Bombardýrský sbor
Bombardier-Corps
Bombardýrský sbor, existující v letech 1786 až 1850, představoval elitu rakouského dělostřelectva, které zase - přinejmenším v počátečním období existence sboru - představovalo elitu v rámci evropského kontinentu.
Bombardýrský sbor byl zřízen k 1. listopadu 1786 a dislokován byl ve Vídni. Tvořil součást polního dělostřelectva a jeho primárním úkolem byla odborná příprava důstojníků a poddůstojníků dělostřelectva. Po zřízení sboru byly uzavřeny všechny plukovní geometrické školy. Sbor se vedle toho zabýval laborací munice. V případě vypuknutí válečného konfliktu obsluhovali jeho příslušníci obléhací děla, moždíře a polní houfnice. Sbor se skládal ze štábu a čtyř setnin. Vrchní ohněstrůjci, ohněstrůjci, bombardýři a kadeti byli převedeni ze stavu tří dělostřeleckých pluků. Prvním velitelem byl jmenován major dělostřelectva Leopold svobodný pán von Unterberger, který byl u té příležitost povýšen na podplukovníka.
Štáb se skládal z jednoho podplukovníka, dvou majorů, jednoho profesora matematiky, dvou vrchních mistrů ohněstrůjců (v hodnosti setníka nebo vyššího důstojníka), tří mistrů ohněstrůjců (podporučík, nadporučík nebo kapitán-poručík, vždy ale s platem kapitán-poručíka), jednoho setníka sloužícího jako pobočník, jednoho auditora, jednoho praporního chirurga, dvou podchirurgů, jednoho profouse a sedmi furýrních střelců. Setnina byla tvořena jedním setníkem, jedním nadporučíkem, dvěma podporučíky, čtyřiadvaceti vrchními ohněstrůjci, šestatřiceti ohněstrůjci, šesti kadety, jedním furýrem, jedním furýrním střelcem, dvěma hudebníky a sto osmi bombardýry. Sbor byl doplňován rekrutováním z verbovacích okrsků německých pluků a převodem z dělostřeleckých pluků. Sboru bylo podřízeno Hlavní laboratotium v Simmeringu.
V roce 1790 byl počet bombardýrů v každé setnině zvýšen o třiadvacet, sbor tak čítal 932 mužů. V roce 1801 byl počet setnin zvýšen na pět a ve štábu přibyl jeden mistr ohněstrůjce, jeden účetní, jeden sborový pobočník a jeden sborový polní lékař. Nově bylo systemizováno též osm privátních sluhů, u setnin byli zařazeni nadlékaři a podlékaři. Celkový počet mužů se tedy zvýšil na 1077. Posléze byli lékaři opět převedeni do štábu sboru a jejich počet byl snížen o dva, takže v roce 1811 byl početní stav sbor 1075 mužů. V roce 1816 byl zvýšen počet mistrů ohněstrůjců ve štábu sboru a sbor navíc obdržel jednoho tambora. Sbor se tedy vrátil k počtu 1077 mužů. Od roku 1819 poskytoval sbor učitele do plukovních škol ve Vídni, Praze, Olomouci, Veroně a Pešti. V čele sboru stál od této doby zpravidla plukovník, ze dvou systemizovaných majorů ve štábu byl jeden změněn na podplukovníka. Jeden vrchní mistr ohněstrůjce měl hodnost majora, druhý setníka. Část mistrů ohněstrůjců měla hodnost setníka, část nadporučíka. V roce 1848 byl počet setnin zvýšen na šest, počet ohněstrůjců nejprve na 42, pak na 48 a nakonec na 54. Ke konci existence sboru byli vrchní ohněstrůjci povýšeni do důstojnických hodností a bylo zastaveno přijímání kadetů. Na konci roku 1849 byl sbor přesunut do Olomouce, kde byl v následujícím roce zrušen. Část byla přesunuta ke stávajícím dělostřeleckým tělesům, část do nově vytvořené Hlavní dělostřelecké školy, většina do nově zřizovaných praporů pevnostního dělostřelectva.
Bombardýrský sbor nebyl do bojů nasazován jako těleso. Jeho části byly přiřazovány na potřebnou dobu k jednotlivým sborů a armádám. Tyto části se v letech 1788-1790 zúčastnily tažení proti Turkům a zákroku proti nepokojům v Nizozemí. V letech 1790-1815 se podílely na francouzských revolučních a napoleonských válkách. V roce 1849 prodělaly nasazení v Itálii a v Uhrách.
Zdroje:
- Wrede, Alphons von - Semek, Anton: Geschichte der k. und k. Wehrmacht. IV Band - I. Theil, L. W. Seidel und Sohn, Wien 1905
- David Hollins: Austrian Napoleonic Artillery 1792-1815, Osprey Publishing, Oxford 2003
Bombardier-Corps
Bombardýrský sbor, existující v letech 1786 až 1850, představoval elitu rakouského dělostřelectva, které zase - přinejmenším v počátečním období existence sboru - představovalo elitu v rámci evropského kontinentu.
