Polikarpov I-190

Поликарпов И-190
     
Název:
Name:
Polikarpov I-190 Polikarpov I-190
Originální název:
Original Name:
Поликарпов И-190
Kategorie:
Category:
stíhací letoun fighter aeroplane
Výrobce:
Producer:
DD.MM.1939-DD.MM.1939 Moskevský letecký závod č. 1 Aviachimu, Moskva /
Období výroby:
Production Period:
DD.MM.1939-25.05.1939
Vyrobeno kusů:
Number of Produced:
1
První vzlet:
Maiden Flight:
30.12.1939
Osádka:
Crew:
1
Základní charakteristika:
Basic Characteristics:
 
Vzlet a přistání:
Take-off and Landing:
CTOL - konvenční vzlet a přistání CTOL - conventional take-off and landing
Uspořádání křídla:
Arrangement of Wing:
dvouplošník biplane
Uspořádání letounu:
Aircraft Concept:
klasické conventional
Podvozek:
Undercarriage:
zatahovací retractable
Přistávací zařízení:
Landing Gear:
kola/lyže wheels/ski
Technické údaje:
Technical Data:
 
Hmotnost prázdného letounu:
Empty Weight:
1761 kg 3882 lb
Vzletová hmotnost:
Take-off Weight:
2112 kg 4656 lb
Maximální vzletová hmotnost:
Maximum Take-off Weight:
2321 kg 5117 lb
Rozpětí:
Wingspan:
10,000 m 32ft 9,75in
Délka:
Length:
6,700 m 21ft 11,75in
Výška:
Height:
3,550 m 11ft 7,75in
Plocha křídla:
Wing Area:
24,83 m2 267.27 ft2
Plošné zatížení:
Wing Loading:
85,058 kg/m2 17.42 lb/ft2
Pohon:
Propulsion:
 
Kategorie:
Category:
pístový piston
Počet motorů:
Number of Engines:
1
Typ:
Type:
Tumanskij M-88 vzduchem chlazený dvouhvězdicový čtrnáctiválec o vzletovém výkonu 735,5 kW (1 000 k) a nominální výkon 809 kW (1 100 k) v h= 4 800 m.
Vrtule trojlistá a nastavitelným úhlem náběhu těchto typů: AV-2L-1 o průměru 2 750 mm, později AV-2L-2 o průměru 2 650 mm AV-2L-3 o průměru 2 650 mm
Tumansky M-88 fourteen-cylinder air-cooled two-row radial engine rated at 986 hp for take-off and nominal power 1,085 hp at 15,748 ft,
driving a three-blade variable pitch propeller of Type:
AV-2L-1 of 9ft diameter
AV-2L-2 of 8ft 8.1/3in
AV-2L-3 of 8ft 8.1/3in.
Objem palivových nádrží:
Fuel Tank Capacity:
316 l 69.5 UK gallons (83.5 US gallons)
Výkony:
Performance:
 
Maximální rychlost:
Maximum Speed:
490 km/h v 7050 m 304.5 mph in 23130 ft
Cestovní rychlost:
Cruise Speed:
400 km/h v 4580 m 248.5 mph in 15026 ft
Rychlost stoupání:
Climb Rate:
14,116 m/s 2778.7 ft/min
Čas výstupu na výšku:
Time to Climb to:
5,9 min do 5000 m 5,9 min to 16404 ft
Operační dostup:
Service Ceiling:
12400 m 40682 ft
Dolet:
Range:
450 km 279.6 mi
Maximální dolet:
Maximum Range:
720 km 447.4 mi
Výzbroj:
Armament:
4x pevný kulomet ŠKAS ráže 7,62 mm, s celkovou zásobou 2 600 nábojů.
Pumový náklad: do 200 kg(2x FAB-100)
Four fixed forward-firing 0.3 inch ShKAS machine-guns, 2,600 rounds of ammunition total.
Bomb load: Up to 441 lb bombs (two FAB-100).
Uživatelské státy:
User States:
Poznámka:
Note:
viz historie letounu The I-190 was an experimental fighter prototype produced by the Soviet Polikarpov Design Bureau, which sought in the late 1930’s to enhance the performance of its I-153 biplane fighter. The I-153 was developed from the I-15, which had has already fought with in the Spanish Civil War. The I-153 itself saw combat in a Soviet-Japanese border clash at Halhin Gol in Mongolia in 1939.


