Nástin organizační historie americké armády v letech 1900-1941

Počátky moderní americké armády




V roce 1899 jmenoval prezident William McKinley svým ministrem války (Secretary of War) Elihu Roota, právníka s úspěšnou advokátní praxí a zkušeností z funkce federálního prokurátora v jižní části státu New York (U.S. Attorney for the Southern District of New York). Root nikdy nesloužil v ozbrojených silách, a přesto se stal zakladatelem moderní americké armády. Dokázal totiž v letech 1900-1903 Kongresem protlačit celou řadu zákonů, které změnily její fungování a systému vzdělávání důstojníků. Mezi hlavní Rootovy zásluhy patří založení Armádní vysoké školy válečné (US Army War College), Armádní školy velitelské a generálního štábu (US Army Command and General Staff School) a Armádního generální štábu (Army General Staff). Funkce Velícího armádního generála (Commanding General of the Army) se přetransformovala do funkce náčelníka generálního štábu (Chief of Staff, US Army). Vedle toho zavedl princip, že důstojníci rotovali mezi štábními a polními funkcemi.


Společně se senátorem Charlesem Dickem, jenž byl současně generálmajorem (Major General) v Národní gardě státu Ohio (Ohio National Guard) a předsedou senátního Výboru pro milici (Committee on Militia), prosadil Zákon o milici (Militia Act, Dick Act), který novelizoval stejnojmenný zákon z roku 1792, který již nevyhovoval jako legislativní základ pro mobilizaci, organizaci, správu a výcvik armády, což se názorně projevilo během americko-španělské války. Přijatá úprava reorganizovala armádní zálohy na Organizovanou milici čili Národní gardu (Organized Militia, National Guard, N.G.) a Záložní milici (Reserve Militia), která sestávala ze všech fyzicky způsobilých mužů od 18 do 45 let. Národní garda byla modernizována podle standardního uspořádaní Pravidelné armády (Regular Army, R.A.). Útvary a jednotky Národní gardy, jež splňovaly předepsané požadavky, získaly možnost čerpání prostředků z federálních zdrojů. Každý stát a teritorium musely jmenovat generálního pobočníka (Adjutant General), který zodpovídal za zavádění federálních požadavků a předkládal ministerstvu války výroční zprávy o zavádění a dodržování požadavků dle přijatého předpisu. Zákon upravoval přidělování instruktorů Pravidelné armády pro potřeby výcviku jednotek Národní gardy a pravidelné pořádání společných cvičení. Mezi další novinky zavedené zákonem patřilo definování podmínek pro možnost služby v Národní gardě a udílení penze za příslušníky gardy zabité během federální služby. Dickův zákon sice znamenal výrazný krok kupředu směrem ke koncepci "jedné armády" ("one Army" concept), ale neupravoval celou řadu dalších problémů, které bylo potřeba vyřešit, pokud měla být modernizace armády úspěšná. V letech 1903-1916 proto byla přijata řada dalších zákonů. Na jejich základě byl zřízen Zdravotnický záložní sbor (Medical Reserve Corps) a Záloha pravidelné armády (Regular Army Reserve, RAR), která fungovala jako zásobárna bývalých příslušníků mužstva, kteří mohli v případě potřeby rychle doplnit relativně nízké stavy příslušníků Pravidelné armády.


Poslední legislativní úpravou před vstupem Spojených států do první světové války byl Zákon o národní obraně (National Defense Act) z roku 1916. Ten mimojiné definoval Armádu Spojených států (Army of the United States) jako celek sestávající z Pravidelné armády (Regular Army), Dobrovolnické armády (Volunteer Army), Sboru důstojníků v záloze (Officers Reserve Corps, ORC), Sboru příslušníků mužstva v záloze (Enlisted Reserve Corps, ERC), Národní gardy (National Guard), je-li tato ve službě ve prospěch Spojených států, a dalších podobných existujících či v budoucnu na základě zákona zřízených pozemních sil. Mírové počty Pravidelné armády byly zvýšeny na 175 000 příslušníků a válečné na 300 000. Počty příslušníků Národní gardy byly zvýšeny na 400 000. Příslušníci gardy od této chvíle měli skládat státní i federální slib, aby její jednotky mohly být snadno zařazeny do federální služby i mimo území USA. Dále byly navýšeny finanční prostředky na výcvik, usnadnila se možnost pro přijímání důstojníků Národní gardy do federální služby. Prezident USA získal pravomoc určovat, kolik jednotek měl ten který stát zřídit a udržovat. ORC a ERC měly plnit úlohu zásobárny víceméně vycvičených důstojníků a příslušníků mužstva, kterými by mohly být v případě potřeby rychle doplněny počty příslšníků Pravidelné armády. Navíc byl zřízen Výcvikový sbor záložních důstojníků (Reserve Officers’ Training Corps), který měl při vysokých školách zajišťovat výcvik nových kádrů pro ORC. Zákon o národní obraně sice přišel příliš pozdě na to, aby měl komplexní dopad na fungování americké armády v první světové válce, ale některé jeho aspekty přeci jen její nasazení ovlivnily. Dvojí status Národní gardy (státní a federální) umožnil nasazení jejích jednotek v zámoří bez právních tahanic. Ještě více se to projevilo v oblasti záloh, tj. ORC a ERC. Do června 1917 bylo do armády přijato přes 21 000 záložních důstojníků, kteří prošli Instrukčními tábory pravidelné armády (Regular Army Instruction Camps, tzv. Plattsburg Camps). Do konce války do armády vstoupilo přes 89 000 záložních důstojníků, z nichž zhruba 3 300 prošlo ROTC a 57 300 zmíněnými instrukčními tábory. V podobných počtech se pohyboval i počet záloh mezi příslušníky mužstva.


