Staršij seržant Marija Karpovna Bajda-Jelisejeva - zdravotnice Samostatné přímořské armády Severokavkazského frontu
(1922 - 2002)
Hrdinka Sovětského svazu
Narodila se 1. února 1922 ve vsi Novoselskoje Černomořské oblasti na Krymu v rodině rolníků. Ukončila neúplnou střední školu v roce 1936 a nastoupila v sovchozu. Poté pracovala v Krasnoperekopské nemocnici, kde absolvovala kurz zdravotních sester.
Když začala válka, přihlásila se jako zdravotnice do Rudé armády a v září 1941 nastoupila k 2. praporu 514. střeleckého pluku 172. střelecké divize Samostatné přímořské armády Severokavkazského frontu. Pod palbou vynesla z boje několik desítek raněných Rudoarmějců. Poté byla na vlastní žádost přidělena jako zdravotnice k rozvědčíkům. 10. června 1942, při obranných bojích u Sevastopolu, byla se svou skupinou přinucena odrážet útok mnohem početnějšího nepřítele. Palbou z ukořistěného německého MP-40 a poté, co jí došly náboje i sovětského PPŠ-41, složila patnáct německých vojáků, jednoho z útočníků, který pronikl k jejich úkrytu, zabila pažbou. Ačkoliv byla raněna střepinou do nohy a hlavy, ošetřovala během boje spolubojovníky. Využila znalosti místa a po setmění vyvedla z obklíčení dva sovětské důstojníky a několik vojáků.
Za mimořádné hrdinství byla seržantu M. K. Bajdě 20. června 1942 udělena Zlatá hvězda Hrdiny SSSR.
O udělení nejvyššího státního vyznamenání se Mrija dozvěděla v polní nemocnici v Innkermanských skalách, kde ho oslavila znamenitým sevastopolským šampaňským. Bylo to na dlouhou dobu poslední, neboť s dlahou na noze nemohla absolvovat dlouhý pochod do Simferopolu a tak se ukrývala spolu s ostatními raněnými. V polovině července 1942 padla do zajetí. Tehdy již byla „Máša Sevastopolskaja“, jak se jí začalo říkat, proslulá. Podařilo se jí však utajit svoji totožnost a dostat se do transportu žen, určených na nucené práce do Německa. Prošla pracovními tábory v Polsku a skončila v Rakouských Alpách, kde vstoupila do odbojové organizace v ženském táboře. Tam ji také zastihl konec války, když tábor 8. května 1945 osvobodili Američané.
Vrátila se na Krym a v Sevastopolu se léčila z tuberkulozy. Zde poznala svého budoucího muže, frontového vojáka Stěpana Jelisejeva. Jako všichni, kdo prošli zajetím a nuceným nasazení v Německu, absolvovala výslechy na KGB. Naposledy v roce 1950. Provdala se, měla syna a dceru. V roce 1974 se stala čestnou občankou Sevastopolu. V 90. letech, po rozpadu SSSR, se angažovala pro zachování společné rusko-ukrajinské obrany, zejména při dělení Černomořské flotily.
Zemřela 30. srpna 2002 v Sevastoplolu.
zdroj:
http://sevastopol.su/person.php?id=166
ru.wikipedia.org
(1922 - 2002)
Hrdinka Sovětského svazu
Narodila se 1. února 1922 ve vsi Novoselskoje Černomořské oblasti na Krymu v rodině rolníků. Ukončila neúplnou střední školu v roce 1936 a nastoupila v sovchozu. Poté pracovala v Krasnoperekopské nemocnici, kde absolvovala kurz zdravotních sester.
Když začala válka, přihlásila se jako zdravotnice do Rudé armády a v září 1941 nastoupila k 2. praporu 514. střeleckého pluku 172. střelecké divize Samostatné přímořské armády Severokavkazského frontu. Pod palbou vynesla z boje několik desítek raněných Rudoarmějců. Poté byla na vlastní žádost přidělena jako zdravotnice k rozvědčíkům. 10. června 1942, při obranných bojích u Sevastopolu, byla se svou skupinou přinucena odrážet útok mnohem početnějšího nepřítele. Palbou z ukořistěného německého MP-40 a poté, co jí došly náboje i sovětského PPŠ-41, složila patnáct německých vojáků, jednoho z útočníků, který pronikl k jejich úkrytu, zabila pažbou. Ačkoliv byla raněna střepinou do nohy a hlavy, ošetřovala během boje spolubojovníky. Využila znalosti místa a po setmění vyvedla z obklíčení dva sovětské důstojníky a několik vojáků.
Za mimořádné hrdinství byla seržantu M. K. Bajdě 20. června 1942 udělena Zlatá hvězda Hrdiny SSSR.
O udělení nejvyššího státního vyznamenání se Mrija dozvěděla v polní nemocnici v Innkermanských skalách, kde ho oslavila znamenitým sevastopolským šampaňským. Bylo to na dlouhou dobu poslední, neboť s dlahou na noze nemohla absolvovat dlouhý pochod do Simferopolu a tak se ukrývala spolu s ostatními raněnými. V polovině července 1942 padla do zajetí. Tehdy již byla „Máša Sevastopolskaja“, jak se jí začalo říkat, proslulá. Podařilo se jí však utajit svoji totožnost a dostat se do transportu žen, určených na nucené práce do Německa. Prošla pracovními tábory v Polsku a skončila v Rakouských Alpách, kde vstoupila do odbojové organizace v ženském táboře. Tam ji také zastihl konec války, když tábor 8. května 1945 osvobodili Američané.
Vrátila se na Krym a v Sevastopolu se léčila z tuberkulozy. Zde poznala svého budoucího muže, frontového vojáka Stěpana Jelisejeva. Jako všichni, kdo prošli zajetím a nuceným nasazení v Německu, absolvovala výslechy na KGB. Naposledy v roce 1950. Provdala se, měla syna a dceru. V roce 1974 se stala čestnou občankou Sevastopolu. V 90. letech, po rozpadu SSSR, se angažovala pro zachování společné rusko-ukrajinské obrany, zejména při dělení Černomořské flotily.
Zemřela 30. srpna 2002 v Sevastoplolu.
zdroj:
http://sevastopol.su/person.php?id=166
ru.wikipedia.org