Benedikt XV.

BENEDIKT XV. ( 259 papež)


Občanským jménem Giacomo della Chiesa. Ital z Janova.
Narozen 21.11.1854.


Pocházel ze šlechtické rodiny, v Janově vystudoval práva a stal se státním sekretářem. Roku 1907 byl jmenován arcibiskupem v Bologni a roku 1914 kardinálem. Papežem byl zvolen 3.9.1914 ve věku 59 let a to v desátém kole hlasování, hlasy 38 kardinálů, 18 hlasů získal druhý z kandidátů, kardinál Serafini. Na papežský stolec nastoupil 6.9.1914 po papeži sv. Piu X.Byl papežem v době první světové války i v poválečné době.


Během války se snažil být, i přes silně proněmecké okolí, přísně neutrální. Přesto ho obě válčící koalice obviňovaly z nadržování soupeři. Papaž odsoudil válku ve své encyklice z roku 1914 a zejména brojil proti zapojení Itálie do ní. Obával se zesílení revolučního hnutí v Itálii v případě, že do války vstoupí a vyvíjel nátlak na Vídeň, aby přistoupila na územní požadavky italské vlády výměnou za neutralitu. Ve chvíli, kdy Rakousko-Uhersko projevilo ochotu jednat, bylo již pozdě. Vatikán poté, co nedokázal zabránit vstupu Itálie do války na straně Dohody, alespoň pomáhal zprostředkovat kontakt válečných zajatců s rodinami, výměnu zajatců a hledání pohřešovaných osob.


V roce 1917 předložil návrh mírového plánu, ve kterém požadoval omezení zbrojení a vytvoření mezinárodní organizace, která by řešila spory mezi státy. Předstihl tak o půl roku presidenta Wilsona s jeho 14 body. Německo tento návrh odmítlo, Francie, Rusko i Itálie na návrh nereagovali vůbec.


Benedikt XV. dosáhl výrazného zlepšení vztahů s italským státem, když ukončil politiku svých předchůdců, spočívající v pernamentním vznášení nároků. Rovněž obnovil diplomatické styky s Velkou Británií, která po 300 letech vyslala v roce 1915 do Vatikánu svého charge d'affaires. Po kanonizaci Jany z Arku v roce 1920 navázala diplomatické styky z Vatikánem přerušené roku 1910 také Francie.


Papež podporoval misijní činnost a výchovu domorodých duchovních. Během změn v Rusku v roce 1917 se snažil o sjednocení západních a východních církví, proto založil Kongregaci pro orientální církev a Pontifikální orientální institut v Římě. Zlepšil i vztah katolíků a židů. Neutralita mu umožnila různé humanitární akce, které směřoval zejména do oblasti Balkánu, kde v důsledku řecko-turecké války došlo k masovému exodu a genocidě celých skupin obyvatel na obou stranách. Turecko tuto jeho pomoc ocenilo mimo jiné i vztyčením papežovy sochy v Istanbulu v roce 1921.


Zemřel náhle 22. ledna 1922 na pneumonii, pohřben v Římě v bazilice sv. Petra. Na jeho místo byl zvolen papež Pius XI.



Zdroj:
P. G. MAXWELL-STUART – Papežové - život a vláda – od sv.Petra k Janu Pavlu II.
JOSEF GELMI – Papežové – Od svatého Petra po Jana Pavla II.