Nicméně světová válka ukázala, že ani rozsáhlé změny zavedené Zákonem o národní obraně nebyly zcela dostatečné k úplné modernizaci armády. K odstranění nedostatků byl v roce 1920 přijat další Zákon o národní obraně. Tato právní norma zreorganizovala armádlu dle konceptu jedné armády. Nadále sestávala ze tří komponent - Pravidelné armády, Národní gardy a Organizované zálohy (Organized Reserve, O.R.). Národní garda představovala zálohu na státní úrovni a Organizovaná záloha pak zálohu na federální úrovni. Organizovaná záloha byla předchůdkyní pozdější Armádní zálohy (US Army Reserve). Zákon rovněž opět zvýšil přípustné mírové počty pro Pravidelnou armádu na 296 000, z čehož 17 726 připadalo na důstojníky. Zvýšení počtu důstojníků bylo vynuceno tím, že Pravidelná armáda měla za úkol zajišťovat výcvik záložních složek (N.G. a O.R. + ROTC) a musela na to vyčlenit příslušný počet instruktorů a dalších funkcí. RAR byla zrušena a její roli převzal novější ERC. Početní stavy Národní gardy byly navýšeny na 435 000, avšak stejně jako u Pravidelné armády nedošlo k jejich naplnění - stavy se pohybovaly pod číslem 200 000 a až v roce 1939 došlo k jejich částečnému navýšení, takže před zahájením válečné mobilizace byla NG zhruba na polovině povoleného počtu příslušníků. Skutečnost, že zákon definoval Národní gardu v oblasti pozemních sil jako druhou složku v pořadí, hned za Pravidelnou armádou, znamenala přísun federálních finančních prostředků a lepší podmínky pro provoz, ale na druhé straně také větší dohled ze strany federálních úřadů. Třetí složka armády, Organizovaná záloha, vznikla zkombinováním ORC a ERC. Vzápětí vznikly stovky jednotek O.R. Počet příslušníků nebyl zákonem nijak limitován, reálně se stavy pohybovaly kolem 100 000. Zástupcům Národní gardy se podařilo prosadit, aby plně byly obsazeny jen důstojnické tabulky, zatímco u mužstva šlo jen o zhruba třetinu. ORC zaplnili důstojníci, kteří sloužili v aktivní službě za první světové války, a důstojníci vzešlí z programů ROTC a Občanských vojenských výcvikových táborů (Citizens Military Training Camps, CMTC). U ERC byla obsazena především poddůstojnická místa s tím, že nejnižší hodnosti měly být naplněny po vyhlášení mobilizace. Národní garda si tím zajistila, že zůstala druhou v pořadí a že nedocházelo k soupeření o příslušníky mužstva ze stejných geografických oblastí. Příslušníci ERC se rekrutovali z bývalých příslušníků Pravidelné armády či Národní gardy, z osob, které prošly ROTC (alespoň jeden školní rok) nebo CMTC (čtyřtýdenní kurz). Do ERC byla přijata také řada osob se specializovanými znalostmi a schopnostmi (zdravotní sestry, železničáři, spojaři, hudebníci ap.). Řada příslušníků ERC postoupila v rámci O.R. do ORC. Kombinace těchto skutečností znamenala, že ERC se na stavech O.R. podílela ne více než 6 000 příslušníky.
URL : https://www.valka.cz/Nastin-organizacni-historie-americke-armady-v-letech-1900-1941-t141260#458076 Verze : 1

Teritoriální organizace do zřízení sborových oblastí





Z vojenského hlediska se území Spojených států dělilo na několik departmentů, které podléhaly ústřednímu orgánu, Ministerstvu války (War Department). Tyto departmenty se často dále dělily na distrikty. Departmenty vykonávaly velitelskou a správní funkci vůči jednotkám a útvarům Pravidelné armády a Národní gardy ve federální službě. Veliteli distriktů se často stávali velitelé místních pluků a štábní funkce okrsků vykonávali příslušníci plukovních štábů. Taktické svazky v podobě brigád, divizí a sborů v americké armádě v trvalé podobě neexistovaly. Byly formovány jen přechodně na dobu trvání ozbrojených konfliktů jako byla například španělsko-americká válka, kdy bylo sestaveno osm sborů po vesměs třech divizích, které se zase dále skládaly ze tří brigád. Departmenty zajišťovaly sborům mobilizaci a logistické zázemí před nasazením v zámoří. Po skončení války byly svazky rozpuštěny a systém departmentů byl rozšířen i na Filipíny, Havaj, Portoriko a později také Panamské průplavové pásmo.


V roce 1905 si armádní činitelé uvědomili potřebu zřízení mobilních velitelství vyšších než plukovní a vznikl plán na vznik brigád a divizí z pluků Pravidelné armády a Národní gardy. Avšak zůstalo jen u plánů, reálně k žádném přípravám nedošlo. K dalšímu náběhu na vznik vyšších svazků došlo v roce 1910, tehdy měla vzniknout První polní armáda (First Field Army) sestávající ze tří divizí každá o třech brigádách z pluků R.A. a N.G. Jednotlivé pluky byly na papíře přičleněny k brigádám, ale pak v následujícím roce vypukla revoluce v Mexiku a z plánů opět sešlo. Namísto armády vznikla na jaře 1911 jen jedna divize, zvaná Manévrovací divize (Maneuver Division). Velitelství divize se nacházelo v texaském San Antoniu, aby mohlo případně včas zaujmout pozice na americko-mexických hranicích. Tento svazek sestával jen z brigád a pluků R.A. Vedle toho vzniklo ještě několik samostatných brigád, které byly se stejným účelem dislokovány na dalších pozicích v Texasu a Kalifornii. V srpnu 1911 byla divize, stejně jako všechny brigády, zrušena. Vznikl tedy jen menší než plánovaný svazek a navíc jeho život měl jen krátkého trvání. Nicméně armádní představitelé poznali, že je potřebné zřídit trvale existující divize a sestavit funkční mobilizační plány. V roce 1912 proto nařídil ministr války Henry L. Stimson přezkoumání stávajících podkladů. Vypracovaná zpráva obsahovala i nový plán dvoufázové mobilizace. Pravidelná armáda měla sestavit pěší divize a jezdecké brigády, které by sloužily jako expediční síly v případě války či pro použití v jiných nouzových situacích. Útvary Národní gardy měly vytvořit další divize, kterými by bylo možno posílit svazky R.A. Stimson plán s určitými změnami přijal a nechal zapracovat.


