Main Menu
User Menu

Špaček - zabiják

Autor : 🕔27.04.2003 📕13.612
Rozpočet valka.cz 2021 : 85.000,- Kč Příjmy doposud : 83.494,- Kč
♡ Chci přispět

Sloop HMS Starling

The only thing that ever really frightened me during the war was the U-boat peril…
Sir Winston Leonard Spencer Churchill

Znak HMS Starling
Znak HMS Starling

Neoficiální podoba znaku HMS Starling
Neoficiální podoba znaku HMS Starling

Při hodnocení válečných událostí bylo mnohé napsáno o bojových operacích. Ale co tomu předcházelo, co bylo v pozadí těchto událostí, víme pramálo. Je ale holou skutečností, že samotné střetnutí s nepřítelem znamenalo — krom nepochybného faktu, že se jednalo o velmi nebezpečné klání „kdo z koho“, které někdy končilo naprostým zničením a smrtí, smrtí mnoha mužů jedné ze stran — také vytržení z nepochybně velmi nudného a pozornost otupujícího stereotypu. Ano, můžeme vyhledat, kolik které plavidlo má na svém „kontě“. Ale to nic neříká o tom, kolik na jedno zničené — či i jen poškozené — nepřátelské plavidlo připadalo jistých, prokazatelných kontaktů s nepřítelem (a kolikrát byl onen nepřítel byť i jen zahlédnut), či kolik falešných poplachů předcházelo ten jeden, „ten pravý“… Kolikrát se asi muži na hlídkách, či u obsluhy Asdicu museli vystřídat — kolik hodin, kolik služeb, kolik dnů a týdnů museli trávit vcelku nudným hledáním, hledáním a čekáním, čekáním na kontakt. Jistě přitom také hrozilo, že díky únavnému stereotypu propásnou správný okamžik, a nepřítele nezaregistrují vůbec, či jej naleznou příliš pozdě — tentokrát možná ještě ne pro ně a pro jejich vlastní loď, ale třeba jen příliš pozdě pro nákladní či cisternovou loď, plující uprostřed sousední linie plavidel konvoje…

K nejúspěšnějším „lovcům“ německých ponorek zcela jistě patřila loď, jejíž jméno v našich zemích dnes nic neřekne ani drtivé většině fandů a zájemců o dění na mořích a oceánech v průběhu II. světové války. Touto lodí byla šalupa (angl. sloop) HMS Starling.

 HMS Starling, Pennant number U66
HMS Starling

HMS Starling byla jednou z lodí, které tvořily 2. podpůrnou skupinu (2nd Support Group), zřejmě nejúspěšnější spojeneckou protiponorkovou jednotku za II. světové války.

 HMS Starling, Pennant number U66
HMS Starling

Bohužel, mnozí historikové si jaksi neuvědomují (či nepřipouštějí), že jejich nynější hodnocení událostí minulých, se znalostmi, které tehdy jaksi nebyly k dispozici, a — bohužel — i s jejich „úrovní“ technických znalostí (ostatně, nedivme se, u lidí s humanitním vzděláním), jsou jaksi poněkud nekorektní, či přímo zkreslená, a tím mnohdy i velmi, velmi zavádějící. Skutečností totiž je, že tehdy se nejprve musela nalézt vhodná taktika, a musely nejprve být vyvinuty vhodné detekční prostředky (resp. zdokonaleny ty stávající) a účinné zbraně. Německo neprohrálo Bitvu o Atlantik na bojišti, ale v zázemí — a to proto, že nebylo schopno udržet krok s technickým vývojem spojenců (zejména Britů, jimž můžeme připsat drtivou většinu převratných technických novinek, které změnily rovnováhu, a posunuly ručičky pomyslných vah na stranu spojenců — a tím nakonec vedly až ke konečnému vítězství v Bitvě o Atlantik). Vědecký a technický pokrok byl totiž tím rozhodujícím činitelem, který posunul misky/ručičky pomyslných vah na stranu spojenců…

