Čína (CHN)

Neklidná provincie Sin ťiang je jedním z hlavních zdrojů čínské vnitřní nestability. Následující článek analyzuje příčiny tohoto konfliktu a představuje jeho hlavní aktéry.

Nástin výchozí situace a operace SSSR a císařského Japonska proti Číně na území Mandžuska v průběhu konce dvacátých a počátku třicátých let.

Boje o Šanghaj 1932.

Text Davida Jehličky „Čínský organizovaný zločin“ se týká vymezení konceptuálního vztahu mezi mezinárodním organizovaným zločinem a pašováním lidí. To vše činí v rámci případové studie čínských Snakeheads. Autor na vysoké odborné úrovni pojednává o problematice pašování lidí a jejich vztahu ke zkoumání organizovanému zločinu.

Diplomová práce, Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, 1998

Systematická destrukce početných mas obyvatelstva na základě jejich příslušnosti k určité skupině - národnostní, náboženské, politické, etnické, kulturní či jiné - poznamenává dějiny lidstva od nepaměti.

Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia ve své preambuli označuje genocidium za zločin podle mezinárodního práva zavržený civilizovaným světem, který způsobil lidstvu ve všech obdobích dějin velké ztráty a k jehož vymýcení je nezbytná mezinárodní spolupráce.

Zákaz genocidia jako kogentní norma mezinárodního práva.

Již v době schvalování Úmluvy se ozývaly hlasy, že definice genocidy v podobě, v jaké se objevila v závěrečném textu, je nepřiměřeně zužující. Mezi skupinami, kterým Úmluva poskytuje ochranu, se podle názoru mnohých měly objevit ještě skupiny další, jako např. kulturní, sociální, ale zejména politické.

Zločin bez žalobce a soudce.
Diskutabilní Úmluva o genocidě nedokázala podat dostatečně přesnou a autoritativní definici genocidia, další nedostatek Úmluvy, absence institucionálních a donucovacích mechanismů pro případy, kdy byla genocida spáchána, již přímo ohrozil hlavní smysl Úmluvy, tj. zabránění a trestání tohoto závažného zločinu.

Praktické provedení (či spíše neprovedení) Úmluvy o genocidě se stalo tristním důkazem neschopnosti mezinárodního společenství účinně čelit porušování i těch nejzákladnějších pravidel mezinárodního práva. Státy se nikdy neodhodlaly zakročit rázně ani ve chvíli, kdy se dalo genocidě ještě zabránit, ani ve chvíli, kdy již v genocidálních masakrech umíraly desetitisíce lidí, a dokonce ani tehdy, kdy pachatelé zločinu genocidia byli již odstaveni od moci a stačilo je dopadnout a potrestat. Namísto skutečného řešení problému genocidy se mezinárodní společenství obvykle alibisticky spokojilo s konstatováním „vážného znepokojení“ a poskytnutím humanitární pomoci trpícím obětem.

Zabránit, nejen trestat. Ustavení mezinárodních trestních tribunálů pro potrestání zločinů spáchaných v bývalé Jugoslávii a Rwandě znovu otevřelo otázku vytvoření stálého mezinárodního trestního soudu a zároveň vypracování kodexu mezinárodního trestního práva.

Poznámky

Stredná Ázia je ako z vojenského, tak aj z ekonomického hľadiska dôležitým regiónom o ktorý prejavujú veľmoci čoraz väčší záujem. Rozpad ZSSR mal za následok nezávislosť piatich stredoázijských republík, ktoré prirodzene začali hľadať nových spojencov a partnerov v medzinárodnom systéme. Angažovanie sa svetových a regionálnych mocností na seba nenechalo dlho čakať, pričom už čoskoro získal tento región príznačné označenie: Nový Balkán. Strategická pozícia, bohatá surovinová základňa, ale aj etnické a náboženské zloženie sú motívy kontinuálne prispievajúce k intenzifikácii súperenia hlavných medzinárodných hráčov v Strednej Ázií.

Ostrov Quemoy (občas označený jako Kinmen a ještě všelijak jinak)je historicky hodně unikátní místo: tam totiž Čankajšek zvítězil. V říjnu 1949 se tam vylodilo dvacet tisíc Maových vojáků a byli buď zabiti, nebo aspoň rozprášeni. Zde mínil Mao použít atomovou bombu a tuze se zlobil na Chruščova, že mu nepůjčil ani jednu k zahájení třetí světové války. Nevyslyšení komunisté se tehdy smířili s dělostřelbou. V roce 1954 začali s bombardováním a počínaje srpnem 1958 si za čtyřiačtyřicet dní z kanonů vystřelili půlmilionkrát.

Jihočínské moře a rostoucí zájem velmocí o něj plní titulní stránky novin. Následující text si klade za cíl zevrubnou analýzu této oblasti hned z několika dimenzí doufajíce, že tak přispěje k lepšímu pochopení této vzdálené, avšak pro geopolitiku 21. století patrně klíčové oblasti.

Dva spojenci z počátku studené války se postupně dostávali do větších a větších sporů, které nakonec přerostly do ozbrojených bojů na společných hranicích.

Rusko-čínské vztahy jsou od skončení studené války jedním z nejdůležitějších bilaterálních vztahů na globální úrovni. Ačkoli mezi oběma zeměmi existuje tradičně dlouhodobé napětí a nedůvěra, v globalizujícím se světě se mezi nimi rozvinula poměrně značně intenzivní spolupráce, kterou mnozí pozorovatelé nazývali strategickým partnerstvím. Jedním z hlavních jeho účelů má být vyvážit strategickou převahu Spojených států a Západu obecně v mezinárodních záležitostech. Následující text si klade za cíl zanalyzovat vývoj vztahů Rusko-Čína v bezpečnostní a strategické dimenzi a zhodnotit, nakolik je jejich spolupráce hluboká s zda-li skutečně lze hovořit o strategické alianci mezi oběma zeměmi. Text pracuje s teorií rovnováhy sil a realistickým přístupem k mezinárodním vztahům.