Jokosuka H5Y [Cherry]

Jokosuka H5Y - přehled verzí

Yokosuka H5Y - přehled verzí


空技廠 九九式飛行艇 - Kūgishō kyū kyū shiki hikōtei - Yokosuka Navy Type 99 Flying Boat


Allied reporting name: "Cherry"



Označení Provedení letounu - popis
Yokosuka H5Y1 11 první dva prototypy, které byl s výtkami přijaty do výzbroje
Yokosuka H5Y2 12 sériově vyrobené stroje s mírně prodlouženým a vyztuženým trupem




Výrobce Období výroby Vyrobeno kusů
広海軍工廠 - Hiro Kaigun Kōshō (Hiroshō), Hiro (Hiro Naval Arsenal) 1936 2 prototypy H5Y1 určené ke zkouškám
第十一海軍航空廠 - Dai-Jūichi Kaigun Kōkū-shō (11th Naval Air Arsenal), Hiro 1939 – 1941 16 sériových letounů H5Y2
川西航空機株式会社 – Kawanishi Kōkūki Kabushiki Kaisha, Nauro 1941 2 sériové letouny H5Y2



Použité prameny:
René J. Francillon Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press, Annapolis Maryland, Reprinted 1990, ISBN-0-87021-313-X
William Green, Warplanes of the Second World War, Volume Five: Flying Boats, London, Macdonald & Co.(Publishers) Ltd., 1962, Revised and reprinted 1968, pp. 136-137, ISBN 356-01449-5.
Tadeusz Januszewski a Kryzysztof Zalewski, Japońskie samoloty marynarski 1912-1945, tiel 2, Lampart, rok 2000, ISBN 83-86776-00-05
http://www.combinedfleet.com/ijna/h5y.htm
http://www.airwar.ru/enc/sww2/h5y.html
http://military.sakura.ne.jp/ac/h5y.htm
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Jokosuka-H5Y-Cherry-t198941#570332 Verze : 2

Yokosuka H5Y


空技廠 九九式飛行艇 - Kūgishō kyū kyū shiki hikōtei - Yokosuka Navy Type 99 Flying Boat


Allied reporting name: "Cherry"


Historie:
Japonské námořní letectvo (海軍航空本部 - Kaigun Kōkū Hombu) v únoru 1934 sestavilo specifikace plánu rozvoje označené 9-Shi, zde byly formulovány technické podmínky a požadavky na nová letadla, která námořnictvo po výrobcích letecké techniky požadovalo. Kaigun Kōkū Hombu v té době požadovalo tyto kategorie letadel:
palubní stíhací letoun – vznikají projekty A5M1 a A5N1
palubní torpédový bombardér – vznikají projekty B4M1, B4N1 a B4Y1
pozemní útočný bombardér – vzniká projekt G3M
malý průzkumný plovákový letoun – vzniká projekt E9W1
noční průzkumný plovákový letoun – vznikají projekty E10A1 a E10K1
průzkumný velký létající člun – vzniká projekt H6K
průzkumný střední létající člun – vzniká projekt H5Y


Musím ještě poznamenat, že Japonci označením nerozlišovali mezi plovákovým letounem a létajícím člunem, takže označení plovákový letoun a létající člun jsem použil spíše pro naši jednodušší orientaci, Japonci používali pro bližší rozlišení pak velikost letounu, popřípadě počet členů osádky.


Projektu na posledně jmenované požadované kategorii, tedy na středním létajícím člunu se ujal 第一海軍航空技術廠 - Dai-Ichi Kaigun Kōkū Gijutsu-shō neboli - 1. námořní letecký technický arzenál v Jokosuce. Konstrukční tým zde řídil 海軍少佐 - Kaigun-shōsa (Lt Cdr) - Jun Okamura, který již dříve pracoval na létajících člunech Hiro H3H1 a H4H. Nově navržený letoun se velmi podobal svému většímu současníku létajícímu člunu Kawanishi H6K Mavis. Letoun byl navržen jako celokovový hornoplošník, křídlo bylo neseno na vzpěrách nad trupem, podoba s H6K byla téměř dokonalá, nejpodstatnější rozdíl byl v počtu motorů, velký hydroplán byl poháněn čtveřicí motorů, kdežto Okamurův projekt počítal s pohonem dvou čtrnáctiválcových motorů Mitsubishi MK1A Shinten, každý o výkonu 1 200 koní. Motory byly uloženy v centroplánu křídla nedaleko od sebe. Předložený projekt byl námořnictvem schválen a následně byla objednána stavba dvou prototypů. Oba prototypy se stavěly v jiném námořním arzenálu, tentokrát v Hiru (広海軍工廠 - Hiro Kaigun Kōshō (Hiroshō)), nepodařilo se mi zjistit, zda šéfkonstruktér Okamura do Hira následoval svůj projekt, nebo zda projekt následoval Okamuru. Jisté ale je, že v roce 1936 byly oba prototypy postaveny a neprodleně byly zahájeny i jejich zkoušky.