Stimsonův plán změnil teritoriální vojenskou správu USA. Kontinentální USA byly rozděleny na čtyři departmenty - Východní (Eastern Department), Západní (Western), Jižní (Southern) a Střední (Central). Vedle toho existovaly dva zámořské departmenty - Havajský (Hawaiian) a Filipínský (Philippine). Současně bylo reorganizováno pobřežní dělostřelectvo, které bylo nyní rozděleno do tří distriktů pobřežního dělostřelectva - Severoatlantického (North Atlantic Coast Artillery District), Jihoatlantického (South Atlantic) a Tichomořského (Pacific). Armádní jednotky byly primárně rozděleny mezi tři pěší a jednu jezdeckou divizi. 1. divize (1st Division) se nacházela ve Východním departmentu, 2. divize (2nd Division) ve Středním departmentu a 3. divize (3rd Division) v Západním departmentu. Jezdecká divize, sestávající z 1. a 2. jezdecké brigády, byla dislokována v Jižním departmentu. 3. jezdecká brigáda (3rd Cavalry Brigade), která stála mimo divizní organizaci, byla přidělena ke Střednímu departmentu. V případě potřeby měly dva pluky ve Východním departmentu vytvořit 4. jezdeckou brigádu (4th Cavalry Brigade). Tři pěší pluky dislokované na Havaji měly vytvořit 1. havajskou brigádu (1st Hawaiian Brigade). Z jednotek Národní gardy mělo být zřízeno dalších dvanáct pěších divizí a též tři jezdecké divize. I tentokrát ale často vznikla tato velitelství jen na papíře, ať už se to týkalo jednotek armády či gardy. V obou případech chyběla řada divizních jednotek, divize pravidelné armády byly často dislokované na rozsáhlém území a nedocházelo tak k výcviku většího rozsahu, u jednotek gardy často absentovala chuť státních guvernérů financovat např. drahé dělostřelecké jednotky. Situace byla ještě složitější u divizí, které pokrývaly území několika států. Výjimkou byla po nějakou dobu 2. divize (2nd Division), která byla skutečně mobilizována a dislokována v Texasu, neboť situace v Mexiku byla velmi turbulentní. Nicméně i tato byla v říjnu 1915 zrušena.


V květnu 1917 došlo k další reorganizaci teritoriální vojenské správy USA. Kontinentální USA se nyní členily na šest departmentů. Počet distriktů pobřežního dělostřelectva byl zvýšen na pět. V červnu téhož roku byl pro Panamské průplavové pásmo zřízen department i distrikt pobřežního dělostřelectva (území dosud spadalo pod Východní department). Od června 1917 také v souvislosti se vstupem USA do války vznikaly stabilní brigády, divize, sbory a armády. Ke konci velké války existovaly tři polní armády, devět sborů, čtyřiašedesát pěších divizí a jedna jezdecká divize. Takřka všechny tyto svazky byly plně či částečně naplněny.
URL : https://www.valka.cz/Nastin-organizacni-historie-americke-armady-v-letech-1900-1941-t141260#458196 Verze : 1

Sborové oblasti




V roce 1920 přinesl dodatek k zákonu o národní obraně z roku 1920 změnu teritoriální vojenské správy v rámci kontinentálních USA. Departmenty byly zrušeny a nahrazeny devíti sborovými oblastmi (Corps Area). Každá oblast sestávala z několika států na základě hustoty obyvatelstva. Každá oblast měla zajistit zřízení dvou sborů o třech pěších divizích a standardní počet sborových jednotek. K tomu patřila i povinnosti zajistit jednotky pro různá další velitelství. První, druhá, třetí, čtvrtá, osmá a devátá oblast navíc zajišťovaly jednotky pro obsluhu pobřežních opevnění. Těchto devět sborových oblastí se dále sdružovalo do tří armádních oblastí (Army Area), přičemž každá armádní oblast byla zodpovědná za zřízení dvou armád. Departmenty v Panamě, na Havaji a Filipínách zůstaly. Každému z nich byl přidělen potřebný počet zabezpečovacích jednotek, jednotek pobřežní ochrany a jednotek letecké služby.


Devět sborových oblastí tak převzalo povinnosti předchozích departmentů, v mírové době zajišťovaly velení, správu a logistické zabezpečení mobilním jednotkám. Sborovým oblastem byly navíc svěřeny další povinnosti: zodpovědnost za zabezpečovací jednotky a za komplexní mobilizační plánování pro všechny jednotky Pravidelné armády, Národní gardy a Organizované zálohy v jejich teritoriu, což znamenalo péči o stovky nových jednotek O.R. a ROTC, vedení osobních záznamů o důstojnících, příslušnících mužstva, kadetech ROTC a kandidátech CMTC a organizování výcviku a cvičení. Zámořské departmenty zůstaly zachovány a jejich úkoly byly velmi podobné jako u sborových oblastí s tím rozdílem, že neměly starost s péčí o záložní složky. Výjimkou byla Havaj, kde byly dislokovány dva pěší pluky místní Národní gardy a ROTC místní univerzity. Departmenty měly k dispozici několik málo záložních důstojníků, ale nebyly jim přiděleny žádné jednotky Organizované zálohy. Zámořské departmenty naopak věnovaly více energie na zajištění spolupráce s námořnictvem. Válečné plány na obranu těchto území byly takřka každoročně prověřovány během manévrů ve spolupráci s námořnictvem, námořní pěchotou a leteckou složkou. V čele sborových oblastí a departmentů stáli vesměs generálmajoři a jednalo se v podstatě o vyvrcholení jejich kariéry, pokud se nestali náčelníky armádního štábu. V případě vypuknutí války by velitel sborové oblasti převzal funkci velitele sboru či armády. V mírové době zastával velitel sborové oblasti často také další velitelské funkce (sborů, divizí). Někdy je naopak přenechával služebně mladším důstojníkům R.A. či důstojníkům O.R.


Každá sborová oblast nesla zodpovědnost za dva sbory, které nesly příslušná čísla odpovídající číslu sborové oblasti (I-IX a XI-XIX). Sbor s nižším číslem v případě mobilizace sestával z jedné divize Pravidelné armády a dvou divizí Národní gardy, plus sborových jednotek Organizované zálohy. Jednotky tohoto sboru měly přednost. Teprve v další fázi mobilizace měl být sestaven sbor s vyšším číslem, který by sestával takřka výhradně z jednotek Organizované zálohy. Tyto jednotky by provedly zformování a výcvik v zařízeních sborové oblasti, v nichž by vystřídaly odešlé jednotky sboru s nižším číslem, který by již byl nasazen či na cestě do nasazení. Vedle sborových a armádních jednotek odpovídaly sborové oblasti také za organizaci a mobilizaci jednotek Zálohy generálního velitelství (General Headquarters Reserve, GHQR), což byly specializované formace určené pro nasazení na bojišti v roli posil existujících sborů a armád nebo jako základ pro vytvoření nových sborů či armád, jednotek tzv. komunikačního pásma (Communications Zone), což byly především zdravotnické a logistické formace působící v týlu a na komunikačních trasách, a jednotek tzv. vnitřního pásma (Zone of the Interior), což byly různé bezpečnostní, zabezpečovací či výcvikové formace a zařízení, které zůstávaly v USA a zajišťovaly chod mobilizační mašinérie. Zhruba od roku 1928 se tyto jednotky označovaly jako jednotky služeb sborové oblasti (Corps Area Service Units, CASU).