Bombardýrský sbor byl zřízen k 1. listopadu 1786 a dislokován byl ve Vídni. Tvořil součást polního dělostřelectva a jeho primárním úkolem byla odborná příprava důstojníků a poddůstojníků dělostřelectva. Po zřízení sboru byly uzavřeny všechny plukovní geometrické školy. Sbor se vedle toho zabýval laborací munice. V případě vypuknutí válečného konfliktu obsluhovali jeho příslušníci obléhací děla, moždíře a polní houfnice. Sbor se skládal ze štábu a čtyř setnin. Vrchní ohněstrůjci, ohněstrůjci, bombardýři a kadeti byli převedeni ze stavu tří dělostřeleckých pluků. Prvním velitelem byl jmenován major dělostřelectva Leopold svobodný pán von Unterberger, který byl u té příležitost povýšen na podplukovníka.
Štáb se skládal z jednoho podplukovníka, dvou majorů, jednoho profesora matematiky, dvou vrchních mistrů ohněstrůjců (v hodnosti setníka nebo vyššího důstojníka), tří mistrů ohněstrůjců (podporučík, nadporučík nebo kapitán-poručík, vždy ale s platem kapitán-poručíka), jednoho setníka sloužícího jako pobočník, jednoho auditora, jednoho praporního chirurga, dvou podchirurgů, jednoho profouse a sedmi furýrních střelců. Setnina byla tvořena jedním setníkem, jedním nadporučíkem, dvěma podporučíky, čtyřiadvaceti vrchními ohněstrůjci, šestatřiceti ohněstrůjci, šesti kadety, jedním furýrem, jedním furýrním střelcem, dvěma hudebníky a sto osmi bombardýry. Sbor byl doplňován rekrutováním z verbovacích okrsků německých pluků a převodem z dělostřeleckých pluků. Sboru bylo podřízeno Hlavní laboratotium v Simmeringu.
V roce 1790 byl počet bombardýrů v každé setnině zvýšen o třiadvacet, sbor tak čítal 932 mužů. V roce 1801 byl počet setnin zvýšen na pět a ve štábu přibyl jeden mistr ohněstrůjce, jeden účetní, jeden sborový pobočník a jeden sborový polní lékař. Nově bylo systemizováno též osm privátních sluhů, u setnin byli zařazeni nadlékaři a podlékaři. Celkový počet mužů se tedy zvýšil na 1077. Posléze byli lékaři opět převedeni do štábu sboru a jejich počet byl snížen o dva, takže v roce 1811 byl početní stav sbor 1075 mužů. V roce 1816 byl zvýšen počet mistrů ohněstrůjců ve štábu sboru a sbor navíc obdržel jednoho tambora. Sbor se tedy vrátil k počtu 1077 mužů. Od roku 1819 poskytoval sbor učitele do plukovních škol ve Vídni, Praze, Olomouci, Veroně a Pešti. V čele sboru stál od této doby zpravidla plukovník, ze dvou systemizovaných majorů ve štábu byl jeden změněn na podplukovníka. Jeden vrchní mistr ohněstrůjce měl hodnost majora, druhý setníka. Část mistrů ohněstrůjců měla hodnost setníka, část nadporučíka. V roce 1848 byl počet setnin zvýšen na šest, počet ohněstrůjců nejprve na 42, pak na 48 a nakonec na 54. Ke konci existence sboru byli vrchní ohněstrůjci povýšeni do důstojnických hodností a bylo zastaveno přijímání kadetů. Na konci roku 1849 byl sbor přesunut do Olomouce, kde byl v následujícím roce zrušen. Část byla přesunuta ke stávajícím dělostřeleckým tělesům, část do nově vytvořené Hlavní dělostřelecké školy, většina do nově zřizovaných praporů pevnostního dělostřelectva.
Bombardýrský sbor nebyl do bojů nasazován jako těleso. Jeho části byly přiřazovány na potřebnou dobu k jednotlivým sborů a armádám. Tyto části se v letech 1788-1790 zúčastnily tažení proti Turkům a zákroku proti nepokojům v Nizozemí. V letech 1790-1815 se podílely na francouzských revolučních a napoleonských válkách. V roce 1849 prodělaly nasazení v Itálii a v Uhrách.
Zdroje:
- Wrede, Alphons von - Semek, Anton: Geschichte der k. und k. Wehrmacht. IV Band - I. Theil, L. W. Seidel und Sohn, Wien 1905
- David Hollins: Austrian Napoleonic Artillery 1792-1815, Osprey Publishing, Oxford 2003
![Bombardýrský sbor [1786-1850] -](/attachments/853/Bombardier.jpg)