> Polské předválečné prototypy a projekty

Přehledové fórum
Polské předválečné prototypy a projekty


PZL P-37 Łoś A
- čtyřmístný, dvoumotorový, jednoplošný bombardovací letoun
- verze s jednoduchou SOP


PZL P-37 Łoś B
- čtyřmístný, dvoumotorový, jednoplošný bombardovací letoun
- verze s dvojitou SOP


PZL P-38 Wilk
- dvoumístný, dvoumotorový, jednoplošný bitevní letoun


PZL P-46 Sum
- třímístný, jednomotorový, jednoplošný lehký bombardovací letoun
- plánovaný nástupce letounu Karaš


PZL P-48 Lampart
- dvoumístný, dvoumotorový, jednoplošný bitevní letoun
- plánovaný nástupce typu Wilk


PZL P-49 Miś
- pětimístný, dvoumotorový, jednoplošný bombardovací letoun
- plánovaný nástupce typu Łoś


PZL P-50 Jastrzab
- jednomístný, jednoplošný stíhací letoun





Zdroje:
- Václav Němeček, Vojenská letedla díl 2, 4.vydání, Praha 1990, ISBN 80-206-0116-3
- http://www.samoloty.ow.pl/
URL : https://www.valka.cz/Polske-predvalecne-prototypy-a-projekty-t71375#251528 Verze : 0
Polské letouny, které přišly pozdě



- nástin situace
- ukázkový příklad
- úvaha / zamyšlení
- závěr
- stručný popis letounů



Celková situace v Evropě v letech 1934 až 1938 byla velice napjatá. Zbrojící Německo, budující novou, silnou armádu, zavádělo v té době do výzbroje nové, moderní typy zbraní a to ve velkých počtech. Tím donutilo i ostatní státy Evropy urychleně modernizovat své vlastní ozbrojené síly. Ani Polsko, sousedící s Německem, nebylo v tomto směru výjimkou.
Polská armáda se velice rozumně při své modernizaci vydala dvěma cestami. V prvním případě se v zahraničí poohlížela po zbraních, které vyhovovaly jejím nárokům a pokusila se získat licenční práva k jejich výrobě. Tak to bylo například u tanku Vickers E, na jehož základě později vznikl tank 7TP, který byl od roku 1936 zařazován do výzbroje tankových jednotek. Ve druhém případě se jednalo o zavádění zbraní, které konstruovaly a vyráběly domácí podniky. Touto druhou cestou se vydalo Polské vojenské letectvo.
Domácí letecký průmysl měl rozhodně na čem stavět. Ve výzbroji letectva byly již zařazeny letouny, které zkonstruovaly a vyráběly Polské závody. V době jejich vzniku to byly stroje přiměřené bojové hodnoty, ale skutečností je, že v roce 1939 byly jejich výkony hluboko pod výkony letounů protivníka. Polské letecké podniky v žádném případě armádu nezklamaly. Na prknech konstrukčních kanceláří se zrodily elegantní letouny přísně aerodynamických tvarů s vysokými výkony a vysokou bojovou hodnotou. Právem budily pozornost sousedních států i odborné letecké veřejnosti. Naneštěstí se ale tyto výkonné stroje v době vypuknutí válečného konfliktu nacházely většinou v prototypech a ne ve výzbroji domácích ozbrojených složek. Podívejme se tedy nejprve jak to vypadalo u letectva těsně před vypuknutím bojů.
Jako příklad nám může velice dobře posloužit stíhací letectvo. Německo nastupovalo do bojů s jednomístnými jednomotorovými stíhacími letouny Bf 109 D/E, které v té době představovaly špičku pomyslného žebříčku stíhacích letounů. Zajisté i tento typ měl své nedostatky. Disponoval ale vysokou rychlostí, dostatečně účinnou výzbrojí a slušnými manévrovacími schopnostmi. Proti němu na polské straně stály stíhací letouny PZL P-7 a PZL P-11 s maximální rychlostí do 400 km/h oproti 525 / 555 km/h Bf 109 D/E. Stíhací letouny útočníka mají za úkol vybojovat a udržet vzdušnou nadvládu likvidací stíhacích strojů protivníka a potíráním útoků jeho bombardovacího letectva chránit vlastní útočící pozemní jednotky. Naproti tomu stíhací letectvo obránce v prvé řadě působí proti útočníkovým bitevním a bombardovacím svazům, které napadají bránící se pozemní jednotky a v souvislosti s tím se dostává do soubojů se stíhací ochranou těchto formací. Je nesmírně obtížné na výrazně pomalejších a slaběji vyzbrojených letounech tyto úkoly zadané bránícímu se letectvu plnit. Útočník na výkonnějších strojích může boj přijmout, nebo se díky své vyšší rychlosti odpoutat a opustit právě probíhající souboj. Je jasné, že i přes odvahu a osobní hrdinství polských pilotů, nemohlo stíhací letectvo splnit úkoly na něj kladené. Tuto situaci ale mohl radikálně změnit nový typ stíhacího letounu, připravovaný jednomístný stíhací letoun PZL P-50 Jastrzab. Se svou rychlostí kolem 500 km/h, výzbrojí čtyř kulometů a předpokládanou slušnou obratností by byl strojům Bf 109 důstojnějším protivníkem, než starší hornoplošníky. Naneštěstí ale ... přišel pozdě a do bojů již zasáhnout nemohl. Stejná situace byla i v případě těžkých stíhacích letounů. Ty se ze strategického hlediska zaměřují na bombardovací letouny protivníka a přímou podporu pozemních jednotek. Polsko nemělo proti těžkému stíhacímu / bitevnímu Bf 110 co postavit. V případe, že by se povedlo zavést do výzbroje těžký stíhací / bitevní letoun PZL P- 48 Lampart, který se nacházel ve stádiu rozestavěného prototypu, mohla i tato složka stíhacího letectva působit protivníkovi velké potíže. Letoun Lampart by byl svou výzbrojí dvou 20 mm kanónů a čtyř ( později velkorážných ) kulometů, rychlostí kolem 560 km/h a doletem přes 1000 km byl Bf 110 téměř rovnocenným protějškem. Naneštěstí ale ... také přišel pozdě.
Naprosto stejná situace byla i v bombardovacím letectvu. Do výzbroje se sice podařilo zavést nový a výkonný těžký typ PZL P-37 Loś, ale v relativně malém množství a bez možnosti dlouhodobějšího výcviku a osvojení si nových strojů. Základním typem zůstával lehký bombardovací letoun PZL P-23 Karaś, který byl v té době svými výkony pro nastávající válečný konflikt daleko méně vhodný. Nový lehký typ PZL P-46 Sum ( jeho nástupce ) a těžký typ PZL P-37 Loś, se svým nástupcem PZL P-49 Miś s vyšší rychlostí a lepšími výkony by byly podstatně vhodnější a nepřátelským strojům rovnocenné. Bohužel se je ale do výzbroje zavést nepodařilo ... i tyto letouny přišly pozdě.


