Main Menu
User Menu

Nakadžima E4N

Nakajima E4N - přehled verzí

Nakajima E4N - přehled verzí


中島 九〇式二号水上偵察機 – Nakadžima Kjúdžú-šiki ni-gó suidžó teisacuki- Námořní průzkumný plovákový letoun Typ 90-2
中島 九〇式二号偵察機三型 –Nakadžima Kjúdžú-šiki ni-gó tejsatsu-ki san-gata - Námořní palubní průzkumný letoun Typ 90-2-3


Spojenecké kódové jméno: -
Japonské jméno: ?



Označení Provedení letounu - popis
Nakajima E4N1 Type 90-2-1 prototypy, dvouplovákové provedení
Nakajima E4N2 Type 90-2-2 sériová výroba, jeden plovák pod trupem
Nakajima E4N2-C Type 90-2-3 palubní verze s kolovým podvozkem
Nakajima E4N3 Type 90-2-3 pozemní průzkumná verze
Nakajima P-1 jednomístná poštovní verze, úprava
Nakajima Giyu-11 jeden ze dvou prototypů byl upraven pro civilní dopravu





Výrobce Období výroby
Nakajima Hikoki K. K., Ota 1930 2 prototypy E4N1
Nakajima Hikoki K. K., Ota
1931 – 1936 80 sériových letounů E4N2
Kawanishi Kokuki K. K., Naruo 1932 – 1934 67 sériových letounů E4N2
Nakajima Hikoki K. K., Ota 1933 - 1936 5 letounů E4N2-C
Nakajima Hikoki K. K., Ota 1934 projekt a maketa E4N3
Nakajima Hikoki K. K., Ota 1933 - 1936 9 poštovních Nakajima P-1, přestavěných z E4N2-C
Nakajima Hikoki K. K. 1933 - 1936 1 civilní Giyu-11, přestavěn z prototypu



Použité prameny:
René J. Francillon Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press, Annapolis Maryland, Reprinted 1990, ISBN-0-87021-313-X
Robert C. Mikesh and Shorzoe Abe, Japanese Aircraft 1910-1941, Naval Institute Press Annapolis, Maryland 21402, 1990, ISBN: 1-155750-563-2
Tadeusz Januszewski a Kryzysztof Zalewski, Japońskie samoloty marynarski 1912-1945, díl 1., Lampart, rok 2000, ISBN: 83-86776-50-1
http://www.airwar.ru/enc/other1/e4n.html
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Nakadzima-E4N-t127917#432417Verze : 1
MOD

Historie:




Japonské námořní letectvo (Kaigun Kōkū Hombu) získalo koncem dvacátých let letoun Vought O2U-1 Corsair, japonští námořníci letoun testovali a porovnávali jej s vlastním plovákovým letounem typu 15 (E2N2), japonský letoun ve zkouškách obstál, ale bylo rozhodnuto, že letoun si prohlédnou konstruktéři společnosti 中島飛行機株式会社 - Nakajima Hikōki Kabushiki Kaisha (dále jen Nakadžima). Stalo se tak ještě v roce 1930, inženýr Šinobu Micutake a jeho tým se konstrukci letounu důkladně seznámili. Námořní letectvo ještě v tomto roce vyzvalo společnosti 愛知航空機株式会社 - Aichi Kōkūki Kabushiki Kaisha (dále jen Ajči), 川西航空機株式会社 – Kawanishi Kōkūki Kabushiki Kaisha (dále jen Kawaniši) a Nakadžima, aby postavily po dvou prototypech průzkumných hydroplánů – nástupců typu 15. Prototypy byly označeny jako typ 90, Ajči typ 90-1, Nakadžima typ 90-2 a konečně Kawaniši typ 90-3. Soutěž vyhrála podmínečně společnost Ajči, která musela na svém prototypu E3A1 provést rozsáhlé změny a tak nakonec společnost Nakadžima uspěla se svým typem 90-2, zkráceně E4N.