Dokončené prototypy nevypadaly vůbec špatně, ba naopak, dalo by se říci, že byly značně elegantní, ale tím končily dobré zprávy, výkony byly slabé a zůstaly daleko za požadavky Kaigun Kōkū Hombu, na vině byl nedostačující výkon obou požitých motorů a hydroplán tak byl podmotorovaný. Dobré nebyly ani nautické vlastnosti člunového trupu a navíc, jeho konstrukce měla značné potíže se strukturální pevností. Kaigun Kōkū Hombu přes značné výhrady, přijalo hydroplán do své výzbroje pod zkráceným označením H5Y1 11, Japonci však častěji používají úplné označení - „Létající člun Typ 99 Model 11“. Císařské námořní letectvo však prosadilo některé úpravy, když objednalo stavbu dalších osmnácti strojů. Ve snaze vylepšit nautické a strukturální vlastnosti byl mírně prodloužen trup, hmotnost prázdného stroje provedenými úpravami stoupla o necelých 300 kilogramů, proto bylo poníženo užitečné zatížení. Upravený letoun byl označen jako H5Y2 12 a unesl dvě dvěstěpadesátikilové pumy, nebo čtyři pumy poloviční ráže, výzbroj byly tvořena dvojící kulometů typu 97 puškové ráže. Jeden kulomet byl v přední části trupu a střílel z bočních oken, druhý byl ve střelecké věži pod výškovkou, několik letounů neslo ještě třetí kulomet shodného typu, ten byl ve velké prosklené kabině. Osádka letounu byla šestičlenná. Výkony zůstaly takřka nezměněné, tedy slabé, slušná byla letová vytrvalost, letoun vydržel ve vzduchu 26 hodin a mohl doletět na maximální vzdálenost 4 700 km. To ho předurčovalo k protiponorkovému hlídkování, tento úkol plnilo několik hydroplánů a potom nesly čtyři hlubinné nálože. Protože se konstruktérům nepodařilo zvýšit výkony, další stroje tohoto typu již Kaigun Kōkū Hombu neobjednalo. Poslední létající čluny námořnictvo převzalo v roce 1941, kdy byla jejich výroba ukončena, poměrně brzy však přešly do druholiniové služby a sloužily především u Takuma Kōkūtai jako dopravní nebo pro výcvik nových osádek, než byly nahrazeny výkonnějšími čtyřmotorovými Kawanishi H6K Mavis. Jeden letoun byl využíván k meteorologickému průzkumu, s civilní imatrikulací J-AAMG.

Spojenecká zpravodajská služba tomuto stroji přidělila kódové jméno Cherry a mylně o něm předpokládala, že je využíván v mnohem větším počtu.

Použité prameny:
René J. Francillon Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press, Annapolis Maryland, Reprinted 1990, ISBN-0-87021-313-X
William Green, Warplanes of the Second World War, Volume Five: Flying Boats, London, Macdonald & Co.(Publishers) Ltd., 1962, Revised and reprinted 1968, pp. 136-137, ISBN 356-01449-5.
Robert C. Mikesh and Shorzoe Abe, Japanese Aircraft 1910-1941, Annapolis, Naval Institute Press, 1990, ISBN 1-55750-563-2.
Tadeusz Januszewski a Kryzysztof Zalewski, Japońskie samoloty marynarski 1912-1945, tiel 2, Lampart, rok 2000, ISBN 83-86776-00-05
http://www.airwar.ru/enc/sww2/h5y.html
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Jokosuka-H5Y-Cherry-t198941#570333 Verze : 3
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy


Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více