The I-190’s proponents at Polikarpov, encouraged by the brass in the Soviet VVS who believed biplanes would retain a role in the world’s air forces, sought to extend the I-153’s viability with improved performance in the face of a wave of new monoplane fighters introduced by the other major powers. Both the I-153 and the I-190 had a distinct look due to the inverted gull dihedral of the upper wing, a design aspect that was retained despite its unpopularity among pilots since it reduced their visibility. The I-190 had an enlarged double-row Tumansky M-88 radial engine of 1,100 horsepower, requiring a larger, longer, re-designed cowl.


Despite these changes, the I-190 never went into production, as it never achieved the desired improved performance. This was due in part to the increased weight resulting from the longer fuselage, larger engine, and the replacement of the original fabric ailerons with plywood, all of which adversely affected the I-190’s power-to-weight ratio and overall performance. The Polikarpov I-190 was the last of Nikolai Polikarpov's biplane fighter designs to take to the air, but only the first prototype was completed and the project was abandoned early in 1941.
Zdroje:
Sources:
Michail Maslov, И-180 / И-185, Russian, Moscow, Tekhnika-molodezhi, Vostochnyi gorizont, 2003.
http://aviair.ru/i153/id/247
www.aviarmor.net
http://avia-museum.narod.ru/russia/pol_i-190.html
http://www.airwar.ru/enc/fww2/i190.html
http://www.redov.ru/voennaja_istorija/.../p39.php
school415.narod.ru
www.historyofwar.org
http://www.ctrl-c.liu.se/misc/ram/i-190.html

Polikarpov I-190 -


Polikarpov I-190 -


Polikarpov I-190 -


Polikarpov I-190 -


URL : https://www.valka.cz/Polikarpov-I-190-t142178#460265 Verze : 0
Stručná historie:


V Sovětském svazu se až do konce třicátých let udržovala zastaralá idea vzdušného boje – dvouplošné stíhačky s vysokou obratností budou na sebe bojem vázat nepřátelské stíhačky a jednoplošné stíhačky s mohutnější výzbrojí zničí nepřátelské bombardéry. Myšlenka by to byla dobrá, ale třeba v Německu létal Bf-109, jehož pilot se mohl manévrovacímu boji vyhnout a tím by takový plán vzal za své.
Rusové se však nadále snažili zvýšit výkon svých dvouplošníků I-152 a především I-153. N. N. Polikarpov dostal za úkol zvýšit výkon dvouplošné stíhačky a od roku 1938 pracuje na zdokonalení I-153. Nový letoun je označen jako I-190, jednalo se o experimentální stíhací letoun a opět si musíme připomenout, že I-153 měl základ ve stíhacím letounu I-15 a tento letoun bojoval, již ve španělské občanské válce.


Cestou ke zvýšení výkonů měl být výkonnější motor Tumanskij M-88, tento motor s maximálním výkonem 1 100 koní, byl kapotován delší a především aerodynamičtější kapotou, která vytvořila s trupem kompaktnější celek. Na rozdíl od I-153 nebylo horní křídlo prolomené k trupu, to byl ústupek konstruktérů z důvodu neustálých výtek pilotů na špatný výhled.


Letoun byl dokončen koncem května 1939, následně byl prototyp ofukován v aerodynamickém tunelu CAGI a první vzlet byl proveden až v prosinci 1939. Výsledky zkoušek byly spíše zklamáním, výkony nestouply natolik, aby bylo možno prohlásit, že I-153 za novým prototypem nějakým způsobem zaostává. Co způsobilo takový rozdíl mezi výkony očekávanými a výkony skutečnými? Odpověď je jednoduchá, byla to zvyšující se hmotnost a to konstruktéři ustoupili od požadavku na instalaci dvou velkorážných UBS a dvou kulometů puškové ráže. Prototyp nesl čtyři kulomety ŠKAS. Předností kulometů ŠKAS byly právě velmi malá hmotnost.


Zkoušky letounu byly poměrně často provázeny drobnými nehodami, poslední větší nehoda se stala u únoru 1941, a to znamenalo konec všech prací na tomto letounu. Původně bylo počítáno ještě se stavbou dalších dvou prototypů, oba měly být poháněny motory přeplňovanými turbokompresory, druhý prototyp měl mít motor M-88 s jedním turbokompresorem TK-1 a třetí exemplář I-190 měl mít tyto turbokompresory dva, na každém boku jeden.


Použité prameny:
Michail Maslov, И-180 / И-185, Rossia, Moskva, Technika-molodeži, Vostočnyj gorizont, 2003.
http://aviair.ru/i153/id/247
www.aviarmor.net
http://www.airwar.ru/enc/fww2/i190.html
school415.narod.ru
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Polikarpov-I-190-t142178#460320 Verze : 0
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy


Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více