Historie
V roce 1888 Paul Mauser zkonstruoval experimentální pušku Model 1888 (nezaměňovat s komisní puškou M1888!), kterou přihlásil do soutěže na novou pušku belgické armády. Zbraň se vyznačovala použitím nového náboje ráže 7,65 mm (náboj je normalizován jako 7,65x53 argentinský), plněným bezdýmným prachem, a jednořadým, odnímatelným schránkovým zásobníkem na devět nábojů. Zásobník se plnil jednotlivými náboji a na jeho pravé straně byla páka, která umožňovala vizuální kontrolu počtu nábojů v zásobníku. Závěr zbraně principiálně vycházel z tureckého modelu 1887, ale odlišoval se dvojicí protilehlých uzamykacích ozubů hned za čelem závěru, hlavou závěru v jednom kuse se závornicí a klikou závěru, přemístěnou do zadní části závěrnice. Jelikož klika závěru při pohybu závěru dozadu již neprocházela můstkem závěru, byl můstek uzavřený, což zvýšilo tuhost pouzdra závěru. Zajímavostí byla odsuvná krytka výhozného okénka, která zabraňovala vniknutí nečistot do zbraně.
Na základě připomínek belgické výběrové komise Paul Mauser provedl na zbrani několik úprav. Nejvýznamnější změnou, z hlediska dalšího vývoje opakovaček, byla možnost plnění nábojové schránky z nábojového pásku (schránka se však nyní odnímá pouze při čištění zbraně). Z toho vyplývalo i snížení pravé stěny pouzdra závěru, aby střelec mohl nabíjené náboje pohodlně domáčknout palcem ruky. Dalším výrazným novým prvkem byl ocelový plášť, který obepínal hlaveň po celé její délce a zabraňoval kontaktu s horkou hlavní. Takto upravená zbraň byla v roce 1889 přijata do výzbroje belgické armády jako puška M89. Od základního modelu M89 byly odvozeny i čtyři varianty karabin.
Jelikož belgická vláda požadovala výrobu nové pušky v belgických zbrojovkách, nebylo pro výrobu možno využít Mauserova mateřského závodu v Oberndorfu. Vedení společnosti Deutsche Waffen-und Munitionsfabriken A.-G., která vlastnila přes 80 % firmy Mauser, se proto rozhodlo postavit v Belgii nový závod na výrobu právě pušek M89. Závod byl postaven v Herstalu, předměstí Lutychu, a nesl název Fabrique National d´Armes de Guerre (dnes Fabrique National - FN). Do roku 1925 zde bylo vyrobeno asi 275 tisíc pušek M89. Kromě FN byla výroba zavedena i ve státní zbrojovce Fabrique d´Armes de l´État v Lutychu. Po německé okupaci Lutychu, během první světové války, bylo nutno zásobovat belgickou armádu z jiného zdroje. Od roku 1916 se pušky M89 proto vyráběly i ve zbrojovce Birmingham Small Arms v severoanglickém Birminghamu a také v americké firmě Hopkins & Allen v Norwichi, v Connecticutu.
Puška Mauser 1889 tvořila základní výzbroj belgické armády až do poloviny 20. let 20. století, kdy začala být nahrazována novou opakovačkou FN 1924, rovněž Mauserova systému.
Během první světové války německá armáda ukořistila značné množství pušek M89 a část z nich byla přerážována na standardní německý náboj ráže 7,9 mm (8x57JS). Kromě hlavně bylo upraveno i pouzdro závěru a zásobník a rovněž vedení nabíjecího pásku, aby do něj šel vložit pásek německý. Tyto zbraně byly označeny německou orlicí, obklopenou kruhovým nápisem "DEUTSCHES REICH".
Konstrukce
Belgická puška Mauser 1889 je opakovací zbraň s otočným odsuvným závěrem. Náboje jsou uloženy ve jednořadé, pevné nábojové schránce, situované před lučíkem spouště. Schránka se plní shora pomocí nabíjecího pásku.
Hlavními částmi pušky jsou: Hlaveň s mířidly, pouzdro závěru, závěr, nábojová schránka a pažba.