 HMS Starling (<em>asi v roce 1957</em>), Pennant number F66
HMS Starling (asi 1957)

Je totiž skutečností, že teprve musely být zmodernizovány — či dokonce zcela od základu vyvinuty — mnohé typy nových zbraní. Je sice hezké, kupř., odsoudit velení britského Bomber Command za blokování dodávek letounů Liberator ve verzi pro dálkový námořní průzkum pro Coastal Command (pobřežní velitelství), ale zajímavé přitom je, že Bomber Command v oné době nemělo ani jeden jediný letoun typu Liberator… A pochopitelně faktická hodnota letounů Liberator byla výrazně vyšší, pokud byly od jara 1943 k dispozici ve verzi Mk.V, vycházející z draku verze B-24D, ale jsou již, navíc, vybaveny takovým zařízením, jako byl radar ASV Mk.III (pracující v pásmu S) — který ve skutečnosti Coastal Command nemělo ne proto, že by Bomber Command mělo jakési pofidérní preference, či že by bylo kvůli postavě jeho velitele nějak protežováno u Air Ministry či na Ministry of Supply (Ministerstvo dodávek)

Potom si ale můžeme položit otázku, k čemu takové informace — potažmo hodnocení na nich postavená — mají faktickou hodnotu.

Tento typ lodi — tedy šalupa — nepatřila k příliš rozšířenému typu válečných plavidel. V protiponorkovém boji stojí ve stínu fregat a zejména korvet třídy Flower. Ovšem i přes svůj poměrně nevelký počet měly výrazný podíl na eliminaci nebezpečí, které představovaly německé ponorky.

Co to vlastně byla šalupa? V době Velké války (1914-1918) byly tímto termínem označovány minolovky a protiponorkové lodě třídy Flower. Šlo o malá plavidla o výtlaku kolem 1000 tn, poháněné jedním parním strojem o výkonu kolem 2000-2400 hp. V podstatě to tedy byly „starší příbuzné“ korvet třídy Flower z II. světové války.

Postupným vývojem v polovině 30. let vzniká typ, který můžeme označit jako první válečné plavidlo, specializované na ochranu před útoky nepřátelského letectva. Jejich hlavní výzbroj tvořily dvojúčelové kanóny Mk.XVI ráže 4 palce (101,6 mm), lafetované v dvoudělových věžích HA/LA Mk.XIX. První tři plavidla třídy Bittern záhy doplňuje další trojice (třída Egret), na kterou navazuje stavba čtyř plavidel třídy Black Swan. V průběhu války jsou doplněny řadou plavidel mírně upravené třídy Black Swan (modified Black Swan class). Ovšem jejich hlavní činností v průběhu II. světové války ve skutečnosti byly doprovody konvojů. Velikostí i výtlakem jsou srovnatelné s fregatami třídy River, ale mají poněkud výrobně náročnější (a tím pochopitelně i dražší) konstrukci, která vychází spíše z konstrukce torpédoborce. V podstatě můžeme říci, že díky použití slabších strojů nemá hlavní nedostatek torpédoborce, kterým byl malý akční rádius. Při použití turbín o výkonu na úrovni jedné osminy či desetiny výkonu strojů torpédoborce srovnatelného výtlaku, dosahuje více než poloviční rychlosti (podle typu 18,5 až 20 uzlů). Přitom vzniklo plavidlo rychlostí zcela dostačující pro doprovodné účely. Naopak, v porovnání s fregatou má díky použití hospodárnějších parních turbín nižší spotřebu paliva (fregata je v podstatě „jen“ poněkud zvětšená a štíhlejší korveta; pohon fregaty zajišťovaly dva čtyřválcové parní stroje s výkonem po 2750 hp — jeden stroj téhož typu poháněl korvetu).

