Athaulf

Athaulf - vizigótský král




(? - 415), král Vizigótů v letech 410-415 n. l.


Athaulf patřil mezi rodovou aristokracii germánského kmene Vizigótů. Byl švagrem vizigótského krále Alaricha. Datum jeho narození neznáme. Pravděpodobně se na území Římské říše dostal v roce 380 n. l., kdy některé gótské a hunské kmeny usadil v Pannonii Theodosius, magister equitum císaře Gratiana.


V roce 408 n. l. dostal náčelník Athaulf rozkaz od krále Alaricha, aby se přemístil do Itálie a posílil jeho armádu. V roce 409 n. l. dorazil Athaulf do Itálie. V menší šarvátce u Pisae (Pisy) ztratil jeho předvoj asi 1000 vojáků. Na jeho vojáky zde zaútočili hunští žoldnéři Olympia, magistra officiorum (kancléře) císaře Honoria. Athaulf se poté připojil k Alarichově armádě.


Po Alarichově boku se zúčastnil druhého obléhání Říma. Vizigóti tehdy obsadili Ostii a zadržovali přísun obilí do Říma. Tímto nátlakem si vynutili dosazení císaře Pricsa Attala (409-410 n. l.) na trůn. Attalos jmenoval Alaricha vrchním velitelem armády a Athaulfa velitelem císařské jízdní gardy, comes domesticorum equitum.


Alarich a Athaulf se ale cítili omezeni ve svých pravomocích. Priscus Attalus totiž jmenoval do stejných hodností i římské protějšky, snad chtěl takto dosáhnout porozumění mezi Římany a Vizigóty. Neúspěchem skončilo i jednání s oficiálním západořímským císařem Honoriem v Ariminiu (Rimini). Proti Alarichovi a Athaulfovi vojensky vystoupil také jejich vizigótský rival Sarus.


Alarich sesadil Prisca Attala a zaútočil na Řím. Vizigóti plenili Věčné město tři dny, 24.-27. srpna 410 n. l. Získali zde velkou kořist a zajali urozená rukojmí. Mezi nimi i Honoriovu nevlastní sestru Aelii Gallu Placidii. Tu měl podle pověstí zajmout sám Athaulf. Po dobytí Říma se Vizigóti neúspěšně pokusili přeplavit do bohatých římských kolonií v Africe. Nedlouho poté zemřel král Alarich. Nezanechal po sobě mužského dědice. Vizigóti si proto za svého krále zvolili Athaulfa.


Nový král Athaulf byl, podobně jako jeho předchůdce Alarich, stoupencem mírového soužití mezi Římany a Góty. Pro svůj národ hledal nový domov, autonomii v rámci Římského impéria. Athaulf zamířil na sever do nížiny řeky Po (Pád), kam dorazil na podzim roku 411 n. l. Zde se ve Foru Livii (Forli) oženil s Gallou Placidií. Athaulf byl podle kronikářů inteligentní, urostlý a pohledný muž, ale o tom, zda si ho Galla Placidia vzala dobrovolně, můžeme pouze spekulovat. Athaulf byl jako většina Germánů vyznáním ariánský křesťan, Galla Placidia katolička (v budoucnu nekompromisně bigotní). Svatební obřad se konal podle gótských zvyků, podle římských obyčejů tak byla jeho platnost problematická.


Západořímská říše se v této době zmítala ve vnitřních nepokojích. O vládu usilovalo hned několik vzdorocísařů. V Galii se v Arelate (Arles) usadil uzurpátor Constantinus III. (407-411 n. l.) a v roce 411 n. l. byl za podpory Burgundů a Alanů v Mogontiacu (Mohuči) provolán císařem Iovinus (411-413 n. l.). Král Athaulf se snažil využít situace k posílení svého postavení. V roce 412 n. l. uzavřel mír s císařem Honoriem. Honorius mu slíbil území v galské Aquitánii a jmenoval ho velitelem vojsk v Galii, magistrem militum per Galliarum. Athaulf měl zakročit proti uzurpátorovi Iovinovi.


Na jaře 412 n. l. se už Athaulfovi Vizigóti nacházeli v Galii. Athaulf začal vyjednávat s Iovinem. Vzdorocísaři slíbil podporu výměnou za podíl na moci. Iovinus se ale cítil dost silný a Athaulfovu nabídku odmítnul. Jako svého spolucísaře si vybral svého bratra Sebastiana. Toto odmítnutí, stejně jako fakt, že se na stranu Iovina postavil jeho odpůrce Sarus, vrátilo Athaulfa zpět na stranu Honoria.


Athaulf se usadil v Burdigale (Bordeaux) a společně s Honoriovým galským praefectem praetorio Dardanem zaútočili na Iovinova bratra Sebastiana, porazili ho a popravili. Iovinus se ukryl ve Valentii (Valence). Athaulf a Dardanus město dobyli. Zajatého uzurpátora Iovina vydal král Athaulf Dardanovi, který ho v Narbo (Narbonne) nechal popravit.


