>>Erbovní listina Eduarda von Bohm-Ermolli

Faleristika je nejzajímavější tehdy, pokud známe nositele řádu, osobnost i život vojáka. Se souhlasem autora Mgr. Květoslava Growky, který je mimo jiné i zkušeným faleristou se zmíníme o osobě polního maršála Eduarda von Bohm-Ermolli.


Zvýšený zájem o osobu posledního rakousko-uherského polního maršála Eduarda von Bohm-Ermoliho nás vede k opětnému představení této pozoruhodné osobnosti. Rozborem téměř zapomenutého dokumentu-erbovní listiny k rozhodnutí rakouského císaře Karla I. povýšit dne 17.srpna 1917 E.Bohm-Ermolliho, generálplukovníka a velitele armády, do stavu svobodných pánů a udělit mu erb.


Listina má podobu knihy vázané v červeném sametu o rozměrech 37x28 cm se čtyřmi pergamenovými fóliemi, ručně psanými, na třetí se pak nachází kresba erbu provedená ve zlaté barvě O.Schwarzacherem. Erb můžeme stručně popsat takto: v modrém štítě zlatý kůl s jednou modrou krokví. Na horním okraji štítu koruna svobodných pánů, nad ní turnajská přilba, klenotem je vyrůstající okřídlený zlatý kůň. Přikryvadla jsou modrozlatá.


Nás však více zaujme, že součástí textu je i soupis vyznamenání, která Bohm-Ermolli vlastnil. Pro přehlednost je uvedeme pod číslem a doplníme případným komentářem:


l. Vojenský záslužný kříž 1.třídy s válečnou dekorací a meči
- toto vyznamenání není uvedeno na prvním místě náhodou, souvisí totiž s nejvýznačnější vojenskou operací prvního roku války. Vojska 2. armády pod velením Bohm-Ermolliho dobyla 22.6.1915 zpět Lvov, který byl od počátku války ztracen. Na paměť této události byla vyražena pamětní medaile Bohm-Ermolliho a císař svým osobním listem mu udělil Vojenský záslužný kříž 1.třídy s válečnou dekorací, předal mu jej pak arcivévoda Fridrich. Meče k němu obdržel 8.10.1917 a tento kříž se dochoval.


2. Velkokříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací
- byl udělen 31.101914 (dekret č. 213/1914) a doplněn meči 8.10,1917 (dekret č. 6035). Bohm-Ermolli byl již nositelem rytířského kříže Leopoldova řádu od 11.3.1909 (dekret č.90), kdy v hodnosti polního podmaršálka vykonával funkci velitele jezdecké divize v Krakově.


3.Řád Železné koruny 1.třídy
- byl udělen již generálu jezdectva a veliteli 1. armádního sboru v Krakově 3.3.1914 (dekret. 138/1914),dochovala se hvězda, 3.třídu tohoto řádu obdržel 13.4.1901 (dekret č. 116) jako plukovník a velitel hulánského pluku č. 3 arcivévody Karla, dochoval se však jen dekret, včetně plukovnického patentu.


4. Záslužná hvězda Červeného kříže s válečnou dekorací
- byla udělená 7.6.1915 (dekret č.144)


5. Velká Vojenská záslužná medaile s meči(Signum Laudis)
- byla udělena 20.1.1917(dekret č. 1802)


6. Vojenský záslužný kříž 3.třídy
- obdržel jej 15.10.1895 v hodnosti podplukovníka (dekret č.976)


7. Bronzová Vojenská záslužná medaile na válečné stuze
- byla udělena 27.4.1916 (dekret č.103372) a meče k medaili 8.10.1917


8. Vojenský služební odznak 2.třídy pro důstojníky
- obdržel jej 1.9.1910 (dekret č. 17530) o odznaku 3.třídy se dozvídáme z dekretu k rytířskému kříži Leopoldova řádu


9. Jubielní medaile pro ozbrojenou moc z roku 1908


10. Vojenský jubielní kříž z roku 1908


11. Pamětní kříž 1912-1913 Mobilizační


12. Pruský Řád Pour le mérité
- obdržel jej dne 7.10.1916 od císaře Viléma II. A osobním listem ze dne 27.7.1917 dostal k němu dobové ratolesti. Tento řád se dochoval.