Hlaveň o délce 780 mm je opatřena čtyřmi pravotočivými drážkami, s konstantním stoupáním 250 mm. Na hlavni je rovněž připájena základna hledí. Hlaveň je po celé délce skryta ve válcovém, ocelovém plášti.
Hlaveň je vzadu zašroubována do pouzdra závěru které spojuje všechny základní části zbraně v jeden celek. V pouzdře závěru se rovněž pohybuje závěr. Zadní část pouzdra závěru je takzvaný můstek, v jehož přední straně jsou vyfrézovány výřezy pro nasazení nabíjecího pásku. Na levé straně můstku připevněn odpružený držák závěru, který, mimo zadního dorazu závěru, funguje i jako vyhazovač.
Závěr se skládá ze závěrnice, vytahovače, úderníku, bicí pružiny, úderníkové matice, uzávěry a pojistky.
V závěrnici jsou vpředu dva protilehlé uzamykací ozuby a vpravo vzadu z ní vybíhá rovná klika závěru. V čele závěrnice je otvor pro zápalník ůderníku. Na pravé straně závěrnice je nalisovaný vytahovač z pružinové oceli.
Na úderníku je navlečena bicí pružina a na jeho zadní konec je našroubována úderníková matice, která má ve spodní části lištu se zkosením, které odpovídá šroubové ploše ve výřezu závěrnice. Při otáčení závěrnice doleva je úderníková matice odtlačována vzad a tím je napínána bicí pružina. Ve spodní části lišty úderníkové matice je rovněž ozub, který slouží k zachycení ozubem spoušťové páky.
Jednotlivé části závěru spojuje uzávěra. V ní uložená křidélková pojistka má tři polohy - vlevo odjištěno, nahoru zajištěno a při poloze křidélka pojistky vpravo je zajištěno a navíc blokován pohyb závěru.
Spoušťové ústrojí, umístěné v pouzdře závěru, se skládá ze spouště s čepem, spoušťové pružiny a spoušťové páky s čepem. Pružina tlačí spoušťovou páku nahoru, kde svým ozubem zachycuje úderníkovou matici. Stisknutím spouště dojde ke snížení zadní části spoušťové páky, ozub vyjde ze záběru a úderníková matice se uvolní. Po uvolnění tlaku na spoušť se spoušťová páka vrátí do původní polohy.
Neodnímatelná nábojová schránka je dvěma šrouby zespodu přišroubována k pouzdru závěru. Odklopné dno schránky je ke schránce připevněno pomocí odpruženého čepu. Ve dnu schránky je zasunuta skládaná plochá pružina, která tlačí vzhůru podavač nábojů. Náboje jsou ve schránce uloženy v jedné řadě.
Pouzdro závěru je k pažbě plného dřeva připevněno pomocí dvou průběžných šroubů, které zároveň spojují pouzdro s lučíkem spouště a nábojovou schránkou. Hlaveň je k pažbě připevněna pomocí tří hlavňových objímek, přičemž z přední dopředu vyčnívá záchyt.
