15.3.1917
Ruský car Mikuláš II. jmenoval novým ministerským předsedou liberálního knížete Georgije Jevgenjeviče Lvova (2.11.1861 – 7.3.1925 Francie) a téhož dne abdikoval ve prospěch svého bratra, velkoknížete Michaila Alexandroviče (22.11.1878 – 12.6.1918 zavražděn). Ten však již neviděl žádnou možnost obnovit v zemi pořádek, a zřekl se proto trůnu. Výkonný výbor dumy byl následně reorganizován v Prozatímní vládu, v jejímž čele stál kníže Georgij Jevgenjevič Lvov, který byl zároveň i ministrem vnitra a kultu. Ještě 16. března vydali předseda dumy Michail Rodzjanko a ministerský předseda Georgij Lvov program Prozatímní vlády, jímž amnestovali všechny politické delikty a nařídili svobodu tisku, shromažďování a zrušení stavovských omezení. Vrchním velitelem ruských armád se stal velkokníže Nikolaj Nikolajevič, kterého 24.3. nahradil gen. Michail Vasiljevič Alexejev (15.11.1857 – 8.10.1918 zavražděn bolševiky), 4.5. gen. Alexej Brusilov a 1.8. gen. Lavrentij Kornilov (30.8.1870 – 13.4.1918 zavražděn bolševiky). Dalšími členy vlády byli:
ministr zahraničních věcí: Pavel Nikolajevič Miljukov (15.1.1859 – 31.3.1943)
ministr spravedlnosti Alexander Fjodorovič Kerenskij (22.4.1881 – 11.6.1970 USA)
ministr dopravy, komunikací, pošt a telegrafů Nikolaj Vissarionovič Nekrasov (1879 – 1940)
ministr národní osvěty Alexander Apollonovič Manuilov (22.3.1861 – 20.7.1929)
ministr vojenství a námořnictví Alexander Ivanovič Gučkov (1862 – 1936 Německo)
ministr zemědělství Andrej Ivanovič Šingarev (1869 – 1918 zavražděn)
ministr financí Michail Ivanovič Teresčenko (1886 – 1956 Francie)
ministr obchodu a průmyslu Alexander Ivanovič Konovalov (1875 - 1948)
ministr státní kontroly Ivan Vasiljevič Godnev (1856)
vrchní prokuror Svatého Synodu Vladimír K. Lvov (1872 – 1935)
18.5.1917
V Rusku byla jmenována druhá prozatímní vláda ve složení:
předseda vlády a ministr vnitra a kultu Georgij Jevgenjevič Lvov
ministr války a námořnictví Alexander Fjodorovič Kerenskij
ministr spravedlnosti Pavel Nikolajevič Pereverzev
ministr zahraničních věcí Michail Ivanovič Teresčenko
ministr dopravy a komunikací Nikolaj Vissarionovič Nekrasov
ministr obchodu a průmyslu Alexander Ivanovič Konovalov, od 2.6.1917 Vasil Stepanov
ministr národní osvěty Alexander Apollonovič Manuilov
ministr financí Andrej Ivanovič Šingarev
ministr zemědělství Viktor Michailovič Černov (1876 – 1952)
ministr pošt a telegrafů Iraklij Georgjevič Cereteli (1882 – 1959)
ministr zásobování Alexej Vasiljevič Pešechonov
ministr státní sociální péče kníže Dmitrij J. Šachovskij
ministr práce Matvej Ivanovič Skobelev (1885 – 1937)
ministr státní kontroly Ivan Vasiljevič Godnev
vrchní prokuror Svatého Synodu Vladimír K. Lvov
21.7.1917
V Rusku byla jmenována třetí prozatímní vláda ve složení:
premiér Alexander Fjodorovič Kerenskij
ministr financí A. G. Chruščev, od 7.8. Nikolaj Vissarionovič Nekrasov
ministr vojenství a námořnictva Alexander Fjodorovič Kerenskij, od 1.8. Boris Viktorovič Savinkov
ministr vnitra Iraklij Georgjevič Cereteli, od 7.8. Nikolaj Dmitrijevič Avksentev (1878 – 1943)
ministr zahraničních věcí Michail Ivanovič Teresčenko
ministr obchodu a průmyslu Sergej N. Prokopovitš, od 1.8. P. A. Palšinskij
ministr zemědělství Viktor Michailovič Černov
ministr práce Matvej Ivanovič Skobelev
ministr zásobování Alexej Vasiljevič Pešechonov
ministr pošt a telegrafů Alexej Nikitin
ministr osvěty Sergej Fjodorovič von Oldenburg
ministr spravedlnosti Ivan Jefremov, od 6.8. Alexander Sergejevič Zarudnyj
ministr státní sociální péče A. A. Baryšnikov, od 7.8. Ivan Jefremov
ministr komunikací G. S. Tachtamyšev, od 9.8. P. P. Jurenev