Vztahy mezi Athaulfovými Vizigóty a císařským dvorem v Ravenně se potom zhoršily. Vizigóti neobdrželi slíbené dodávky potravin. Honorius zase žádal vydání Gally Placidie. Athaulf svoji manželku odmítnul vydat a potřebný proviant si Vizigóti začali opatřovat násilím. Příkořím od Vizigótů trpěla města Burdigala, Narbo, Tolosa (Toulouse) i venkovské oblasti jižní Galie. Athaulfovým neúspěchem skončil útok na Massilii (Marseille). Vizigóti byli odraženi a sám král Athaulf byl zraněn římským důstojníkem Bonifatiem.


Přestože od roku 413 n. l. panovalo mezi Athaulfem a Honoriem nepřátelství, vizigótský král stále spatřoval budoucnost Vizigótů ve společném státu s Římany. Kronikář Orosius citoval jistého občana z Narbo, podle kterého měl král Athaulf prohlásit, že: "by se rád zasloužil o obnovení slávy Říma v jeho celistvosti a jeho povznesení s pomocí gótské síly." Athaulf pokročil ještě dál než Alarich. Místo ideje germánsko-římského státu, chtěl obnovit Římské impérium, ve kterém by Gótové byli římskými občany.


Athaulfovi se v Galii postavil silný protivník. Západořímský vojevůdce Flavius Claudius Constantius. Constantius dobyl v roce 411 n. l. Arles a nechal popravit vzdorocísaře Constantina III. V roce 411 n. l. ho císař Honorius jmenoval vrchním velitelem západořímské armády, magistrem militum praesentalis. 1. ledna 414 n. l. se Flavius Constantius stal konzulem a císař Honorius mu slíbil za manželku Gallu Placidii. Ta byla ovšem v té době manželkou krále Athaulfa.


V lednu 414 n. l. se Athaulf v Narbo oženil s Gallou Placidií, tentokrát podle římského rituálu. Athaulf nejdřív opět prohlásil Prisca Attala císařem a ten mu následovně udělil římské občanství a jmenoval ho vrchním velitelem římské armády, magistrem utriusque militae. Koncem ledna se konala svatba nyní už římského občana a vrchního velitele armády a císařovy sestry. Athaulf byl při obřadu oblečen do římského oděvu. Ma podzim 414 n. l. se Athaulfovi a Galle Placidii narodil syn, kterému dal Athaulf jméno Theodosius.


V Západořímské říši nyní byl kromě císaře Honoria, vzdorocísař Priscus Attalus (414-415 n. l.) a rovněž dva nejvyšší velitelé římské armády, Flavius Constantius a král Athaulf. Řešení této situace bylo jedině vojenské.


Flavius Constantius obsadil Arelate a odříznul Vizigóty v jižní Galii. Jeho flotila zablokovala i galské pobřeží. Král Athaulf a jeho Vizigóti se ocitli uzavřeni v krajině, kterou už předtím značně vyplenili. Sužoval je nedostatek potravin. Athaulf byl na jaře 415 n. l. nucen opustit Galii a přemístit se do Hispánie.


Po přechodu Pyrenejí se Athaulf usadil v Barcinu (Barceloně). Svého, už nepotřebného císaře Prisca Attala, Athaulf ponechal svému osudu. Constantiovi vojáci ho zajali a císař Honorius ho poslal do vyhnanství na Liparské ostrovy u pobřeží Sicílie.


V Hispánii Athaulfa nečekalo štěstí. Jeho syn Theodosius zemřel. Král Athaulf byl v srpnu 415 n. l. zavražděn svým podkoním Eberwolfem, který prý nesnesl královy narážky na svoji, proti Athaulfovi malou, postavu. Pravděpodobnější se jeví Athaulfova smrt tak, jak ji popsal gótský historik Jordanes. Podle něho byl král Athaulf zabit ze msty za smrt jiného vizigótského náčelníka, patrně Saruse, protože se novým králem se stal Sarusův bratr Segerich.


Segerich vydržel u moci pouze sedm dní, pak byl sám zabit. Za tu dobu stačil zavraždit Athaulfova bratra a Athaulfovy děti z prvního manželství. Novým králem Vizigótů se stal Wallia. Nepatřil sice mezi radikální protiřímské náčelníky jako Segerich, ale budoucnost Vizigótů viděl v samostaném státě.


Galle Placidii umožnil král Wallia návrat ke dvoru císaře Honoria. V roce 417 n. l. se provdala za bývalého Athaulfova protivníka Flavia Claudia Constantia.
Athaulf - Ataulf, vizigótský král, švagr a nástupce krále Alaricha I.
https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=25465369

Ataulf, vizigótský král, švagr a nástupce krále Alaricha I.
commons.wikimedia.org

URL : https://www.valka.cz/Athaulf-t37500#141216 Verze : 3
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více