I. Neolit v Mezopotámii

Neolit v Mezopotámi


Území Předního východu bylo osídleno již ve starší době kamenné, a to druhem Homo Sapiens Neandretalis (jeskyně Šanídár - SV Irák - 50 - 40 tisíc let př.n.l.) Paleolitičtí si opatřovali obživu sběrem rostliné a živočišní potravy (zrní, plody, sběr drobných živočichů) i lovem (gazely, jeleni, kanci).


Více archeologických pramenů pochází teprve z mladší doby kamenné (neolitu). Docházelo k zásadním změnám způsobům života. Lidé začínají žít ve stálých sídlištích (vesnicích) a postupně se lidé mění v zemědělce nebo pastevce, a přestávají se spoléhat na lov, který zůstává pouze doplňkový zdroj obživy.


Vznik zemědělství byl dlouhodobým a velice složitým procesem, který již nelze přeně rekonstruovat, a není také zcela jasné, proč se tak dělo (jsou úvahy o růstu populace, o změně klimatických podmínek po dobách ledových). Tento proces se datuje do mezolitu (10000 - 8000 př.n.l.).
V první fázi se jednalo pravděpodobně především o intezivní sběr rostlinné potravy (semena divokých obilovin) a lov zvířat. Po tomto zřejmě začala snaha o zintezivňování výnosů tak, ale začalo též vysévání divokých rostlin a odchytávání divokých zvířat do ohrad. Znich byly později vyšlechtěny domestikovaná zvířata.
Ke vzniklo zemědělství došlo v oblasti tzv. úrodného půlměsíce (dnešní Irák, Sýrie, Libanon, Izrael). V celé této oblasti nyní ještě existují původní roztliné druhy. Nejstarší domestikované rostliny které lze archeologicky doložit jsou: obilniny (pšenice, ječmen), lušteniny (hrách, čočka) a též len. Archeologicky lze již doložit které jsou již vyšlechtěné a které ne. Též byly archeologicky doloženy domestikace zvířat, první byl pes, později kozy a ovce a posléze skot a prasata. Stále to však byl pouze jeden ze způsobů opatřování obživy. Například ve vesnici Tell Magzajíla (7500 - 7000 př.n.l. - SZ Irák) archeologové zjistily, že 58% kostí pochází z domestikovaných zvířat (převážně koz). V jiných lokalitách je to však zcela poměr zcela opačný. Např. předkeramická lokalita Nahal Oren (jižně od Haify), kde ze nachází až 80% kostí do divokých gazel. Avšak obecná tendence byla k oslabování významu sběru a lovu (dlouhodobý, občas i regestivní proces).
Vznik zemědělství výrazně změnil způsob života. U zemědělských populací se projevuje vazba k určitému, často i malému teritoriu, které neumožňovalo delší přesuny, než u lovců a sběračů.
Neolitičtí zemědělci žily ve vesnicích, kde měli stálé domy (obytné, skladovací, hospodářské). Začali se objevovat i první opevnění (např. Jericho nebo Tell Mazalíja). Nejstarší budovy měli kruhový nebo oválný půdorys s jedinou místností s podlahou na úrovni okolního terénu. Stěny byly z upěchovány z hlíny nebo z cihel sušených na slunci. V mezopotámii jsou nejstarší důkazy z povodí Horního Zábu (Záví Čemi, 10000 př.n.l.) a z oblasti okolo Mosulu (9.-8. tis. př.n.l.). Pozdější neolitické stavby měli spíše pravoúhlý charakter s více místnostmi (Umm Dabagíja - Hasunská kultura).
V neolitických vesnicích byli také hroby předků, které byli často pod podlahami obytných domů (pravděpodobně kvůli magickým poutům). V hrobech se nacházela pohřební výbava (nástroje, nádoby, ozdoby). Někdy byly od těl odděleny lebky, domodelovány hlínou nebo sádrou, pomalovány okrem a ozdobeny mušlemi a ukládány na vzláštní místa.
Kolem stálých vesnic se rozrostlo vědy několik přechodných tábořišť (napě. kvůli lepšímu využívání potravinových zdrojů). Usedlý způsob života měl za následek vyšší populační růst, což mělo za následek posilování zemědělství na úkor lovců/sběračů. Zvyšování populace měla tíž za následek intezivnější vzájemné styky mezi populacemi. V pozdější části neolitu a v následující chalkolitické fázi se na velkých území rozšířily jednotlivé kultury (halafská či obejdská).
Vzrůst populace vyvolával potřebu nových zdrojů. Docházelo k dlašímu zdokonalování a zvyšování objemu zemědělské výroby jednak cestou extensivní (rozšiřování ploch), a také intenzivní (zvýšení výnosů). Objevují se první pokusy o zpracování kovů a o výrobu kovových předmětů (jehlice, příspěvky, náramky), došlo ke zdokonalení zpracování kamene (pazourku a obsidiánu) a počíná výroba tkanin. Důležitou surovinou je nadále hlína, která sloužá ve stavebnictví, výrobě sošek a také výrobě keramiky (rozděluje se také podle archeologů doba předkeramická a keramická - dělící bod je okolo roku 6000 př.n.l.). Keramika byla tvarována ručně, sušena na slunci a někdy vypalovány.
Zásadní význam pro další ekonomický rozvoj měl objev umělého zavlažování, které je doloženo poprvé v lokalitách doby sámarrské, což umožnilo osídlit i jižní mezopotámii. V jižní mezopotámii nacházíme první osídlení až v následující době se rozšířila kultura obejdská. Obejdské zemědělství bylo založeno na umělém zavlažování. To vedlo k dalšímu vzrůstu hustoty osídlení.