Zřejmě nejznámější z nich je HMS Starling. Byla jednou z lodí, které tvořily 2. podpůrnou skupinu (2nd Support Group), zřejmě nejúspěšnější spojeneckou protiponorkovou jednotku za II. světové války. Second Support Group velel až do své předčasné smrti, způsobené přepracováním, kapitán Frederick John Walker, CB, DSO (* 3. června 1896, † 9. července 1944), zřejmě vůbec nejúspěšnější „lovec“ německých U-bootů. A právě HMS Starling byla jeho vlajkovou lodí.

Seznam úspěchů HMS Starling (stejně jako celé 2nd Support Group) je pozoruhodný. Zde je seznam ponorek, které HMS Starling potopila, či na jejichž potopení se podílela:

2. června 1943 U 202 (typ VIIC, Kptlt. Günther Poser), potopena na 9. bojové plavbě.
24. června 1943 U 119 (typ XB, Kptlt. Horst-Tessen von Kameke), potopena na 2. bojové plavbě.
6. listopadu 1943 U 226 (typ VIIC, Oblt. Albrecht Gänge), potopena na 3. bojové plavbě. (x)
6. listopadu 1943 U 842 (typ IXC/40, Korvkpt. Wolfgang Heller), potopena na 1. bojové plavbě. (x)
31. ledna 1944 U 592 (typ VIIC, Oblt. Heinz Jaschke), potopena na 10. bojové plavbě
9. února 1944 U 734 (typ VIIC, Oblt. Hans-Jörg Blauert), potopena na 2. bojové plavbě.
9. února 1944 U 238 (typ VIIC, Kptlt. Horst Hepp), potopena na 3. bojové plavbě. (x)
19. února 1944 U 264 (typ VIIC, Kptlt. Hartwig Looks), potopena na 6. bojové plavbě.
15. března 1944 U 653 (typ VIIC, Oblt. Hans-Albrecht Kandler), potopena na 9. bojové plavbě.
30. března 1944 U 961 (typ VIIC, Oblt. Klaus Fischer), potopena na 1. bojové plavbě.
5. května 1944 U 473 (typ VIIC, Kptlt. Heinz Sternberg), potopena na 2. bojové plavbě.
31. července 1944 U 333 (typ VIIC, Kptlt. Hans Fiedler), potopena na 11. bojové plavbě.
11. srpna 1944 U 385 (typ VIIC, Kptlt. Hans-Guido Valentiner), potopena na 2. bojové plavbě.
x U těchto ponorek se v různých pramenech jejich potopení přiznává různým plavidlům, a ne vždy připisují podíl i sloopu HMS Starling.

Dříve bylo mezi úspěchy, na kterých se podílela HMS Starling, zahrnováno i potopení ponorky U 482 (typ VIIC), ale podle novějších prací se její ztráta připisuje minám. Dříve se uvádělo její potopení 16. ledna 1945 (HMS Amethyst, Hart, Peacock, Starling a Loch Craggie), nyní se spíše předpokládá, že byla ztracena na minách již kolem 7. prosince 1944.

 Zdánlivě idylický obrázek konvoje…
Zdánlivě idylický obrázek konvoje

 Osud jedné z těch méně šťastných lodí
Osud jedné z těch méně šťastných lodí

 Muži u záďových skluzů hlubinných pum v plné práci…
Muži u záďových skluzů hlubinných pum

Třída Bittern Bittern
Enchantress
Stork
Typ: Šalupa
Výtlak: 1190 tun
Délka: 266 ft (81 m)
Šířka: 37 ft (11 m)
Pohon: Dvě parní turbíny
Výkon 3,300 hp
Rychlost: 18, 75 uzlů (34, 73 km/h)
Posádka: 125
Výzbroj: StorkBittern
6x 4-inch (102 mm) AA guns (3 × 2)
4x 0.5-inch (13 mm) AA guns (1 × 4)
90 hlubinných pum
Enchantress (plánováno
4x 4.7 inch guns (4 × 1)
4x 0.5-inch AA guns (1 × 4)
60 hlubinných pum
Třída Black Swan originál
modifikovaná
Typ: Šalupa
Výtlak:

1,250 tun (orig.)
1,350 tun (mod.)