Technické údaje
Ráže - 7,65 mm
Náboj - 7,65x53
Délka - 1270 mm (L. Olson uvádí 1275 mm)
Délka s bodákem - 1525 mm
Prázdná hmotnost - 3,85 kg (L. Olson uvádí 4,04 kg)
Hmotnost nabité zbraně - 4,4 kg
Délka hlavně - 780 mm
Počet drážek v hlavni - 4
Stoupání vývrtu - 250 mm
Smysl stoupání - pravý
Hloubka drážek - 0,165 mm
Šířka drážek - 4,2 mm
Úsťová rychlost -
Kapacita nábojové schránky - 5 nábojů
Rozsah hledí - 100 až 1900 m
Výroba
Výroba probíhala v letech 1889 až 1925 v těchto zbrojovkách:
- Fabrique d´Armes de l´État, Liége, Belgie
- Fabrique National d´Armes de Guerre, Herstal, Belgie
- Birmingham Small Arms, Birmingham, Velká Británie (od roku 1916)
- Hopkins & Allen, Norwich, Connecticut, USA (od roku 1916)
V roce 1888 Paul Mauser zkonstruoval experimentální pušku Model 1888 (nezaměňovat s komisní puškou M1888!), kterou přihlásil do soutěže na novou pušku belgické armády. Zbraň se vyznačovala použitím nového náboje ráže 7,65 mm (náboj je normalizován jako 7,65x53 argentinský), plněným bezdýmným prachem, a jednořadým, odnímatelným schránkovým zásobníkem na devět nábojů. Zásobník se plnil jednotlivými náboji a na jeho pravé straně byla páka, která umožňovala vizuální kontrolu počtu nábojů v zásobníku. Závěr zbraně principiálně vycházel z tureckého modelu 1887, ale odlišoval se dvojicí protilehlých uzamykacích ozubů hned za čelem závěru, hlavou závěru v jednom kuse se závornicí a klikou závěru, přemístěnou do zadní části závěrnice. Jelikož klika závěru při pohybu závěru dozadu již neprocházela můstkem závěru, byl můstek uzavřený, což zvýšilo tuhost pouzdra závěru. Zajímavostí byla odsuvná krytka výhozného okénka, která zabraňovala vniknutí nečistot do zbraně.
Na základě připomínek belgické výběrové komise Paul Mauser provedl na zbrani několik úprav. Nejvýznamnější změnou, z hlediska dalšího vývoje opakovaček, byla možnost plnění nábojové schránky z nábojového pásku (schránka se však nyní odnímá pouze při čištění zbraně). Z toho vyplývalo i snížení pravé stěny pouzdra závěru, aby střelec mohl nabíjené náboje pohodlně domáčknout palcem ruky. Dalším výrazným novým prvkem byl ocelový plášť, který obepínal hlaveň po celé její délce a zabraňoval kontaktu s horkou hlavní. Takto upravená zbraň byla v roce 1889 přijata do výzbroje belgické armády jako puška M89. Od základního modelu M89 byly odvozeny i čtyři varianty karabin.
Jelikož belgická vláda požadovala výrobu nové pušky v belgických zbrojovkách, nebylo pro výrobu možno využít Mauserova mateřského závodu v Oberndorfu. Vedení společnosti Deutsche Waffen-und Munitionsfabriken A.-G., která vlastnila přes 80 % firmy Mauser, se proto rozhodlo postavit v Belgii nový závod na výrobu právě pušek M89. Závod byl postaven v Herstalu, předměstí Lutychu, a nesl název Fabrique National d´Armes de Guerre (dnes Fabrique National - FN). Do roku 1925 zde bylo vyrobeno asi 275 tisíc pušek M89. Kromě FN byla výroba zavedena i ve státní zbrojovce Fabrique d´Armes de l´État v Lutychu. Po německé okupaci Lutychu, během první světové války, bylo nutno zásobovat belgickou armádu z jiného zdroje. Od roku 1916 se pušky M89 proto vyráběly i ve zbrojovce Birmingham Small Arms v severoanglickém Birminghamu a také v americké firmě Hopkins & Allen v Norwichi, v Connecticutu.
Puška Mauser 1889 tvořila základní výzbroj belgické armády až do poloviny 20. let 20. století, kdy začala být nahrazována novou opakovačkou FN 1924, rovněž Mauserova systému.
Během první světové války německá armáda ukořistila značné množství pušek M89 a část z nich byla přerážována na standardní německý náboj ráže 7,9 mm (8x57JS). Kromě hlavně bylo upraveno i pouzdro závěru a zásobník a rovněž vedení nabíjecího pásku, aby do něj šel vložit pásek německý. Tyto zbraně byly označeny německou orlicí, obklopenou kruhovým nápisem "DEUTSCHES REICH".
Konstrukce
Belgická puška Mauser 1889 je opakovací zbraň s otočným odsuvným závěrem. Náboje jsou uloženy ve jednořadé, pevné nábojové schránce, situované před lučíkem spouště. Schránka se plní shora pomocí nabíjecího pásku.
Hlavními částmi pušky jsou: Hlaveň s mířidly, pouzdro závěru, závěr, nábojová schránka a pažba.