První dva prototypy E4N1 byly dokončeny ještě v prosinci 1930 a bylo na nich vidět, že se konstruktéři nechali značně ovlivnit konstrukcí Voughtu. Konstrukce byla smíšená, trup byl svařen z ocelových trubek, legovaných chromem a molybdenem, přední část trupu byla kryta hliníkovým plechem a zadní část byla potažena plátnem. Křídla měla kostru dřevěnou a potah byl plátěný. Na rozdíl od jednoplovákového O2U-1 byl japonský stroj dvouplovákový, byla to však špatná cesta, plováky byly těžké a měly velkou boční plochu a tím měl japonský letoun malou obratnost. Poháněn byl britským motorem Jupiter VI. Konstrukce byla uzpůsobena pro katapultovaný vzlet z bitevních lodí a křižníků.
Jeden z prototypů (možná oba) byl zakoupen sdružením Kaibo Gikai a následně byl upraven pro civilní dopravu, dostal uzavřenou kabinu pro dva cestující. Létal u společnosti Tokyo Koku Yuso Kaisha na trase Tokio – Šimizu a Šimoda,byl přeznačen na Giyu-11.


Vývoj námořního letounu pokračoval jiným směrem, bylo zmenšeno rozpětí křídel, zvětšena ocasní plocha tak, aby byla kompenzována boční plocha obou plováků. Motor byl změněn za japonský Nakadžima Kotobuki 1, nový stroj byl označen jako Nakadžima E4N2 model 1, nebo také typ 90-2-1, v tomto provedení bylo vyrobeno pouze několik málo letadel.
Tyto letouny byly brzy nahrazeny novou verzí, která měla již jeden hlavní a dva pomocné plováky, touto úpravou se zlepšila ovladatelnost i obratnost letounu, motor Kotobuki 1 byl brzy nahrazen motorem Kotobuki 2 Kai 1, který byl zakrytován prstencem typu Townend a motor poháněl kovovou dvoulistou vrtuli Hamilton Standard. Toto provedení již bylo standardem typu 90-2-2 nebo zkráceným označením E4N2. Na výrobě se podílela také společnost Kawaniši. Tento plovákový letoun byl poměrně rozšířen na palubách křižníků a bitevních lodí, jeho obratnost se údajně dala srovnat se soudobými stíhačkami a pevnost konstrukce snesla srovnání se střemhlavým bombardérem. V roce 1932 několik letounů E4N2 zasáhlo do operací při Šanghajském incidentu.


Japonské námořnictvo vyzvalo konstrukční tým společnosti Nakadžima, aby upravil letoun pro provoz z palub letadlových lodí, americký vzor tuto úpravu umožňoval. Brzy nato vzniká palubní průzkumný letoun typu 90-2-3, známější pod krátkým označením E4N2-C, podvozek byl kolový s pevnou ostruhou a výklopným hákem pro zachycení brzdících lan. U této verze je nejasný počet vyrobených strojů, někteří autoři uvádějí pět letadel, ale jinde je uvedeno i 67 letadel. (Podle mého názoru se zde mylně uvádí celková výroba plovákové verze E4N2 u společnosti Kawaniši a letouny E4N2-C byly vyrobeny pouze pro testování v počtu pěti kusů)


Poslední námořní verzí měl být průzkumný letoun pro pozemní základny typ 90-2-3 nebo také E4N3 (Zde by mělo být doplňující písmeno C popř. R, protože šlo o změnu určení). Letoun však nepřekročil stádium projektu a byl ukončen, protože byl upřednostněn právě vznikající průzkumný plovákový letoun typu 95 nebo také E8N1 Dave.


V civilní službě se uplatnilo asi devět letounů Nakadžima P-1, vzniklých úpravou z vyřazených E4N2-C a E4N2, tyto letouny přepravovaly poštovní náklady.


Použité prameny:
Robert C. Mikesh and Shorzoe Abe, Japanese Aircraft 1910-1941, Naval Institute Press Annapolis, Maryland 21402, 1990, ISBN: 1-155750-563-2
Tadeusz Januszewski a Kryzysztof Zalewski, Japońskie samoloty marynarski 1912-1945, díl 1., Lampart, rok 2000, ISBN: 83-86776-50-1
http://www.airwar.ru/enc/other1/e4n.html
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Nakadzima-E4N-t127917#432656Verze : 0
MOD