Bombardování Německa – totální válka či terorismus ?

Autor: Radek Havelka / Admin 🕔︎︎ 👁︎ 51.532

Snad vzhledem k výročí konce Druhé světové války se v poslední době množí německé materiály, články, časopisy a dokumenty na téma „Ubohé německé obyvatelstvo zákeřně bombardované za Druhé světové války tím psem Harrisem“. Má trpělivost došla svých hranic, když jsem 12.5. shlédnul na ARD dokument na toto téma. Zde je tedy má úvaha na toto téma.

Předem chci upozornit, že budu reagovat na články uveřejněné v časopise GEO číslo 3-2003, speciálu Spiegel 1-2003 s názvem Als Feuer vom Himmel fiel, a na výše uvedený dokument.

Reklama

Všechny dokumenty mají něco společné. Je z nich jasně cítit nesouhlas, kritika či přímo rozdmýchávání nenávisti vůči Velké Británii a USA za jejich akce proti Německu v Druhé světové válce a ne vždy zřetelně, ale přesto, je cítit i vazba na současné aktuální události v Iráku a výraznou prohru německo-francouzské diplomacie, včetně dlouhodobé roztržky mezi Německem a USA. Čím tedy Němci argumentují a co staví proti tomu ?

Německo se podle výše uvedeného stalo cílem nespravedlivého útoku zaměřeného primárně na civilní obyvatelstvo, jako neadekvátní odpoveď na jeho vojenské tažení Evropou. Srovnáním jsou například fakta, že bombardér Lancaster, britský bombardér Lancaster, mohl pojmout více pum, než kterékoliv německé letadlo. Padají ostrá slova, jako „výbuch bomb odnášel střechy, bořil domy, zabíjel nevinné“ ... „kdo chce vydržet, musí být rychlejší v zabíjení, než jeho nepřítel. V zabíjení žen a dětí ...“ a podobné. Jistě nikoho z vás nepřekvapí, že o německém bombardování západní, střední i východní Evropy, jihu i severu, Ruska i dalších zemí se zde nedočtete. V žádném z uvedených dokumentů není uveden počet vzletů či náletů provedených na polská města, francouzská, britská. Nikde není zmíněn počet obětí, které tyto nálety způsobily. Ale popořadě.

Začněme fakty !

Fakt první: za Druhé světové války zemřelo mnoho lidí v důsledku leteckého bombardování, a to zhruba:

400-550 tisíc v Německu
15 tisíc v Itálii
18,5 tisíce v Rakousku
20 tisíc v Maďarsku
8 tisíc v Rumunsku
2 tisíce v Bulharsku

61 tisíc ve Velké Británii
67 tisíc ve Francii
16 tisíc v Belgii
8 tisíc v Nizozemí
6,5 tisíc v Československu
10 tisíc v Polsku
2 tisíce v Řecku a na Maltě

Fakt druhý: bombardování bylo velmi intezivní
Západní spojenci provedli během Druhé světové války kolem 1,8 milionu náletů na Třetí říši a její spojence a podrobené země. Svrženo bylo kolem 2,67 milionu tun bomb. Z toho:
10 tisíc tun v roce 1940
30 tisíc tun v roce 1941
40 tisíc tun v roce 1942
120 tisíc tun v roce 1943
650 tisíc tun v roce 1944
500 tisíc tun v roce 1945

Fakt třetí: Druhá světová válka byla nejkrvavějším konfliktem v dějinách. Zemřelo kolem 34 milonů lidí, a to:

Stát Mrtvých vojáků Mrtvých civilistů
SSSR 7,5 milionu 10-15 milionů
Německo  2,85 milonu 0,5 milionu
Japonsko 1,5 milonu 0,3 milonu
Čína 0,5 milionu 1 milion
Velká Británie 0,4 milionu 65 tisíc
USA 0,3 milionu  
Francie 0,2 milionu 100 tisíc
Itálie 77 tisíc 40-100 tisíc
Ostatní 1,5 milionu 14-17 milionů
Celkem 15 milionů 26-34 milionů