Ačkoliv již v roce 1921 byly zřízeny různé mobilní jednotky vnitřního pásma, které měly podporovat mobilizaci a výcvik válečných jednotek, žádná z nich nebyla zformována za specifickým účelem podpory stávajích nebo plánovaných stanovišť, táborů, stanic či jiných aktivit potřebných k udržení rozsáhlých pozemních sil. Jednalo se totiž o různé letištní a školní letky leteckého sboru, jezdecké eskadrony podporující jezdecká doplňovací střediska a školy, samostatné pěší prapory podporující pěchotní doplňovací střediska a školy a vykonávající zvláštní bezpečnostní úkoly a podobně. Žádná z nich tedy neměla v popisu zajištění náboru a přijímání, zabezpečení stanovišť, správu mobilizačních oblastí a podobně. Od ledna 1925 začaly některé sborové oblasti organizovat podobné jednotky, které měly zajistit provedení mobilizačních plánů. Vycházely při tom z prvoválečných zkušeností. Armádní plánovači na generálním štábu si uvědomili potřebu takovýchto jednotek a nutnost jejich centrálního řízení, a tak v červenci 1928 autorizovali zřízení těchto formací a velitelství služeb sborové oblasti (Corps Area Service Command) při každé sborové oblasti. Ústředí stanovilo, že velitelství sborové oblasti bude zároveň vykonávat funkci velitelství služeb. Bylo na uvážení velitele sborové oblasti, aby určil počet a typ těchto jednotek. Zpočátku se oblast od oblasti celkem výrazně lišil počet, typ a název těchto jednotek. Ke standardizaci došlo až ve druhé polovině roku 1940. Jednotky CASU měly čtyřmístná pořadová čísla, přičemž druhé číslo se odvozovalo od čísla dané sborové oblasti, tj. např. ve 2. sborové oblasti se jednalo o čísla 1201, 1202, 1203 atd. Již před vypuknutím války začaly sborové oblasti mobilizovat záložníky a sestavovat jednotky CASU, takže byly v prosinci 1941 připraveny na provedení rozsáhlé mobilizace.


Přestože mobilizační struktura počítala s velitelstvími sborů a armád, do roku 1940 tyto prvky nevykonávaly velitelské a řídící funce. V jejich působnosti bylo jen výcvik, plánování a správa. Velitelství divizí či stanovišť s jednotkami mimo divizní organizaci se obracela na velitelství sborových oblastí, ne na velitelství sborů. Co se týče jednotek Národní gardy soustředila se velitelství sborových oblastí na federální výcvik, mobilizační plánování a kontrolu připravenosti. Běžnou správní agendu (personální agenda, povyšování, přidělování, správa majetku apod.) ponechávalo na různých místních státních velitelstvích. Naopak v případě četných jednotek O.R. a RAI zabezpečovalo velitelství sborové oblasti všechny aspekty jejich činnosti. Každá sborová oblast vyvinula vlastní, ačkoliv v řadě věcí navzájem podobný, systém správy a řízení těchto formací.


Každá divize O.R. měla malý štáb složený z příslušníků R.A. v čele s plukovníkem jako náčelníkem štábu, který řídil činnost divize a byl odpovídal se veliteli sborové oblasti. Jednotky mimo divizní organizaci byly zpočátky spravovány štábem složeným z příslušníků R.A. přiděleným k velitelství sboru. Z důvodu rozpočtových škrtů byly v letech 1923-1925 tato sborová velitelství převedena z aktivní služby do zálohy. Jednotky mimo divizní strukturu od té doby byly řízeny dvěma novými velitelstvími - Nedivizní skupinou (Non-Divisional Group) a Dělostřeleckou skupinou (Artillery Group). Nedivizní skupina měla na starost všechny jednotky mimo divizní strukturu s výjimkou leteckých jednotek a dělostřeleckých jednotek. Dělostřelecká skupina měla na starost všechny dělostřelecké jednotky armádní, sborové a GHQR. V případě, že v rámci sborové oblasti nebyl zřízen distrikt pobřežního dělostřelectva, starala se dělostřelecká skupina i o místně příslušné útvary pobřežního dělostřelectva. Letecké jednotky byly v rámci sborových oblastí řízeny buď prostřednictvím důstojníka letecké služby (Air Service Officer) ze štábu sborové oblasti, jemuž byly k ruce instruktoři letecké služby (Air Service instructors) R.A. starající se o jednotlivá letiště (airdrome) O.R., nebo prostřednictvím malého štábu R.A. dislokovaném na jednom ústředním letišti v rámci sborové oblasti, jenž sloužilo jako uzel leteckých záloh. Podobný systém byl v rámci některých sborových oblastí uplatněn i pro výzbrojní či zdravotnické jednotky mimo divizní strukturu. Vedle jednotek O.R. se musela velitelství sborových oblastí věnovat i jednotkám RAI. Jednalo se v podstatě o stejné jednotky, lišily se se především tím, že mohly být prezidentem převedeny do aktivní služby i bez vyhlášení stavu nebezpečí. Dobrovolní záložníci z RAI byly snadněji použitelní než ti z ERC a ORC (čili O.R.), a proto měly tyto jednotky v rámci mobilizačních plánů vyšší prioritu. Systém řízení jednotek RAI byl zhruba stejný jako u jednotek O.R. Lišil se tím, že jednotky RAI většinou podléhaly přímo velitelstvím sborové oblasti.


V roce 1928 došlo u 9. sborové oblasti ke změně systému řízení jednotek O.R. Od této chvíle se přešlo na geografický systém. Z hlediska O.R. byla sborová oblast rozdělena na tři vojenské oblasti (Military Area), které se dále dělily na záložní distrikty (Reserve District). Vojenské oblasti byly vymezeny hranicemi států a k jejich vytvoření byly použity štáby existujících divizí O.R. Vojenské oblasti převzaly řízení nejen místně příslušných divizí O.R., ale též všech místních jednotek O.R. Netýkalo se to jen jednotek pobřežního dělostřelectva, ty zůstaly podřízené distriktu pobřežního dělostřelectva. Instruktoři, kteří měli dosud přiděleny určité jednotky nějaké druhu vojska, nyní dostali přiděleny všechny jednotky v rámci svého záložního distriktu. Současně došlo v rámci 9. sborové oblasti ke zrušení Dělostřelecké a Nedivizní skupiny. Jim dříve podřízené jednotky přešly pod vojenské oblasti. Ačkoliv se nový systém ukázal být efektivnějším a úspornějším, ostatní sborové oblasti na něj nepřešly v krátké době. Nicméně ke konci roku 1939 byl již zaveden u všech.


