Bajalich von Bajahaza, polní podmaršál Adam svobodný pán
(* 1734 Szegedin, Uhry–† 5. června 1800 Karlovac, Chorvatsko)
V věku 16 let vstoupil jako kadet k pěšímu pluku arcivévody Ferdinanda. V roce 1754 opustil službu a stal se předsedajícím soudcem ve virovitické župě [1]. O čtyři roky později vstoupil jako právník k varaždínskému hraničářskému pluku, v jehož řadách bojoval v hodnosti poručíka v sedmileté válce. Díky svým schopnostem rychle postupoval na hodnostním žebříčku – v roce 1768 byl kapitánporučíkem, v roce 1773 setníkem a ve válce o dědictví bavorské byl po střetu u Dittersbachu povýšen na majora. Od roku 1783 působil u sluňského hraničářského pluku již jako podplukovník. Se vznikem tzv. zemských obranných divizionů (Landes-Defensiv-Divisionen) v roce 1787 přešel k 2. divizionu sluňské župy. V následných válkách proti Turkům se vyznamenal obzvláště v bitvách u Široko Rjeky v roce 1788 a v následujcím roce u Dermoljeva a Velke Kladuši, kde zahnal na ústup početnější turecký sbor. V roce 1790 byl za tyto úspěchy jmenován plukovníkem sluňských hraničářů a povýšen do stavu svobodných pánů. V roce 1793 dosáhl již hodnosti generálmajora. Bojoval na Rýně, ale významněji se projevil až ve střetu u Handschuhsheimu v září 1795, za což mu byl udělen 11. října 1795 rytířský kříž Vojenského řádu Marie Terezie. V roce 1797 byl Bajalich povýšen na polního podmaršála a odešel do výslužby. Zemřel o tři roky později, 5. července 1800 v chorvatském Karlovaci.
Literatura:
1. Ottův slovník obecných vědomostí na CD-ROM. Klíčové heslo ‚Bajalić Adam‘.
2. Wurzbach, C. von, Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. Band I. Wien 1856–1891, s. 123.
[1] Uherská župa pojmenovaná podle svého správního centra Virovitica (maď. Veröcze; něm. Beröz), v současnosti na území Chorvatska.
(* 1734 Szegedin, Uhry–† 5. června 1800 Karlovac, Chorvatsko)
V věku 16 let vstoupil jako kadet k pěšímu pluku arcivévody Ferdinanda. V roce 1754 opustil službu a stal se předsedajícím soudcem ve virovitické župě [1]. O čtyři roky později vstoupil jako právník k varaždínskému hraničářskému pluku, v jehož řadách bojoval v hodnosti poručíka v sedmileté válce. Díky svým schopnostem rychle postupoval na hodnostním žebříčku – v roce 1768 byl kapitánporučíkem, v roce 1773 setníkem a ve válce o dědictví bavorské byl po střetu u Dittersbachu povýšen na majora. Od roku 1783 působil u sluňského hraničářského pluku již jako podplukovník. Se vznikem tzv. zemských obranných divizionů (Landes-Defensiv-Divisionen) v roce 1787 přešel k 2. divizionu sluňské župy. V následných válkách proti Turkům se vyznamenal obzvláště v bitvách u Široko Rjeky v roce 1788 a v následujcím roce u Dermoljeva a Velke Kladuši, kde zahnal na ústup početnější turecký sbor. V roce 1790 byl za tyto úspěchy jmenován plukovníkem sluňských hraničářů a povýšen do stavu svobodných pánů. V roce 1793 dosáhl již hodnosti generálmajora. Bojoval na Rýně, ale významněji se projevil až ve střetu u Handschuhsheimu v září 1795, za což mu byl udělen 11. října 1795 rytířský kříž Vojenského řádu Marie Terezie. V roce 1797 byl Bajalich povýšen na polního podmaršála a odešel do výslužby. Zemřel o tři roky později, 5. července 1800 v chorvatském Karlovaci.
Literatura:
1. Ottův slovník obecných vědomostí na CD-ROM. Klíčové heslo ‚Bajalić Adam‘.
2. Wurzbach, C. von, Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. Band I. Wien 1856–1891, s. 123.
[1] Uherská župa pojmenovaná podle svého správního centra Virovitica (maď. Veröcze; něm. Beröz), v současnosti na území Chorvatska.
