stavět nové chrámy, kněží dostávali i štědré peněžní dary. Probíhala tzv. saiská renesanace, která se projevovala příklonem k náboženství, kultuře a umění epochy egyptské Staré říše. K existujícímu hieroglyfickému a hieratickému písmu přibylo i jednodušší písmo démotické (lidové). Z množství památek se do naší doby dochovala pouze Psammtékem I. přebudovaná a zvětšená hrobka (serapeum) posvátnách Apisových býků v poušti západně od Mennoferu. V hrobce se nachází 24 mohutných, 65 tun vážících sarkofágů. Každý sarkofág byl vytesán z jednoho kamenného kvádru. Tyto kvádry byly dovezeny až z 1000 km vzdáleného Asuánu.


V roce 655 př.n.l. se Psammték I. cítil natolik silný, že využil zaneprázdění Aššurbanipalova vojska na jihovýchodě Asýrie a odmítnul mu platit tribut, čímž demonstroval nezávislost Egypta na Asýrii. Poté jeho armáda, s přispěním oddílů, které mu poslal na pomoc lýdský král Gýgés, vyhnala z Egypta asyrské vojenské posádky. Aššurbanipalových problémů však nevyužil k útoku na oslabenou Asýrii. Psammték I. si nepřál dominanci nekteré velmoci, jeho cílem bylo nastolení mocenské rovnováhy v oblasti.


Mezi lety 630 až 625 př.n.l. byla oblast Přední Asie vystavena útoku Skythů, kterým se podařilo proniknout až k egyptským hranicím. Psammték I. jejich nájezd odrazil, proniknul do Palestiny a dobyl zde město Ašod. Podle Hérodota však také Psammték I. zaplatil Skythům výpalné.


V roce 626 př.n.l. se od Asýrie odtrhnul Babylón krále Nabopolasara a na vzestupu byla i médské říše krále Kyaxara. Psammték I. se rozhodl udržet stabilitu oblasti vojenskou odporou donedávna úhlavního nepřítele Egypta, Asýrie. V roce 616 př.n.l. vojensky intervenuje po boku Asyřanů (pravděpodobně za postoupení Sýrie a Palestiny) a podaří se jim dočasně donutit Nabopolasara k ústupu. Obnovený nápor Babylónu podpořený Médy však roku 614 př.n.l. vede k pádu Aššuru a v roce 612 př.n.l. k dobytí a vyplenění hlavního města Asýrie Ninive. Poslední asyrský vůdce Aššurbalit ustupuje do Charránu, kde s pomocí Psammtékovy egyptské armády odolává Babylóňanům až do roku 610 př.n.l.


V roce 610 př.n.l. po více než padesáti letech úspěšné vlády egyptský král Psammték I. umírá. Břímě vlády v této těžké situaci přebírá jeho syn Nekó II.
URL : https://www.valka.cz/Psammtek-I-t23411#97653 Verze : 0
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více