ministr státní kontroly Ivan Godnev, od 7.8. Fedor Fjodorovič Kokoškin
vrchní prokuror Svatého Synodu Anton Vladimirovič Kartašev
14.9.1917
Alexandr Kerenskij vyhlásil v Rusku republiku a stal se vrchním velitelem armády. Téhož dne se vlády ujalo sedmičlenné direktorium ve složení:
premiér a vrchní velitel ruských vojsk Alexander Fjodorovič Kerenskij
ministr zahraničních věcí Michail Ivanovič Teresčenko
ministr vnitra, pošt a telegrafů Alexej Nikitin
ministr války gen. Alexander M. Verchovskij
ministr námořnictví adm. Dmitrij Nikolajevič Verderevskij
ministr financí Michail Bernackij
ministr osvěty Sergej Salazkin
Dalšími členy vlády byli:
ministr zemědělství Panteleimon Vichljaev
ministr komunikací Alexander Vasiljevič Liverovskij
ministr zásobování B. Selheim, od 27.9. Sergej Prokopovitš
ministr spravedlnosti A. A. Demjanov
ministr práce Kuzma Antonovič Gvozdev
ministr státní sociální péče Ivan Jefremov
vrchní prokuror Svatého Synodu Anton Vladimirovič Kartašev
8.10.1917
V Rusku byla jmenována poslední prozatímní vláda ze zástupců eserů, nezávislých socialistů a nestraníků ve složení:
premiér Alexander Fjodorovič Kerenskij
ministr vnitra, pošt a telegrafů Alexej Nikitin
ministr spravedlnosti Pavel Maljantov
ministr zásobování Sergej N. Prokopovitš
ministr zemědělství Panteleimon Vichljaev, od 16.10. Semen Maslov
ministr práce Kuzma Antonovič Gvozdev
ministr zahraničních věcí Michail Ivanovič Teresčenko
ministr obchodu a průmyslu Alexander Ivanovič Konovalov
ministr financí Michail Bernackij
ministr osvěty Sergej Salazkin
ministr státní kontroly S. A. Smirnov
ministr veřejné sociální péče Nikolaj Michailovič Kiškin
ministr komunikací Alexander Vasiljevič Liverovskij
ministr války gen. Alexander M. Verchovskij, od 2.11. Alexej Manikovskij
vrchní prokuror Svatého Synodu Anton Vladimirovič Kartašev
Ruský car Mikuláš II. jmenoval novým ministerským předsedou liberálního knížete Georgije Jevgenjeviče Lvova (2.11.1861 – 7.3.1925 Francie) a téhož dne abdikoval ve prospěch svého bratra, velkoknížete Michaila Alexandroviče (22.11.1878 – 12.6.1918 zavražděn). Ten však již neviděl žádnou možnost obnovit v zemi pořádek, a zřekl se proto trůnu. Výkonný výbor dumy byl následně reorganizován v Prozatímní vládu, v jejímž čele stál kníže Georgij Jevgenjevič Lvov, který byl zároveň i ministrem vnitra a kultu. Ještě 16. března vydali předseda dumy Michail Rodzjanko a ministerský předseda Georgij Lvov program Prozatímní vlády, jímž amnestovali všechny politické delikty a nařídili svobodu tisku, shromažďování a zrušení stavovských omezení. Vrchním velitelem ruských armád se stal velkokníže Nikolaj Nikolajevič, kterého 24.3. nahradil gen. Michail Vasiljevič Alexejev (15.11.1857 – 8.10.1918 zavražděn bolševiky), 4.5. gen. Alexej Brusilov a 1.8. gen. Lavrentij Kornilov (30.8.1870 – 13.4.1918 zavražděn bolševiky). Dalšími členy vlády byli:
ministr zahraničních věcí: Pavel Nikolajevič Miljukov (15.1.1859 – 31.3.1943)
ministr spravedlnosti Alexander Fjodorovič Kerenskij (22.4.1881 – 11.6.1970 USA)
ministr dopravy, komunikací, pošt a telegrafů Nikolaj Vissarionovič Nekrasov (1879 – 1940)
ministr národní osvěty Alexander Apollonovič Manuilov (22.3.1861 – 20.7.1929)
ministr vojenství a námořnictví Alexander Ivanovič Gučkov (1862 – 1936 Německo)
ministr zemědělství Andrej Ivanovič Šingarev (1869 – 1918 zavražděn)
ministr financí Michail Ivanovič Teresčenko (1886 – 1956 Francie)
ministr obchodu a průmyslu Alexander Ivanovič Konovalov (1875 - 1948)
ministr státní kontroly Ivan Vasiljevič Godnev (1856)
vrchní prokuror Svatého Synodu Vladimír K. Lvov (1872 – 1935)
18.5.1917
V Rusku byla jmenována druhá prozatímní vláda ve složení:
předseda vlády a ministr vnitra a kultu Georgij Jevgenjevič Lvov
ministr války a námořnictví Alexander Fjodorovič Kerenskij
ministr spravedlnosti Pavel Nikolajevič Pereverzev
ministr zahraničních věcí Michail Ivanovič Teresčenko
ministr dopravy a komunikací Nikolaj Vissarionovič Nekrasov
ministr obchodu a průmyslu Alexander Ivanovič Konovalov, od 2.6.1917 Vasil Stepanov
ministr národní osvěty Alexander Apollonovič Manuilov
ministr financí Andrej Ivanovič Šingarev
ministr zemědělství Viktor Michailovič Černov (1876 – 1952)
ministr pošt a telegrafů Iraklij Georgjevič Cereteli (1882 – 1959)
ministr zásobování Alexej Vasiljevič Pešechonov
ministr státní sociální péče kníže Dmitrij J. Šachovskij
ministr práce Matvej Ivanovič Skobelev (1885 – 1937)
ministr státní kontroly Ivan Vasiljevič Godnev
vrchní prokuror Svatého Synodu Vladimír K. Lvov
21.7.1917
V Rusku byla jmenována třetí prozatímní vláda ve složení:
premiér Alexander Fjodorovič Kerenskij
ministr financí A. G. Chruščev, od 7.8. Nikolaj Vissarionovič Nekrasov
ministr vojenství a námořnictva Alexander Fjodorovič Kerenskij, od 1.8. Boris Viktorovič Savinkov
ministr vnitra Iraklij Georgjevič Cereteli, od 7.8. Nikolaj Dmitrijevič Avksentev (1878 – 1943)
ministr zahraničních věcí Michail Ivanovič Teresčenko
ministr obchodu a průmyslu Sergej N. Prokopovitš, od 1.8. P. A. Palšinskij
ministr zemědělství Viktor Michailovič Černov
ministr práce Matvej Ivanovič Skobelev
ministr zásobování Alexej Vasiljevič Pešechonov
ministr pošt a telegrafů Alexej Nikitin
ministr osvěty Sergej Fjodorovič von Oldenburg
ministr spravedlnosti Ivan Jefremov, od 6.8. Alexander Sergejevič Zarudnyj
ministr státní sociální péče A. A. Baryšnikov, od 7.8. Ivan Jefremov
ministr komunikací G. S. Tachtamyšev, od 9.8. P. P. Jurenev
ministr státní kontroly Ivan Godnev, od 7.8. Fedor Fjodorovič Kokoškin
vrchní prokuror Svatého Synodu Anton Vladimirovič Kartašev
14.9.1917
Alexandr Kerenskij vyhlásil v Rusku republiku a stal se vrchním velitelem armády. Téhož dne se vlády ujalo sedmičlenné direktorium ve složení:
premiér a vrchní velitel ruských vojsk Alexander Fjodorovič Kerenskij
ministr zahraničních věcí Michail Ivanovič Teresčenko
ministr vnitra, pošt a telegrafů Alexej Nikitin
ministr války gen. Alexander M. Verchovskij
ministr námořnictví adm. Dmitrij Nikolajevič Verderevskij
ministr financí Michail Bernackij
ministr osvěty Sergej Salazkin
Dalšími členy vlády byli:
ministr zemědělství Panteleimon Vichljaev
ministr komunikací Alexander Vasiljevič Liverovskij
ministr zásobování B. Selheim, od 27.9. Sergej Prokopovitš
ministr spravedlnosti A. A. Demjanov
ministr práce Kuzma Antonovič Gvozdev
ministr státní sociální péče Ivan Jefremov
vrchní prokuror Svatého Synodu Anton Vladimirovič Kartašev
8.10.1917
V Rusku byla jmenována poslední prozatímní vláda ze zástupců eserů, nezávislých socialistů a nestraníků ve složení:
premiér Alexander Fjodorovič Kerenskij
ministr vnitra, pošt a telegrafů Alexej Nikitin
ministr spravedlnosti Pavel Maljantov
ministr zásobování Sergej N. Prokopovitš
ministr zemědělství Panteleimon Vichljaev, od 16.10. Semen Maslov
ministr práce Kuzma Antonovič Gvozdev
ministr zahraničních věcí Michail Ivanovič Teresčenko
ministr obchodu a průmyslu Alexander Ivanovič Konovalov
ministr financí Michail Bernackij
ministr osvěty Sergej Salazkin
ministr státní kontroly S. A. Smirnov
ministr veřejné sociální péče Nikolaj Michailovič Kiškin
ministr komunikací Alexander Vasiljevič Liverovskij
ministr války gen. Alexander M. Verchovskij, od 2.11. Alexej Manikovskij
vrchní prokuror Svatého Synodu Anton Vladimirovič Kartašev