Hlaveň o délce 780 mm je opatřena čtyřmi pravotočivými drážkami, s konstantním stoupáním 250 mm. Na hlavni je rovněž připájena základna hledí. Hlaveň je po celé délce skryta ve válcovém, ocelovém plášti.
Hlaveň je vzadu zašroubována do pouzdra závěru které spojuje všechny základní části zbraně v jeden celek. V pouzdře závěru se rovněž pohybuje závěr. Zadní část pouzdra závěru je takzvaný můstek, v jehož přední straně jsou vyfrézovány výřezy pro nasazení nabíjecího pásku. Na levé straně můstku připevněn odpružený držák závěru, který, mimo zadního dorazu závěru, funguje i jako vyhazovač.
Závěr se skládá ze závěrnice, vytahovače, úderníku, bicí pružiny, úderníkové matice, uzávěry a pojistky.
V závěrnici jsou vpředu dva protilehlé uzamykací ozuby a vpravo vzadu z ní vybíhá rovná klika závěru. V čele závěrnice je otvor pro zápalník ůderníku. Na pravé straně závěrnice je nalisovaný vytahovač z pružinové oceli.
Na úderníku je navlečena bicí pružina a na jeho zadní konec je našroubována úderníková matice, která má ve spodní části lištu se zkosením, které odpovídá šroubové ploše ve výřezu závěrnice. Při otáčení závěrnice doleva je úderníková matice odtlačována vzad a tím je napínána bicí pružina. Ve spodní části lišty úderníkové matice je rovněž ozub, který slouží k zachycení ozubem spoušťové páky.
Jednotlivé části závěru spojuje uzávěra. V ní uložená křidélková pojistka má tři polohy - vlevo odjištěno, nahoru zajištěno a při poloze křidélka pojistky vpravo je zajištěno a navíc blokován pohyb závěru.
Spoušťové ústrojí, umístěné v pouzdře závěru, se skládá ze spouště s čepem, spoušťové pružiny a spoušťové páky s čepem. Pružina tlačí spoušťovou páku nahoru, kde svým ozubem zachycuje úderníkovou matici. Stisknutím spouště dojde ke snížení zadní části spoušťové páky, ozub vyjde ze záběru a úderníková matice se uvolní. Po uvolnění tlaku na spoušť se spoušťová páka vrátí do původní polohy.
Neodnímatelná nábojová schránka je dvěma šrouby zespodu přišroubována k pouzdru závěru. Odklopné dno schránky je ke schránce připevněno pomocí odpruženého čepu. Ve dnu schránky je zasunuta skládaná plochá pružina, která tlačí vzhůru podavač nábojů. Náboje jsou ve schránce uloženy v jedné řadě.
Pouzdro závěru je k pažbě plného dřeva připevněno pomocí dvou průběžných šroubů, které zároveň spojují pouzdro s lučíkem spouště a nábojovou schránkou. Hlaveň je k pažbě připevněna pomocí tří hlavňových objímek, přičemž z přední dopředu vyčnívá záchyt.
Technické údaje
Ráže - 7,65 mm
Náboj - 7,65x53
Délka - 1270 mm (L. Olson uvádí 1275 mm)
Délka s bodákem - 1525 mm
Prázdná hmotnost - 3,85 kg (L. Olson uvádí 4,04 kg)
Hmotnost nabité zbraně - 4,4 kg
Délka hlavně - 780 mm
Počet drážek v hlavni - 4
Stoupání vývrtu - 250 mm
Smysl stoupání - pravý
Hloubka drážek - 0,165 mm
Šířka drážek - 4,2 mm
Úsťová rychlost -
Kapacita nábojové schránky - 5 nábojů
Rozsah hledí - 100 až 1900 m
Výroba
Výroba probíhala v letech 1889 až 1925 v těchto zbrojovkách:
- Fabrique d´Armes de l´État, Liége, Belgie
- Fabrique National d´Armes de Guerre, Herstal, Belgie
- Birmingham Small Arms, Birmingham, Velká Británie (od roku 1916)
- Hopkins & Allen, Norwich, Connecticut, USA (od roku 1916)