Většina sborových oblastí měla ve své působnosti dvě specializovaná velitelství - distrikt pobřežního dělostřelectva a výcvikové centrum sborové oblasti. Distrikty pobřežního dělostřelectva byly zřízeny u 1., 2., 3., 4. a 9. sborové oblasti. U 8. sborové oblasti existovalo jen velitelství přístavní obrany (Harbor Defense Command) v texaském Galvestonu. Ústřední výcviková centra sborových oblastí existovala jen zhruba jeden rok, neboť v roce 1922 byla kvůli rozpočtovým omezením zrušena. Jejich úkolem byl výcvik jednotek Národní gardy a Organizované zálohy. Sborové oblasti měly na starost ještě jednu věc - Občanské sbory na ochranu přírody (Civilian Conservation Corps), což byl program podpory nezaměstnaných uskutečněný Rooseveltovou administrativou. V rámci tohoto programu byly prováděny různé práce v oblasti ochrany přírody.
URL : https://www.valka.cz/Nastin-organizacni-historie-americke-armady-v-letech-1900-1941-t141260#458547 Verze : 1

Polní armády




Sborové oblasti byly pro potřeby mobilizačního plánování sdruženy do tří armádních oblastí. 1. armádní oblast sestávala z 1., 2. a 3. sborové oblasti, 2. armádní oblast z 4., 5. a 6. sborové oblasti a 3. armádní oblast ze 7., 8. a 9. sborové oblasti. 1. armádní oblast měla sestavit 1. a 4. armádu, 2. armádní oblast 2. a 5. armádu a 3. armádní oblast 3. a 6. armádu. 1. armáda měla sestávat z I., II. a III. sboru, 2. armáda z IV., V. a VI. sboru a 3. armáda z VII., VIII. a IX. sboru. Všechny tyto tři armády tak měly sestávat primárně z jednotek Pravidelné armády a Národní gardy. To znamenalo, že měly v rámci mobilizace přednost. 4. armáda měla sestávat z XI., XII. a XIII. sboru, 5. armáda z XIV., XV. a XVI. sboru a 6. armáda z XVII., XVIII. a XIX. sboru. Tyto armády tedy měly být sestaveny z jednotek Organizované zálohy. Mobilizovány měly být až v další fázi, po prvních třech armádách. Pro armádu byly stanoveny tabulkové počty mužů a jednotek. Jednalo se o základ, který mohl být v případě potřeby rozšířen jednotkami GHQR.


Původní mobilizační plány, na jejichž základě vzniklo v roce 1921 šest velitelství polních armád, nepředpokládaly nutnost existence aktivních velitelství na armádní úrovni v mírové době. Tyto jednotky tedy byly zřizovány v rámci O.R. Armády tedy měly být v mírové době obsluhovány záložníky a plně mobilizovány až v případě vypuknutí války. V lezech 1921 až 1932 tedy neexistovaly armádní velitelství v aktivní službě, byly součástí O.R. a fungovaly jako zásobárna jednotek pro případné mobilizační nasazení. Tyto formace ale nevykonávaly velení a řízení podřízených jednotek. Mezi lety 1927-1933 byla všechna armádní velitelství zrušena. K první změně došlo v srpnu 1927, kdy bylo zrušeno velitelství 1. armády v New Yorku v rámci O.R. Jednotky O.R. mohly být mobilizovány jen na dobu maximálně 14 dní během jednoho kalendářního roku či v případě válečné mobilizace. Jednotky RAI naproti tomu mohl nechat prezident zmobilizovat i v rámci jiných mimořádných situací, tedy i bez vyhlášení válečného stavu. Původní armáda (1. armáda) byla proto nahrazena novu armádou (7. armáda), která existovala v rámci R.A. a organizována byla jako formace RAI. Po dvou měsících byla přejmenována zpět na 1. armádu.


K další větší změně týkající se armád došlo na počátku třicátých let. Náčelník armádního štábu generál Douglas MacArthur nechal v roce 1931 zhodnotit proveditelnost stavu, kdy by mobilizační plány byly založeny na existenci čtyř armádních velitelství namísto dosavadních šesti. MacArthur soudil, že je nevhodné, aby aktivní armádní velitelství byla mobilizována až současně s podřízenými jednotkami. Podle něho by bylo efektivnější, pokud by tato velitelství měla aktivní podobu již před vyhlášením mobilizace. V roce 1932 MacArthur zřídil tři nová armádní velitelství v rámci R.A. Vzhledem k tomu, že jedno již existovalo, jak bylo uvedeno výše, byl tento koncept označován jako koncept čtyř armád. V praxi tento systém čtyř armád nahradila dosavadní systém tří armádních oblastí a šesti armád. Služebně nejstarší velitel z příslušných sborů se zároveň stal velitelem armády a jeho sborový štáb byl doplněn o několik dalších příslušníků. Jejich úkolem byla koordinace výcviku a vypracovávání obranných plánů. Tyto formace nevykonávaly žádné činnosti pro sborové oblasti. Velitelé armád měly odpovědnost za vypracování plánů na obranu hranic a dalších operačních plánů, sestavení sborových štábů a a armádního štábu, přidělování důstojníků jednotkám a provádění manévrů. Výše uvedená změna vyžadovala širší změny jednotek - v řadě případů došlo k jejich převedení do jiné podřízenosti, zrušení či naopak zřízení. Jednotky v podřízenosti 5. a 6. armády, ať už patřily do kategorie R.A., N.G. či O.R., byly přiděleny jiným armádám, GHQR, vnitřnímu pásmu, komunikačnímu pásmu, nebo byly zrušeny. V řadě případů byly jednotky O.R. nahrazeny jednotkami RAI, což, jak jsme již uvedli, zjednodušovalo jejich případnou mobilizaci. Tyto změny byly provedeny k 1. říjnu 1933. V letech 1933-1940 se armádní velitelství soustředila hlavně na plánování a na velitelsko-štábní cvičení a manévry. Finanční prostředky umožnovaly provést v jednom roce jedno cvičení jedné armádě a jedny manévry jiné armádě. Rozvrženo to bylo tak, že armáda, která provedla v jednom roce cvičení, provedla v následujícím manévry a pak čekala, až na ni zase přijde řada. Změna přišla v roce 1940, kdy všechny čtyři armády provedly polní manévry. V následujícím roce se po zmobilizování řady jednotek složených z gardistů a záložníků manévry opakovaly.