Tak, a teď se můžeme vrátit na začátek celé diskuse o oprávněnosti spojeneckého bombardování. Podíváme-li se na výše uvedená čísla, faktu jedna a dvě, je jasné, že Německo prožilo hrůzostrašných 6 let, po které bylo bombardováno takovým množstvím bomb, které si zteží dokážeme představit. Tehdejší technika, zaměřovače a noční nálety bombarderů vybavených jen skrovně pro tyto účely, ale i celková situace nepřály přesnému bombardování, a současný pokrok v řízených střelách a precizních satelitem naváděných bombách by byl jistě našim předkům více než zázrakem. Nebylo tomu tak, a jistě mnoho objektů bylo zničeno neúmyslně, omylem, náhodou. Mnozí znáte historku o tom kterém městě, které Američané či Britové vybombardovali buď proto, že hlavní cíl byl zakryt mraky, omylem, nebo že to prostě bylo po cestě a bomby se někam hodit musely. Sám bych mohl vyprávět, jak američané zničili velkou část mých rodných Kralup při náletu na rafinerii, nádraží a přilehlé okolí. Bomby zasáhly město, domy, gymnázium... Přesto si nemůžeme namlouvat, že cílem nebylo i civilní obyvatelstvo. Otázkou jen zůstává, zdali se to dá soudit jako nelidské, zbytečné a podobně. Ano, ti citlivější z nás nad tím kroutí hlavou, ti starší vzpomínají na pámátky zničené tímto barbarstvím, třeba v nedalekých Drážďanech a dalších městech celé Evropy. Přesto kolegům z Německa při psaní a natáčení vypadl jeden naprosto kritický faktor, a to, že Německo způsobilo a vyvolalo Druhou světovou válku, zahájilo útok a obsadilo postupně většinu Evropy a kus Asie a Afriky, spolu s Itálií a Japonskem. Výsledkem této války je fakt tři, tedy nějakých dvacet až třicet milionů civilních obětí, patnáct milionů vojáků všech válčících stran. Nikdo nemůže být tak naivní, aby tvrdil, že Německo nemůže za Druhou světovou válku, že tu rozpoutal rakušák Hitler a jeho pár generálů. Bez podpory, bez oněch hnědých košil, hajlování, bez nočních průvodů s pochodněmi, bez hákových křízů a davidových hvězd na židovských domech, by se to toto celé nemohlo stát. Snad s vyjímkou Japonska se na světě nikdy nezrodil tak ničivý směr, jakým byl fašismus. A pokud tedy zmiňujeme půl milionu mrtvých civilistů v německých městech a třeba oběti jaderných bomb svržených na Hirošimu a Nagasaki, postavme si na druhou stranu rovnice všechny ty mrtvé civilisty všech ostatních zemí, či všech zemí, protože pokud by nebylo války, žili by všichni. A rázem se dostaneme do velmi výrazné disproporce. V dokumentech, v časopisech a článcích se řeší Harris jako největší vojenský zločinec, ale jména jako Goebbels, Eichmann, Hitler tu neuslyšíte a neuvidíte. Nedozvíte se, jak umírali lidé v koncentračních táborech, jak ze světa zmizelo 6 milionů lidí. Žen a dětí. Ale dozvíte se, jak trpělo německé obyvatelstvo, civilisté, kteří přeci za nic nemohli. Nedozvíte se nic o raketách V-1, V-2 a dalších projektech, o ponorkové válce, o obléhání Leningradu, kde Hitler nechal statisice lidi tri roky umirat hlady, o dobyvani Stalingradu a vesnicich, jejichz obyvatele byli vyhnani do ruske zimy jen proto, aby nacisticti vojaci meli kde bydlet, o popravách v Protektorátu, o potlačení povstání ve Varšavě. Dozvíte se ale, že při operaci Gomora, tedy bombardování Hamburku zemřelo kolem 35 tisíc civilistů. A tak bych mohl pokračovat do nekonečna.

Přejdu tedy k závěru. Současná doba má právou zkoumat, jak se měla doba minulá. Těžko ale můžeme minulost soudit na základě vybraných informací, aniž bychom soudili celek. A tady je chyba celého postupu.  Nesnažím se omlouvat spojenecké útoky na Německo a jeho obyvatele. Přesto je potřeba si uvědomit, v jaké době a v jaké situaci se válčící strany nacházely. Německo používalo brutální praktiky vyhlazení a smrti na podrobených územích své expanze. Jejich nadřazená rasa měla panovat světu, a Velká Británie spolu se Sovětským Svazem a později i USA stála na hranici své existence. Tato válka nebyla jen válkou vojáků, ale hlavně zbraní, tanků, letadel, lodí a munice. A každá továrna, která nemůže tyto zbraně a jejich části vyrábět, může pomoci válku skončit. Je smutné, že i civilizované národy byly donuceny útočit proti civilistům. Přesto podle mého nešlo ztrátám na civilních obětech zabránit. Jak jsem výše poznamenal, civilisté nebyli krom několika operací primárně cílem bombardování, a nelze tedy vztahovat veškeré ztráty civilistů a podsouvat je jako spojenecký záměr. Jak uvedli sami Němci, 6 dalších náletů, jako byla operace Gomora, a byl by konec války, demoralizované obyvatelstvo by odmítlo dál bojovat. I toto je konec války. A je jasné, že každá strana zvolí tu jednodušší cestu, tedy s minimalizací ztrát svých obyvatel. To vedlo USA ke svržení jaderných bomb, demonstrace ničivé síly a potenciálu, který zabránil ztrátam cca 1 milionu amerických vojáků, kteří by museli pravděpodobně zemřít při snaze dobýt Japonsko. A stejně tak tomu bylo v Evropě.

Reklama

Jak jinak bych mohl zakončit tuto úvahu než větou:
Kdo zasil vítr, sklizí bouři !

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více