Branná moc říšská
Jana Lepaře Popis mocnářství rakousko-uherského, I. L. Kober, Praha 1875:
Branná moc říšská v obou částech říše spořádána jest na novo r. 1868. Každý občan povinen jest po 20. roce věku svého službou vojenskou až na výmínky nejpotřebnější podpory rodičů, bratří a p. Služba trvá 10 let, a to řadová 3 léta a po ostatní dobu záložná. Studující, kteří dokonali studia gymn. aneb vyšších škol realných a p., mohou dobrovolně vstoupiti v službu řadovou, kterou pak konají na své útraty jenom 1 rok ve volné době před uplynutím 25. roku jich věku; chudým s výbornými vysvědčeními poskytne se kromě toho výživa, a čeho jinak zapotřebí, ze společného vydání vojenského. Všechna branná moc dělí se na stálé vojsko pozemské a válečné loďstvo, pak na obranu a na hotovosť zemskou. Stálé vojsko pozemské (řadové i záložné) a loďstvo válečné činí společné vojsko říšské, podřízené společnému ministerii vojenskému, kdežto ostatní části branné moci stojí pod ministry zemské obrany v příčině správní, v příčině válečné však pod zvláštními kommandanty a vojevůdci válečnými. Pozemské stálé vojsko řadové („pěchota,“ „myslivci,“ jezdectvo: [„husaři, huláni, kyrysníci a dragóni“], „dělostřelci,“ plukové „ženijní,“ „pionéři,“ vojsko „vozné“ a t. d.) v čas míru nečítá ani 300.000 mužů, kdežto v čas války se zálohou dostoupiti může k 850.000 a s obranou zemskou (v Tyrolích se „střelci zemskými“, v uherských zemích s „honvédy“) až přes 1,000.000 mužů. Válečných lodí bylo 1871 celkem 67, z nich 44 parní as s 16.000 mužů. Pevností, tvrzí a opevněných přístavů jest 48. Největší pevnosti jsou: Olomouc a Komárno, nejpevnější přístavy Pulja, Terst a Kotor.
Jana Lepaře Popis mocnářství rakousko-uherského, I. L. Kober, Praha 1875:
Branná moc říšská v obou částech říše spořádána jest na novo r. 1868. Každý občan povinen jest po 20. roce věku svého službou vojenskou až na výmínky nejpotřebnější podpory rodičů, bratří a p. Služba trvá 10 let, a to řadová 3 léta a po ostatní dobu záložná. Studující, kteří dokonali studia gymn. aneb vyšších škol realných a p., mohou dobrovolně vstoupiti v službu řadovou, kterou pak konají na své útraty jenom 1 rok ve volné době před uplynutím 25. roku jich věku; chudým s výbornými vysvědčeními poskytne se kromě toho výživa, a čeho jinak zapotřebí, ze společného vydání vojenského. Všechna branná moc dělí se na stálé vojsko pozemské a válečné loďstvo, pak na obranu a na hotovosť zemskou. Stálé vojsko pozemské (řadové i záložné) a loďstvo válečné činí společné vojsko říšské, podřízené společnému ministerii vojenskému, kdežto ostatní části branné moci stojí pod ministry zemské obrany v příčině správní, v příčině válečné však pod zvláštními kommandanty a vojevůdci válečnými. Pozemské stálé vojsko řadové („pěchota,“ „myslivci,“ jezdectvo: [„husaři, huláni, kyrysníci a dragóni“], „dělostřelci,“ plukové „ženijní,“ „pionéři,“ vojsko „vozné“ a t. d.) v čas míru nečítá ani 300.000 mužů, kdežto v čas války se zálohou dostoupiti může k 850.000 a s obranou zemskou (v Tyrolích se „střelci zemskými“, v uherských zemích s „honvédy“) až přes 1,000.000 mužů. Válečných lodí bylo 1871 celkem 67, z nich 44 parní as s 16.000 mužů. Pevností, tvrzí a opevněných přístavů jest 48. Největší pevnosti jsou: Olomouc a Komárno, nejpevnější přístavy Pulja, Terst a Kotor.