Je pravdou, že od zalétání prototypu až po zavedení letounu do běžné služby, je potřeba delšího časové období. Můžeme v tomto případě hovořit o dvou až třech letech. V té době by již protivník opět disponoval novými stroji s vyššími výkony. Kdyby tedy k napadení Polska došlo později, nic by neřešily ani tyto nadějné prototypy, v podobě sériových letounů zařazené do výzbroje letectva. Technologický náskok Německa a jeho zaběhlé výrobní kapacity byly zničující pro Polsko i vetšinu Evropy. Jen silné ekonomiky mohly s Německem srovnat krok a následně ho udržet.


Výše popsané polské letouny měly přijít o dva až tři roky dříve. Celkový výsledek by jistě nedokázaly ovlivnit, ale polští letci mohli protivníkovi čelit na strojích odpovídajících době a ne na zastaralých modelech různých typů.


V žádném případě nechci tímto příspěvkem rozpoutat debaty na téma co by se stalo, kdyby se podařilo tyto výkonné letouny zavést do výzbroje. To opravdu není účelem. Na druhou stranu je ale jisté, že kdyby k tomuto opravdu došlo, dostali by polští letci do rukou stroje, se kterými by nepříteli působili podstatně větší potíže a že celkové ztráty německých vojsk během " polské kampaně " by byly vyšší. Protože k nahrazení vyšších ztrát na technice i mužích by Německo potřebovalo delší čas, domnívám se, že následující útoky Německa na Norsko, Dánsko, Belgii, Holandsko a následně Francii by sice přišly, ale pravděpodobně později.
Odpovědět na otázku, proč přišly tyto letouny pozdě, je v podstatě jednoduché. Prostě proto, že v době vypuknutí bojů nebyly zařazeny ve výzbroji letectva a o dva až tři roky později by byly opět pod výkony svých protivníků.
Do plánů modernizace Polského letectva tvrdě zasáhly plány Německa. Tomu se díky špičkovým zpravodajským informacím na začátku války většinou dařilo najít ten pravý čas k útoku. Německé armádě se povedlo včas zaútočit jak na Polsko, které v té době právě modernizovalo své ozbrojené síly, tak i na Francii a Sovětský svaz, které stejným procesem právě procházely.
Na závěr bych chtěl ještě vyjádřit svůj obdiv nad odvahou a osobní statečností polských vojáku, kteří se s rozhodností postavili útočícímu nepříteli a také bych chtěl vzpomenout na ty, jež položili při obraně Polska své životy. Polská armáda byla první, která s Německem zkřížila zbraně. Její příslušníci pak dále pokračovali v boji a umírali zařazeni ve strukturách jiných armád. Čest jejich památce ...




Stručný výčet a popis výše zmiňovaných typů :


PZL P-37 Łoś A
- čtyřmístný, dvoumotorový, jednoplošný bombardovací letoun
- verze s jednoduchou SOP
- vyrobeno 10 ks


PZL P-37 Łoś B
- čtyřmístný, dvoumotorový, jednoplošný bombardovací letoun
- verze s dvojitou SOP
- vyrobeno 100 ks


PZL P-38 Wilk
- dvoumístný, dvoumotorový, jednoplošný bitevní letoun
- neuspokojil svými výkony a tak se pozornost letectva obrátila k jeho nástupci, letounu ( stejné třídy ) Lampart


PZL P-46 Sum
- třímístný, jednomotorový, jednoplošný lehký bombardovací letoun
- plánovaný nástupce letounu Karaš
- vyrobeny prototypy


PZL P-48 Lampart
- dvoumístný, dvoumotorový, jednoplošný bitevní letoun
- plánovaný nástupce typu Wilk
- pouze rozestavěný prototyp


PZL P-49 Miś
- pětimístný, dvoumotorový, jednoplošný bombardovací letoun
- plánovaný nástupce typu Łoś
- ve stádiu konstrukčních prací


PZL P-50 Jastrzab
- jednomístný, jednoplošný stíhací letoun
- prototypy
URL : https://www.valka.cz/Polske-predvalecne-prototypy-a-projekty-t71375#252428 Verze : 0
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy


Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více