Poslední velká změna bylo uskutečněna v říjnu 1940, kdy došlo k fyzickému oddělení těchto čtyř armád od sborových oblastí. Velitelé armád byli zbaveni povinností velitelů sborových oblastí a sami si sestavovali válečné štáby. Funkce sborových oblasti byla zredukovány na funkci vnitřního pásma - staly se z nich velitelství služeb sborových oblastí. Nadřízenými stupni pro taktické jednotky se staly právě ony čtyři armády, které se staly orgánem, který zajišťoval přípravu podřízených jednotek a velitelství. Ve stejné době převzalo funkci nadřízeného stupně pro tyto armády ve smyslu kontinentální obrany a výcviku Generální velitelství (General Headquarters, GHQ).
URL : https://www.valka.cz/Nastin-organizacni-historie-americke-armady-v-letech-1900-1941-t141260#458601 Verze : 1

Sbory




V červenci 1921 bylo zřízeno 18 velitelství sborů v souladu se systémem šesti armádních velitelství. Každá armáda měla sestávat ze tří sborů. Z ne zcela jasného důvodu byly I. až IX. sbor, s výjimkou II. sboru, zřízeny či znovuzřízeny v rámci Organizované zálohy, ačkoliv jim podřízené jednotky měly pocházet především z Pravidelné armády a Národní gardy. II. sbor byl zřízen v rámci Národní gardy. Naopak XI. až XIX. sbor byly zřízeny v rámci Pravidelné armády, ačkoliv jejich jednotky pocházely z Organizované zálohy. VIII. a IX. sbor navazovaly na tradici prvoválečných sborů, ostatní byly nově zřízeny.


Vždy dva sbory byly pro potřeby mobilizace přiděleny jedné sborové oblasti. Číslo sborů a číslo sborové oblasti spolu souvisely - k I. sborové oblasti byly přiděleny I. a XI. sbor, ke II. sborové oblasti II. a XII. sbor atd. Ke konci roku 1922 byly všechny sbory, s výjimkou II. sboru, funkční. II. sbor byl v červenci 1923 vložen na seznam odložených jednotek, dočasně zařazen k Organizované záloze jako odložená jednotka národní gardy (Deferred National Guard unit). Žádný ze sborů neměl jmenovaného velícího generála a více jak polovinu stavů. V letech 1921 až 1922 byl v každé sborové oblasti částečně aktivován jeden ze sborů, který fungoval jako správní orgán pro mimodivizní jednotky Organizované zálohy. Jednalo se o III., IV., V., VI., VII., VIII., IX., XI. a XII. sbor. Velitelství sborů se skládaly především ze záložníků, nicméně u každého z nich působilo v rámci štábu i několik příslušníků Pravidelné armády, kteří vykonávali správní úkoly v souvislosti s podřízenými jednotkami Organizované zálohy. V roce 1925 byla tato velitelství deaktivována kvůli rozpočtovým škrtům a snaze kongresu o jejich likvidaci, nicméně zůstala organizována záložníky. Funkce velitelství sborů ve většině sborových oblastí převzali Nedivizní skupina a Dělostřelecká skupina. Sbory měly tabulkově dané počty příslušníků a podřízených jednotek.


V srpnu 1927 byly I., II. a III. sbor vyjmuty z Organizované zálohy a demobilizovány. Naopak v rámci Pravidelné armády vznikly tři nové sbory - XX., XXI. a XXII. sbor. Tyto sbory byly přiděleny do I., II. a III. sborové oblasti a podřízeny nově vzniklé 7. armádě. Tak vznikl základ pro uskupení, kolem kterého by v případě nutnosti mohly být rychle mobilizovány existující jednotky pozemního vojska. V říjnu roku 1927 byly tyto sbory přejmenovány na I., II. a III. sbor. Rovněž v srpnu 1927 byly IV. až VII. sbor vyjmuty z O.R. a přiděleny R.A. VIII. a IX. sbor prošly stejným procesem až v říjnu 1933. Další novinkou ze srpna 1927 bylo zřízení I. jezdeckého sboru (I Cavalry Corps) v rámci R.A. Mělo se jednat o flexibilní velitelství s jednotkami přidělovanými podle aktuální potřeby.


V říjnu 1933 prodělala řada sborů v souvislosti se zavádění plánu na čtyři armádní velitelství změny v podřízenosti armádám. XI. až XIX. sbor byly vyjmuty z R.A. a demobilizovány. Místo nich byly zřízeny nové sbory, které nesly stejné číslo, ale v rámci O.R. I. až IX. sbor byly částečně aktivovány, přičemž personál velitelství byl sdílen s personálem sborových oblastí. Stále ale nedošlo k přidělení velících generálů a sbory nepůsobily jako orgány velení a řízení. Ačkoliv tedy velitelství sborů byla ve dvacátých a třicátých letech spíše papírovými jednotkami, přeci jen se občas účastnili štábních cvičení a manévrů. Řada příslušníků, gardistů i záložníků tak měla příležitost získat vyšší štábní výcvik pro vyšší jednotky.


V říjnu 1939 bylo velitelství IV. sboru aktivováno ve Fort Benning a mělo sloužit pro potřeby zimních a jarních manévrů, během nichž byla testována nová divizní, tzv. triangulární, struktura. I. až III. a V. až IX. sbor byly aktivovány mezi srpnem a prosincem 1940, neboť měly převzít řízení a velení nad právě mobilizovanými divizemi Pravidelné armády a Národní gardy. Sbory vyšších čísel byly aktivovány až po Pearl Harboru.
URL : https://www.valka.cz/Nastin-organizacni-historie-americke-armady-v-letech-1900-1941-t141260#459194 Verze : 2

Tankové jednotky




Úkolem tankových jednotek byla podpora pěchoty, jíž měly umožnit nepřerušené vedení útočných operací pomocí palebné síly a manévrovatelnosti. V prvních poválečných letech vojáci a politici vedli četné diskuse o budoucnosti tehdejšího Tankového sboru (Tank Corps). Zákon o národní obraně z roku 1920 přiřadil tankové jednotky pěchotě. Vedle tohoto rozhodnutí měl na doktrínu a organizační vývoj tankových jednotek v meziválečném období vliv i odpor jezdectva k zavádění tét technické novinky. Tankové jednotky Pravidelné armády navazovaly na tankové jednotky z první světové války.


V roce 1921 byla v marylandském Camp Meade z dosavadních jednotek zřízena 1. tanková skupina (1st Tank Group) a čtyři prapory - jeden zvláštní (special), dva lehké (light) a jeden těžký (heavy). Avšak po krátké době byla skupina vzhledem k rozpočtovým omezením nucena omezit své jednotky. I přesto byl v roce 1923 na papíře zřízen pátý prapor, tentokrát těžký. Tři z pěti praporů zůstaly ve dvacátých letech aktivní a dva zbývající byly převedeny pod RAI. V roce 1921 došlo také ke zřízení dalších čtyř tankových skupin a jedenadvaceti praporů v rámci Organizované zálohy. V roce 1924 byly zřízeny další tři prapory, avšak v roce 1928 byl počet praporů naopak o tři snížen. Ve stejné době byly zřízeny další tři velitelství tankových skupin.