Přehled keramických neolitických kultur v Mezopotámii

Archeologicky se v mezopotámii rozlišuje několik neolitických kultur, které se klasifikují především podle dochované keramiky, ale i podle jiných kritérií (způsob obživy, technologie na výrobu, vzhled a uspořádání budov). Nejznámější kultury jsou:


Kultura hassúnská (6500 – 5500 př.n.l.)


Její centrum se nacházelo v severní Mezopotámii, ovšem její vliv sahal od jezera Urmija (v Iránu – Hádždíd Firúz Tepe)¨na východě až po pohoří Sindžár na západě. Hlavní lokality jejího rozšíření, vnichž je doložena jsou Ninive, Tell Hasúna, Umm Dagabíja. V 1, pol. 6. tis. př.n.l. byla hassúnská kultura vytlačována kulturou halafskou a sármárrskou (obě se vyvíjeli v dosti odlišných geografických podmínkách, což mělo vliv především na způsob obživy.


Kultura samárská (6000 – 5000 př.n.l.)


Její centrum bylo ve střední mezopotámii, v oblasti s nedostatkem přirozených srážek. Poprvé je zde doloženo umělé zavlažování pozemků (např. v Čóga Mami byly objeveny zbytky velkého, 10m širokého zavodňovacího kanálu, a menší kanály, široké 2m). Objevují se obytné stavby členěné do tří částí (ústřední hala a dvě řady menších místností – Tell Abada). Výroba keramiky je nově obohacena o figurální motivy s lidskými postavami (Sámarrá, Tell as-Sauván, Čóga Mami).


Kultura halafská (5500 – 4000 př.n.l.)


Hlavním centrem halafské kultury byla severní mezopotámie a severovýchodní sýrie. Tedy se jedná o oblast s dostatkem přirozených dešťových srážek, v níž není nutné používat umělé zavlažování.. Kultura halafská ovlivnila rozsáhlé uzemí, zahrnující Sýrii, jižní a východní anatolii,Pohoří Zargoz a střední mezopotámii. Proslula předevšímskvostními nádobami s barevnou malovanou výzdobou (motivy geometrické, rostlinné i figurální). Tato kultura se pojmenovala podle pahorku Tell Halaf v severní Sýrii.


Vzájemné vztahy mezi těmito kulturami nejsou příliš jasné, všechny se ale částečně překrývají. Pro další vývoj směřující směrem k civilizaci byla pravděpodobně rozhodující Sámarrská kultura, využívající umělé zavlažování, což v následující fázi (obejdská kultura) umožnilo osídlit jižní mezopotámii a rozvinout tam intenzivní zemědělskou výrobu. Dáky soustavě zavodňovacích a odvodňovacích kanálů mohli dávní zemědělci plně využívat úrodné půdy v táto oblasti, která oplývá vydatnými zdroji (řeky Eufrat a Tigris, četné vodní plochy a zdroje podzemní vody), ale úhrnné vodní srážky dosahují minimálních hodnot (cca 240 mm za rok).


Zdroj:
Nováková, Nea, Pecha, Lukáš. Furat, Rahman: Dějiny Mezpotámie
Praha, Karolinum 1998 ISBN 80-7184-416-0
URL : https://www.valka.cz/I-Neolit-v-Mezopotamii-t66937#236726 Verze : 0
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více