Délka: 299 ft 6 in (91.29 m)
Šířka:

37 ft 6 in (11.43 m) (orig.)
38 ft 6 in (11.73 m) (mod.)

Ponor: 11 ft (3.4 m)
Pohon:

Dvě parní turbíny
3,600 hp (2.68 MW) (orig.)
4,300 hp (3.21 MW) (mod.)

Rychlost:

19 knots (35 km/h) (orig.)
20 knots (37 km/h) (mod.)

Dosah: 7,500 nmi (13,900 km) at 12 kn (22 km/h)
Posádka:

180 (orig.)
192 (mod.)

Výzbroj:

6 × QF 4 in (102 mm) Mk XVI AA guns (3 × 2)
4 × 2-pounder AA pom-pom
4 × 0.5-inch (12.7 mm) AA machine guns (orig.)
12 × 20 mm Oerlikon AA (6 × 2) (mod.)
Hlubinné pumy 40 (110 (mod.))

Jméno Kód Stavitel Kýl založen Spuštění na vodu Uvedení do služy Osud
Chanticleer U05 Denny, Dunbarton 6.6. 1941 24.9. 1942 29.3. 1943 Neopravitelně poškozena torpédy 18.11. 1943 ponorkou U-515 (Henke). 31.12. 1943 přejmenována  na Lusitania a sloužila jako plovoucí dok, v roce 1945 sešrotována v Lisabonu.
Crane U23 Denny, Dunbarton 13.6. 1941 9.11. 1942 10.5. 1943 Sešrotována v březnu 1965.
Cygnet U38 Cammell Laird, Birkenhead 30.8. 1941 28.7. 1942 1.12. 1942 Sešrotována 16.3. 1956.
Kite U87 Cammell Laird, Birkenhead 25.9. 1941 13.10. 1942 1.3. 1943 21.8. 1944 potopena ponorkou U-344.
Lapwing U62 Scotts, Greenock 17.12. 1941 16.7. 1943 21.3. 1944 20.4. 1945 potopena ponorkou U-968 před Murmanskem, SSSR.
Lark U11 Scotts, Greenock 5.5. 1942 28.8. 1943 10.4. 1944 Neopravitelně poškozena torpédy ponorkou U-968  u Kolského zálivu 17.2. 1945; zachráněna sovětským námořnictvem kde sloužila jako Neptun, sešrotována v roce 1956.
Magpie U82 Thornycroft, Woolston 30.12. 1941 24.3. 1943 30.8. 1943 Sešrotována 12.7. 1959.
Peacock U96 Thornycroft, Woolston 29.11. 1942 11.12. 1943 10.5. 1944 Sešrotována 7.5. 1958.
Pheasant U49 Yarrow, Scotstoun 17.3. 1942 21.12. 1942 12.5. 1943 Sešrotována v lednu1963.
Redpole U69 Yarrow, Scotstoun 18.5. 1942 25.2. 1943 24.6. 1943 Sešrotována 20.11. 1960.
Snipe U20 Denny, Dunbarton 21.9. 1944 20.12. 1945 9.9. 1946 Sešrotována 23.8. 1960.
Sparrow U71 Denny, Dunbarton 30.10. 1944 18.2. 1946 16.12. 1946 Sešrotována 26.5. 1958.
Starling U66 Fairfield, Govan 21.10. 1941 14.10. 1942 1.4. 1943 Sešrotována v červenci 1965.
Woodcock U90 Fairfield, Govan 21.10. 1941 26.11. 1942 29.5. 1943 Prodána k sešrotování 28.11. 1955.
Actaeon U07 Thornycroft, Woolston 15.5. 1944 25.7. 1945 24.7. 1946 Převedena do západního Německa jako Hipper 9.12. 1958. Vyřazena v červenci 1964, prodána k sešrotování 25.10. 1967.
Amethyst U16 Alex. Stephen, Linthouse 25.3. 1942 7.5. 1943 2.11. 1943 Sešrotována 18.1. 1957.
Hart U58 Alex. Stephen, Linthouse 27.3. 1942 7.7. 1943 12.12. 1943 Převedena do západního Německa jako Scheer 1958. Prodána k sešrotování 17.3. 1971.
Hind U39 Denny, Dunbarton 31.8. 1942 30.9. 1943 11.4. 1944 Sešrotována 10.12. 1958.
Mermaid U30 Denny, Dunbarton 8.9. 1942 11.11. 1943 12.5. 1944 Převedena do západního Německa jako Scharnhorst 5.5.1950. Vyřazena v 1974, a sešrotována v dubnu 1990.
Alacrity U60 Denny, Dunbarton 4.5. 1943 1.9. 1944 13.4. 1945 Sešrotována 15.9. 1956.
Opossum U33 Denny, Dunbarton 28.7. 1943 30.11. 1944 16.6. 1945 Sešrotována 26.4. 1960.
Modeste U42 Chatham Dockyard 15.2. 1943 29.1. 1944 3.9. 1945 Sešrotována 11.3. 1961.
Nereide U64 Chatham Dockyard 15.2. 1943 29.1. 1944 6.5. 1946 Sešrotována 18.5. 1958.
Nonsuch U54 Portsmouth Dockyard, později přesunuto do Chatham Dockyard 26.2. 1945 Zrušeno 15.10. 1945.
Nymphe U84 Portsmouth Dockyard, Později přesunuto do Chatham Dockyard 26.2. 1945 Zrušeno 15.10. 1945.