13. Železný kříž 1. a 2.třídy


14. Bavorský velkokříž Vojenského záslužného řádu s meči
- byl mu udělen 9.7.1915


15. Saský velkokříž Albrechtova řádu se zlatou hvězdou a meči
- Velkokříž obdržel již 16.10.1913, hvězdu s meči pak 28.7.1917 (dekret č. 8662/IV), velkokříž se dochoval bez stuhy.


16. Komandérský kříž saského vojenského Řádu sv. Jindřicha
- byl udělen králem Friedrichem Augustem 30.8.1917, když předtím byl již nositelem rytířského kříže


17. Turecká zlatá a stříbrná Vojenská medaile Imtiaz


18. Komanderský kříž Řádu Marie Terezie
- byl mu udělen na základě rozhodnutí císaře Karla I. Ze dne 28.7.1917, tehdy již v hodnosti generálplukovníka a velitele armádní skupiny. Bylo to krátce po známé bitvě u Zborova, kdy 2.7.1917 se podařilo československé brigádě ruských legii prolomit postavení 2.armády až do třetí linie, čehož využily i sousední ruské divize a tento průlom rozšířily. Bohm-Ermoli sám přiznal, že byl tímto průlomem překvapen, a vysvětlil jej pasivitou českých pěších pluků č. 35 (plzeňský) a 75(jindřichohradecký), které tvořily 37.brigádu 19.divize. Domníval se též,že čeští vojáci těchto pluků byli domluveni s legionáři a nekladli odpor. Doložil to tím, že zákopy na tomto useku nebyly narušeny od dělostřelecké palby, a velkým počtem zajatců a proto nařídil soudní proces proti velitelům obou pluků. Ovšem již 19.7. vyrazila rakouská 2.armáda v prostotu Zločova k útoku a dosáhla značného úspěchu. Tomu právě odpovídá udělení Řádu Marie Terezie - zajímavé je, že jde o vlastnoruční list císaře Karla I, psaný inkoustovou tužkou, tedy rozhodnutí císaře bez účastí řádové kanceláře. Poté automaticky následuje povýšení do šlechtického stavu a to svobodného pána.



I když tato erbovní listina má značnou cenu a vypovídající hodnotu, seznam vyznamenání zde není vyčerpán. Bohm-Ermolli mimo těchto uvedených dekorací obdržel:


- pruský Řád červeného orla 3.třídy, dne 19.9.1893
- pruský Řád koruny 1.třídy, získal jej při manévrech u Velkého Meziříčí 9.9.1909, dochovala se jen hvězda řádu.
- Hamburský hanzovní kříž, 18.12.1917
- Komandérský stupeň Řádu rumunské hvězdy s meči, získal jej od rumunského krále Carola I, dne 13.12.1901 (dekret č. 22227), když byl velitelem jezdecké brigády v Bratislavě


Dále byl nositelem Železného půlměsíce. Poslední dvě vyznamenání získal polní maršál (od 31.1.1918) v závěrečném roce války, kdy jeho 2.armáda okupovala Ukrajinu a její velitelství bylo umístěno v Oděse. Dne 1.4.1918 obdržel velkokříž Královského řádu sv. Štěpána (dekret č. 17/1918). Dochovala se hvězda k velkokříži a malá dekorace.