V roce 1930 byly tankové formace všech armádních komponent zreorganizovány a přejmenovány na tankové pluky (tank regiment). V roce 1932 následovalo další přejmenování - na pěší pluky, přičemž v závorce bylo uvedeno, zda jde o pěší pluk (lehkých tanků) [Infantry Regiment (Light Tanks)], pěší pluk (středních tanků) [Infantry Regiment (Medium Tanks)] či pěší pluk (těžkých tanků) [Infantry Regiment (Heavy Tanks)].


Americká armáda nevynechala ani experimentování s novými koncepty využití tanků na bojišti, které uvažovaly o samostatnější roli tanků. V roce 1928 a 1930 byla postupně zřízena dvě experimentální mechanizovaná uskupení (Experimental Mechanized Force). Jednalo se o reakci na britské pokusy o zřízení jednotky, která měla mít vysokou palebnou sílu a rychlost. Uskupení stála na brigádním stupni a byla sestavena z různých tankových a motorizovaných jednotek II. a III. sborové oblasti. Hlavním úkolem těchto formací bylo otestování nových zbraní a nových konceptů mobilního boje. Testy naznačily, že se jedná o slibnou cestu dalšího vývoje, a tak byly součásti druhého uskupení zreorganizovány v dočasně existující Mechanizovaný jezdecký pluk (Mechanized Cavalry Regiment). Ten se stal základem pro zformování 7. jezdecké brigády (mechanizované) [7th Cavalry Brigade (Mechanized)]. Ta se v roce 1940 stala základem pro 1. obrněnou divizi (1st Armored Division). Zde se již nejednalo z doktrinálního hlediska o jednotku, která měla svými tanky přímo podporovat pěchotu, nýbrž o jednotku, jejíž tanky měly, podobně jako obdobné britské či německé jednotky, samostatně manévrovat a prorážet obranná postavení nepřítele.
URL : https://www.valka.cz/Nastin-organizacni-historie-americke-armady-v-letech-1900-1941-t141260#459211 Verze : 5

Pěší divize




Na jaře 1919 svolal generál Pershing Nejvyšší radu, aby, mimo jiné, provedla analýzu efektivnosti tzv. čtvercových divizí, které sestávaly ze dvou pěších brigád po dvou plucích, brigády polního dělostřelectva a divizních jednotek, a čítala tak 29 000 příslušníků, což byl zhruba ekvivalent sboru v evropských armádách. Pershing podporoval tzv. trojúhelníkovou divizi, která sestávala jen ze tří pluků a čítala 17 000 mužů. Generál proto poslal výslednou zprávu Organizačnímu výboru (Committee on Organization) Ministerstva války (War Department) doplněnou o svůj pohled. Výbor v té době řešil otázku struktury poválečných divizí. Za účelem vyřešení problému byla sestavena Lassiterova komise, která tabulkovou organizační strukturu vypracovala. Divize se příliš nelišila od té prvoválečné, ačkoliv počet příslušníků byl snížen na necelých 20 000. Čtvercová struktura v podobě dvou brigád o celkem čtyřech pěších plucích zůstala zachována. Mírové počty mužstva byly stanoveny na 11 000. V průběhu meziválečného období došlo k několika změnám: bylo odstraněno divizní letectvo, naopak byl přidán pluk středního dělostřelectva, brigáda polního dělostřelectva byla motorizována a logistické jednotky byly rozšířeny.


Mobilizační plány počítaly s 57 pěšími divizemi. Dvanáct z nich mělo být zařazeno v Pravidelné armádě - po jedné v devíti sborových oblastí a po jedné v každé ze tří zámořských držav. Osmnáct divizí mělo být zařazeno v rámci Národní gardy - po dvou v každé sborové oblasti. V každé sborové oblasti tak měly být dohromady tři divize z řad RA a NG (1+2). Tyto měly být součástí sboru s nižším číslem. Sbor s vyšším pořadovým číslem měl pak sestávat z divizí Organizované zálohy. Těchto divizí bylo 27, pro každou sborovou oblast tedy tři. V každé sborové oblasti se tedy počítalo se šesti divizemi (1x RA, 2x NG, 3x OR).


Divize pravidelné armády
Divize RA umístěné na území kontinentálních USA obdržely pořadová čísla od 1. do 9. Divize umístěné v zámořských državách nesly jména těchto držav - Panamská průplavová divize (Panama Canal Division), Havajská divize (Hawaiian Division) a Filipínská divize (Philippine Division). Tyto divize nesly jména držav i z toho důvodu, že se nepočítalo s jejich nasazením mimo tato teritoria. Jim podřízené jednotky obdržela pořadová čísla odpovídající stavu, jako by byly podřízeny 10. až 12. divizi. Prvních devět divizí navazovalo na divize zřízené v době první světové války. Osm prvních prošlo nasazením ve Francii. Devátá neopustila území USA. Zámořské divize byly nově zřízené bez návaznosti na prvoválečnou 10. až 12. divizi. Rozpočtová omezení nedovolila RA udržovat v USA devět plnohodnotných divizí. V roce 1921 proto byly 4. až 9. divize částečně deaktivovány. Reprezentovány byly nadále pouze stejně očíslovanou brigádou zesílenou o alespoň jeden prapor polního dělostřelectva, pozorovací eskadru a další zabezpečovací jednotky. V polovině dvacátých let navíc přestala takřka existovat velitelství 1. až 3. divize, ačkoliv jim podřízené jednotky zůstaly aktivní. Zůstal jen velitel a několik štábních důstojníků. Ti ale zajišťovali jen správní činnost, o výkonu velitelských funkcí či pořádání řádných cvičení nemohla být řeč. Určitou výjimkou bylo velitelství 2. divize, neboť tato divize vykonávala hlídkovou činnost na mexické hranici a celá byla umístěna na jednom místě, v texaském Fort Sam Houston.