* Hlubinné pumy Mk.VII (běžně se též mluví o 450lb hlubinné pumě) prodělaly v průběhu války rozsáhlý vývoj. Krom celé řady vylepšení hydrostatických zapalovačů (mj. zvýšení maximální hloubky iniciace z 300 na 500, později až na 600 ft., tj. z 91 na 152 a nakonec na 182 metrů) bylo jednou z nejdůležitějších změn zvýšení rychlosti klesání miny (přidáním 150lb zátěže) a v roce 1942 došlo k nahrazení trhavin TNT či Amatol (směs TNT s dusičnanem amonným) brizantnějšími trhavinami — Minol a Torpex. (Torpex je tavitelná směs trhavin TNT a RDX, s přídavkem hliníku.) Původní provedení mělo celkovou hmotnost kolem 420 lb (190,5 kg), z toho asi 290 lb (cca 131,5 kg) připadalo na trhavinu.

DSC (Distinguished Service Cross) vyznamenání, udělované důstojníkům Královského námořnictva.

DSO (Distinguished Service Order)

HMS His (Her) Majesty’s Ship — Loď Jeho (Jejího) Veličenstva

RN (Royal Navy) britské Královské námořnictvo
RCN (Royal Canadian Navy)

HP (Horse Power), též se značí H.P., hp či h.p. Jednotka výkonu, 1 HP je cca 0,7457 kW. (HP bývá mnohdy zaměňována za „metrickou“ jednotku k, která ale není identická — 1 k je přibližně 0,7355 kW.)

tn (TN), tzv. anglická tuna. V těchto jednotkách se udává výtlak válečných lodí. Tn je 2240 liber, tj. přibližně 1016,0468 kg. Můžeme se též (převážně v U.S. literatuře) setkat s termínem long ton. Američané totiž také užívají short ton, což je 2000 liber (cca 907,1849 kg).
Jistou zajímavostí je, že mezi britskými a americkými základními (a tím pádem i odvozenými) délkovými a hmotnostními jednotkami existují jisté drobné diference. Ovšem je také skutečností, že v běžném životě jsou tyto rozdíly tak minimální, že nemá žádného praktického smyslu je od sebe odlišovat, a vystačíme v celku s tím, že yard je (přibližně) 0,9144 metru, a libra je zaokrouhleně 0,4536 kg.

Prameny:
www.uboat.net
www.u-boot-archiv.de

Další články autora

Autor : 🕔27.04.2003 📕13.612