Po odvolání císařem z funkce velitele 2. armády a jejím rozpuštění 16.5.1918 se vrátil do Vídně, kde 20.8.1918 obdržel stříbrnou Vojenskou záslužnou medaili s meči (dekret č. 28664). Původně se s nim počítalo na funkci náčelníka hlavního štábu, ale zhroucení rakouské monarchie tomu předešlo. Posléze odjel ke své rodině do Opavy. V Opavě brzy vystoupil jako mluvčí bývalých vojenských staropenzistů s projevem loajality k československému státu, tento možná pro někoho překvapivý postoj se nechá pochopit tím, že Bohm-Ermolli byl vždy jen a jen vojákem, který celý život „sloužil“ vlasti. Byl naprostým apolitickým profesionálem, který se k vysoké hodnosti vypracoval opravdu tak říkajíc „od píky“. Československý stát mu ke dni 1.1. 1920 přiznal hodnost generála I. Hodnostní třídy ve výslužbě s roční penzí 26.400 Kčs. Dne 27.3.1928 byla jeho hodnost přejmenována na armádního generála a 1.1.1930 mu bylo vládou ČSR přiznáno trvalé výslužné 39.000 Kč ročně. Stýkal se s bývalými spolubojovníky, např. s velitelem opavské posádky generálem Jindřichem Hanákem, který za války velel mysliveckému praporu č.5 v Olomouci, účastnil se i slavnostního vyřazení nových poručíků z Vojenské akademie v Hranicích a v roce 1924 byl i představen prezidentu T.G.Masarykovi při jeho návštěvě Opavy. Byl však v nemilosti Čs.obce legionářské a především přímých účastníku bitvy u Tvorova.


Po okupaci Opavy nacistickým Německem byla jeho popularita i jeho apolitičnost využitá a zneužitá neb k 85. narozeninám byl Hitlerem jmenován polním maršálem Wehrmachtu. Účastnil se v listopadu 1941 přehlídky v Berlíně. Ta se mu však stala osudnou, onemocněl a umírá dne 9.12.1941. Nacisté mu uspořádali pompézní státní pohřeb ve Vídni, pohřben je však do hrobů svých rodičů v Opavě. Na náhrobní desce je umístěn jeho osobní znak a prostý vojácký nápis:
GENERALFELDMARSCHAL/EDUARD FREIHERR V.BOHM-ERMOLLI/12.12.1856-9.12.1941



Poznámka:
Propůjčená hodnost německého polního maršála byla jen čestná funkce a Bohm-Ermolli neměl žádná opravdová práva a náležitosti polního maršála či maršála na odpočinku, např, osobní auto s řidičem, maršálskou hůl. Měl však nárok na osobní penzi a čestný pohřeb.




Prameny:
Jiří Fidler a kolektiv: Československá generalita, armádní generálové 1918-1938 VHÚ Praha 1995
Jiří Fidler::Eduard, svobodný pán Bohm-Ermolli
Eustach Bittner-Erich Šefčík:Faleristická sbírka Slezského muzea v Opavě
Karel Miller:Erbovní listiny v muzeích a knihovnách Severomoravského kraje
Jaromír Stach:Vliv řádů rakouské monarchie na získání a polepšení šlechtictví
Dr.phil. Géza Baron Kovess von Kovessháza: Die Militár Maria Theresien-Ordens-Ritter des Weltkriegs 1914-1918

Se souhlasem autora příspěvku kolegy Altmanna zde doplňuji obrázek líce a rubu
Záslužné hvězdy Červeného kříže s válečnou dekorací, která byla Böhm-Ermollimu udělena 7.6.1915.

Tento exemplář pochází ze zahraniční soukromé sbírky.

Snad jen pro dokreslení je zde obrázek polního maršála v uniformě se popsanými řády. Jeho Pour le Mérité, dále Vojenský záslužný kříž s válečnou dekorací a meči. Rytířský kříž řádu Leopolda s malou dekoraci na stuze. Ale i Velké Signum Laudis. Polní maršál má i dvě turecké záslužné vyznamenání a je jasně vidět i hvězda Železného půlměsíce, o které pojednává článek v časopisu pro faleristy Signum z března tohoto roku.



Poznámka:
Pokud kdokoliv máte možnost vložit další obrázek tohoto vynikajícího vojáka, udělejte to prosím, případně mně kontaktujte.

Fotka "Starého pána" je jeho poesldní a je z roku 1941.Jde o oficielní portrét RU polního maršála Bohm-Ermolli, pozdější československého armádního generála ve výslužbě a po roce 1940 již zde v uniformě německé branné moci.Je zbytečné se pohoršovat,že je v německé uniformě. Ale i zde vidíme starého vojáka s řádem Pour lé Merité a s komanderem Vojenského řádu Marie Terezie.


Obrázek byl přidán s laskavým svolením kolegy Faleristika a pochází z jeho archivu.