Junkers Ju 21

Při zahájení spolupráce mezi sovětskou vládou a společností Junkers projevili Rusové kromě plovákového průzkumného letounu Ju 20 zájem také o kolový průzkumný stroj. Šéfkonstruktér Junkersu Ernst Zindel k tomuto účelu upravil předchozí projekt, hornoplošník T.19. Práce na projektu s počátečním označením J.21 začaly v únoru 1923 a první prototyp, sériové číslo 354, byl v Dessau dokončen v červnu, kdy byl také zalétán Wilhelmem Zimmermanem. J.21 sdílel se svým předchůdcem mnoho společného, včetně pokrokových prvků jako nádrží na bocích trupu, které bylo možné v případě nouze odhodit, a samozřejmě také Junkersův obvyklý potah vlnitým plechem. Problémy s konstrukcí křídla vedly k zmenšení jeho rozpětí o čtvrtinu a dalším postupným úpravám, přesto se Junkersu nepodařilo dosáhnout původně požadovaných výkonů. Po dokončení vývoje byly oba vyrobené stroje, č. 354 a 355, v souladu s označením svého předchůdce přejmenovány na "cvičný" T.21.


Navzdory horším výkonům byly podklady pro výrobu předány pobočce ve Fili, kde byla v srpnu 1923 zahájena sériová výroba 120 kusů pod označením Ju 21. K testům byly do Ruska dopraveny také oba T.21. Navzdory výměně motorů za BMW IVa místo BMW IIIa, použitých u prototypů, se výkony příliš nezlepšily. Stále byly Ju 21 neohrabané, špatně manévrovaly a trěly vysokou přistávací rychlostí. V některých ohledech, jako ve vytrvalosti, dokonce zaostávaly za starými DH.9A, které měly nahradit (2,5 hodiny oproti 4 u DH.9A). se pokusil několik strojů vylepšit pomocí zástavby svých motorů Junkers L2 a L5, ale výsledky byly stále horší než původně očekávané, takže nebyl důvod měnit zaběhlou sériovou výrobu. Ju 21 proto byly ve službě jen tak dlouho, dokud nebyla v dostatečném počtu k dispozici náhrada, Polikarpov R-1 - v podstatě kopie DH.9A. Ju 21 byly potom převedeny do civilních služeb jako poštovní a dopravní. Německá armáda původně Ju 21 také zvažovala, pro svou tajnou výcvikovou základnu v Lipecku, ale s ohledem na ruské zkušenosti raději zvolila konkurenční typy od Albatrosu (L-76a) a Heinkelu (HD.17). Sériová výroba chystaná v Dessau pod označením H.21 byla proto zrušena, byť některé prameny mluví o jednom vyrobeném stroji. Souběžně s T.21/Ju 21 vznikl také stíhací prototyp T.22/Ju 22, který ovšem měl ještě horší parametry a do sériové výroby se nedostal.



Zdroj:
Kroschel, G., Stützer, H. Die deutschen Militärflugzeuge 1919 - 1934, Weltbild Verlag, Augsburg 1994. ISBN 3-89350-693-4
http://www.airwar.ru/enc/other1/ju21.html
http://www.wida.cz.cc/hjunkers/ju_h21_a1.htm
http://de.wikipedia.org/wiki/Junkers_Ju_21
http://de.wikipedia.org/wiki/Junkers_T_21