V roce 1926 si vojenské špičky a plánovači uvědomili, že tento stav neumožňuje v případě akutní potřeby zajistit efektivní a rychlé zahájení činnosti divizí. Přijali proto několik opatření. Velitelé 2. a 9. sborové oblasti vrátili zpět většinu velitelských funkcí 1. a 3. divizi a navíc nechali doplnit jejich štáby dalšími lidmi. Aby mohlo být šest deaktivovaných divizí v případě potřeby rychle doplněno na válečné počty, přistoupilo ministerstvo války k přidělení záložních důstojníků k jednotkám RAI spadajících pod tyto divize. Z těchto jednotek RAI se tak v podstatě staly jednotky záložní. U 5. sborové oblasti zašli v případě 5. divize tak daleko, že divizní velitelství bylo zorganizováno podle divizí O.R. Ve výsledku nebyl ve štábu a velitelství divize žádná důstojník v aktivní službě, přiděleni byli jen záložníci. Žádná z těchto šesti divizí neměla přiděleného velícího generála. Tuto funkci vykonával velitel příslušné sborové oblasti. V roce 1927 byl uskutečněn další krok směrem k možnosti rychlejší mobilizace. Všechny aktivní pěší brigády spadající pod 4. až 9. divizi byly soustředěny pod 4. až 6. divizi. Ty tři divize tak mohly být podle názoru armádních plánovačů lépe zmobilizovány díky tomu, že měly dvě aktivní brigády. Později ale tento názor přehodnotili a brigády se v roce 1933 vrátily zpět. Stav, kdy de facto existovaly tři divize a šest zesílených brigád přetrval až do října 1939, kdy začal proces reorganizace divzí na trojúhelníkovou sestavu.


Zámořské divize sice také trpěly řadou problémů, ale celkově byl jejich stav lepší. Nejlépe na tom byla Havajská divize, která se nejvíce blížila válečnému stavu. Tyto divize byly zřízeny v roce 1921. Havajská divize dokončila proces výstavby již na jaře následujícího roku. Filipínská divize, skládající se z příslušníků RA a Filipínských průzkumníků (Philippine Scouts), neměla dělostřelecký pluk, muniční trén, část ženijního a sanitního pluku a řadu další menších specializovaných jednotek. Panamská průplavová divize neměla jeden pěší pluk a ambulantní rotu. I tyto zámořské divize poznamenaly rozpočtové škrty. V roce 1931 zůstala Havajská divize v podstatě nedotčena, ale Filipínská divize musela deaktivovat celou pěší brigádu. Panamská průplavová divize přišla o pěší brigádu, takřka celou brigádu polního dělostřelectva a část logistiky. V roce 1932 byla panamská divze deaktivována a jí dosud podřízené jednotky zorganizovány do dvou sektorových velitelství, které měly být efektivnější v případě ohrožení průplavového pásma. Na podzim 1941 byla Havajská divize rozdělena na dvě divize trojúhelníkové struktury - 24. a 25. divizi. Filipínská divize si sice až do zajetí v roce 1942 oficiálně zachovala čtvercovou strukturu, ale prakticky se jednalo od podzimu 1941 o trojúhelníkovou divizi. V roce 1940 byla v panamském pásmu zřízena formace s názvem Panamské průplavové mobilní uskupení (the Panama Canal Mobile Force). Odpovídalo zhruba divizi a přešly pdo něj takřka všechny dosud aktivní jednotky kdysi spadající pod původní divizi.



Národní garda
V roce 1920 bylo rozhodnuto, že Národní garda má sestávat z osmnácti divizí s pořadovými čísly 26 až 45, přičemž dvě čísla neměla být použita. V každé sborové oblasti měly být dislokovány dvě divize NG. Čísla měla být přidělena v návaznosti na čísla divizí z doby první světové války. Číslo 42 nebylo přiděleno, neboť tato divize sestávala z mužů z příliš mnoha států. 4. sborová oblast si měla vybrat z čísel 30, 31 a 39. Původně si vybrala čísla 30 a 39, číslo 31 nebylo použito. V roce 1923 došlo k výměně. Číslo 39 bylo opuštěno a nahraženo číslem 31. Na jaře 1921 byla přidělena většina podřízených jednotek a probíhalo formování divizí. K dokončení organizování divize bylo nutno dosáhnout stavu, kdy bylo 75 procent podřízených jednotek zformováno a uznáno federálními orgány. Ke konci roku 1924 bylo uznáno třináct velitelství divizí ze zmíněných osmnácti. Poslední byla uznána 35. divize, která pocházela z Kansasu a Missouri, a to v roce 1935. S výjimkou tří divizí (43., 44., 45. divize) byly ostatní aktivní již v době první světové války. Jednotky z Connecticutu, New Hampshire, Vermontu a Maine spadaly za války pod 26. divizi. Ta nyní zahrnovala jen jednotky z Massachusetts a jednotky ze čtyř států Nové Anglie nyní spadaly pod novou 43. divizi. 44. divize zahrnovala především New Jersey, jedna brigáda zahrnovala New York a pluk polního dělostřelectva Pennsylvanii. Dříve tyto státy odesílaly jednotky do 27., 28. a 29. divize. 45. divize zahrnovala Oklahomu, Colorado, Nové Mexiko a Arizonu. Jednotky z Oklahomy dříve spadaly pod 36. divize, která teď zahrnovala pouze Texas. Jednotky z dalších tří států dříve spadaly pod 40. divizi, která nyní zahrnovala Kalifornii, Utah a Nevadu. Divize NG byly stejně jako divize RA postiženy rozpočtovými škrty a nezájmem politiků o vojenské záležitosti. Nedošlo tak k naplnění počtů mužstva a některé plánované podřízené jednotky nebyly zřízeny.



Organizovná záloha
Divize OR měly čísla 46 až 91 a 94 až 104. Divize s čísly 76 až 101 existovaly již v době první světové války, přičemž 76. až 91. divize prošly nasazením ve Francii. Divize 102 až 104 byly nové. 92. a 93. divize také sloužily ve Francii. Jednalo se o černošské jednotky a Ministerstvo války nepočítalo s vytvářením černošských jednotek v mírové době. Zvažováno bylo i obnovení Portorické divize, ale nedošlo k tomu. Každá sborová oblast měla přiděleny tři divize O.R., které byly podřízeny sboru s vyšším pořadovým číslem. I divize O.R. měly co nejvíce zahrnovat státy, z nichž pocházela většina mužstva v době první světové války. Vzhledem ke vzniku donývh divizí došlo i v jejich případě k určitým změnám geografické příslušnosti. Jakmile bylo určeno sídlo velitelství a podřízených jednotek, byl ustanoven štáb z řad příslušníků R.A., který začal kontaktovat důstojníky ORC a pomocí sdělovacích prostředků organizovat nábor. Počty důstojníků divizí O.R. mohly dosáhnout plných stavů, ale legislativa neumožňovala naplnit stavy mužstva na víc jak 33 procent. Vzhledem k tomu, že příslušníci mužstva neměli žádné finanční výhody, nebyl o službu v ERC moc velký zájem. Zato stavy důstojníků se takřka naplnily vzhledem k počtu záložních důstojníků sloužících v první světové válce a počtu absolventů ROTC a CMTC.


Zpočátku zastával funkci velitele všech tří divizí velitel sborové oblasti.
URL : https://www.valka.cz/Nastin-organizacni-historie-americke-armady-v-letech-1900-1941-t141260#459435 Verze : 1
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více